Zatímco řada později velmi slavných módních návrhářek pocházela z chudých poměrů (připomeňme příběhy Jeanne Lanvin nebo Coco Chanel, která jako dítě skončila dokonce v sirotčinci), ona byla jiná. Elsa Schiaparelli se v roce 1890 narodila do přepychu patricijského domu.
Jako dcera z přední italské aristokratické rodiny Elsa Schiaparelli od dětství důvěrně znala prostředí luxusních paláců, vůni exkluzivních parfémů, servis pluku služebnictva, jemnost hedvábných šatů příjemných na dotek, vůni přímořského vánku na prázdninové riviéře, chuť vybraných pokrmů i péči noblesních módních salonů.
Jenže Elsa Schiaparelli chtěla víc.
Dívku s vynikajícím vzděláním a pronikavým úsudkem, jejíž otec byl nadto významným vědcem, od mládí lákalo prostředí pařížské bohémy, všechna ta extravagance, výstřednost, dekadence až do krajnosti. Lákal ji tehdy módní surrealismus, společenství básníků, malířů, umělců a lidí z okraje společnosti. Nechtěla být cukrátkem umístěným ve výkladu, dívkou uhlazeného vychování z klášterní školy brnkající na piano. Nechtěla se bohatě provdat, rodit děti a žít po zbytek života ve skleníku. Chtěla svobodu, nezávislost.
Chtěla zkrátka víc. Chtěla revoluci. Její dobrodružná povaha a ohnivý temperament se nelekly ničeho.
A divoká, dynamicky se měnící doba po první světové válce jí to všechno umožnila.
Mladá Elsa Schiaparelli ve své pracovně. | Foto Wikipedie
Vystudovala jazyky a literaturu na univerzitě, studentské prostředí jí imponovalo. Ze slečny z paláce se stala nadšená sportovkyně – průkopnice lyžařského sportu nebo dálkového plavání mezi dospívající mládeží. Krátce působila jako vychovatelka v Londýně, kde se zamilovala a odstěhovala za svým milým do New Yorku. Ze vztahu se narodila dcera Yvonne Maria Luisa, ale milenec Elsu záhy opustil.
Svobodná matka se přestěhovala tam, kam ji to celý život táhlo. Do Paříže. Tady rozvíjela svůj cit pro detail a radost z vlastnoruční tvorby, která ji nadchla. Začala se přátelit s významnými osobnostmi módní scény, jako byl Paul Poiret, jemuž temperamentní Italka imponovala. Dodával jí odvahy rozjet vlastní byznys a prosadit se mimo všechny konvence, které v tehdejší módě panovaly.
V roce 1927 si v Paříži otevřela krejčovství. Nejprve to byl jen malý obchod a dílna na Rue de la Paix, nesl název Pour le Sport a Elsa v něm pařížské omladině nabízela to, co sama dobře znala – kolekce nápaditých pletenin, plavky, lyžařské oblečení. Ruční práce se kdysi naučila v klášterním penzionátě, s pletacími dráty dokázala doslova divy.
Návrhy pletenin z 20. let | Foto Maison Schiaparelli
Návrhy pletenin z 20. let | Foto Maison Schiaparelli
Návrhy pletenin z 20. let | Foto Maison Schiaparelli
„Zatímco ostatní pletení a háčkování otravovalo, já došla k tomu, že se na něm dá postavit dobrý byznys.“ A měla pravdu. Svět módy na sebe Elsa poprvé upozornila nikoliv impozantními róbami, ale černým pleteným svetrem, který měl v přední části plasticky vypletenou bílou vázanku, vypracovanou tak dokonale, že budila optický dojem skutečné kravaty na svetru.
V době dvacátých let, kdy se ženy ve velkém emancipovaly, sport byl důkazem péče o tělo i duši a též součástí dobrého tónu, staly se modely z dílny salonu Schiaparelli vysloveně módní záležitostí. Else pomohl i její italský původ – v mondénní Paříži byl její nevázaný přístup k módní tvorbě svým způsobem exotický.
Sportovní sukně rozdělená na dvě části vzbudila ve dvacátých letech poprask. | Foto Maison Schiaparelli
Největší úspěch pak Elsa Schiaparelli prožila ve třicátých letech. V roce 1935 si otevřela na prominentní adrese 21 Place Vendome, v blízkosti nejslavnějších francouzských klenotnických domů jako Boucheron, Chopard a Cartier, výstavný salon Schiaparelli.
Byla jiná než její konkurence, salony Lanvin či Chanel. Byla bohémštější, výstřednější, přátelila se s umělci z kruhu dadaistů a surrealistů, kteří jí byli inspirací, ale i jejími spolupracovníky. Návrhy pro salon Schiaparelli netvořila jen Elsa sama. Kreslili pro ni třeba Jean Cocteau, Christian Bérard nebo Salvador Dalí, a Elsa pak jejich fantazie, vzniklé nad karafami vína a sklenicemi absinthu, přetvářela v originální modely, jedinečné ve své kráse i výstřednosti.
Elsa se Salvadorem Dalím společně navrhli i kolekci. | Foto Wikipedie
„To je ta italská umělkyně, která shodou náhod dělá šaty,“ říkávala o ní její rivalka Coco Chanel. Pravdu měla ale tradičně kousavá Coco Chanel jen napůl. Elsa Schiaparelli nebyla jen bohémskou umělkyní, do které se i svým zjevem stylizovala. Byla to podnikavá vizionářka, inovátorka, a nesmírně talentovaná obchodnice. A její hvězda rychle stoupala.
Schiaparelli, které se v pařížském prostředí říkalo prostě „madame Schiap“, vyslovováno s K, se nebála nezvyklostí. Naopak – vyhledávala je. Jednoduchá elegance jí byla cizí. Do módy implementovala věci denní potřeby – a dělala z nich ozdoby. Dnes relativně oblíbený přístup byl tehdy naprosto ojedinělý.
Lobster dinner dress, designed by Elsa Schiaparelli in collaboration with Salvador Dalí, 1937.
„Šaty s humrem“ vznikly podle návrhu Salvadora Dalího v roce 1937. | Foto Wikipedie
Schiaparelli tak vytvářela svým zákaznicím na míru kabelky ve tvaru visacího zámku bohatě zdobené zlatorůžovou výšivkou, kancelářský kostým, který měl místo kapes stylizované zásuvky, klobouky ve tvaru dámské lodičky, bílé šaty s obrazem mořského humra od Salvadora Dalího, hedvábnou róbu zdobenou reliéfními potisky lidských rukou nebo třeba vidliček, šaty s aplikací mušek nebo oblečení zdobené knoflíky ve tvaru dalšího hmyzu.
Velmi netradiční návrh klobouku. | Foto Wikipedie
Schiap zkrátka do špičkové pařížské haute couture přinesla osobitý vtip, humor, nápaditost a hravost, ale zavedla také mnoho inovací, které designéři mimochodem využívají dodnes.
A to nebylo zdaleka všechno. Zatímco ostatní salony se stále ještě trápily s háčky a tisícovkou malých knoflíčků, Elsa Schiaparelli jako první z pařížských krejčích použila v půlce třicátých let ve vysoké módě zip, dosud určený jen na pracovní oděv a oblečení dělnické třídy. A spustila tak revoluci.
Šaty zdobené profily lidských tváří. | Foto Wikipedie
Uplatňovala a využívala jako první v módě i umělé hmoty. Látky z umělých vláken už ve třicátých letech, kdy všichni ostatní šili jen z hedvábí a drahých kožešin, považovala za převratný, revoluční materiál. Investovala do textilních fabrik, které byly schopné umělá vlákna vyvíjet a vyrábět, patřila k hlavním odběratelkám. Dobu šedesátých let, kdy byly umělé materiály na vzestupu, od silonu až třeba po umělé kožešiny, tak Schiaparelli předstihla o dobrých třicet let.
Experimentovala s rayonem, vinylem nebo celofánem, které jejím šatům umožňovaly výstřední ozdoby a nápadité detaily. Odvážně pracovala i s barvami – jako první například použila nápadný, ostrý odstín růžové, zvaný „shocking pink“, později přezdívaný i „hot pink“ nebo prostě „Schiaparelli pink“. „V době pastelové elegance a stříbřitých a tělových odstínů byl odstín „Schiaparelli shocking pink“ na šatech asi tak šokující jako pozvánka do nevěstince,“ popisuje historik a znalec dějin módy Francois Baudot v knize Móda století.
„Shocking“ byl později i název jejího prvního parfému, představeného v roce 1938. Měl skandální nejen název, ale i flakón – byl odlit podle bujného poprsí populární herečky Mae West, jež patřila k stálým zákaznicím Maison Schiaparelli.
Skica šatů v „shocking pink“. | Foto Maison Schiaparelli
A takových byly stovky. Salon Schiaparelli ráda vyhledávala herečka Greta Garbo, slavná zpěvačka Arletty nebo třeba vévodkyně z Windsoru – tedy žena, kvůli které nedávno abdikoval britský král Edward VIII., tedy proslulá Wallis Simpson, rozvedená Američanka vytříbeného módního stylu, nebojící se bourat konvence. Taky se nebála se skandálu. Naopak.
V tom se návrhářka a její slavná klientka shodly. Schiaparelli přesvědčila své movité zákaznice, aby se nebály výstředností, aby se oblékaly jako bohémky a umělkyně, ne jako aristokratky. Zatímco Jeanne Lanvin sázela na eleganci a uměřenost a Coco Chanel na feminismus a emancipaci vycházející v mnohém z prvků pánské módy, Elsa Schiaparelli chtěla revoluci.
Léta druhé světové války, kdy nebyl čas ani nálada na výstřednost a dekadenci, ale bojovalo se o holé přežití, strávila Elsa Schiaparelli v bezpečí v New Yorku – útrapám okupované Paříže nedovedla přihlížet a využila možností i prostředků, které jí nabídla její italská šlechtická rodina, která z Mussoliniho Itálie emigrovala už koncem dvacátých let. Tím však Schiaparelli odešla ze světel reflektorů. A nechtěně chyběla, když poválečný hlad po všem krásném a luxusním plně využil nováček na módní scéně, Christian Dior, jenž v roce 1947 představil svůj „New Look“ se širokými krinolínami a korzety, tolik odlišný od uvolněné extravagance, kterou nabízela Schiaparelli.
Zatímco Coco Chanel rychle naskočila do poválečného módního kolotoče zpět a v konkurenci coby uměřená odpověď na Diorovu okázalost obstála, Elsa Schiaparelli se už na vrchol vrátit nedokázala. I když po návratu do Paříže znovu otevřela svůj salon, ve věku šedesáti let už nedovedla tak rychle odpovídat na nápady nových tváří na pařížské módní scéně, jako byl Yves Saint Laurent, Hubert de Givenchy, Pierre Cardin (oba se kdysi mimochodem školili v dílnách Elsy Schiaparelli) nebo Karl Lagerfeld. V roce 1954 svůj podnik definitivně uzavřela. Byla velmi bohatá – a velmi unavená. Už se jí nechtělo bojovat a dělat další revoluci.
Dnes však „Maison Schiaparelli“ opět žije. V roce 2006 byla odkoupena práva původních dědiců Elsy Schiaparelli, včetně jejích obdivuhodných archivů, a v roce 2012 byla slavnostně znovuotevřená i firma na původní adrese 21 Place Vendome.
A model presents a creation as part of Schiaparelli's Spring-Summer 2015 Haute Couture fashion collection presented in Paris, France, Monday, Jan. 26, 2015. (AP Photo/Francois Mori) XFM104
Modely značky Schiaparelli dnes. | Foto Maison Schiaparelli
Pocty původní zakladatelce a designérce se ujal respektovaný návrhář Christian Lacroix, který vytvořil novou, pilotní kolekci vycházející z archivu Schiaparelli v roce 2013 a v Metropolitním Museu v New Yorku byla otevřena velkolepá expozice Schiaparelli a Prada: Impossible Conversations, která představovala přelomové historické momenty obou slavných módních domů původně italských zakladatelů. V roce 2014 pak byla uvedena první kolekce Schiaparelli od roku 1954 i na slavném pařížském fashion weeku. Stala se ohromnou událostí.
Značka dostala zpět označení Haute Couture Label, které uděluje francouzské ministerstvo průmyslu a francouzská módní federace. V současné době je uměleckým ředitelem Maison Schiaparelli Daniel Roseberry. Jeho šaty z dílny Schiaparelli, rozměrnou černorudou róbu s velkou aplikací zlaté holubice na prsou, si před pár týdny oblékla Lady Gaga, aby zazpívala národní hymnu nově zvolenému americkému prezidentovi Joeu Bidenovi při jeho inauguraci. Schiaparelli žije dál.
