Emisní povolenky mají za sebou divoký rok, kdy jejich cena stoupla trojnásobně k devadesáti eurům za kus. A vzhledem k tomu, že se jejich hodnota propisuje do koncové ceny elektřiny, se jim letos dostává největší pozornosti za celou dobu jejich šestnáctileté existence.
Proč ale emisní povolenky vznikly, když nám „jen“ zdražují energie? Jaký je jejich účel, kdo s nimi obchoduje a jak se jejich cena bude dál vyvíjet? Na tyto otázky nyní přinášíme odpovědi.
Co jsou emisní povolenky a proč vznikly?
Emisní povolenky jsou s námi od roku 2005, kdy si státy podepsané pod Kjótským protokolem poprvé rozdělily emisní kvóty na vypouštění skleníkových plynů. Jedna povolenka je ekvivalentem jedné tuny oxidu uhličitého (CO2), případně oxidu dusného (N2O) nebo perfluorovaných uhlovodíků vypouštěných do ovzduší.
Držitele jedné povolenky proto opravňuje k vypuštění jedné tuny zmíněných emisí. Emisní povolenky jsou v podstatě daní za znečišťování životního prostředí. Vznikly kvůli hrozbě v podobě oteplování planety a změny klimatu.
V Evropě mají být jedním z nástrojů, jak do roku 2030 snížit emise CO2 o pětapadesát procent v porovnání s rokem 1990.
Jaká je jejich funkce?
Emisní povolenky mají vytlačit vysoce emisní zdroje energie, jako je uhlí a motivovat firmy i státy k investicím do moderních technologií šetrných k životnímu prostředí. Těm, kdo povolenky vzhledem k vypouštění emisí do ovzduší potřebují, se zvedají výrobní náklady, které následně musí promítat do cen svých služeb či produktů.
Tím si oproti bezemisním formám podnikání snižují konkurenceschopnost – při využívání bezemisních zdrojů nejsou povolenky vůbec potřeba.
Kde se povolenky berou a kolik jich je?
Emisní povolenky každým rokem vydává Evropská unie v určitém množství, přičemž tento emisní strop se rok od roku snižuje. V roce 2013 bylo vydáno přes dvě miliardy emisních povolenek, od té doby se počet vydaných povolenek každým rokem snižoval o 38 milionů. Tím má být zajištěno snížení emisí alespoň o jedenadvacet procent oproti „startovacímu“ roku 2005.
Jak funguje kontrolní dohled?
Firmy zapojené do systému EU Emissions Trading System (EU ETS) jsou hlídány kontrolními orgány. Podniky musí monitorovat své emise a každoročně je posílat ministerstvu životního prostředí. Pokud hodnota vypuštěných emisí do ovzduší překročí hodnotu krytou nakoupenými povolenkami, firma si musí povolenky přikoupit, jinak je penalizována pokutou sto eur za tunu navíc vypuštěných emisí.
Pro koho jsou povolenky určeny?
Povolenky se využívají hlavně v segmentech, které při své činnosti vysoce znečišťují životní prostředí. Tam patří například teplárenství nebo uhelné elektrárny.
Dle ministerstva životního prostředí ale EU ETS zahrnuje přes jedenáct tisíc zařízení ze sektorů energetiky, výroby oceli a železa, cementu a vápna, celulózy a papíru, sklokeramického průmyslu, chemického průmyslu, rafinerií nebo letecké přepravy dohromady v jedenatřiceti zapojených státech.
Kromě členských zemí Evropské unie participují na programu Island, Lichtenštejnsko a Norsko. EU ETS pokrývá zhruba dvě miliardy tun emisí ročně, svůj systém s povolenkami má také Nový Zéland, Austrálie, některé kanadské provincie nebo jednotlivé státy USA jako Kalifornie.
V Číně se zkraje letošního roku rozběhl národní systém ETS, který sesadil evropský systém z pozice největší obchodní platformy povolenek. Emisní povolenky si firmy nakupují v evropské či státní aukci a poté je obchodují na energetických burzách.
Kdo s nimi obchoduje?
Emisní povolenky se staly investičním nástrojem. Na trh tak vstoupily i velké fondy stejně tak jako drobní spekulanti. Kritici proto poukazují na to, že zisk z emisních povolenek, který má zůstat v Evropě a skrze dotace podporovat přechod k zeleným energiím, odtéká mimo hranice Unie.
Od roku 2012 byly zobchodovány povolenky v hodnotě více než padesát miliard eur. Pravdou je, že emisní povolenky jakožto investiční aktivum využívají pro případné krytí i vlastníci energeticky (a tím i povolenkově) náročných provozů. Jedním z nich je například majitel Sev.en Energy Pavel Tykač.
Proč by nás měly zajímat?
Emisní povolenky jsou určeny pro firmy, přesto mají dopad i na domácnosti dnes hlavně v podobě rostoucích cen elektřiny. Emisní povolenky jsou totiž jedním z cenotvorných faktorů při výrobě elektřiny.
Zjednodušený příklad? Jedna vyrobená megawatthodina elektřiny se rovná jedné tuně vypuštěných emisí (tedy jedné povolence). Dnes stojí roční kontrakt elektřiny zhruba 200 eur za megawatthodinu. Cena paliva se u plynových elektráren pohybuje na osmdesáti eurech za megawatthodinu a k tomu se musí připočíst cena povolenky, která se dnes také pohybuje na úrovni osmdesáti eur, což dohromady dává eur sto šedesát.
Zbylých čtyřicet eur pak tvoří pokrytí dalších nákladů (mzdy, voda…) elektráren spojených s výrobou jedné megawatthodiny elektřiny – a jejich marže.
Jak se historicky vyvíjela jejich cena?
Emisní povolenky byly dlouhou dobu až vysmívaným nástrojem. Jejich cena se totiž v úvodních letech obchodování pohybovala na úrovni maximálně jednotek eur (občas i v eurocentech), a v podstatě se tak míjely účelem.
Vývoj ceny emisních povolenek od roku 2005 v systému EU ETS | Graf: Tradingeconomics.com
Oživení jejich ceny přinesla až druhá polovina minulé dekády, ve které se ovšem vždy držely hluboko pod třiceti eury. Tuto hranici prolomily až s úvodem letošního roku.
Ten se nesl ve znamení prudkého růstu ceny emisních povolenek, která v minulém týdnu prolomila hranici devadesáti eur za tunu emisí. Znamená to, že během jednoho roku se jejich cena zvedla trojnásobně.
Proč letos rostou k rekordním hodnotám?
Za růstem cen povolenek stojí jednak postupné zpřísňování klimatických cílů a letos zejména vysoká poptávka po energiích v celém světě, v Evropě nevyjímaje.
Po covidu se v podstatě najednou znovuotevřely továrny po celém světě, Německo se mezitím chystá na úplný odklon jádra, u Baltského moře, kde jsou nové offshorové větrné elektrárny, letos nefoukalo… To vše se projevuje nedostatkem elektřiny na starém kontinentě.
V této souvislosti roste poptávka nejen po plynu, ale často se kvůli vyhnutí blackoutu musí zapínat „špinavé“ zdroje jako naftové elektrárny, se kterými se už nepočítalo. Tím se zvyšuje i poptávka po emisních povolenkách, což žene jejich cenu vzhůru.
Co čekat dál?
Dlouhodobější vývoj je těžké odhadovat, obecně ale smyslem povolenek není držet jejich cenu co nejníže, protože by přestala motivovat firmy k investicím do bezemisních technologií.
Podle analytiků oslovených agenturami Bloomberg i Reuters by se cena povolenek přes současné lehčí uklidnění mohla do konce roku dostat nad sto eur.
