Klimatické změny, kvůli kterým přibývá suchých dnů i extrémních teplot, letos ohrožují například úrodu brambor. Promítnou se také do nedostatku krmiva pro hospodářská zvířata.
„Bílkovinné plodiny a travní porosty se sečou několikrát ročně, letos je ale sužují obrovské přísušky. Už teď se ví, že úroda bude někde i o třicet procent nižší než v minulých letech,“ popisuje Lukáš Musil, spoluzakladatel a obchodní ředitel společnosti Agdata.
Ta se specializuje na chytré zemědělství a monitoring životního prostředí a Musil v rozhovoru hovoří právě o tom, jaké plodiny půjdou v Česku kvůli klimatické změně pěstovat, nebo proč je nutné, aby se zemědělci naučili hlavně dobře pracovat s daty.
Rozhovor je prvním dílem seriálu, v němž se na Forbes.cz budeme věnovat dopadům klimatických změn v různých oblastech.
Budou se na Moravě jednou pěstovat banány, olivy či třeba pomeranče, protože se zdejší klima přiblíží teplotám panujícím třeba ve Španělsku?
Stoprocentně k tomu může dojít, je to dlouhodobá obava. V případě některých plodin už k tomu postupně dochází, ne vždy je to však na škodu. Typicky jde třeba o révu, kdy si vinaři pochvalují, že mají díky vyšším teplotám kvalitnější víno.
K pěstování dřevin, keřů a podobně může dojít až v pozdější fázi. Předně se bude měnit pěstování kulturních a nenáročných plodin, které mají hlubší kořenový systém a sáhnou si na vodu níž, i když je sušeji – typicky řepka nebo kukuřice.
Zároveň to jsou ale plodiny, kterým pokud se nedostane vody hned na začátku, zaschnou. I kdyby napršelo později, už bude s pěstováním problém.
Jaké další plodiny by se zde mohly vyskytnout? Prý by u nás jednou mohly být podmínky i pro lanýže…
V absurdních případech může jít třeba o rýži, tedy vyloženě teplomilné plodiny.
Jakým směrem se bude ubírat zemědělství, aby se na změny dokázalo adaptovat nebo je zmírnit?
Pokud bude vývoj stejný jako dosud, bude se klást důraz na zavlažování, hledání agrotechnických řešení a u ovoce a zeleniny na vertikální zemědělství (pěstování plodin ve svislých vrstvách, díky čemuž jich mohou zemědělci vyprodukovat na stejné ploše více – jednou z nejznámějších technik je hydroponie, pozn. red.). Jde ale o nákladná opatření, vyžadující naprosto odlišný přístup k zemědělství, než jaký známe. Vážné riziko velkých dopadů klimatických změn tu ale existuje.
Zažíváme sušší roky a extrémní teploty. Letos byl například v některých lokalitách Česka extrémně suchý i květen a červen. A je to problém i pro západní či jižní Evropu, kde sucho vyvolává požáry. U nás ho zpomalily až frontální deště, které přišly na konci července.
Určitě jste zaznamenala zprávy o častých výjezdech hasičů na pole, která hořela nebo na nich hořela technika. Například ocelová lišta najela na kámen a vznikla malá jiskra. V normálních podmínkách by se nic nestalo, za extrémního sucha pole vzplane.
Problém je také s plodinami, které zemědělci používají jako krmivo pro hospodářská zvířata. Bílkovinné plodiny a travní porosty se sečou několikrát ročně, ale letos je sužují obrovské přísušky. Už teď se ví, že úroda bude někde i o třicet procent nižší než v minulých letech.
Zemědělci budou muset sahat do zásob, které, doufejme, mají. Pokud ne, budou se muset redukovat stáda.
Jak musí zemědělci změnit svůj přístup k práci, aby se s klimatickými změnami popasovali?
Důležité je například podporovat šlechtění nových odrůd, dále rajonizace. Upřednostňujeme dlouhodobé střídání plodin, pěstování bílkovinných plodin, které vážou dusík a obohacují půdní profil. Jejich pěstování podporuje Česko i Evropa, což je dobře.
Další věc je chov hospodářských zvířat a s tím související zacházení se statkovými hnojivy.
V rámci našeho tématu precizního zemědělství je zásadní přistupovat rozdílně k co nejmenším částem porostu a polí a neustále vyhodnocovat data. V zemědělství je doba vyhodnocování relativně krátká, na rozdíl třeba od lesnictví.
Můžete tedy podle dat měnit, třeba jakou agrotechniku využíváte, což je z našeho pohledu příležitost nebo respektive nutnost, jak se na změny adaptovat: pracovat s extrémním množstvím dat, ať už se bavíme o strojích, plodinách, polích či počasí.
Pro adaptaci na extrémy počasí je také nutné dbát o organiku, tedy na bohatou, živou půdu, která bude vždy stabilnější a dlouhodobě udržitelnější. Technika, která na polích jezdí, musí být efektivní a přizpůsobená i na častější výskyt extrémů.
Zemědělci, kteří precizní zemědělství využívají, cílí na úspory v rozmezí deseti až pětadvaceti procent. Zároveň už nyní dosahují lepších výnosů, o šest až osmnáct procent.
Hodně se mluví také o dopadech sucha na sklizeň brambor. Nepomůže nynější ochlazení?
Problémem je, že plodiny včetně brambor se v různých lokalitách pěstují v jinou dobu. Rané, polorané a pozdní brambory mají odlišnou délku vegetace od třeba osmdesáti do sto dvaceti dnů, a hlavně se začínají pěstovat v různých lokalitách jindy.
V nížinách se začne sít a sázet o měsíc dříve než ve středních polohách. Pokud tedy v květnu a červnu, kdy rané brambory potřebují vláhu, nastane počasí, jakého jsme byli svědky letos, je to extrémní problém. Na extrémní sucho a absenci vláhy se už dá reagovat jedině závlahami, které nejsou pro brambory úplně hospodárné a typické.
Přesto to může být jedna z cest, jak brambory do budoucna pěstovat, pokud by dosavadní trend trval. Na druhou stranu je to do budoucna i velká příležitost – jak chytře zavlažovat i díky využívání senzoriky, jak si půdními senzory vyhodnocovat extrémy a tak dále.
Uvědomují si čeští zemědělci výhody a potřebu chytrého zemědělství?
Když jsme před sedmi lety Agdata založili, v extrémních případech jsme se setkávali i s tím, že zemědělci vyhodnocovali jen to, jestli prší, nebo neprší. Dnes se už všichni zajímají o to, jak prší, v jaké intenzitě, jak rychle tato data dostanou a jak s nimi naložit.
Vždy je potřeba nějaká vývojová křivka, dopočíst si sumy efektivních teplot a tak dále. To v provozu nejde zajistit ani s pomocí papíru, ani s pomocí Excelu. My dokážeme díky meteo stanici zprostředkovat data jednoduchou formou. Nejčastější funkcí, kterou zemědělci využívají, je upozornění na extrém. Při prudké změně podmínek obdrží zemědělec SMS nebo e-mail.
A co se využívání precizního zemědělství týče, nejsou dnes tuzemští zemědělci vůbec pozadu. Ve srovnání s jinými evropskými zeměmi jsou na vysoké příčce.
Jakou plodinu v Česku ohrožuje sucho nejvíce? Jsou to zmiňované brambory?
Brambory nejsou z pohledu tuzemského ani evropského zemědělství nejzásadnější. Nejvíc se samozřejmě hledí na základní potraviny, tedy pečivo, a tudíž na mouku a tím pádem na obiloviny. Ty jsou důležité i pro hospodářská zvířata.
Když se bavíme o extrémech, nadmíru deštivé roky jsou pro zemědělce druhý extrém?
Pokud je zem promáčená, je extrémně těžké provést sklizeň. Nejhorší je, pokud v průběhu vegetace panuje extrémní sucho a při sklizni extrémně prší, s tím je prostě hrozně složité pracovat, byť záleží na konkrétním typu krajiny.
V jakých evropských zemích jsou dopady klimatických změn na zemědělství nejvíce znát? Jsou to státy na jihu Evropy, které sužují velké vlny veder?
Ano, extrémy nejvíce ohrožují jih. Pokud nehoří „jen“ lesy, ale i krajina kolem, znamená to, že hoří i zemědělská krajina.
Jižní státy dlouhodobě bojují s nedostatkem srážek a suchem, jsou tam extrémnější než u nás. Zemědělci například ve Španělsku si ale chtěli zemědělství zachovat jako výrobní sektor, tedy aby cílem nebylo „pouze“ zajistit komodity, ale také na tom profitovat.
Částečně proto přešli na extrémní živočišnou produkci, tedy na chov drůbeže či prasat ve velkém. Je to třeba i případ Nizozemska a totéž se teď mimochodem děje i v Indii – pro nás v českých luzích a hájích jde o něco nepochopitelného.
Jenže letošní rok je velmi problematický z pohledu dostatku krmiva pro hospodářská zvířata, což státy jako Španělsko nebo Nizozemsko pocítí. Nejde jen o pícninu, ale i obilí.
