Íránská ekonomika se propadá do nejhlubší krize za poslední roky. Válka tlak jen zesílila a urychlila rozpad už tak oslabeného systému.
Mezinárodní měnový fond letos počítá s poklesem tamní ekonomiky o 6,1 procenta a inflací blížící se 70 procentům. Rijál oslabil zhruba na 1,32 milionu za dolar a centrální banka reaguje vydáváním historicky nejvyšších bankovek v nominální hodnotě deset milionů rijálů, aby udržela hotovostní oběh. To je klasický znak ekonomiky, která ztrácí kontrolu nad inflací.
„Íránská ekonomika je dlouhodobě zatížena kombinací sankcí, vysoké inflace a omezeného přístupu ke kapitálu a technologiím. Země se sice naučila fungovat v izolaci, avšak za cenu nižší produktivity a slabších investic,“ říká hlavní analytik společnosti Citfin Miroslav Novák.
Ekonomika bez kyslíku
Klíčovým bodem celé krize je Hormuzský průliv. Přes něj před válkou proudilo více než 90 procent íránského zahraničního obchodu a přibližně pětina světových dodávek ropy a plynu. Jeho faktické uzavření a následná americká námořní blokáda znamenají pro Teherán zásah do samotného základu ekonomiky.
Podle Nováka je omezení exportů pro Írán zásadní, protože ropa a ropné produkty jsou hlavním zdrojem deviz. Uzavření Hormuzu v kombinaci s námořní blokádou USA je tedy negativní jak pro země Perského zálivu, tak pro globální ekonomiku, ale zároveň i pro Írán.
„K čemu je drahá ropa, když ji nemůžete exportovat? Současnou Trumpovu politiku směrem k Íránu primárně vnímám jako snahu Írán ‚vyhladovět‘ námořní blokádou tak, aby byl Írán ochoten k ústupkům,“ uvádí analytik.
Podle odhadů Oxford Economics ale může nynější kombinace blokády a sankčního tlaku připravit Írán až o 70 procent exportních příjmů, přestože se část obchodních toků daří přesměrovat a ne všechny dodávky se promítají přímo do devizových příjmů státu.
Další tlak přichází ze strany Spojených států, které hrozí sankcemi i čínským bankám, jež pomáhají financovat íránský obchod. Jeden z posledních kanálů, který Teheránu zajišťoval přísun deviz, se tak rychle zužuje.
Důsledky se přelévají do celé ekonomiky. Obchodní data partnerských zemí už v březnu ukázala prudký pokles exportů do Íránu, což naznačuje rychlé ochlazení ekonomické aktivity.
Inflace, která mění každodennost
Inflace, jež loni přesáhla 50 procent, dál zrychluje a u potravin se podle posledních dostupných dat dostala nad hranici 100 procent. V meziročním srovnání zdražil chléb a obiloviny o 140 procent, oleje a tuky stojí už víc než trojnásobek. Domácnosti reagují omezením spotřeby a přesunem výdajů k základním potřebám.
„U domácností inflace znamená pokles reálných příjmů, omezení spotřeby a přesun k základním statkům. U firem inflace zdražuje dovážené vstupy, technologie a náhradní díly. Podniky také většinou omezují investice a uzavírají kratší kontrakty,“ vysvětluje Novák.
Je však potřeba dodat, že hodnocení situace komplikuje nedostatek spolehlivých dat. Rozsáhlé výpadky internetu totiž výrazně omezují přístup k informacím a ztěžují ověřování oficiálních statistik.
Podle Nováka je proto vhodné oficiální statistiky doplňovat nepřímými ukazateli a pracovat spíš s trendem a určitým rozpětím než s jedním konkrétním číslem, jako je tomu například v tuzemsku.
Ruku v ruce s ekonomickými problémy jdou i sociální dopady. Podle odhadů bezpečnostních analytiků dosahují škody na infrastruktuře stovek miliard dolarů. Zásahy rafinerií, elektráren a dalších klíčových zařízení poškozují sektory, které zaměstnávají velkou část populace. Kombinace vysokých cen, omezené dostupnosti zboží a výpadků služeb vytváří prostředí, jež se rychle přibližuje k humanitární krizi.
Čekání na politické řešení
Budoucnost íránské ekonomiky je dnes pevně svázaná s geopolitikou. Klíčovou proměnnou zůstává, zda dojde k dohodě se Spojenými státy a uvolnění sankcí. Někteří analytici upozorňují, že Írán má zkušenost s obcházením sankcí a dokáže fungovat i v omezeném režimu. Jiní ale kontrují tím, že současná kombinace vojenského tlaku a ekonomické izolace je výrazně tvrdší než v minulosti.
Novák zůstává v hodnocení opatrný a poukazuje na nejistotu kolem rozsahu škod. Upozorňuje, že materiální dopady bombardování se teprve budou vyhodnocovat a jejich skutečný efekt na infrastrukturu i energetiku zatím nelze přesně určit. Celkový obraz ekonomiky se tak bude ještě měnit. Nicméně i tamní představitelé už připouštějí, že obnova ekonomiky může trvat více než deset let.
Nabízí se tak srovnání s Ruskem, kde rovněž bylo nutné kvůli sankcím přepnout na válečnou ekonomiku a leckde se uskromnit.
Letmý pohled na ekonomickou odolnost Ruska však ukazuje základní rozdíl v kapacitě. Obě země se přizpůsobují sankcím a hledají alternativní obchodní cesty, často přes Čínu. „Írán je ale dlouhodobě izolovanější a více zatížený inflací, měnovou nestabilitou i podinvestováním, což jeho manévrovací prostor výrazně omezuje,“ uzavírá Novák.
Nejsou to ovšem jen Íránci, kdo pociťují dopady krize. Dubnová data ukazují, že válka v Íránu už začíná být vidět také v české ekonomice. Index tuzemské ekonomické důvěry klesl především kvůli horší náladě spotřebitelů. Ti negativně hodnotí budoucí hospodářskou situaci i vlastní finance, méně chtějí utrácet za velké nákupy a výrazně zvýšili očekávání budoucí inflace.
Podle hlavního ekonoma Investiky Víta Hradila ale zůstává celkový obrázek zatím spíš nepříjemností než katastrofou.
Průmysl i stavebnictví čekají, že budou muset zdražovat svou produkci, což podle něj odpovídá dopadům omezeného vývozu energetických a dalších surovin z Perského zálivu. Česká ekonomika má podle jeho základního scénáře mírně zpomalit, ale zůstat v pásmu hmatatelného růstu. Počítat je však nutné se zvýšenou inflací.
