skip to main content
Architektura

Druhá Stodolní. Pod Ještědem vyroste čtvrť s novou tváří

Je srdeční záležitost všech Liberečanů a už několik politických vlád města se ji snažilo oživit. Čtvrť, jejímž centrem je Papírové náměstí, je pro páté největší město v republice historicky cenným místem. A má potenciál stát se významným kulturním centrem. Třeba jako ostravská Stodolní ulice nebo drážďanská čtvrť Neustadt.

V několika přilehlých ulicích už dnes lákají zákazníky otevřená bistra i bary a oblíbené hipsterské hospody, kde se setkávají mladá i střední generace. A s trochou nadsázky lze říci, že pokud to někde v Liberci v noci vře, pak je to právě tady, kousek od dolního centra. Horší už je to přes den, kdy z tamních ulic vyprchává život. A právě to by se mělo do budoucna změnit.

Původně chudinská čtvrť, která svou podobu dostala především v devatenáctém století, doplatila v minulosti na komunisty i divoká devadesátá léta, kdy se tu bouralo ve velkém a z původní zástavby zbyla jen torza. Než si ji našli podnikatelé, kteří tu otevřeli své podniky, byla místem, kam se nikomu po setmění moc nechtělo.

Už před lety vzniklo několik architektonických studií a návrhů, jak celou čtvrť zmodernizovat a udělat z ní chloubu města. Všechny zůstaly jen na papíře. Současné vedení radnice tvrdí, že přichází s novou nadějí. Na budoucí podobu náměstí vypíše architektonickou soutěž a o tom, jak se čtvrť promění, rozhodnou odborníci.

„Soutěž je vypsaná jako dialog, spolu s vybranými ateliéry, které postoupí do druhého kola, už budeme řešit konkrétní podobu,“ říká Jiří Janďourek, vedoucí Kanceláře architektury města.

„Nadefinovali jsme spoustu podmínek, chceme vytvořit hlavně kulturně kreativní čtvrť, která bude pracovat citlivě s historií, obnoví ulice a náměstí a poradí si i s dopravou. Chceme tu vytvořit symbiózu mezi auty a chodci. Uvidíme, jak se s tím soutěžící poperou,“

Společně se sociology a výzkumníky Technologické agentury České republiky a místní fakultou architektury také hledají nejlepší model participativního bydlení. Má být odpovědí na současnou bytovou krizi i na finanční možnosti mladých lidí.

„V západních zemích se zkouší forma baugruppe, kdy bytové domy staví občanské spolky. Je ale třeba zjistit, zda lze tento model ze sociologického hlediska použít i v Liberci,“ dodává architekt s tím, že pro takové projekty by sloužily městské pozemky. Těch má Liberec ve čtvrti k dispozici téměř sedm a půl tisíce metrů čtverečních.

Architekti by se měli v soutěži soustředit také na proměnu zanedbaných městských teras, jejichž původní význam by dnes jen málokdo hledal. „Výsledky soutěže posoudí porota složená z nezávislých odborníků a příští rok na konci léta je představíme veřejnosti,“ říká primátor Liberce Jaroslav Zámečník.

Veškeré přípravy bude město platit ze svého rozpočtu, na začátek počítá se zhruba šesti miliony korun. Na projektové dokumentace jednotlivých fází pak bude chtít získat peníze z evropských fondů.

Do soutěže se chce přihlásit i architekt Jiří Žid, který se tématem obnovy Papírového náměstí zabývá už řadu let a věnoval se mu i ve své diplomové práci na univerzitě. Podle něj má jít o městskou čtvrť, kde bude bydlení a  obchody.

„Tím ale neříkám, že tam má vyrůst sídliště. Líbilo by se mi, pokud to bude mít městský ráz, z kterého ale není zároveň potřeba utíkat o víkendu na chalupu,“ podotýká Žid. Liberec má tak prý jedinečnou možnost vytvořit ze zanedbaného koutu novou čtvrť nedaleko centra města.

Reklama

A za to by byl rád i Tomáš Foltýn, majitel Bistra Široká, které leží v jedné z přilehlých ulic. Podle něj by pomohlo, kdyby v této části města bydlelo o tisíc lidí více a převážně mladší generace, které nevadí noční život a hluk.

„Osobně bych sem přestěhoval vysokoškolské koleje, které jsou teď na okraji Liberce. Studenti by centru pomohli, mohli by pak pracovat i třeba jako brigádníci právě v těch barech a restauracích. A turisté by sem jezdili i za něčím jiným než jen za horami,“ upozorňuje podnikatel.

„Takhle skvěle fungují některé čtvrti v Berlíně nebo v jiných německých městech. Liberec má večer prakticky vylidněné centrum, vypadá to v něm skoro jako v pietní zóně,“ dodává Foltýn.

Kromě pozemků získalo nedávno město do svého vlastnictví i poslední stojící budovu továrního areálu založeného v roce 1858 Christianem Linserem. Ten se původně orientoval na textilní průmysl a pivovary, později na nastupující motorismus.

Od roku 1902 továrna vyráběla motocykly Zeus a potom vytvořila prototyp vlastního automobilu, prvního čtyřválce na území monarchie. Později ale Linser přenechal výrobu automobilů Theodoru von Liebigovi, respektive jeho automobilce RAF. První vozy pod touto značkou vznikaly právě v areálu Linserovy slévárny.

Secesní třípatrovou budovu, která demolici továrny v minulosti jako jediná přežila a dnes je z velké části prázdná, chce radnice opravit. Do budoucna by mohl dům sloužit jako kreativní centrum s kavárnou v přízemí a sdílenými kancelářemi a nejrůznějšími ateliéry v prvním a druhém patře.

„Budova by mohla nabídnout prostor doktorandům a absolventům uměleckých a architektonických oborů, aby z města neodcházeli kulturně vzdělaní lidé,“ dodává architekt Jiří Janďourek.

Před pár měsíci pustilo město do Linserky i veřejnost, když v ní kancelář architektury uspořádala výstavu vizí několika studentů, jak by mohlo Papírové náměstí vypadat. Byly na ní mimo jiné i ukázky z mezinárodního sympozia, které v Liberci na toto téma proběhlo v sedmdesátých letech minulého století.

Soutěže se tehdy zúčastnily i dva zahraniční týmy – z Francie a z Velké Británie. V jedné z českých skupin byl i architekt Miroslav Masák, který mimo jiné spolupracoval s Karlem Hubáčkem na podobě dnes již zbořeného obchodního domu Ještěd v Liberci.

„Tehdy navrhovali ve čtvrti více volného prostoru, se zástavbou solitérních domů. A třeba Francouzi byli na tu dobu odvážní, když na hraně Sokolovského náměstí počítali s velmi vysokými věžovými domy,“ uzavírá Janďourek.