Německo si letošní zimu vybere daň za odříznutí jaderných elektráren. Kvůli nízkým zásobám zemního plynu se před nadcházející zimou uchyluje k výjimečnému kroku. Jelikož se nemůže spolehnout na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, do pohotovosti povolává nejen uhelné, ale rovnou i ropné elektrárny. Ty přitom patří k největším znečišťovatelům ovzduší.
Zdá se, že evropský Green Deal letošní zimu schytá v energetice pořádné šrámy. V první třetině listopadu totiž Evropu postihlo bezvětří, což srazilo výrobu elektřiny z větrných elektráren po několik dní fakticky na nulu a její výpadek musely vykrývat hlavně plynové elektrárny.
Výsledkem je, že na starém kontinentu se na začátku listopadu pálilo meziročně třikrát více plynu než před rokem. Evropa přitom do nadcházející zimy vstupuje s rekordně nízkými rezervami zemního plynu v podzemních zásobnících.
Evropský průměr naplněnosti zásobníků činí 71 procent, před rokem touto dobou se tato hodnota pohybovala o dvanáct procentních bodů výše a už tehdy se mluvilo o nízkých rezervách.
Situace přitom začíná být napjatá zejména v Německu. Naplněnost jeho zásobníků se totiž ještě před nástupem mrazivých dní dostala pod 58 procent, když v tomto týdnu každým dnem klesala zhruba o půl procentního bodu.
Mezi německými energetiky, ale už i politiky sílí obavy, že Německo by v případě teplotně chladnější zimy nemuselo s plynem vystačit až do konce topné sezony, tedy zpravidla do konce dubna. A jak jsme informovali v nedávném článku, jen dovoz plynu bez podpory zásobníků německou zimní spotřebu neutáhne.
V kombinaci s narušením dodavatelských řetězců kvůli konfliktu na Blízkém východě si tak naši západní sousedé namíchali až likvidační cenový koktejl – spotové ceny elektřiny už v dnešních teplotně mírných dnech neklesají ani během dne pod tři sta eur za megawatthodinu.
Proto se teď Němci uchylují ke kroku, kdy plynovým elektrárnám mají odlehčit nejen uhelné, ale dokonce i naftové či přesněji ropné elektrárny, které pohání topný olej.
„Německo se připravuje na to, že v případě nouzové situace v dodávkách zemního plynu během letošní zimy vrátí na trh elektrárny spalující uhlí a ropu,“ informovala ve čtvrtek agentura Bloomberg s odkazem na dokument mířící do Bundestagu z gesce tamního ministerstva hospodářství.
„Návrh zákona by vrátil více než osm gigawattů rezervních uhelných a ropných elektráren na trh s elektřinou,“ všímá si na síti X podnikatel a politický komentátor Mario Nawfal.
„Zákazníci by platili za udržování těchto elektráren v pohotovosti prostřednictvím poplatků za síť. Německo vypnulo své jaderné elektrárny, aby zachránilo planetu, a teď roztápí uhlí a posílá zákazníkům účet,“ dodává lakonicky Nawfal.
Ropné elektrárny přitom mívají nízkou efektivitu a patří k největším znečišťovatelům ovzduší v podobě vypouštěných emisí. I proto byly v rámci evropského Green Dealu zavírány vůbec jako první energetické zdroje.
Německo už dnes kvůli spalování fosilních paliv vypouští běžně více než 530 kilogramů emisí CO2 na jednu vyrobenou megawatthodinu elektřiny. U jaderné Francie se tato hodnota pohybuje kolem padesáti kilogramů.
Rezerva sítě podle § 13b německého zákona o energetickém průmyslu nyní zahrnuje celkem třicet elektráren s kapacitou 9,7 gigawattu (GW), uvádí německá Federální síťová agentura. Sedmnáct z nich běží na uhlí, deset na zemní plyn a pouze tři bloky na ropné produkty.
Největšími jednotkami jsou kombinovaná teplárna Heilbronn HLB 7 provozovaná společností EnBW s výkonem 778 megawattů (MW), Bexbach se 726 MW a Bergkamen se 720 MW, které provozuje společnost STEAG Power. Ty by samotná firma už odstavila, stát ale rozhodl, že v případě nouze musejí zajistit síťovou rovnováhu, a tak jejich pohotovost a provoz dotuje.
Podobné diskuse se ostatně právě teď vedou i v Česku o elektrárně Chvaletice patřící pod Sev.en Česká energie miliardáře Pavla Tykače.
K aktivaci záložních zdrojů se Německo uchýlilo poprvé v době energetické krize v roce 2022 po rychlém odstřižení Evropy od ruského plynu. Tehdy do provozu vrátilo černouhelné elektrárny o výkonu 5,9 GW a k tomu 1,8 GW hnědouhelných bloků. Na naftové zdroje však nakonec nedošlo – zůstaly jen v pohotovostním režimu a jejich turbíny se neroztočily. Letos však i devadesát let staré elektrárenské provozy mohou po více než desetiletém spánku, kdy byly s prognózou „navždy“ vypnuty, zažít svůj velký comeback.
Hrdinkami letošní zimy se tak mohou stát naftové elektrárny u měst Ingolstadt a Marbach, jež dohromady disponují výkonem jednoho gigawattu. Na Německo to není mnoho, ovšem letos se mu bude hodit každý megawatt, který odlehčí plynovým blokům.
Ingolstadt je přitom pro Čechy důležitým energetickým bodem – právě tam se větví ropovod TAL-Plus směrem do Česka do ropovodu IKL, který končí v tuzemských rafineriích v Litvínově a Kralupech nad Vltavou.
Místní ropné bloky s označením 3 a 4 o celkovém výkonu 730 MW vstoupily do provozu v letech 1973 a 1974 a srovnané se zemí měly být po roce 2015. Provozovatel přenosové soustavy TenneT je však označil za systémově důležité. Mezitím sice došlo ke změně logistiky, protože provozovatel začal rozebírat starý ropovod vedoucí do elektrárny, palivo pro její kotle se tak ale nyní může dovážet po železnici.
Ještě zajímavější příběh má elektrárna u Marbachu, jejíž historie sahá až do roku 1940. Už v roce 2013 požádala společnost EnBW o její definitivní odstavení, TenneT ji ovšem vzápětí také zařadil mezi systémově důležité zdroje. Komplex tak dnes disponuje jak plynovým blokem, tak blokem na lehký topný olej o výkonu 300 MW.
Letošní zima tak může přinést paradox do evropské energetiky. Zatímco Green Deal měl díky obnovitelným zdrojům emise postupně snižovat, v kombinaci s drahým plynem, na který vsadil při své dekarbonizaci, letos směle vykročil k nejvyšším emisím za poslední více než dekádu.
