Evropa vstupuje do topné sezony ne příliš šťastnou nohou. Rekordně nízké rezervy podzemních zásobníků se mísí s bezvětřím, které zažehlo vysokou poptávku právě po zemním plynu. Zejména nad Německem tak visí otazník, zda mu těkavá komodita vydrží po celou zimu. Okolní státy včetně Česka by přitom měly být v pozoru.
Stačily necelé dva týdny od přechodu podzemních zásobníků se zemním plynem z módu, kdy se do nich vtlačoval plyn, do fáze, kdy se z nich naopak kvůli propuknutí topné sezony vytlačuje zpět do plynové soustavy, aby naplněnost německých zásobníků klesla pod úroveň šedesáti procent.
Podle německého regulátora Bundesnetzagentur jsou zásobníky aktuálně naplněny na 58,5 procenta, což v přepočtu představuje 145 terawatthodin (TWh) plynu.
V posledních dnech plyn z německých zásobníků mizí tempem 0,7 TWh za den, což je třetinový nárůst oproti počátku listopadu minulého roku. V zimě pak odčerpávání stoupá až ke dvěma TWh.
Poptávka po plynu navíc ještě před propuknutím zimy prudce vzrostla. Německé plynové elektrárny pálí nejvíc paliva za posledních více než třináct let a dnes fakticky stojí za celkovým čerpáním plynu z podzemních kavern, když jejich denní spotřeba činí 0,6 TWh.
Podobná situace je také v Česku. Například plynové kotle elektrárny Počerady patřící skupině ČEZ tento podzim fakticky zajišťují takzvaný baseload dodávky elektřiny, což znamená, že se tamní turbíny točí fakticky nepřetržitě.
Obvykle tato plynová elektrárna přitom patří k takzvaným špičkovým elektrárnám, tedy že jsou její kotle zapínány jen v době špičky, kdy poptávka po elektřině začne převyšovat její nabídku. To se děje typicky v noci, kdy solární elektrárny nevyrábějí elektřinu.
Anebo v době bezvětří, jež v posledních dnech zavládlo nad celou Evropou a v kontextu Německa pak hlavně nad Baltem. To zastavilo vrtule větrných elektráren a z německého, fakticky i evropského trhu smazalo šmahem více než dvacet gigawattů výkonu.
Také to je důvod, proč Evropa zažívá z pohledu cen elektřiny letošní vůbec nejdražší týden, kdy spotové ceny elektřiny ani přes den neklesají pod tři stovky eur za megawatthodinu a ve večerních hodinách v Německu přerůstají i šest stovek eur za megawatthodinu.
Běžně se cena elektřiny před nástupem zimní sezony pohybovala kolem 130 eur za megawatthodinu, přes den pak díky výrobě z obnovitelných zdrojů klesala kvůli nadprodukci k nule.
V době bezvětří je nicméně produkce elektřiny z obnovitelných zdrojů nedostatečná. A vzhledem k tomu, že si Německo uzavřelo své jaderné elektrárny, stalo se závislým především na uhlí a plynu. Toho je ale vzhledem k situaci v Hormuzu na světovém trhu méně a jeho vyšší cena se propisuje i do koncové ceny elektřiny.
Řešit vyšší cenu však může být ta příjemnější část. Mezi odborníky se totiž množí obavy, zda našim západním sousedům nedojde plyn ještě před koncem topné sezony, která přichází s koncem dubna.
Německo má na pobřeží Baltu a Severního moře v současné době v provozu čtyři nové LNG terminály, kam připlouvají lodě se zkapalněným plynem, nejvíce ze Spojených států.
Problém ale je, že dosavadní potrubní plyn ani s novými kapacitami LNG terminálů není schopen utáhnout zimní spotřebu Německa bez pomoci podzemních zásobníků.
„Samotné dovozy dostupnými plynovody a LNG terminály nedokážou pokrýt špičkovou poptávku během chladných zimních dnů,“ vysvětluje výkonný ředitel německé společnosti INES Sebastian Heinermann.
Podle analýzy německých společností FNB Gas a INES mohou Němci denně dovážet maximálně tři terawatthodiny, což je souhrnná disponibilní kapacita dovozů z Norska, Nizozemska, Belgie a z LNG terminálů.
Naproti tomu denní spotřeba Německa při mrazivých dnech je až šest terawatthodin denně. Rozdíl pak pokrývají zásobníky.
„Nejnovější scénáře INES pro plyn ukazují, že dodávky plynu zůstávají za normálních a teplých teplotních podmínek bezpečné,“ uvádí se ve zprávě, kterou INES zveřejnila v úterý.
„V extrémně chladné zimě odpovídající referenčnímu roku 2010 by však nemohla být poptávka po plynu v lednu, únoru a březnu 2027 plně uspokojena,“ pokračuje zpráva.
Pokud by se naplnil nejčernější scénář, Německu by mohlo od ledna do března 2027 chybět až 19 TWh plynu, což je čtvrtina celoroční spotřeby plynu v tuzemsku.
Zde se dostáváme k českému kontextu. Veškerý zemní plyn proudící do země po utažení kohoutků s ruským plynem skrz plynovody Jamal a Transgas prochází totiž jen a pouze přes Německo. A to ať už z LNG terminálů v Belgii, Německu, nebo skrz plynovod vedoucí do Evropy z Norska.
Pokud by Německu opravdu docházel plyn, bude co nejvíce kapacit plynovodů na svém území potřebovat pro svou spotřebu, případně bude muset požádat sousední státy o pomoc s navýšením dodávek. V opačném případě spadne do takzvaných regulačních stupňů, kdy regulátor začne odpojovat odběratele plynu od soustavy podle jejich důležitosti.
Zpravidla se odpojování dotýká jako první firem, poté veřejných institucí a až nakonec samotných domácností.
V pozoru by však měly být i další evropské státy. Německé zásobníky totiž při maximální naplněnosti pojmou až pětinu celoevropských zásob.
Německo pak podle evropského mechanismu plynové solidarity (Gas Solidarity Mechanism) má zemím, jako je Dánsko, Rakousko nebo Itálie, v případě, že by některé z nich docházel plyn, uvolnit potřebné kapacity daného paliva.
To by jednak urychlilo čerpání z jeho zásobníků a ve finále by tuto pojistku mohly okolní země zcela ztratit. To v případě, že Německu samotnému bude zemní plyn chybět.
Dnes už ale nezbývá nic jiného než sledovat vývoj počasí a věřit, že letošní zima bude patřit k těm mírnějším. Pokud přijde pravý opak, potom bude Německo potřebovat s dodávkami zemního plynu vypomoci, nebo mu bude hrozit dočasné zastavení kol ekonomiky, jež by pocítili i jeho čeští dodavatelé.
