Jak funguje byznys hudebního producenta Jiřího Buriana? Jaké plány má s vlastní produkční společností Karma Matters a kteří interpreti pro něj mají největší potenciál? A co pro něj vůbec znamená mít úspěch v hudební branži?
Scházíme se v čerstvě zrekonstruované, památkově chráněné budově někdejší viniční usedlosti nedaleko severovýchodní výpadovky z centra Prahy. Za uzamčeným vjezdem se skrývá oáza klidu, v níž vzniká jedna z nejlepších tuzemských hudebních produkcí.
Své „alfa studio“ tu má Jiří Burian a jeho nová produkční společnost Karma Matters, kterou založil s manželkou Darinou. Právě tady vznikla nejnovější tři sólová alba otce, syna i vnuka Burianových, ale také třeba nový singl zlaté slavice Evy Burešové či reklama na Lidl s Burianovým alter egem, Kapitánem Demo.
Jiří Burian, který vedle projektu Kapitán Demo stojí i za skupinami Southpaw nebo Republic of Two a producentsky pak i za celou stájí úspěšných českých interpretů, se sólově představuje na albu Heart Wins. Současně produkuje nová alba svému otci Janu Burianovi (Dobrý sen!) a svému osmiletému synovi Alvinovi (Hudba pro moje uši).
Všechna tři alba projektu nazvaného 3×3 měla křest 14. dubna v Café v lese. Mezitím už ale Jiří Burian připravuje nové album Evy Burešové, chystá vydání sólové desky Lény Brauner a pracuje na mnoha dalších hudebních počinech ať už pro sólové interprety, televizní a filmovou produkci, či pro komerční sféru.
Nedávno jste pokřtili tři nové desky projektu 3×3, na němž jste spolupracoval se svým otcem Janem Burianem a synem Alvinem. Budou následovat i společné koncerty a další aktivity?
Uvidíme, co v tomto ohledu osud přinese, projekt je teprve na začátku. Otec vystupuje sám a já ke svému albu Heart Wins také samostatně pojedu na pár festivalů. Do budoucna plánuju vystupovat hlavně sám za sebe jako one man show.
Alvinovi je osm let a tam další akce naopak brzdíme, než abychom jej někam tlačili. Nebylo by těžké udělat z něj hvězdu – přesně bychom věděli, jak na to – ale chceme, aby si ještě užil dětství. Album je maximum, co pro něj nyní můžu udělat. Pokud bude později chtít, vyšlape si svou cestu sám.
Hudebně činný je i váš starší syn Adam, který během covidu prorazil na YouTube s úspěšným songem. Pokračuje v muzikantské dráze dále?
Aktuálně ne, i když úspěch měl. Nahodil jsem mu udičku a od dětství jsem ho v muzice podporoval, ale teď má jako prioritu fotbal, který hraje závodně. Nechci mu brát sen, že se třeba stane úspěšným fotbalistou nebo trenérem. Až se ale z toho snu jednou probere, tak myslím, že kdyby se chtěl k muzice vrátit, nadání k tomu má. Já ho v tom samozřejmě podpořím. Tlačit svoje děti ale nikam nechci.
Jaké máte plány s produkční společností Karma Matters?
Před projektem 3×3 už na labelu Karma Matters vyšla alba Kapitána Dema i moje předchozí sólovka, ale teď chceme začít konečně pořádně rozjíždět celou produkci. Karma Matters je kreativní produkční společnost, kterou jsme založili s mou ženou Darinou.
Vytváříme content nejen pro vlastní projekty, ale i pro reklamu, zajímavé začínající umělce i ty zavedené, jako je třeba Eva Burešová. Moje žena je art direktorkou celého projektu, já jsem producent, song writer a starám se o kapelu. Darina je také režisérka, a navíc se stará ještě o managment. Vzájemně se doplňujeme a je potřeba říct, že nebýt jí, tak bych určitě nebyl tam, kde jsem.
Která z částí vašeho byznysu je pro vás komerčně nejzajímavější?
Je to balíček několika různých projektů, ale kdybych měl vybrat ten vůbec finančně nejúspěšnější, je to stále Kapitán Demo. To je továrna, která nás pořád ještě hezky živí. A dokud nás živí, tak se jí budeme věnovat. Moje srdce už teď ale patří spíše jiným projektům. Aktuálně především Evě Burešové, mojí sólové dráze a studiové práci k seriálům, filmům a reklamám.
Na čem pracujete s Evou Burešovou?
S Evou chystáme rebranding jejího jména, kompletní proměnu od její image až po hudební styl. Připravujeme nové album, na nějž jí stavím kapelu, které sám budu nějakou dobu součástí. Eva je kreativní, odvážná a otevřená novým věcem, hlavně co se stylu týče.
Bude to kompletní proměna její persony jako zpěvačky. Už jeden jediný singl a jedno Evino vystoupení na Slavících mi přihrnulo spoustu nových nabídek, ale já si pečlivě vybírám, s kým budu spolupracovat. Musí mezi námi fungovat dobrá energie a musím vědět, že se ten člověk chce někam posouvat a že má na to „koule“.
Foto Ivy Morwen
Které další interprety ještě máte ve své stáji?
Nějakou dobu už máme hotové album s Lénou Brauner, které čeká na vydání. Tam bude rozhodující, jaký bude správný čas podle hvězd. Teď připravujeme album s Adamem Janotou, bývalým členem top desítky ze Superstar. Už je téměř hotové.
Dále pracuji na novém albu Jordana Haje, s Berenikou Kohoutovou děláme nové singly – asi bude i album – a do budoucna bych chtěl spolupracovat ještě s Milanem Peroutkou. Toho považuji za další zajímavou popovou hvězdu a bavilo by mě s ním tvořit. To jsem zmínil jen ty, s nimiž v současnosti pracujeme nejintenzivněji, ale je tam i pár dalších.
Mají talentové soutěže skutečně potenciál pro vyhledávání budoucích hvězd?
Pro mě určitě. Je to dobrá platforma, kde se mohou začínající interpreti ukázat, ale vždy pak záleží jen na tom, jestli jsou na sobě ochotni dál pracovat. Rozhoduje osobnost a hlas. Vážím si toho, když má někdo takzvaně „full package“. To znamená, že ještě k tomu dokáže psát i silné texty a hudbu.
Taková je pro mě třeba Pam Rabbit – píše si songy, točí si svoje klipy a všechno si šéfuje sama. Po svém to vzal také Adam Pavlovčin alias Adonxs, který je rovněž vítězem Superstar, nebo třeba Emma Drobná a dříve i Aneta Langerová.
To jsem vyjmenoval jen ty, kteří dokázali prorazit sami, ale pak jsou tam i další nadějné talenty. Mě třeba zaujala talentovaná zpěvačka vietnamského původu, která si říká Via. Zkontaktoval jsem ji, natočili jsme spolu výborné album a už má slušně našlápnutou kariéru na alternativní scéně.
Řadu nadějných interpretů jste oslovil i ke spolupráci na svém novém sólovém albu Heart Wins. Dá se jejich výběr brát jako barometr budoucího úspěchu?
Hosty pro svoje album jsem vybíral podle toho, co si žádaly jednotlivé songy. Samozřejmě ale i podle toho, kdo má u mě respekt, kdo je pro mě zajímavý a také podle toho, kdo se mnou pracovat chce. Někteří lidé vůči mně stále chovají různé předsudky kvůli postavě Kapitána Dema.
Stále mě to překvapuje, ale respektuji to. Mezi mnou a lidmi, s nimiž spolupracuji, musí vždy fungovat dobrá energie, musíme si rozumět i lidsky. Tak to mám například s Albertem Černým, Annou Vaverkovou nebo LVCASem Dopem.
Která ze složek hudebního průmyslu, to znamená živá vystoupení, streamovací služby nebo různé marketingové aktivity, v současné době přináší interpretům největší zisky?
To je velmi individuální.
Jak to máte vy osobně?
U mě je to jiné díky Kapitánu Demovi. Tam se stalo něco, co nikdo nečekal. Projekt je stále komerčně velmi úspěšný, i když čísla na streamovacích službách trochu klesají. To znamená, že z milionů views na YouTube jsou dnes statisíce. Je to ale dáno i tím, jak se mění samotný YouTube.
Díky Demovi mám přitom po celé léto až do konce října stále plný diář. A přichází to úplně samo, nemusím pro to dělat vůbec nic. Nechávám Dema, ať si žije svým životem, a nabídky stále přicházejí. Největší položky pro mě tedy stále generují živé shows Kapitána Dema a pak tak nějak dohromady streamovací služby, YouTube, sociální sítě a provoz studií.
A reklamy?
Tam byla v případě Kapitána Dema jen ta jedna velká, tedy pro Lidl. Pár dalších nabídek jsme odmítli, protože by nešly ruku v ruce s pravidly postavy Kapitána Dema. Když nám někdo nedá naprosto svobodnou ruku nebo se nám nelíbí provedení a myšlenka, tak do reklamy nejdeme.
Je pro vás důležitý merch?
Pro mě osobně ne, ale je to důležitá součást PR. Mě zajímá hlavně hudba.
K digitálním albům jste začali vydávat umělecky provedené knížky s QR kódy. Je to pro vás cesta, kam současný typ hudebních nosičů posouvat dál?
Tyto knížky vydáváme jen v limitovaném nákladu. Beru je jako artefakty, které je hezké mít doma, ale důvod, proč jsme je začali vydávat, je jiný: kvůli zahraničním labelům na export.
Je vaším cílem dostat svou hudbu do zahraničí?
V tuto chvíli snad ani ne. Mým cílem je, zamést si nejdříve před svým vlastním prahem. Láká mě měnit naši popovou scénu k lepšímu. To znamená pracovat s velkými jmény a vyrábět tady kvalitu. To je pro mě teď důležitější, než abych se rozplynul v konkurenci milionů dalších producentů v zahraničí.
Řada „vašich“ interpretů přesto v zahraničí úspěchy sklízí…
To, že si třeba Lake Malawi občas zahrají v zahraničí nebo že se dostali na Eurovizi, jim sice přeju a za dílčí úspěchy to považovat lze, ale být úspěšný v zahraničí, pro mě znamená něco jiného… Úspěch v zahraničí za mě má třeba Nicolas Josef a hrstka dalších jmen, ale žádná velká sláva to u nás není a myslím, že ani nikdy nebyla.
Co je pro vás tedy měřítkem úspěchu v hudební branži?
Buďto prorazit u silného zahraničního labelu, který má jméno znějící ve světě, nebo i u menšího vydavatelství, ale navázat na to velké turné v zahraničí. Především pak ale to, zařadit se mezi silné a v zahraničí etablované interprety, které všichni posloucháme a sledujeme. K tomu je ale do velké míry důležité, zároveň tam i žít a hrát s nimi jejich sociální hru.
Se kterými zahraničními interprety byste rád spolupracoval?
Mými velkými oblíbenci jsou San Holo, majitel holandského labelu Bitbird (třiatřicetiletý producent a DJ Sander van Dijck, který spolupracoval např. s Dr. Dre, pozn. red.), australský producent Flume nebo Fred Again.
To jsou lidé, kteří dělají podobné věci jako já. Samozřejmě bych rád spolupracoval i s řadou zpěváků a zpěvaček a dalšími jmény na elektronické scéně, které mám rád, jako jsou třeba Nikita, the Wicked nebo Taska Black. Dokážu si ale představit, že bych na stará kolena udělal celé album třeba i mému oblíbenému britskému zpěvákovi Morrisseymu. To by mě taky bavilo. Prioritou jsou pro mě ale teď Čechy.
Jakým způsobem chcete měnit českou popovou scénu k lepšímu?
Hlavní pro mě je, spolupracovat s top jmény v českém showbyznysu, předávat jim to, co umím, a navzájem se tím obohacovat. Když to funguje, je to velmi vzácná symbióza. Přál bych si, aby více než polovina z top ten nebo z top patnáctky českých popových interpretů, kteří se hrají v rádiích, byla opravdu kvalitních. To se u nás zatím bohužel neděje, i když v zahraničí ano.
Co pro vás vůbec znamená pop?
Nedávno jsem byl na rozhovoru v Radiu 1 a při tom jsem pochopil, jak velkou cestu jsem ušel. Vůči popu stále panují předsudky. Když vám někdo z Radia 1 řekne, že je něco pop, není to myšleno v dobrém. Pro mě ale pop znamená to, kam logicky směřujete, když jste úspěšný. A buďto děláte kvalitu, nebo povrchní ***.
Dnes už žádné škatulky nefungují, v hudbě ani jinde. Hrát v reklamách nebo v seriálu na Nově dříve bývalo pro herce něco opovrženíhodného, ale dnes je produkce na Voyo velmi kvalitní a dělají se i skvělé reklamy. Já teď například pro Voyo chystám hudbu do nové série Sex o’Clock. Pop se mění k lepšímu, ale je v tom ohledu potřeba ještě spousta práce. A právě taková práce mě baví.
Před třemi lety jste s Karlem Havlíčkem obnovili projekt Southpaw. Budete v něm dále pokračovat?
Myslím, že ne. Album I’m Really Gonna Miss These Songs When I’m Dead jsme si vydali spíše pro radost. Oba dva jsme si uvědomili, že dál už s ním nemusíme dělat nic. Dostali jsme pár nabídek na hraní i za docela hezké peníze, ale myslím si, že už se nepotřebujeme vracet někam, kde už jsme jednou byli. Můžu ale prozradit, že do budoucna chystám comeback Republic of Two. Album už máme skoro hotové.
Po jak dlouhé době vyprchá hype kolem nového alba, respektive jak dlouho se dá o novém albu stále ještě mluvit jako o novém?
To se samozřejmě projekt od projektu liší.
Jak to máte vy?
Abych pravdu řekl, tak právě ono zalévání květinky je pro mě to nejtěžší a nejméně zábavné. Nejraději bych stále jen tvořil a psal. Proto si myslím, že mojí rolí do budoucna je, pracovat hlavně skrze jiné interprety. Já jsem tu od toho, abych psal hudbu, a to ostatní – fotky, meetingy, rozhovory, domlouvání, shánění peněz, točení klipů a podobně – pro mě znamená spoustu práce navíc. Promo už je pak na každém. Důležité je, aby fungovalo živé hraní.
