Aktivističtí američtí shortselleři, konkrétně ti z Hunterbrook Capital, si našli nový cíl. Zbrojařsko-technologický holding letošního vítěze českého miliardářského Forbes žebříčku Michala Strnada. Ve své zprávě tvrdí, že CSG není ani tolik výrobce, jako spíš přeprodejce munice, proti čemuž se pochopitelně Strnadova společnost ostře ohrazuje. Nás ale v tomhle článku bude zajímat trochu něco jiného. Jak přesně obchodní model podobných samozvaných bořičů tržních mýtů funguje?
Základní model připomíná osvědčený scénář, který známe od jiných známých shortsellerů, jako jsou obávaní „forenzní účetní“ z Muddy Waters Carsona Blocka, analytici z loni zavřeného fondu Hindenburg Research Nathana Andersona nebo jakým je na vlastní pěst operující aktivistický shortseller Andrew Left, vystupující pod hlavičkou svého investičního občasníku Citron Research (původně StockLemon.com).
Poslední jmenovaný byl mimochodem v červenci 2024 obžalovaný z cenové manipulace více než dvaceti akciových titulů a tento měsíc jej po téměř dvou letech čeká v Los Angeles soudní proces.
O co vlastně jde?
Zpět ale k tomu, jak funguje aktivistické shortování. Základní operační schéma vypadá následovně. Nejprve je třeba najít si vhodnou oběť z kategorie veřejně obchodovaných společností a z veřejně dostupných dat (finančních reportů, logistických dat nebo třeba i vytěžením sociálních sítí) a najít na společnost co nejvíce a co nejrůznějšího firemního špinavého prádla.
Poté přidat případné účetní nesrovnalosti, pochybnosti týkající se růstu nebo vypíchnout příliš vysokou dluhovou zátěž či problémy způsobené geopolitickými kleštěmi.
Nakonec vše zabalit do jednoho velkého materiálu honosně nazvaného tržní výzkum a před jeho publikováním otevřít proti firmě takzvanou krátkou pozici. Což je v podstatě sázka na pokles ceny, která investorovi umožňuje vydělat na tom, že hodnota akcií po zveřejnění negativních zpráv zamíří dolů. A pak se jen vést na (zpravidla jen velmi krátkodobé) tržní panice a profitovat.
Ještě se při tom u toho můžete chlubit tím, že děláte prospěšnou věc, protože přeci uvádíte věci na pravou míru. Reporty se však zpravidla vyznačují charakteristickými poznávacími znaky, jako je například záměrně velmi dramatický jazyk, cílem je totiž co největší emocionální dopad na investory a tudíž také na cenu podkladové firemní akcie.
Jde ale o dost nebezpečný byznys. Protože se během toho pohybujete na poměrně tenkém ledě a hrozí vám žaloby od postižených firem a jejich investorů, je klíčové striktně se vyhýbat praktikám, na které by vás mohli u soudu právníci protistrany nachytat.
Patří mezi ně zneužití insiderských informací nebo třeba veřejné vystupování, kde tvrdíte přesný opak toho, co ve stejné době vypovídaly vaše otevřené pozice – i proto aktivističtí investoři obecně své pozice často zveřejňují, i když je k tomu regulace nenutí.
Je tu zkrátka velmi tenká hranice mezi ochráncem férových trhů a spekulantem, který se snaží vydělat.
Zatímco poctivý aktivistický shortař vydělává na tom, že hloubkovou analýzou odhalí skutečný podvod či slabinu firmy, manipulátor využívá takzvanou taktiku Short and Distort. Ta spočívá v šíření záměrně zkreslených zpráv s cílem vyvolat vlnu paniky.
Problém nastává v momentě, kdy spekulant veřejnosti tvrdí, že akcie jsou bezcenné, ale v zákulisí svou pozici tajně uzavírá se ziskem ihned poté, co se trh pod vlivem jeho slov otřese. V takovém případě už nejde o očistu trhu, ale o cynické zneužití vlastního vlivu k obohacení na úkor vyděšených investorů.
Zásah, potopená
Nelze ale zapírat, že někdy se aktivistickým shortařům podaří narazit na skutečný investiční podvod a pokud je momentum po reportu dost silné, může podobná aktivita vést až k jeho skutečné implozi.
Například analytikům Hindenburgu se podobným způsobem podařilo demaskovat amerického výrobce ekologických tahačů Nikola Motor (později přejmenovaný na Nikola Corporation), ze kterého se vyklubala prázdná skořápka.
Finální dohrou bylo federální vyšetřování, odsouzení zakladatele a bývalého generálního ředitele Trevora Miltona ve třech bodech obžaloby a v roce 2025 konečně i bankrot společnosti podle kapitoly 11 amerického zákona o úpadku.
Hunterbrook do klasického fungování aktivistických shortsellerů přinesl několik inovací. Za prvé oddělil takzvaně výzkumnou část od obchodní. Část Hunterbrook Media zajišťuje třaskavý obsah a samostatně fungující hedgový fond Hunterbrook Capital na základě analýz své sesterské společnosti zaujímá, nutno zdůraznit, že ještě před publikací článků, své tržní pozice.
Pak je tady druhá inovace, kdy nepravidelné výzkumy společnost nahradila podobně nepravidelnou prací investigativních novinářů. Ti se soustředí na publikování rozsáhlých analýz a reportáží o možných pochybeních, slabinách nebo naopak podceněnému byznysovému potenciálu burzovně obchodovaných firem. Od klasických analytiků se tady přešlo k žurnalistice.
Nejen špatné zprávy
To nás přivádí k předposlední inovaci. Ne všechny články Hunterbrook Media mají negativní povahu, když novináři objeví něco, co trh podle jejich mínění naopak neprávem nedoceňuje, nebojí se na to upozornit také.
Z negativních zpráv o jedné společnost také často mohou profitovat její burzovně obchodovaní konkurenti. V obou případech Hunterbrook Capital zaujme pro změnu dlouhou pozici, i když lze trochu pochybovat o tom, jak moc dlouho ji ve skutečnosti bude držet.
Poslední inovací je vytvoření samostatné divize, která se orientuje na soudní spory. Funguje částečně jako vlastní ochrana – jejich právníci materiál prověřují a připravují obranu, aby firma nezkrachovala na soudních výlohách. A částečně jako další možný zdroj příjmů – v rámci její aktivity firma spolupracuje s různými právními firmami na hromadných žalobách, které odstartovaly reportáže Hunterbrook Media.
Obě společnosti mají relativně krátkou historii, vznikly v roce 2023 s ambiciózním zakládacím kapitálem 100 milionů dolarů. Projekt založila dvojice bývalých spolužáků z Harvardu – Nathaniel Horwitz (generální ředitel) a Sam Koppelman (vydavatel) – za pomoci venture kapitálu.
Forbes s hedge fondem
Zajímavé je, že ani jeden ze zakladatelů neměl předchozí zkušenost s akciemi. O médiích to již tak docela neplatí, Horwitzovi rodiče totiž mají slušný publikační trackrecord ve Wall Street Journal, Koppelman byl pro změnu autorem knižních publikací New York Times. Oba spolužáci se také během studia věnovali vydávání studentských novin.
Aktivistický shortselling je sám o sobě trochu kontroverzní aktivita, v případě Hunterbrooku je to ale kontroverze na druhou. Obě společnosti jsou totiž z principu v permanentním konflikt zájmů. Na jedné straně totiž využívají novinářskou práci k ovlivňování trhu ve svůj prospěch, na té druhé vydávají své selektivní zprávy za transparentní investigativní žurnalistiku.
Je to, jako kdyby měl Forbes nebo Bloomberg vlastní hedge fond a publikoval jen tehdy a takové zprávy a publicistické texty, o kterých by tušil, že mu mohou vydělat jmění, pokud před jejich vydáním zaujme tu správnou pozici.
