skip to main content
Koronavirus

Je efektivnější zavřít bary než školy? Co všechno říkají vědecké modely nákazy

Při porovnávání účinnosti jednotlivých protiepidemických opatření nelze jednoduše experimentovat s lidmi. Z tohoto důvodu vytvářejí vědci sdružení v Centru pro modelování sociálních a biologických procesů (BISOP) modely, které dokážou simulovat, jak by jednotlivá opatření mohla přispět ke zpomalení šíření nákazy. 

V modelu sítě sociálních kontaktů, který BISOP vyvinul, je možné zhruba odhadnout procentuální snížení reprodukčního čísla (R) v důsledku různých kombinací těchto opatření.

Jaká opatření proti šíření viru by tedy byla nejefektivnější pouze na základě společenských interakcí? „Srovnáme-li simulace několika opatření v našich modelech, můžeme určit jejich pořadí od nejefektivnějšího po to nejméně efektivní.“

Opatření lze obecně rozdělit do dvou kategorii: osobní ochrana a redukce kontaktů.

  • Zákaz hromadných akcí s daným limitem pro akce vnitřní a venkovní
  • Uzavření barů a restaurací
  • Uzavření vysokých škol
  • Uzavření středních a základních škol

Osobní ochranná opatření

Reklama

Podobně jako během první vlny epidemie i teď na začátku vlny druhé mohou být roušky klíčové při zpomalení šíření viru.

Podle odhadů nošení roušky při kontaktu s nakaženým redukuje pravděpodobnost nákazy o 44 až 70 procent, přičemž k ještě většímu poklesu rizika nákazy dochází v situaci, kdy má roušku i nakažená osoba. Podobné snížení pravděpodobnosti nákazy mohou poskytnout ochranné brýle či štíty.

Vysokou efektivitu roušek navíc podporuje i to, že je na jejich užívání populace již zvyklá. Dle dostupných sociologických údajů roušku i přes léto pravidelně nosilo kolem 30 procent populace.

V období, kdy bylo nošení roušek povinné, bylo toto nařízení dodržováno veřejností takřka kompletně. S nástupem chladnějšího počasí navíc mohou odpadnout i větší komplikace spojené s dýcháním v roušce během teplých letních měsíců.

Dle odhadů BISOP znamená zavedení povinnosti nosit roušku ve vnitřních prostorách včetně školních tříd druhého stupně a středních škol snížení R o 15 až 21 procent, tedy přibližně z 1,6 na dnešních cca 1,3.

Omezení sociálních kontaktů

Účinnost omezení kontaktů je neoddiskutovatelná, vždy však vyvstává otázka, které kategorie kontaktů omezovat ve prospěch kterých, přičemž při tomto rozhodování přirozeně hrají roli politické, ekonomické a psychologické aspekty.

Předplatné Forbesu

Existuje poměrně jasná vědecká shoda na tom, že v případě, že se některý region ocitne ve fázi komunitního šíření (v ČR takzvaná červená barva semaforu), je nutno přistoupit k razantnímu omezení kontaktů, byť možná ne tak drakonickému jako v březnu.

V každém případě však musí zahrnovat uzavření velké většiny škol a razantní omezení společenského a rodinného setkávání. Poté, co se stav opět stabilizuje, může nastat diskuse, které kategorie „rozvolnit“ a které nikoli. 

Školy vs. restaurace

Ačkoli by se mohlo zdát, že uzavřením škol se významně omezí riziko přenosu viru mezi žáky a učiteli (a následně do jejich domácností), výsledky modelu ukazují, že přínos tohoto opatření je nižší nežli přínos nošení roušek ve vnitřních prostorách.

Uzavření středních škol přinese snížení současného reprodukčního čísla pouze o 1,4 až 2,3 procenta, tedy pokud dnes platí, že R = 1,3, sníží se zhruba na 1,28. Pokud budou navíc uzavřeny druhé stupně základních škol, bude výsledné R odhadem 1,25 a v případě kompletního uzavření základních i středních škol se sníží odhadem na 1,17.

Reklama

Pro srovnání, uzavření restaurací by přineslo srovnatelné snížení R na cca 1,18.

Ve školách je snazší nakažené trasovat, proto se ve statistikách objevují častěji.

Současné snahy o uzavření škol jsou patrně motivovány faktem, že mnoho případů nákazy nastalo právě ve školách. Je však třeba upozornit, že tyto případy pocházejí ještě z doby, kdy se ve třídách nenosily roušky, přičemž zavedení roušek ve třídách v simulacích modelů BISOP redukovalo pravděpodobnost nákazy ve škole zhruba na 65 procent předešlého stavu.

Pokud by se roušky zavedly i na prvním stupni, pravděpodobnost by se redukovala na 42 procent. Dále si je třeba uvědomit, že v daném třídním kolektivu je snazší nakažené trasovat – proto se paradoxně školy objevují ve statistikách míst přenosu infekce častěji než restaurace a bary, ve kterých dochází k přenosu nákazy, aniž by byly tyto kontakty dohledány hygienou.

I u dětí jde o snížení intenzity a počtu kontaktů

Výhoda prezenční výuky spočívá v tom, že umožňuje interakce žáků udržet ve strukturované a kontrolované formě. To znamená, že vyučující a další personál škol mohou dohlížet na to, aby během vyučování, přestávek, ale třeba i stravování všichni zúčastnění dodržovali hygienická opatření.

V případě, že by především žáci druhého stupně základních škol a středních škol na vyučování nechodili, by ale tato možnost regulovat jejich interakce zmizela.

„Data z výzkumu ukazují, že věková skupina adolescentů zaznamenala nejrychlejší pokles počtu dodržovaných ochranných opatření, jako je častější mytí rukou nebo vyhýbání se větším skupinám lidí,“ říká Tomáš Diviák z University of Manchester na základě průzkumu Život během pandemie agentury PAQ, která se zabývá chováním české populace během epidemie již od března 2020 a měří chování lidí na vzorku tří tisíc respondentů v pravidelných dvoutýdenních intervalech.

Pokud tedy uzavření škol nebude doprovázeno dalšími opatřeními ve smyslu zákazu vzájemných návštěv, nelze vyloučit, že v jeho důsledku interakce žáků paradoxně zintenzivní.

Vysoké školy

Specifickou kategorii tvoří školy vysoké, kde jsou sociální i jiné náklady na ukončení prezenční výuky výrazně nižší a distanční výuku lze na většině vysokých škol zorganizovat jednoduše a přirozeně (na rozdíl například od odborných učilišť).

Vysokoškoláci zároveň nestudují v pevně daných skupinách, jako jsou třídy, ale volbou různých seminářů či přednášek se mezi sebou daleko více mísí, což riziko přenosu infekce násobí. Navíc často cestují mezi regiony, a zvyšují tak šanci na přenos mezi méně a více zasaženými oblastmi.

Hromadné akce

Pokud se některý region ocitne na „covidovém semaforu“ v červené skupině, tak jako v současnosti Praha, explicitně to znamená, že je v tomto regionu významné nebezpečí komunitního přenosu. V tomto smyslu je absurdní, že v Praze stále probíhají hromadné akce ve vnitřních prostorách, jako bylo nedělní hokejové utkání Sparta–Zlín, jehož se zúčastnilo 2500 diváků.

I v zemích, které přistupují k epidemii velice liberálně, jako je například Švédsko, platí zákaz akcí s účastí nad 50 osob, a to nepřetržitě několik posledních měsíců.

Jen pro ilustraci předpokládejme, že se v Praze momentálně pohybuje přibližně 2700 infekčních osob, které o své nakažlivosti nevědí (což je odhad vycházející z počtu detekovaných nakažených v Praze za minulý týden a současného R). Pravděpodobnost, že akci, které se účastní 100 lidí, navštíví alespoň jedna infikovaná osoba, je tedy více než dvacetiprocentní.

V případě poloviční akce s 50 účastníky je tato pravděpodobnost 10,6 procenta, naopak u akce s 500 účastníky je to 67,6 procenta. U všech hromadných akcí lze samozřejmě riziko nákazy významně snížit důsledným dodržováním ochranných opatření (roušky, ochranné štíty, rozestupy). Je však třeba se zamyslet, kde to možné je a kde tato opatření nikdy dodržována nebudou.

Vidíme, že například divadelní představení, kde diváci během produkce mlčí a mají roušky, představují minimální riziko, na druhou stranu lze sotva očekávat, že protektivní opatření budou dodržovat skandující fotbaloví fanoušci.

Simulace bohužel ukazují, že ani všechna výše uvedená opatření nestačí k tomu, aby se trend epidemie otočil a R kleslo pod hodnotu 1. Zde bude nutné zasáhnout i přímo do osobních kontaktů lidí. V tomto smyslu uvádí BISOP příklad Polska, kde byl jedním z významných faktorů změny trendu zákaz svateb v červenci tohoto roku.

Reklama
Reklama