Šen-čen. Dnes nejsledovanější město světa, kde na devadesát minut sešli prezidenti Číny, USA a Ruska. Místo, které bylo ještě v roce 1980 poměrně nezajímavou lokalitou s třemi sty tisíci obyvatel, je nyní osmnáctimilionovou megapolí plnou technologických miliardářů. Vítejte ve městě, které je výkladní skříní čínské budoucnosti.
Kdyby se Si Ťin-pching držel tradic, schůzka mezi ním, Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem by proběhla v Pekingu, případně v Šanghaji. Stejně jako naprostá většina schůzek mezi šéfy USA a Číny, které se na území Číny odehrály od sedmdesátých let minulého století.
Tentokrát je to ale jinak. Volba padla Šen-čen, město, které má mezi obvyvateli hned po New Yorku nejvíc dolarových miliardářů na světě. Město, které na rozdíl od Pekingu není místem, kde se koncentruje politická moc. Není ani finančním centrem miliardové země stejně jako Šanghaj. Pro Šen-čen se nejvíc hodí označení technologicko-průmyslový hub.
Wang Čchuan-fu byl sedmadvacetiletý muž, který do Šen-čenu přišel v roce 1993. Původně pracoval ve výzkumném ústavu v Pekingu, odkud ho jeho vedení poslalo dva tisíce kilometrů jižním směrem, aby v Šen-čenu vedl společnost zaměřenou na výrobu akumulátorů. O dva roky později Čchuan-fu založil společnost BYD. Firmu, která začala vyrábět baterie do mobilů a která je dnes největším výrobcem elektromobilů na světě.
Sám Wang Čchuan-fu na oslavách tří dekád existence BYD vzpomínal, že příchod z Pekingu do Šen-čenu pro něj znamenal vstup do úplně jiného světa. Světa, který byl plný podnikatelů, kteří se nebáli riskovat a experimentovat. Z Wanga se stal miliardář a s podobným příběhem rozhodně není jediný.
Stačí se podívat na největší společnosti, které v Šen-čenu sídlí. Vedle zmíněného BYD je to například další gigant Huawei, výrobce dronů a letecké techniky DJI, výrobce zdravotnické techniky Mindray nebo společnost Tencent, která s tržní kapitalizací čtyři sta miliard dolarů patří mezi nejhodnotnější čínské technologické společnosti. Právě ona totiž stojí za aplikací WeChat, kterou ke komunikaci i placení nebo objednávání služeb v Číně používá prakticky každý.
Ještě v sedmdesátých letech minulého století byl Šen-čen a jeho okolí ekonomickým zapadákovem obklopeným zemědělskou půdou, kde se rodiny snažily zajistit dostatek jídla, což se odehrávalo ve stínu mnohem bohatšího nedalekého města, tehdy ještě britské enklávy Hongkongu. Web CNN uvádí, že farmář, který tehdy choval více než tři kachny, by byl podle dokumentu o Šen-čenu, který v roce 2019 uvedla čínská státní televize CCTV, odsouzen za „sledování kapitalistické cesty“.
Foto: Robert Schediwy, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Shenchen_in_1982.jpg
Šen-čen během velké výstavby v roce 1982.
Jenže čínské vedení v čele s tehdejším vůdcem Teng Siao-pchingem přišlo na myšlenku, že právě Šen-čen by mohl z přítomnosti Hongkongu, jenž byl jedním z nejvýznamnějších obchodních a finančních center Asie, ekonomicky čerpat. Celá k němu přiléhající oblast proto získala status zvláštní ekonomické zóny, kde zahraniční firmy mohly investovat a vyrábět za podmínek, které byly ve zbytku Číny výrazně omezené.
Plán zafungoval a ze zapadákova se začalo rodit moderní technologické centrum plné mrakodrapů, dálnic nebo univerzit. Mimochodem, byl to právě Šen-čen, kde se v roce 1990 otevřela první čínská pobočka restaurace McDonald’s, kterých je nyní v Číně skoro devět tisíc.
Mladé rozvíjející se město k sobě přitáhlo miliony obyvatel, kteří už ve velké míře nebyli těmi, kdo za nízký plat vyrábí levné produkty pro západní svět. Třeba i proto, že čínská vláda největším talentům z různých oborů nabízela finanční pobídky, aby se do Šen-čenu z různých částí Číny přestěhovali.
Šen-čen, který se rozprostírá na necelých dvou tisících kilometrech čtverečních, tak začal růst i ekonomicky. A nepřestává zrychlovat.
Osmnáctimilionová aglomerace, jejíž bohatství stojí na kombinaci průmyslové výroby, technologického vývoje, zahraničního obchodu a finančních služeb, loni vygenerovala hrubý domácí produkt ve výši 550 miliard dolarů, což je hospodářský výkon zhruba někde uprostřed mezi HDP Česka a Rakouska. HDP na obyvatele pak dosáhl v přepočtu ke třiceti tisícům dolarů. To je víc než dvojnásobek průměru celé Číny.
Takové prostředí generuje obrovské množství velmi bohatých lidí. Podle žebříčku Hurun Global Rich List 2026 žilo v Šen-čenu na začátku letošního roku 132 dolarových miliardářů, meziročně o 47 víc. Větším počtem takto majetných lidí se může pochlubit už jen New York. Na třetím až pátém místě jsou podle stejného hodnocení Šanghaj, Peking a Londýn.
Šen-čen je kromě toho také plný mladých lidí. Průměrný věk obyvatel města je podle údajů ze sčítání lidu z roku 2020 jen 32,5 roku. Obyvatelé Pekingu nebo Šanghaje jsou v průměru o osm až deset let starší. Těch, jimž je víc než šedesát let, je v Šen-čenu jen mírně nad šest procent.
Navrhnout a prosadit využití moderních technologií tak není v takovém prostředí složité. Jedna reportáž CNN například popisuje, jak při procházce městem na silnicích tiše vrní autonomní elektrické taxíky, zatímco kolem létají drony a rozvážejí teplá jídla a ledovou kávu. Ze stromů u silnice pak visí křišťálové koule, které sbírají sluneční energii a v noci osvětlují ulice.
Příjemné subtropické podnebí ve spojení s technologicky vyspělou atmosférou přitahuje i turisty. Šen-čen je dnes po Šanghaji druhým nejnavštěvovanějším městem Číny. Loni v něm přenocovalo přes dva miliony zahraničních hostů, což je o sedmdesát procent víc než o rok dříve.
Volba místa pro schůzku tří světových lídrů tak byla čistě pragmatická. Cílem Si Ťin-pchinga bylo svým protějškům i celému světu ukázat, na jakou cestou se Čína v posledních letech vydává. Éra země zaměřené na výrobu levných a jednoduchých produktů je pryč. Čína se teď soustřeďuje na to, aby se prezentovala coby technologická velmoc. Šen-čen je toho důkazem.