Logo společnosti Innogy zná řada Čechů ze svých faktur za energie. Největší tuzemský dodavatel zemního plynu právě nyní chystá nejzásadnější změnu ve své historii. Už nechce být jen dodavatelem, ale i výrobcem energií. Proto v Česku plánuje v následující dekádě vystavět větrné elektrárny a biometanové plynárny za celých sto miliard korun.
Před šesti lety koupili Innogy od německého RWE a teď chtějí společnost nasměrovat do zcela nové éry – k výrobě biometanu a elektřiny z větru. Řeč je o maďarské skupině MVM Group, která má pro český trh v šuplíku nachystáno až sto miliard korun, jež v následující dekádě skrz Innogy promluví do domácí energetiky.
„Nová strategie diverzifikuje naše aktivity, kde budou stále dominantním prvkem příjmy plynoucí ze samotných dodávek energií, ale chceme zároveň posílit i příjmy z výroby,“ říká finanční ředitel a místopředseda představenstva Innogy Česká republika András Gróf ve své kanceláři v pražských Strašnicích, kde firma dlouhá léta sídlí.
A to i po změně vlastníka, která proběhla v roce 2020. Tehdy Innogy od německého RWE koupila právě maďarská energetická skupina MVM Group. Hodnota transakce zveřejněná nebyla, média spekulovala o přibližné částce dvacet miliard korun a Gróf ji ani dnes nekomentuje.
„Zda už se investice finančně splatila, či nikoli, to nemohu prozradit, ale v každém případě naplnila naše očekávání a od samého počátku se nese v pozitivním trendu,“ volí opatrná slova původem maďarský manažer, který do Prahy přiletěl z Budapešti.
Během našeho rozhovoru se občas podívá z okna kanceláře do přilehlého firemního parčíku se zdobenými lavičkami i fontánkou, který po dešti bují sytou zelení. Gróf by byl rád, kdyby přesně takto začalo zelení bujet Innogy.
„Pokud jde o výrobu elektřiny ze slunce a větru, tak tam je Česká republika daleko za celou planetou,“ podotýká upřímně Gróf. „Na druhou stranu nedostatečně využíváme příležitosti větrné energie,“ přemítá třiapadesátiletý manažer.
Zároveň přiznává, že Innogy už začalo utrácet peníze – v tuzemsku se bude vůbec poprvé podílet na výstavbě větrného parku za 1,1 miliardy korun. Park bude mít čtyři turbíny o výkonu přesahujícím dvacet megawattů.
Transformaci Innogy na výrobce energií ale mají v Česku táhnout zejména biometanové stanice, na které se Gróf se svým týmem dnes zaměřuje nejpozorněji. Zelený plyn probublávající z organické hmoty hermeticky uzavřené pod obrovskými kopulemi má alespoň dočasně nahradit vodík, jehož budoucnost je stále spíše ve hvězdách než na samotné Zemi.
„S vodíkem je to opravdu těžké a je to problém. Stále čekáme, kdy začne dávat ekonomicky smysl,“ poznamenává Gróf během rozhovoru.
Innogy jste převzali před šesti lety. Co bylo tehdy vaší hlavní motivací?
MVM Group je na maďarském trhu dominantním hráčem. Což na jednu stranu samozřejmě má své výhody, ovšem když se na vše podíváme z perspektivy růstového potenciálu, pak maďarský trh nabízí dnes už vzhledem k naší velikosti velmi omezené možnosti a potenciál.
MVM se tak dostala na pomyslnou křižovatku, kdy chtěla dál růst, a geografická diverzifikace je jednou z přirozených možností.
A jakmile se pro expanzi rozhodnete, pak si samozřejmě musíte stanovit, čeho v ní chcete dosáhnout, na které geografické oblasti se chcete zaměřit a jaká kritéria jsou důležitá pro vstup na trh. Potřebujete stabilní prostředí, solidní zákaznickou základnu a předvídatelné peněžní toky.
A to vše jste našli tady v České republice?
Česká republika a energetika splňují všechna tato kritéria. A navíc to byl také důležitý krok pro misi MVM stát se jedním z předních poskytovatelů energetických řešení, infrastruktury a služeb ve středoevropském regionu.
MVM se tedy chce stát regionálním šampionem. A zatím se vše daří, všechna očekávání jsou naplněna. V naší skupině jsou profesionální investoři, kteří rozumějí energetickému sektoru a průmyslu.
To je velmi důležité, jelikož jednání v tomto oboru jsou často obtížná, protože vše je nutné diskutovat s oborovými profesionály, jejichž hlas se také promítá do investičních rozhodnutí. Není to tedy jen o čistě finančních důvodech.
Myslím, že toto je zejména v oboru energetiky důležitá dodatečná výhoda, protože být finančně stabilní a rozumět tomu, co děláte, znamená také chápat, že investice do energetického průmyslu se stávají ziskovými zejména z dlouhodobého hlediska.
Jinými slovy, v rámci návratnosti investic do energetiky mluvíme o časovém horizontu pět, deset, patnáct let, nebo i delších. Je třeba mít trpělivost, a naštěstí pro nás MVM tuto trpělivost má. To je pro nás důležité, zejména proto, že nyní začínáme transformovat a měnit postavení společnosti ve skupině.
Foto Jan Berounský
Jak významná je společnost Innogy z pohledu celé skupiny?
MVM má ambici, že podíl zahraničních dceřiných společností na výsledcích celé skupiny by měl do roku 2035 dosáhnout dvaceti až pětadvaceti procent. V současné době už jsme nad plánem pro rok 2030, který hovoří o dvaceti procentech. I díky Innogy jsme tedy na dobré cestě k vytyčenému cíli.
Innogy sice za loňský rok klesly tržby ke 44 miliardám korun, na druhou stranu společnost vykázala zisk ve výši téměř tří miliard korun. Hodnota akvizice Innogy není veřejné známá, můžete ale říct, zda se investice mateřské skupině za těch šest let už vyplatila?
Zda už se investice finančně splatila, či nikoli, to nemohu prozradit, ale v každém případě naplnila naše očekávání a od samého počátku se nese v pozitivním trendu.
Finanční plány i očekávání byly naplněny, čímž jsme také dokázali, že maloobchodní segment nám může přinášet radostné výsledky. Dobrou práci Innogy odvádí také v roli spolehlivého dodavatele a velmi důležitým prvkem a příspěvkem k všeobecné stabilitě a předvídatelnosti je naše konzervativní strategie zadávání veřejných zakázek, které se důsledně držíme.
A když se jako finanční ředitel podíváte do střednědobé budoucnosti, do dalších tří až pěti let? Kam se trh vyvíjí?
Trh se určitě mění a přináší těžké časy do plánování na všech úrovních. Nemyslím tím jen geopolitické změny, protože ty jsou – doufejme – pouze dočasné. Myslím tím například konkurenci, která se zvětšuje a je čím dál tvrdší, změny provázejí i samotnou spotřebu zákazníků.
Spotřeba plynu klesá, a je zřejmé, že pokud budeme dělat to samé, co v minulosti, pak budeme stále snižovat svou schopnost generovat vyšší příjmy. Takže se musíme transformovat, a to je součástí naší strategie a je to jeden z klíčových důvodů, proč jsme přišli s novou strategií.
V čem konkrétně spočívá?
Nová strategie diverzifikuje naše aktivity, kdy budou stále dominantním prvkem příjmy plynoucí ze samotných dodávek energií, ale zároveň chceme posílit i příjmy z výroby.
Tím nemyslíte těžbu plynu, ale míříte k obnovitelným zdrojům? Ty mají dnes v Innogy jaký podíl?
Dnes je stále malý, protože jsme teprve na začátku cesty. A ano, zaměřujeme se teď na biometan a aktivně hledáme investiční příležitosti, ať už se jedná o vývoj od nuly, tedy stavbu bioplynky na zelené louce, nebo o akvizici již fungujících stanic, nebo také akvizici bioplynových stanic a jejich následnou transformaci z výroby elektřiny na výrobu biometanu.
Toto vnímáme jako velmi důležitý prvek na více frontách, protože jde o součást naší celkové transformace i o samotnou budoucnost plynu.
Zemní plyn obecně bude vždy významným prvkem v energetickém mixu. V současnosti je jeho významná role v tom, že dokáže velmi rychle reagovat na obnovitelné zdroje energie. Je k nim vhodným doplňkem a zatím v tomto ohledu neexistuje nic lepšího. Osobně nyní nevidím žádnou lepší alternativu, která by mohla reagovat tak rychle jako plyn.
Budete se tedy snažit přejít ze zemního plynu na zelený plyn?
V energetickém mixu jako Evropa i celý svět měníme směr. Ten je dnes charakteristický rozvojem obnovitelných zdrojů, řešeními pro ukládání energie a změnou typu plynu, který bychom měli používat.
A právě zde se bioplyn stává klíčovým, protože se chová stejně jako zemní plyn, má stejnou kalorickou hodnotu a je využitelný jak v tradičních energetických zařízeních, tak v alternativní mobilitě. Navíc je ekologický, takže splňuje všechna kritéria.
Na druhou stranu také věříme v orientaci na zákazníka a zaměření na zákazníka, proto jsme investovali do digitalizace procesů a produktů a snažíme se poskytovat řešení pro správu energie pro maloobchodní i firemní klienty, což je další důležitý segment.
A v neposlední řadě bychom se rádi podíleli na alternativních možnostech mobility a flexibility. Ale jak jsem zmínil, tuto cestu jsme započali teprve loni, respektive na konci roku 2024, takže je brzy na její hodnocení. V současné době jsme stále ve fázi investic, takže se jedná spíš o střednědobé řešení.
Foto Jan Berounský
Jak dlouho bude transformace probíhat?
Jedná se o desetiletou strategii. To se na jednu stranu může zdát dlouhé, ale na druhou stranu si musíme uvědomit, že se pohybujeme v segmentu energetiky, kde investice přinášejí plody až v delším horizontu.
Pokud jde o výrobu elektřiny ze slunce a větru, tak tam je Česká republika daleko za celou planetou. Závazek ale existuje, a je tak jasné, že Česko v tomto ohledu bude mít co dohánět.
V případě solárních elektráren jsou aspirace podle mě příliš optimistické. Když se na to totiž podívám z pohledu naší skupiny, tak kdybychom chtěli investovat do fotovoltaiky, pak bychom se místo Česka dívali možná spíš do Maďarska, Srbska nebo Rumunska, a to čistě z geografických důvodů.
V jiných zemích je totiž více hodin, kdy svítí slunce, a z tohoto pohledu se mi cíle Prahy zdají být až příliš ambiciózní.
Na druhou stranu nedostatečně využíváme příležitostí větrné energie. Osobně vidím mnohem větší relevanci a potenciál ve větru jako takovém. A doufejme, že s měnícím se prostředím a rychlejšími schvalovacími procesy se k tomu potenciálu dostaneme.
I z pohledu investorů je nyní tento druh aktiv mnohem předvídatelnějším z hlediska cash flow, a tedy pro ně mnohem lukrativnějším.
Po roce 2030 uvidíme na trhu mnohem více nerovnováhy, a proto se flexibilita a služby jako takové stávají mnohem relevantnějšími a důležitějšími. I z toho důvodu je máme v našem programu.
A ten bioplyn?
Pokud mluvíme zejména o plynu a bioplynu, v současné době je poměr biometanu velmi nízký, jedno, možná dvě procenta, ale jeho potenciál se pohybuje v dvouciferných číslech. V rámci energetického mixu je v budoucnu možné dosáhnout deseti až patnácti procent.
V Česku existuje přes 600 menších bioplynových stanic a zhruba 150 až 160 je potenciálně možné transformovat na střední produkci, protože jejich výhodou zároveň je, že jsou dostatečně blízko plynárenské sítě.
Na druhé straně Česko produkuje hodně nezpracované biomasy, ať už jde o odpad z gastronomie, zemědělství, nebo přímo z obcí, a i z tohoto důvodu věříme, že role biometanu bude v tuzemsku daleko důležitější než dnes.
Když se podíváme na rentabilitu, vyplatí se nyní bioplynové stanice stavět bez jakékoli podpory?
I u biometanu je samozřejmě vždy lepší mít určité podpůrné mechanismy, jelikož ve skutečnosti prodáváme zelený biometan za stejnou cenu jako samotný zemní plyn. K biometanu ale navíc získáváte emisní certifikáty, povolenky, díky nimž je tato komodita pro zákazníka lukrativnější.
Kolik peněz chcete investovat do této transformace v Česku?
Česká republika je pro nás velmi atraktivní trh. V rámci naší strategie máme proto ambice investovat tady až sto miliard korun do nových projektů.
Bude plyn v Česku jen přechodným palivem, nebo se stane i součástí dlouhodobého energetického mixu?
Zemní plyn je rozhodně velmi důležitým klíčovým prvkem v energetickém průmyslu, zejména s čím dál tím větším portfoliem obnovitelných zdrojů, protože se jedná o flexibilní zdroj, který pak může zmírnit nerovnováhy v síti způsobené obnovitelnými zdroji.
Navíc zde existuje velmi robustní plynařská infrastruktura, což znamená, že Česko má vysoce zajištěnou bezpečnost dodávek.
Role zemního plynu se ale mění, jedná se o přechodové palivo k těm nízkoemisním, jako je biometan, který má nižší emise, protože je bio, ale také hraje tuto roli v těchto obnovitelných zdrojích a úložištích energie, které budou stále dominantnější v energetickém mixu jako takovém.
V tomto procesu se tyto nízkoemisní nebo nulové emisní zdroje, jako je biometan, dostávají do popředí a stávají se mnohem dominantnějšími nebo důležitějšími. Protože je lze velmi dobře využít v existující poptávce, ať už jde o výrobu energie, nebo mobilitu, jak jsme diskutovali u CNG, paliva, vozidel, osobních automobilů, veřejné dopravy nebo těžkých nákladních vozidel.
I proto považujeme za důležité, aby v tomto směru existovala určitá podpora ze strany vlády, která by motivovala provozovatele veřejné dopravy nebo těžkých nákladních vozidel k investicím do vozidel na CNG, protože celkově to pomáhá snižovat emise.
Česko ale bude potřebovat více plynu než dnes. A to i kvůli postupnému útlumu uhelných elektráren, některé z nich se už nyní transformují na plyn.
Je pravdou, že postupný odklon od uhlí bude znamenat hlavně přechod na plyn. Možná později na vodík, ale to až v dlouhodobém horizontu.
Jak to vůbec vidíte s vodíkem? Ten je populární z pohledu ESG, ale ne z pohledu ceny.
S vodíkem je to opravdu těžké a je to problém. Stále čekáme, kdy začne dávat ekonomicky smysl. Výroba vodíku je totiž extrémně energeticky náročná, a proto je velmi drahá. Dokud se toto nevyřeší, neuvidíme průlom. Ale na ten se my jako průmysl připravujeme. Pokud například nyní postavíte plynovou elektrárnu, předpisy vyžadují, aby byla připravena i na vodík.
To v zásadě znamená, že v budoucnu tyto elektrárny mohou fungovat pouze s použitím vodíku. Do tohoto bodu se dnes všichni snažíme dostat, ale zatím se nacházíme ve stavu pouhých příprav. Dál se ani nedostaneme.
Jak to myslíte?
Kdybychom spustili novou elektrárnu s kombinovaným cyklem, tedy elektrárnu s kombinovaným spalováním, nejsem si jistý, zda s palivovou směsí pěti nebo deseti procenty zastoupeného vodíku jsme vůbec schopni otestovat, zda je motor skutečně provozovatelný pouze na vodík.
Nejsem si ani jistý, zda dnes máme takové množství vodíku k dispozici. To jsou tedy současné problémy kolem vodíku, ale z dlouhodobého hlediska jeho čas jednou jistě přijde.
Ve třicátých letech to ale ještě nebude?
Během třicátých let masové využívání vodíku ještě neuvidíme. Nejdříve na samotném konci příštího desetiletí. To koneckonců zmiňujeme i v naší nové strategii – na vodík se v ní připravujeme, ale reálné aplikace očekáváme nejdříve až po roce 2035.
Co si myslíte o dnešním stavu zelené transformace celé Evropy?
Myslím, že i před krizí na Blízkém východě existovaly silné otazníky ohledně zelené transformace. Nikdo sice nezpochybňuje tuto iniciativu, ani proč ji musíme udělat, otázkou je ale tempo. Všichni jdeme za vytyčeným cílem být uhlíkově neutrální, nebo dokonce mít negativní uhlíkovou stopu, ale mělo by existovat správné tempo, jak toho dosáhneme.
Stanovení cílů od stolu na kus papíru je velmi snadné. Chápu, že cíle musejí být ambiciózní, ale zároveň musejí být do jisté míry realistické. Jak bylo vidět po volbách do Evropského parlamentu, začal se v tomto ohledu projevovat mírnější tón, který byl pak s nástupem administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa dále posílen.
