Lidé se tenčí, konta farmaceutických firem tuční. O moderní léky na obezitu je obrovský zájem, což potvrzuje i Petra Bomberová Kánská, hlavní lékařka Centra inovativní medicíny sítě klinik prémiové péče Canadian Medical, kterou vlastní investor Jan Blaško.
„Je důležité připomenout, že obezita je chronické onemocnění, nikoli kosmetický problém. V Canadian Medical máme silný odborný základ a teď na něm chceme stavět medicínu budoucnosti, více personalizovanou,“ říká expertka, jejíž názory jsou součástí rozsáhlého textu v listopadovém čísle tištěného magazínu Forbes, které vyšlo tento týden.
Magazínový článek se velmi detailně zaobírá tím, kdo na ohromných zástupech lidí, kteří léčí a budou léčit svou obezitu revolučními léky, vydělá a kdo to celé zaplatí. Také rozhovor s Petrou Bomberovou Kánskou se mimo jiné týká tohoto tématu.
Léky typu GLP-1, jež výrazně snižují chuť k jídlu a pocit hladu, jsou patrně největším finančním trhákem v historii farmacie. Jak se tato mánie projevuje v ordinacích Canadian Medical?
Zájem vidíme i v našich ambulancích. Lidé často přicházejí už s názvem konkrétního léku a jasnou představou, co od něj čekají. Zajímavější než samotná „mánie“ je paradox kolem ní. Jako společnost máme s obezitou zvláštní problém. Odsuzujeme lidi za to, že mají obezitu, a když se rozhodnou ji léčit, odsuzujeme je znovu.
Lidem říkáme, že by měli zhubnout. Když jim ale pomůže moderní lék, slyší, že si to příliš usnadňují nebo že by to měli zvládnout sami. Někteří proto užívání těchto léků před svým okolím dokonce tají.
Představte si člověka, který se dvacet let snaží zhubnout. Drží diety, kila se však vracejí a on slýchá, že mu chybí disciplína. Díky moderní léčbě poprvé nemusí neustále bojovat s hladem a myslet na jídlo. Přichází úleva a s ní někdy i konec pocitu osobního selhání.
U vysokého tlaku či diabetu přece také nečekáme, že je pacient zvládne silou vůle. Proč to očekáváme u obezity? Nové léky mění možnosti léčby obezity, ale také způsob, jak o ní přemýšlíme. A GLP-1 jsou teprve začátek.
Evidujete od bonitní české klientely masivní nárůst poptávky po předepisování těchto léků na hubnutí, a to i u pacientů bez indikace diabetu?
Ano, zájem je výrazný a rozhodně se netýká jen pacientů s diabetem. Je důležité připomenout, že obezita je chronické onemocnění, nikoli kosmetický problém. V Canadian Medical máme silný odborný základ a teď na něm chceme stavět medicínu budoucnosti, více personalizovanou.
Skutečná revoluce v medicíně nebude spočívat v jedné nové injekci. Bude v tom, že konečně dokážeme léčit konkrétního člověka, ne jen jeho diagnózu. Propojit kvalitní medicínu s novými technologiemi, daty z hodinek, chytrých prstenů a aplikací. Samozřejmě tam, kde tato data skutečně přinášejí klinickou hodnotu.
Je klíčové vědět, co se děje mezi návštěvami. A mít nutričního terapeuta nebo psychologa na dosah ve chvíli, kdy je potřebujete. Chceme, aby měl pacient část kliniky pořád u sebe.
Medicína budoucnosti nebude fungovat tak, že pacient jednou za půl roku přijde, dostane doporučení a dalších šest měsíců je na všechno sám. Chceme ho vtáhnout do hry. Aby viděl svůj pokrok, rozuměl svým výsledkům a měl důvod pokračovat.
Technologie a principy gamifikace v tom mohou sehrát zásadní roli. Protože skutečně úspěšná léčba nezačíná a nekončí v ordinaci. Stojí na motivaci, aktivním zapojení pacienta a jeho schopnosti převzít odpovědnost za vlastní zdraví. A přesně tímto směrem chceme v Canadian Medical péči posouvat.
Z léků jako jsou Ozempic či Wegovy je v podstatě spotřební lifestylové zboží. Kde vidíte hranici mezi medicínskou indikací a čistě estetickým přáním klienta?
Z léků udělaly lifestylové zboží hlavně sociální sítě a média. Jenže mezi instagramovým trendem a skutečnou medicínou je zásadní rozdíl. V ordinaci jsou to pořád léky. Někdo se bojí o své zdraví, má diabetes a vysoký krevní tlak. Někdo se necítí dobře ve vlastním těle a někdo chce prostě lépe vypadat. A víte co?
Povídejte.
Nemyslím si, že bychom se za touhu vypadat lépe měli stydět. Jen nesmíme zaměňovat estetické přání za medicínskou indikaci. Léčbu indikujeme podle zdravotního stavu, BMI, přidružených onemocnění a poměru přínosů a rizik. Ne podle toho, kolik kilogramů chce člověk shodit před dovolenou.
Účinné látky v lécích semaglutid a tirzepatid zásadně změnily pravidla hry v léčbě obezity. A jsme teprve na začátku. Ve vývoji jsou další molekuly, které mohou přinést ještě účinnější a lépe individualizovanou léčbu.
Ale pozor – medicínský pokrok neznamená, že máme každému předepsat injekci. Znamená, že máme čím dál lepší možnosti vybrat správnou léčbu pro správného pacienta.
Za problematické považuji, když úspěch léčby hodnotíme podle fotografie před a po. Fotografie neukáže krevní tlak, cholesterol, metabolické zdraví ani to, zda je výsledek dlouhodobě udržitelný. A právě to by nás jako lékaře mělo zajímat mnohem víc než číslo na váze.
Jaké pokyny mají tedy vaši lékaři pro případy, kdy klient vyžaduje lék „jen do plavek“?
„Do plavek“ je motivace, ne diagnóza. Kdo nesplňuje medicínská kritéria, lék nedostane. To je jednoduché. Ale nemyslím si, že úlohou lékaře je pacienta za takové přání soudit. Naší úlohou je vysvětlit mu, kdy léčba dává smysl, kdy nikoli a co pro své zdraví může udělat jinak.
Důležité je, aby stejný odborný standard platil napříč Canadian Medical. Proto při přípravě komplexního obezitologického programu spolupracujeme s profesorem Martinem Haluzíkem, předním odborníkem v obezitologii a diabetologii.
A právě tady vidím zásadní roli našeho Centra inovativní medicíny. Nestačí mít k dispozici moderní léky a špičkové odborníky. Potřebujeme zajistit, aby se nejnovější vědecké poznatky skutečně promítaly do péče o konkrétního pacienta.
Stavíme na odbornosti našich lékařů a chceme ji dále rozvíjet prostřednictvím spolupráce napříč specializacemi, sdílení zkušeností a zavádění nových, vědecky podložených postupů do každodenní praxe. Naším cílem je, aby se nové poznatky a inovativní přístupy dostávaly ke klientům napříč celým Canadian Medical, bez ohledu na to, kterou kliniku navštěvují.
Chceme, aby inovace nezůstávaly jen ve vědeckých publikacích, ale co nejrychleji nacházely své místo v každodenní péči o naše pacienty.
Foto Canadian Medical
Zahraniční pojišťovny i zaměstnavatelé v USA začínají tyto léky proplácet, protože jim v modelech vychází, že štíhlejší populace znamená do budoucna zdraví, a tedy levnější péči. Vidíte v Canadian Medical potenciál pro vznik firemních programů, kde by zaměstnavatelé manažerům tuto inovativní léčbu obezity spolufinancovali jako benefit?
Ano, ale jako benefit bychom měli nabízet léčbu obezity, ne jen injekci na hubnutí. A zdůraznila bych, že smyslem takových programů není mít ve firmách štíhlejší manažery, ale zdravější zaměstnance. To jsou dvě rozdílné věci.
Právě tady vidíme velký prostor. Prostor, jak propojit lékaře, nutričního terapeuta, psychologa, pohyb a tam, kde je to vhodné, farmakoterapii do jednoho programu. A hlavně neomezovat péči jen na čas, který s klientem strávíme v ordinaci. O výsledku léčby se totiž často rozhoduje ve chvíli, kdy lékař není nablízku.
Když má pacient problém s jídelníčkem, měl by mít po ruce nutričního terapeuta. Když přijde psychická krize, psychologa. A když se mu podaří zhubnout, nesmíme ho pustit ze systému péče a předpokládat, že je hotovo. Obezita je chronické onemocnění a udržení výsledku bývá stejně náročné jako samotná redukce hmotnosti. A přesně takový benefit dává smysl zaměstnancům i firmám.
Měly by léky, o nichž zde mluvíme, proplácet pojišťovny?
Ano, u správně vybraných pacientů a podle jasných pravidel. Pokud uznáváme obezitu jako chronické onemocnění, mělo by se to promítnout i do způsobu, jak její léčbu financujeme.
Připadá mi paradoxní, že jsme ochotni dlouhodobě platit za léčbu komplikací obezity, ale o investici do léčby samotné obezity stále vedeme tak složitou debatu. Debatu však podle mě příliš zužujeme na to, kdo zaplatí lék. Pokud je obezita chronické onemocnění, potřebujeme financovat její dlouhodobou léčbu.
Samozřejmě to neznamená, že by pojišťovny měly hradit tyto léky každému. Rozhodování musí vycházet z medicínského přínosu, nákladové efektivity a jasně nastavených indikačních pravidel.
Pojišťovnu by mělo zajímat, jestli bude člověk za pět nebo deset let zdravější, s nižším rizikem kardiovaskulárních a metabolických komplikací a lepší kvalitou života. A k tomu potřebujeme kvalitní dlouhodobá data. To je mnohem důležitější debata než cena jedné injekce.
