Co je to vlastně odpočinek a proč nejčastěji odpočíváme na dovolené u moře? A stačí k odpočinku i několik prodloužených víkendů za sebou? Neuropsycholog Robert Krause popisuje fungování lidského mozku na dovolené.
Co se děje v lidské hlavě na dovolené? A co to vlastně znamená mluvit o odpočinku?
Při práci je naše tělo nastaveno na akci a reakci s vnějším světem. Mozek udržuje tělo v pohotovosti, ve stavu stresu, abychom mohli reagovat na podněty, například na pracovní úkoly. Říkáme, že sympatický nervový systém je aktivní. V klidovém režimu se naopak aktivuje parasympatický nervový systém, což je doprovázeno zpomalením pulzu, poklesem tlaku, klidnějším a hlubším dýcháním.
Máme lépe okysličený mozek a celé tělo, nižší hladinu stresového hormonu kortizolu a v mozku bychom naměřili více alfa mozkových vln. Vědci je spojují s kvalitnějším spánkem, lepšími kognitivními schopnostmi nebo silnější imunitou. Zlepšuje se náš metabolismus, regenerují se buňky a vytvářejí se tělesné rezervy. Odpočíváme. Připravujeme se na budoucí výkon.
Takže klíčem k odpočinku je omezení vjemů, které mozek vyhodnocuje jako práci a které ho zatěžují?
Přesně tak. Když máme omezený příjem informací, nezaměstnáváme smysly významnými impulzy, méně zatěžujeme mozek a následně celé tělo. Na tradiční letní dovolené u moře na nás blahodárně působí slunce, uklidňují nás zvuky moře a spousta zelené a modré barvy. Když se opalujeme na pláži, zavřeme oči, omezíme vizuální podněty, nastane „aha“ moment a mysl přijde na nové myšlenky. Existuje zkrátka více proměnných, které si neuvědomujeme, ale když působí společně, zvyšují relaxační účinek na tělo.
Zkazí tento efekt mobilní telefon na pláži?
Ano. Mozek se neuvolní, pokud je vystaven velkému množství rušivých vlivů. Mohou to být chytré telefony, tablety, počítače… Pokud jsme rozptýleni od práce, nemůžeme se plně uvolnit, protože část mozku je stále v pohotovosti a v režimu „Co když mě někdo bude potřebovat?“
Relaxace neexistuje sama o sobě, musíme si ji dopřát, vytvořit ji. Pokud nedopřejete mysli a mozku odpočinek, může se stát, že se z dovolené vůbec nevrátíte odpočatí.
Kolik času a úsilí je zdravé věnovat přípravě dovolené a návratu, aby se se člověk nevrátil unavenější, než odjel? Je možné naladit se na duši cestovatele a dobít si baterky cestovní horečkou?
Jednotlivec musí sám zvážit, co je pro něj důležité. Někteří lidé začínají psychicky dovolenou již v průběhu jejího plánování. Naopak jsou lidé, pro které je to nepříjemné a raději tento proces svěří do rukou profesionálů. Jde o to, abyste se věnovali tomu, co vás v životě baví a naplňuje.
Chci mít věci pod kontrolou a dohlížet na ně? Chci mít od všeho klid a být překvapen? Každý to má jinak, a to je naprosto v pořádku.
Foto Natalya Zaritskaya / Unsplash
Podle červnového průzkumu agentury Focus plánuje letos dovolenou pouze polovina Slováků. Co se děje v hlavě, když vůbec nejedeme na dovolenou?
Dovolená není jen moře a hory. Je to cokoli, co nám dává více energie, než nám bere. Můžeme si odpočinout při delších víkendech a možná se dokonce cítíme odpočatější, než kdybychom strávili deset dní dovolené někde, kde bychom relaxovat nedokázali. Na základě dostupných výzkumů však doporučuji upřednostnit alespoň sedm nebo osm dní v řadě.
Proč?
Po delší době dochází k významným změnám ve fungování mozku. Na dovolené si vytvoříme nový, dočasný stereotyp, který se liší od domácího. Po delší době se více těšíme na návrat domů, do práce, zpět do původního stereotypu. V práci máme větší motivaci, když se vrátíme. K vytvoření nového stereotypu však potřebujeme více dní. Dva nebo tři dny pomohou, ale týden, optimálně deset dní v řadě, přinese mozku výhody, o kterých jsme mluvili.
Podle zmíněného průzkumu plánuje drtivá většina těch, kdo se chystají na dovolenou do zahraničí, vyrazit k moři. Naproti tomu poznávací zájezdy plánuje pouze čtrnáct procent turistů. Proč chceme ležet na pláži?
Lidský mozek je obecně kognitivně líný. Vidíme to například na sociálních sítích, kde si lidé nechtějí ověřovat informace, které šíří. Podvědomě vyhledáváme dovolenou, kde budeme mít co nejméně náročných úkolů, a snažíme se vyhnout kognitivní námaze, jako je rozhodování nebo plánování. Spíše volíme pasivní odpočinek. Na druhou stranu jsou ale lidé, kteří cítí, že aby to byla pořádná dovolená, musí přece něco dělat, něco zažít.
Odborníci tomu říkají omyl akce. Na dovolenou bychom takové nároky mít neměli. Pokud chceme podávat optimální výkon, musíme mít především dostatek energie. A energie jde ruku v ruce s odpočinkem, a proto úspěšní sportovci odpočívají minimálně stejně často jako podávají výkon.
Jak se na dovolené zbavit pocitu, že práce doma nepočká, že podnikání zkrachuje a já promeškám klíčové okamžiky úspěchu?
Pokud je člověk nastaven tak, že bez něj svět nebude fungovat, má vysokou pravděpodobnost vyhoření. Pro takové lidi mám radu – poznejte svůj mozek. Nefunguje na principu akce neboli že čím více pracuji, tím více toho vyprodukuji. Naopak. Nedostatek spánku a odpočinku způsobuje pokles výkonnosti mozku. Je proto pravda, že pokud chceme přidat, musíme často zpomalit.
To se snadno řekne, ale jakou konkrétní techniku byste poradili vrcholovému manažerovi, který na pláži neustále přemýšlí o tom, že se sbalí a odletí zpátky do práce?
Myslím, že u vrcholového manažera můžeme předpokládat, že má své chování a myšlení pod kontrolou. Pomáhá však držet se myšlenky, že „začít stíhat znamená přestat spěchat.“ Zpomalte, zbavte se všech rozptýlení, řekněte dost chytrým telefonům a notebookům.
Pomůže také technika zpřítomnění. Pojmenovávejte věci, které vidíte, slyšíte a zažíváte. Ano, mozek vás bude stále vtahovat do představ o budoucnosti a o práci, ale musíte se nadechnout a ponořit se do přítomnosti, uvědomit si své okolí, lidi, kteří jsou na pláži s vámi a chtějí vaši plnou pozornost.
Kde a jak budete trávit dovolenou vy?
Já mám dovolenou každý den od půl třetí odpoledne, když jsem doma se svými dcerami. Minulý týden jsem měl pracovní dovolenou na Sardinii, kde jsem půl dne přednášel a půl dne odpočíval. Ještě sedm dní budu na dovolené s rodinou a blízkými na Kypru a pak s manželkou v Benátkách v rámci našeho výročí svatby. A budu se řídit vším, co jsem v rozhovoru řekl.
Robert Krause se specializuje na aplikaci kognitivní neuropsychologie ve firemním prostředí i při práci s jednotlivci. Studoval psychologii na několika univerzitách na Slovensku a v České republice. Přednáší na univerzitách a jako odborný garant spolupracuje na osvětových programech o psychologii a lidském chování. Během pandemie byl členem expertní skupiny předsedy slovenské vlády. Spolupodílí se na školení v různých neurovědních programech v zahraničí. Je ženatý a má dvě malé dcery.
