Společnost Knoflíkářský průmysl Žirovnice letos na podzim oznámila, že končí s tradiční výrobou knoflíků, která je s městečkem na Pelhřimovsku spojená přes 160 let.
„Po pečlivém zvažování jsme dospěli k závěru, že výrobu knoflíků nebude možné v Žirovnici za současných tržních podmínek dlouhodobě ekonomicky udržet,“ svěřil se pro Pelhřimovský deník ředitel firmy Pavel Zvěřina s tím, že výroba skončí k 1. lednu 2027. V regionu se tím uzavře jedna velká historická kapitola.
Závod Knoflíkářského průmyslu v Žirovnici na Vysočině představoval už od devatenáctého století centrum evropského perleťářství a knoflíkářské výroby. Místní továrna zásobovala oděvní podniky napříč celým kontinentem a dokázala přečkat změny politiky i hospodářské krize. Pohřbil ji až nástup masové asijské velkovýroby v kombinaci s globálními internetovými tržišti.
Připomeňte si s Forbesem, které další české průmyslové podniky s mnohaletou historií nezvládly adaptaci na moderní dobu a musely své tradiční řemeslo buď úplně opustit, nebo se proměnily v nevýznamné subdodavatele.
Zánik Waldesovky
Zatímco podnikatel Jindřich Waldes založil světový úspěch své pražské továrny na patentkách a stiskacích knoflících, moravský závod Massag v Bílovci pokrýval trh sponkami, kováním a kancelářskými potřebami.
Jakmile se však oděvní i obuvnický průmysl přesunuly do Asie, ztratily tyto provozy své přirozené odběratele. Bílovecký výrobce proto tradiční galanterii téměř opustil a přeorientoval se na kovové díly pro automobilové sedačky nebo logistické klece pro přepravní společnosti.
Původní slavná vršovická továrna Waldesovka pak výrobu v roce 2022 ukončila úplně a její historický areál dnes ustupuje rezidenčním bytům.
Těžké hřídele prohrály boj s asijskými doky
Ztráta vlastních finálních výrobků nezasáhla pouze lehký spotřební průmysl. Ústup ze světového výsluní zažilo také tuzemské těžké strojírenství.
Ostravské Vítkovické železárny patřily po dlouhá desetiletí k úzké elitě, která dokázala vykovat a s mikroskopickou přesností opracovat obří zalomené klikové hřídele pro námořní nákladní lodě a tankery.
Výroba těchto stotunových ocelových kolosů představovala technologický vrchol oboru a obrovskou chloubu českého vývozu.
Konec této specializace předznamenal obrovský přesun světového loďařství do Asie. Vozit extrémně těžké hřídele po železnici z vnitrozemského Česka do přístavů a následně přes půl světa do čínských či jihokorejských doků přestalo dávat ekonomický smysl ve chvíli, kdy asijské firmy vybudovaly vlastní moderní kovárny.
Nárůst cen energií, vleklé finanční potíže mateřského holdingu a insolvence vítkovické těžké divize nakonec unikátní výrobu lodních hřídelí v tuzemsku definitivně ukončily.
Pád světového výrobce tramvají
Vedle Vítkovic ztratilo Česko také další strojírenský symbol světového formátu. Pražský kolos ČKD kdysi vyvážel tisíce lokomotiv a tramvají do celé východní Evropy a Asie. Ztráta jistých trhů bývalého sovětského bloku a nezvládnutá privatizace v devadesátých letech však firmu srazily na kolena.
Technologické zaostávání a neschopnost finančně konkurovat západním společnostem, jako je německý Siemens nebo francouzský Alstom, vedly k postupnému rozpadu celého holdingu.
Dnes slavná písmena ČKD používá jen několik malých firem, na které se původní strojírenský kolos po svém krachu rozpadl. Zbytek obřího impéria pohltili developeři, kteří na místě bývalých továren v pražských Vysočanech staví moderní kancelářské a bytové čtvrti.
Opuštěné areály textilních kolosů
Zřejmě nejtvrdší ránu utrpělo Podkrkonoší. Bavlnářský kolos TIBA ve Dvoře Králové nad Labem provozoval největší tiskárny látek ve střední Evropě a dával práci tisícům lidí. Po otevření trhu po roce 1989 však podnik nedokázal soupeřit s asijskými producenty, kteří nebyli zatíženi evropskými ekologickými normami ani cenou práce.
Textilka TIBA zkrachovala v roce 2007 a zanechala po sobě opuštěné areály. V regionu přežily pouze podniky, které zavčas opustily šití běžných oděvů a přešly na výrobu technických tkanin, filtrací nebo nanovláken pro průmyslové odběratele.
Krejčovské impérium z Prostějova
Ústup z pozice oděvní velmoci nejlépe symbolizuje osud společnosti Oděvní podnik Prostějov. Během jeho největší slávy šlo o největšího výrobce konfekce ve střední Evropě, který chrlil miliony obleků a zaměstnával přes deset tisíc lidí.
Změna globálního trhu po roce 1989 a drtivý nástup levné asijské produkce však přivedly firmu do neřešitelných dluhů. Společnost nedokázala pružně reagovat na nové módní trendy ani snížit fixní náklady na provoz svých rozlehlých areálů.
Podnik definitivně zkrachoval během ekonomické krize v roce 2010 a o čtyři roky později zlikvidoval jeho prázdné výrobní haly řízený odstřel. Z dřívějšího krejčovského impéria tak zbyly jen prázdné pozemky.
Od čtyř set cukrovarů k pouhým šesti
Zcela specifický příběh představuje tuzemské zpracování cukrové řepy. Ve druhé polovině devatenáctého století fungovalo v českých zemích více než čtyři sta cukrovarů. Od té doby se však jejich počet postupně snižoval.
K poslednímu úbytku došlo v roce 2025, kdy byl uzavřen cukrovar v Hrušovanech nad Jevišovkou. Dnes tak na celém území republiky funguje pouze šest podniků, konkrétně v Dobrovici, Českém Meziříčí, Litovli, Prosenicích, Vrbátkách a Opavě.
Zajímavostí však je, že ačkoli samotných továren ubylo, celkový objem výroby se nesnížil. Podle dat ze sezony 2024/2025 dokonce české cukrovary vyrobily nejvíce cukru za posledních deset let, přičemž největším producentem na trhu je v současnosti společnost Tereos TTD.
