Už ve středu přijde akce letošního podzimu, Lepší Česko v Karlových Varech. Potkat i poslechnout si tam budete moci miliardáře, vysoké manažery, významné edukátory či důležité úředníky. Co říkají na to, že si navzájem nerozumějí?
Tento rok se na Lepším Česku zaměříme na tři hlavní síly, které rozhodují o tom, kam bude země směřovat – educators, enablers a builders. První složkou jsou vzdělavatelé a ti se schopností proměnit talentované lidi ve hvězdy svých oblastí. Druzí jsou ti, kdo rozhodují o podmínkách a prostředí, které v Česku panuje. Na to následně navazují „stavitelé“, tedy ti, kdo se nejčastěji dostávají na stránky Forbesu.
Často se však stává, že tyto tři skupiny fungují odděleně: státní správa nerozumí rychlosti byznysu a vzdělávací systém nestíhá reagovat ani na jednu ze skupin. Bariér na cestě od současného roztržení k funkční spolupráci je však podle dotázaných mnoho. Základem přitom je, že ani jedna část se nedokáže přizpůsobit těm zbylým.
„Builders operují v týdnech, žijí rychlou iterací a berou selhání jako přirozenou součást učení. Enablers fungují v letech a primárně nechtějí udělat chybu. A educators jsou na úrovni vysokých škol hodnoceni hlavně podle citací a akreditací, nikoli podle toho, kolik jejich absolventů založilo úspěšnou technologickou firmu nebo kolik patentů se úspěšně komercializovalo,“ popisuje Martin Jiránek, zmocněnec ministra průmyslu a obchodu pro startupy.
Lepší Česko
Je to téměř tady. Již 14. a 15. října proběhne v Karlových Varech další ročník eventu Forbes Lepší Česko. Nabídne více než šedesátku spíkrů, kteří hýbou naší zemí, kulaté stoly o dopravě či AI nebo doprovodný program, v rámci kterého vás třeba profesionální cyklisté vezmou na kolo či vám michelinský kuchař ukáže, jak připravit ten nejlepší řízek na světě. A to je jen opravdu skromný výběr, k zažití toho bude mnohem víc.
Vstupenky i další informace najdete zde.
Martin Bala, jednatel a provozní ředitel dopravce Leo Express, za největší bariéru považuje to, že každý z těchto světů kromě jiné rychlosti také nemluví stejným jazykem a případný úspěch pak měří jiným způsobem. Je podle něj přitom logické, že v byznysu je potřeba se rychle rozhodovat, stát musí ochraňovat veřejný zájem a úkolem školství je připravovat lidi pro budoucnost, kterou ale neumíme dost přesně předvídat.
„Firmy velmi rychle poznají, že se mění trh, technologie nebo požadavky na lidi. Školství se ale mění mnohem pomaleji a stát často reaguje až ve chvíli, kdy je problém viditelný naplno. Výsledkem je, že firmy hledají lidi, kteří na trhu nejsou, školy připravují absolventy bez dostatečné vazby na praxi a stát pak složitě dohání něco, co bylo možné zachytit dřív,“ popisuje svůj pohled Zdeněk Zajíček, prezident Hospodářské komory.
Každý z dotázaných však má svoji představu o tom, co je potřeba opravit nejvíce a jak na to. Například podle Filipa Dřímalky je řešení v rozvoji lidského potenciálu napříč sektory. Builders by podle něj měli být i ve veřejné správě a školství.
„Je jedno, jestli někdo staví projekt, iniciativu, systém nebo organizaci – díky AI dnes dokážeme naše nápady uskutečňovat daleko rychleji. Když se s ní naučíme dobře pracovat, můžeme tyto světy snáze propojit a společně vytvářet věci s čím dál větším dopadem,“ myslí si zakladatel nowork.ai, Digiskills a Aibility a autor knihy Budoucnost (ne)práce.
Miliardář a majitel strojírenské skupiny Wikov Industry Martin Wichterle zase řešení vidí v odvaze, úsilí, touze měnit věci k lepšímu a schopnosti naslouchat. Zakladatel investiční skupiny Jet Investment a 83. nejbohatší Čech Igor Fait zase spatřuje cestu v aktivním zapojení lidí z praxe do širší odborné diskuse.
„Měli by pomáhat formulovat důležitá témata pro jednotlivé sektory, přicházet s vlastními iniciativami a otevřeně o nich hovořit. Tím mohou přispět k lepšímu porozumění a účinnější spolupráci mezi podnikateli, státem a vzdělávacími institucemi,“ myslí si miliardář.
„Pomoci může pravidelná konkrétní spolupráce – společné projekty, stáže, praxe učitelů ve firmách a naopak lidí z firem ve školách, místo jednorázových konferencí,“ říká zase Leon Jakimič, zakladatel sklářské a designérské společnosti Lasvit.
Že pouze občasná setkání nestačí, si myslí i Bala. „Potřebujeme, aby se řešily konkrétní problémy, byla jasně definována odpovědnost a skutečný výsledek se dal měřit. Pomohly by společné pilotní projekty, větší propojení škol s praxí a také vzájemné stáže mezi firmami, veřejnou správou a vzdělávacími institucemi. Měli bychom mít snahu co nejlépe pochopit práci a realitu těch ostatních a teprve pak to můžeme posouvat dopředu za lepší Česko,“ zmiňuje Bala.
Spolupráci zmiňují i Zajíček s Jiránkem. Podle prezidenta Hospodářské komory musejí firmy umět přesně říct, jaké znalosti a dovednosti budou potřebovat. Školy pak potřebují mít prostor tyto informace promítnout do výuky, aniž by z nich vznikla jen úzká příprava pro jednoho zaměstnavatele, a stát má vytvářet podmínky, aby taková spolupráce byla běžná, ne výjimečná.
„Hospodářská komora dlouhodobě odmítá představu, že vzdělávání a potřeby ekonomiky stojí proti sobě. Naopak. Dobrá spolupráce škol a firem může přinést více praktických zkušeností, motivace i lepší představu studentů o tom, kde své schopnosti uplatní,“ myslí si Zajíček.
Stejně důležité podle něj je, aby stát a firmy nebyly dva oddělené světy, které se potkají jen při připomínkách nebo ve chvíli, kdy už něco nefunguje. U řady velkých témat se tak bez úzké spolupráce veřejného a soukromého sektoru neposuneme.
Dodává, že to platí pro vzdělávání stejně jako pro infrastrukturu, digitalizaci nebo strategické investice. Česku podle něj nechybějí schopní lidé ani dobré nápady, slabší jsme naopak v tom, jak rychle dokážeme propojit školy, firmy a stát kolem konkrétního problému a převést jejich zkušenost do praxe.
Když se lidé potkávají u kafe, padají umělé bariéry.
Podle Jiránka by k propojení tří světů pomohla společná infrastruktura a fyzické potkávání formou centralized innovation hubů, jako je diskutovaný inovační hub v Praze a krajská inovační centra. Tam pod jednou střechou sedí akademici, začínající zakladatelé, zástupci veřejné správy i investoři.
„Když se lidé potkávají u kafe, padají umělé bariéry. Změnil bych také hodnocení vysokých škol tak, aby komercializace vědy, spin-offy a praxe v reálném byznysu měly stejnou nebo větší váhu jako teoretické publikace,“ zmiňuje zmocněnec pro startupy.
Umožnil a podporoval by také lidi z byznysu, aby mohli snadno přednášet a mentorovat na školách bez byrokratických překážek a zároveň by dostal lidi se zkušeností z venture kapitálu a startupů do vládních poradních týmů a agentur.
„Především to je ale o vytvoření jedné společné mise, kdy se všechny tři světy musejí shodnout na jednoduchém cíli. Například že chceme, aby v Česku vznikaly a škálovaly globální firmy s miliardovou hodnotou a českým vývojem. Když máme jasný cíl, je mnohem snazší sladit nástroje,“ shrnuje Jiránek.
