Je to žhavě nový příběh. A přesto velmi starý. Starý a archetypální, neboť jde o typicky faustovskou smlouvu s ďáblem, v níž se za bohatství a blahobyt platí duší. Současný bezprecedentní konflikt o komercializaci a kontrolu nad světovým fotbalem je přesně tímhle příběhem, píše v komentáři Filip Saiver.
„Jsem váš přítel, váš zachránce. Říkejte mi… Mefistofelino.“ Tímhle jménem by šlo nejspíš pojmenovat postavu, jež láká fotbal na podle všeho zrádnou cestu. Mefistofelino je složeninou z Mefistofela, přízviska ďábla, a příjmení šéfa světového fotbalu Infantina…
Právě Gianni Infantino, stojící v čele světové fotbalové asociace FIFA, přišel s plánem vytvořit komerční dceřinou společnost FIFA Forward Enterprise (FFE), jejíž dvacetiprocentní podíl by byl prodán soukromým investorům. Do FFE by byla vložena televizní, marketingová a sponzorská práva na mistrovství světa i prodej vstupenek, suvenýrů a organizace velkých turnajů.
Zisk z prodeje pětiny FFE do privátních rukou? V přepočtu na koruny asi devadesát miliard. Země, které na návrh kývnou, by měly zkraje příštího roku obdržet na svá fotbalová konta 850 milionů.
Není to málo. Na první pohled to vůbec není nelákavé. Mefistofelino však protentokrát, zdá se, narazil.
Odpor se nejprve vzedmul v Evropě, tedy – ehm – až na jedinou výjimku. „V návrhu spatřuji pragmatické výhody, které mohou pomoci českému fotbalu,“ nechal se slyšet boss domácího fotbalu David Trunda.
Je v tom cosi typicky českého – jen ne prosím žádnou hodnotovou politiku, jaképak copak, odhoďme tu přebytečnou cetku. Tuzemský fotbal se poslední dobou nese v „trundomyslném“ duchu, jeho šéf ale již přestal být poněkud neklidný a poslušně se zařadil (není to také typicky české?) do jednotného šiku evropských odpůrců Infantinova nápadu.
K členským zemím evropské fotbalové asociace UEFA, které v případě realizace projektu FFE pohrozily bojkotem soutěží FIFA včetně mistrovství světa, se navíc přidaly i asijská a severoamerická konfederace – pokud celá idea zkrachuje, což se nyní jeví vcelku pravděpodobné, řekne fotbal ďáblovi ne.
Příjemné překvapení? Ano, ač je zbytečné být přehnaně romantický, romantika by se (nejen) v tomto případě slévala s naivitou. Spíše než z ušlechtilých důvodů povstala mohutná opozice proti Infantinovi z důvodů – řečeno s Davidem Trundou – pragmatických. Klidně je označme za účelové, to však neznamená, že tyto důvody nemohou posloužit dobré věci.
Kroky nemusejí vést k finanční hojnosti, ale naopak.
Kontinentální fotbalové organizace, jež se seřadily na záchranu nynějšího statu quo (a pokud zůstanou soudržné, je jich ve FIFA většina), se obávají toho, že se začnou pod tlakem akcionářů přidávat do už dnes přeplněného kalendáře další zápasy, že se bude zvyšovat již tak nabobtnalý počet týmů na šampionátech, které budou navíc pořádány v kratších intervalech.
Tyto kroky by v konečném důsledku nemusely vést k finanční hojnosti, ale naopak k ponížení hodnoty kontinentálních mistrovství a Lig mistrů.
Ekonom Lukáš Kovanda, který se soustředil na evropské „zaříkání ďábla“, napsal: „Je třeba říci, že odpor UEFA není jen obranou ‚duše fotbalu‘. FIFA a UEFA coby konkurenti soupeří o omezený čas hráčů, pozornost diváků, peníze sponzorů i rozpočty televizních společností. Kapitálově silnější FIFA by mohla dále oslabovat postavení evropských soutěží.“
Správně, rozhodně to není jen obrana „duše fotbalu“. Ale je to také obrana „duše fotbalu“ a zaplaťpánbůh za ni. Fotbal je globálním fenoménem, a právě proto je patrná tendence udělat z něj pompézní, ovšem svým způsobem infantilní (infantinovskou) show. S jasným záměrem, aby generoval ještě větší peníze, aby byl naplno rozvinut jeho komerční potenciál.
Snahu, aby byl (konstatováno s lehkou nadsázkou) samotný zápas vlastně pouze záminkou pro zlatonosný spektákl, naznačil nedávný turnaj s vyvrcholením v USA. K Americe – nikoli k podstatě fotbalu – disneyovská show patří, je součástí její identity a i skrze ni je nazírán velký byznys, potažmo úspěch.
K aktuální Americe patří také to, že si letošní šampionát částečně zprivatizoval Donald Trump. A právě privatizace ve prospěch vládce Bílého domu či jeho nejbližších kruhů by mohla prostřednictvím podílu v FFE pokračovat.
Probíhá největší rozkol v dějinách moderního fotbalu.
Podíl by totiž měla získat investiční společnost Thrive Eternal. Holding čerstvě založil Joshua Kushner, mladší bratr Jareda Kushnera, Trumpova zetě a někdejšího klíčového poradce v jeho administrativě. Připomeneme-li si ještě, jak se Infantino k Trumpovi vřele „tulí“, pak určitě není paranoidní hledět na FFE s podezřením.
Foto: Profimedia
Každopádně právě probíhá patrně největší rozkol v dějinách moderního fotbalu. Nastalo schizma, při němž fotbal hazarduje se svou už tak pošramocenou pověstí. Sami rozhodněte, zde je tragické, či tragikomické, že hybatelem hluboké krize ve fotbale není nikdo jiný než jeho šéf.
Odlehčeme celou věc žertem o Infantinově ideální představě fotbalu: Utkání se hraje na šestkrát patnáct minut, mezi každou minutou je tříminutová reklamní pauza, v poločase vystoupí na vznášejícím se pódiu Taylor Swift, vstupenka stojí dva tisíce dolarů a diváci mohou přes mobilní aplikaci za poplatek hlasovat, jestli má rozhodčí uznat gól…
A nyní vážněji, zpět k fotbalové verzi Fausta.
Poučení z klasického díla nespočívá v tom, že čert vezme lidi do pekla, ale že lidé do něj skrz špatné vlastnosti – třeba skrz touhu po moci a mamonu – sami dojdou. Mefistofeles, v našem případě Mefistofelino, nesvede člověka na scestí proti jeho vůli. Je katalyzátorem, který ve smrtelníkovi uvolňuje jen to, co v něm dávno je – ambice, kvůli nimž je oslepeno svědomí.
V tento moment fotbal odolal, alespoň to tak vypadá. Ďábel zasmrděl, brzy to zkusí znovu.
