Korejský režisér Hae-Sup Sin právě získal vytoužené hollywoodské stipendium za film o matce, která není jeho, a synovi, kterého si sám zahrál. V Karlových Varech Forbesu vysvětluje, jak dokáže zkombinovat komerci s uměním a proč byl nucen stát se introvertem.
Na terase v hotelu Thermal je o něco klidněji než v ostatních částech hotelu. Nejen proto, že je pro zvané, ale hlavně proto, že tu vládne atmosféra po oslavách. O tom, kdo vyhraje soutěž pro mladé talenty Future Frames a stráví měsíc na profesním programu v Los Angeles, se totiž už rozhodlo.
Vítězem je čtyřiatřicetiletý Hae-Sup Sin, který v modrém polo tričku a s dioptrickými brýlemi vypadá mnohem mladší. Hovoří tiše a měkce, ale podle toho, jak popisuje svůj přístup k práci, je vám jasné, že se jedná o náročného režiséra. A také o herce, protože jednu z hlavních rolí ve snímku Ban Dal, což znamená Půlměsíc, ztvárnil sám.
Foto Allwyn
Čekal, že vyhraje? „Tak nabízí se to, protože nás bylo jen deset. Takže nemůžu říct, že to bylo takové překvapení. Ale to neznamená, že nemám radost. Naopak, zřídkakdy se vám stane, že se potkáte s filmaři z celého světa, a tak rychle se spřátelíte jako my tady. A to jsem velký introvert,“ přiznává.
Poznámka o introvertovi není náhodná. V rozhovoru se k tomu Hae-Sup Sin vrátí ještě několikrát. Vyrostl ve Švýcarsku jako syn korejské matky. Pokud jste si představovali, že tam na multikulturní společnost už byli zvyklí, tyto představy režisér okamžitě rozmetá.
„Byl jsem snad jediný Asijec ve městě. Neodpovídal jsem žádnému stereotypu, nešla mi matematika. Nikdo ani nevěděl, že být Korejec je něco jiného než Číňan nebo Japonec. V dětství jsem zažil tolik rasistických momentů, ale došlo mi to až zpětně. Hodně mě to ovlivnilo a uzavřelo do sebe,“ říká.
Z ulity Hae-Sup Sina dostalo až filmování, ke kterému se dostal díky zálibě v kreslení. Ban Dal je jeho absolventský film z Curyšské univerzity umění a vypráví příběh švýcarské adoptivní matky a jejího syna, kteří se vydávají do Jižní Koreje, aby se tam setkali s jeho biologickou matkou.
Dlouho očekávané setkání ale komplikuje jazyková bariéra i to, že si všichni tři musejí znovu klást otázku, co vlastně znamená být matkou a kdo na to má větší právo. Sám Hae-Sup neměl s tématem adopce osobní zkušenost, a proto potřeboval udělat důkladné rozhovory s těmi, kterých se to týkalo.
Nápad na námět přišel poté, co uviděl švýcarský televizní dokument o dospělé adoptované ženě, kterou přijela navštívit její biologická matka. „I když příběh není můj, jako Švýcar korejského původu jsem hodně citlivý na to, jestli detaily sedí, jestli reprezentuji správně,“ podotýká.
Ukázka na film Půlměsíc od režiséra Hae-Sup Sina
Jedna z adoptovaných žen Hae-Sup Sinovi po projekci prozradila, že film jí poprvé umožnil porozumět biologické matce, kterou nikdy nepotkala.
Větší komplikace přišla s obsazením role syna, na kterou se nehodil žádný herec. „Musel to být Korejec, který plynně mluví švýcarskou němčinou. Chytil jsem se do své vlastní pasti a syna jsem si bez herecké zkušenosti musel zahrát sám. Hodně mi pomohly mé herečky, spoléhal jsem se na ně.“
Na place byl tedy Hae-Sup Sin zároveň scenárista, režisér i herec. Aby to všechno zvládl, pomáhalo mu se během natáčení přepnout jen do role herce. Možná mu v tom pomohla i zkušenost se dvěma identitami.
„Dřív jsem měl pocit, že nikam nepatřím. Ale teď můžu být stoprocentně Švýcar i Korejec, nevěřím, že si musím vybrat. Filmařina je most, díky kterému jsem to pochopil.“
Jen pár týdnů před návštěvou Karlových Varů odjel Hae-Sup Sin do Palm Springs na festival ShortFest a Ban Dal tam získal Cenu diváků za nejlepší studentský krátký film.
„Publikum bylo otevřenější, rychle dávalo najevo, co cítí. Možná proto, že si myslím, že v mém filmu se najde každý. Nakonec jde o vztahy v rodině, a ty se týkají všech. Bez ohledu na to, odkud pocházíte.“
Svůj způsob vyprávění, který bude podle něj vždy vycházet z evropského pojetí filmu, si ale nechce nechat Amerikou diktovat.
„Chci dál dělat filmy, které jsou o okrajových tématech, ale s velmi konkrétním příběhem. Kde se potkávají kultury a diváci se v nich najdou.“
Hae-Sup Sin to říká natolik pevně, až vás napadne, že je to možná součást řeči, co zazní na dalším festivalu, kde třeba zase vyhraje. Zatím si totiž odváží ocenění z obou filmových přehlídek, co navštívil. A to je velmi slibný začátek.
EFP Future Frames
Future Frames od roku 2015 každoročně vybírá deset mladých evropských režisérů, jejichž filmy uvádí na MFF Karlovy Vary.
Nominuje je European Film Promotion, vybírá umělecký ředitel festivalu Karel Och. Za jedenáct let pomohl program odstartovat kariéru více než stovce tvůrců.
Od roku 2023 program zaštiťuje Allwyn, který zároveň jednomu účastníkovi uděluje měsíční rezidenci v Los Angeles s agenturami UTA a Range Media Partners.
Sin je čtvrtým laureátem po Dánce Amalii Marii Nielsen (2023), Williamu Sehested Høegovi (2024) a Němci Simonu Schneckenburgerovi (2025, Skin on Skin).
Součástí programu byla i masterclass s řeckým režisérem Christem Nikouem.
