Napjatá geopolitická situace kvůli krizi v Hormuzském průlivu má své poražené, ale i vítěze. Zatímco mezi poraženými se nachází například Katar, který vlivem válkou poničených LNG terminálů musel zastavit produkci tohoto plynu, na stranu vítězů můžeme postavit Spojené státy. Dnes se tam totiž naplňuje předvolební Trumpův slogan: „Drill, baby, drill“ neboli „Vrtej, zlato, vrtej“.
Příběh stoupajícího ropného průmyslu v USA má, možná překvapivě, rovněž českou stopu. Příležitost totiž vycítil také pátý nejbohatší Čech Pavel Tykač. V uplynulém týdnu proběhla médii zpráva, že koupil prostřednictvím svého investičního vehiklu Sev.en Global Investments v americkém Texasu ropné a plynové vrty společností UpCurve Energy.
Po loňské akvizici zelených oceláren 7 Steel ve Velké Británii a Skandinávii je to pro Tykače další vstup do nového odvětví. Tykač se v energetice doposud soustředil především na těžbu uhlí, a to nejen v Česku, kde má z pohledu jeho celkového majetku jen okrajové aktivity, ale i v Austrálii či právě v USA.
Vrty UpCurve Energy denně vytěží přibližně pět tisíc barelů ropy, tedy téměř 800 tisíc litrů, což odpovídá více než třem procentům průměrné denní spotřeby pohonných hmot v Česku. Zároveň produkují velké objemy plynu. Firma v této souvislosti v USA založila nový holding Sev.en US Resources a s vrty získala také těžební práva k rozsáhlým pozemkům s více než stovkou ověřených lokalit pro další těžební rozvoj.
Pavel Tykač patří k pragmatickým investorům, kterého je radno sledovat. Sázka na uhelné elektrárny v Česku, jež každý odepisoval, mu vyšla. Stejně tak počítá zisky ze svých australských a amerických uhelných dolů. A teď je bude pravděpodobně počítat na ropných i plynových amerických polích.
Bomby a krev pohánějí byznys s ropou
Spojené státy totiž kvůli současné napjaté geopolitické situaci zažívají těžařskou renesanci.
„Drill, baby, drill,“ hlásal před dvěma lety v prezidentské volební kampani současný americký prezident Donald Trump a říkal, že těžaři pod jeho vládou zažijí obrovský rozkvět a firmy i domácnosti si kvůli tomu budou moci užívat nižších cen energií.
Těmto plánům se po celý minulý rok dalo spíš vysmívat, nic totiž nenasvědčovalo tomu, že by američtí těžaři měli těžbu navyšovat. Spojené státy loni zažívaly diametrálně odlišný vývoj – jelikož cena ropy spadla pod šedesát dolarů za barel, těžaři začali naopak své vrty zavírat.
Jak napsaly Financial Times (FT), například těžařská skupina Continental Resources ještě v lednu oznámila, že zaplombuje nové vrty v Severní Dakotě, protože ceny ropy klesly pod šedesát dolarů. Poprvé za třicet let by tak v tomto státě neprovozovala žádnou vrtnou soupravu.
Vše ale změnil konflikt, který právě Donald Trump na Blízkém východě začal. Šéf firmy Continental Resources Harold Hamm proto nyní pro FT uvedl, že záměr na uzavření zmíněných vrtů přehodnocuje. Cena ropy se totiž od začátku konfliktu v Íránu vyšplhala o čtyřicet procent výše ke stovce dolarů za barel.
„Neočekáváme, že se ceny vrátí na úroveň před válkou s Íránem,“ řekl prestižnímu ekonomickému deníku s tím, že skupina letos plánuje vydat na rozvoj těžby ropy a plynu o 300 milionů dolarů více, než původně očekávala.
Continental Resources není jedinou těžařskou firmou, která dnes přepisuje své plány. Vyšší aktivita a otevírání vrtů nyní prochází celými Spojenými státy. Od konce února, kdy USA zahájily útoky na Írán, američtí producenti otevřeli osmnáct ropných plošin, čímž se jejich celkový počet zvýšil na 425.
Čerstvé prognózy odhadují, že těžba ropy v USA dosáhne rekordních hodnot. Nízké ceny ropy přitom na začátku roku způsobily, že produkce v USA v prvním čtvrtletí klesla na 13,53 milionu barelů denně, jak uvádí agentura EIA.
Prudký nárůst cen způsobený válkou s Íránem by měl podle EIA v prvním čtvrtletí příštího roku způsobit nárůst produkce o 410 tisíc barelů denně a do konce roku 2027 dosáhnout rekordních 14,21 milionu barelů denně.
Z tohoto pohledu tedy Tykačova investice dává smysl, hlad po ropě bude i kvůli vyčerpaným zásobám kvůli krizi v Hormuzském průlivu pokračovat několik let, než se opět obnoví rovnováha ve světě.
Z nuly na sto
Podobná situace je také na straně zemního plynu. Tady je zajímavé připomenout, že americký prezident Donald Trump byl pouhý den před zahájením útoku na Írán v texaském přístavu Corpus Christi, odkud do světa proudí americké LNG, a oslavoval vzestup Ameriky jako energetické velmoci.
Pár týdnů nato dosáhla aktivita v tomto přístavu v souvislosti s přiškrcením vývozu LNG z Perského zálivu nových výšin. EIA navíc očekává, že export zemního plynu z USA v příštím roce a půl vzroste o další třetinu. Tuto expanzi pohánějí především nové a rozšiřující se projekty exportu LNG podél pobřeží Mexického zálivu.
„Dodávky LNG letos ve skutečnosti vzrostly o čtyřicet procent oproti stejnému období loňského roku,“ uvedl pro americká média šéf přístavu Corpus Christi Kent Britton. „LNG je rostoucím trendem příštího desetiletí,“ dodal s tím, že USA teď vyvážejí zhruba dvacet miliard kubíků LNG denně.
„Před něco méně než deseti lety to byla prakticky nula. Takže to je masivní nárůst. USA jsou nyní největším dodavatelem LNG na světě a v příštích deseti letech plánují výrazně růst,“ dodal k tomu analytik společnosti S&P Global Energy Ross Wyeno.
Spojené státy šikovně využily i odklon Evropy od Ruska, když nahradily dodávky ruského potrubního plynu. V současnosti jsou největším dodavatelem zkapalněného zemního plynu (LNG) na starý kontinent a pokrývají zhruba šedesát procent celkově dováženého LNG plynu.
K americkému plynu se čím dál více přiklání také Česká republika. Suma sumárum, Spojené státy díky krizi na Blízkém východě, kterou samy zažehly, začínají vládnout světovému trhu s ropou i plynem.
