skip to main content

Literatura je sexy. Influencerka se převléká za slavné spisovatele a točí o nich videa

Že Babičku napsala Božena Němcová, vědí děti už na základní škole. Jenže kdyby jim k tomu učitelé přihodili i pár pikantních momentů ze spisovatelčina života, kterých nebylo málo, možná by jejich zájem o literaturu 19. století vzbudili snáz. A tak to za ně dělá Karolína „Zoe“ Meixnerová a ještě se tím živí.

Začala skromným instagramovým účtem, dnes už její Literární hysterii sleduje pod pseudonymem CoJeZoe na Instagramu přes třicet tisíc lidí, na Tik Toku kolem čtyřiadvaceti tisíc.

Ve vtipných videích se převléká třeba za Karla Havlíčka Borovského nebo Karolínu Světlou a ukazuje, jak si spisovatelé Národního obrození uměli užívat života a jak zvládali problémy své doby. „Literatura je sexy a úkolem Literární hysterie je zbavit své hrdiny nálepek,“ říká Karolína. „Jsem ráda, když mi pak někteří mí sledující napíší, že si v antikvariátu nakoupili knížky od Borovského nebo Němcové a mají chu´ť je číst.“


Jak jste lásku k české literatuře získala vy?

Na vysoké škole, při studii bohemistiky na filozofické fakultě. Tam mě nejvíce bavila literatura devatenáctého století, a to hlavně díky přístupu učitele, který látku uměl vykládat zajímavě. Ale od začátku jsem věděla, že literatuře na vědecké úrovni se věnovat nebudu, chtěla jsem být vždy novinářkou.

Šla jsem tedy studovat žurnalistiku, ale pak jsem se uchytila v České televizi jako produkční. Nakonec jsem přestoupila do Dramoxu a začala se pohybovat na sociálních sítích.


Se svým nápadem jste našla díru na trhu, předpokládám, že podobných pořadů, jak literaturu podáváte vy, moc není?

To ne. Bylo zrovna období covidu, a tak měl člověk čas prozkoumat Tik Tok, jak to tam funguje. Nechtěla jsem najet na vlnu těch bezduchých trendů a videí, ale řekla jsem si, že zúročím to, co mě baví a co mám ráda.

Tou dobou už jsem se věnovala s Luckou Zelinkovou podcastu Knižní pitevna a byla jsem zvědavá, co to udělá, když to propojím se sociálními sítěmi. První video jsem nahrála na Tik Tok, protože tam jsem na rozdíl od Instagramu byla ještě anonymní a nikdo mě neznal.

O Tik Toku se opravdu říká, že je nemilosrdný, že děti dokážou být až zlé, ale z nějakého důvodu je moje tvorba zaujala a baví.


A jak vás sledující vzali? Přece jen Tik Tok bývá vzhledem k věkové skupině uživatelů dost nekompromisní a kritický.

První reakce byly krásné. Lidé mi začali psát, že je to super, že je to baví, tak jsem se osmělila a dala to i na Instagram, kde ta odezva byla podobná. Motivovalo mě to k tomu pokračovat. O Tik Toku se opravdu říká, že je nemilosrdný, že děti dokážou být až zlé, ale z nějakého důvodu je moje tvorba zaujala a baví.

Na Instagramu mě sledují většinou jak ženy mého věku nebo i starší, tak třeba studentky bohemistiky. Teď začínají videa přicházet i na Facebook, a to už pak poznáte i tu vlnu haterů. Občas si někdo zanadává, ale beru to s nadhledem.


Radila jste se s někým, jak na natáčení videí, abyste oslovila co největší počet diváků, nebo jste se učila za pochodu?

Určité herecké vlohy v sobě mám a určitou dávku exhibicionismu taky. Ale zkoumala jsem tiktokové trendy a napasovala je na českou literaturu. Věděla jsem, že tam musí být vidět můj obličej, že daleko lepší než ukazovat fotografie jednotlivých spisovatelů bude, když se za ně začnu převlékat.

Takže si maluji vousy, kníry, nosím různé šátky, brýle a snažím se co nejvíce napodobit danou postavu. Ale samozřejmě vše s nadsázkou.


Nemáte trému? Když víte, že se na vás pak bude dívat tisíce lidí?

Telefon snese hodně a sama doma v pokoji před ním dokážete divy. Navíc můžu kdykoli ten záběr přetočit, sestříhat, nevysílám naživo. Upravuji to tak dlouho, dokud nejsem spokojená. I s převlékáním mi to zabere třeba hodinu.

Teď je pro mě ale mnohem obtížnější nová témata vymýšlet a neopakovat se. Je pro mě těžké odejít z devatenáctého století a posunout se dál. Vím a cítím, že bych měla, ale upřímně? Nechce se mi opouštět Havlíčka a Němcovou, bude mi po nich smutno.


O kom vlastně točíte?

Vybrala jsem si nejvýraznější osobnosti české literatury 19. století, což je Mácha, Tyl, Němcová, Havlíček, Světlá a Neruda, pak tam jsou ještě vedlejší postavy jako Krásnohorská, Mrštík a Čelakovský.

Popisuji jejich životní příběhy skrz krátká videa. Když se člověk dívá na jedno, tak mu to možná moc smysl nedává, ale pokud mě opravdu sledoval celý rok, tak si z těch mých jednotlivých videí dokáže poskládat celistvý příběh.

Třeba právě u Němcové nebo Borovského je to taková mozaika jejich životních událostí. A já vybírám ty nejpalčivější momenty – nejsmutnější, nejveselejší, nebo právě nejpikantnější. Věřím, že kdo to sleduje, udělá si poměrně jasnou představu o tom, jak spisovatel asi žil a co se mu mohlo stát. Třeba o Němcové jsem natočila pětatřicet videí.


Netajíte se tím, že vám je sympatická. Čím si vás tak získala právě ona?

Přijde mi fascinující tím, že ač to nebyla žádná velká feministka, jako první tak začala přemýšlet. Začala se hlásit o ženská práva a zasazovat do feminismu první semínka. A tím, jak byla krásná a charismatická, tak se do té mužské společnosti lépe dostala a prošlápla cestu ostatním. Karolína Světlá už to pak měla díky ní trochu jednodušší.


Karel Hynek Mácha zase naopak vybízí k tomu zaměřit se na jeho sexuální život, což může mít zvlášť u mladších sledujících úspěch, ne?

Nevyhýbám se tomu tématu, protože je to na jeho, byť poměrně krátkém životě, to zajímavé. Ale úplně to na tom nestavím, abych snadno posbírala sledující. Naznačím, že jeho deníky, v nichž mluví dost otevřeně o sexu, existují, ale spíš se věnuji dopisům, které psal Lori.

Reklama


Překvapil vás některý z těch spisovatelů? Našla jste třeba nějaké jeho tajemství?

Překvapením je pro mě život Karla Havlíčka Borovského. Brala jsem ho jako nudného chlapa, ale on vedl opravdu velmi zajímavý život, byl prudce inteligentní, až na hranici geniality. A umřel velmi mladý, ve čtyřiatřiceti letech, přesto toho stihl hodně.

Když jsem si četla jeho životopis, tak tam bylo jasně dané, že byl věrný své ženě, a že měl za život jen dvě, Fanynku a Julii. Ale jak odkrývám jeho dopisy, tak zjišťuji, že to byl normální proutník. Stejně jako Božena Němcová hledal lásku všude možně. Než tedy potkal Julii a zamiloval se.

Je důležité si uvědomit, že to byli stejní lidé jako my, dělali stejné chyby, a když se to studentům takhle podá, pak jim může přijít zajímavá i četba. Myslím, že mí sledující přečetli minimálně jednu knihu od Havlíčka, a to pokládám za úspěch.


Na základní škole nás nutili číst Babičku od Boženy Němcové, přitom je to poměrně těžká kniha. Není to špatně? Není to spíš cesta, jak děti od Němcové odradit?

Je to strašně špatně. Je dobré, když se v šesté třídě dítě dozví, že existovala Božena Němcová a že napsala Babičku, ale proč jim nedají přečíst její pohádky, které jsou skvělé, strašidelné, zábavné.

Kdyby se mi v té době dostala do rukou jedna z nich – Spravedlivý Bohumil –, tak jsem nadšená, ale proč nám nutí Babičku, která ani pro středoškoláky není pořádně stravitelná? To už ať ji raději nahradí Divou Bárou a k Babičce ať si najdou cestu jednou sami, až budou starší.

Když učitele napadne mě pozvat, udělá to nejlepší, co může.


Literární hysterie už vás dnes živí. Z čeho přesně vám jdou příjmy?

Hlavně z besed, které dělám pro školy nebo i pro veřejnost. Tam se to propojí, protože na mě často chodí právě mí sledující. Myslím, že když učitele napadne mě pozvat, udělá to nejlepší, co může. On se musí řídit osnovou, musí ve čtyřech hodinách probrat látku a dílo a věřím, že na ten život a srandy kolem nezbývá čas.

Takže když si odvykládá svou část a pak pozve mě, je to dobrá kombinace. A cítím i velký rozdíl, pokud mě učitel zná a sleduje a připraví na to i žáky, než když vůbec neví, o co jde a jsem tam jen na základě doporučení od některého školáka, který mě sleduje na Instagramu.


Sociální sítě vás neživí?

Ne, mám jen menší příjmy z partnerství, ale nechci přijímat všechny nabídky a propagovat třeba rtěnku nebo krém. To mi nepřijde správné. Mělo by to souviset s literaturou a tam možností sponzoringu tolik není. Teď se snažím vybudovat nějakou komunitu i na HeroHero, což je platforma pro tvůrce a fanoušky. Ti si pak platí obsah, který jim tvůrce dává. To je teď taková novinka.

Dělat jen besedy a být závislá pouze na nich je dost náročné, můžete ztratit hlas, onemocnět a vypadne vám příjem. Proto se snažím vymyslet něco, co mi vydělá peníze, aniž bych se musela předvádět před lidmi.


Kolik si na besedách vyděláte?

Tak na těch školních je to průměrně tři tisíce za jednu, záleží, pro kolik je lidí, zda je tam i cestovné. A u těch veřejných vybírám vstupné sto korun, ale budu muset zdražit.


Videa točíte už rok. Kdy jste zjistila, že vás mohu začít živit?

První jsem natočila v červnu loňského roku, v listopadu měla první besedu a zhruba letos v březnu jsem dávala výpověď v práci. Takže asi po půl roce od spuštění.


A posunete se do dalšího století?

Budu muset, i když nerada. (smích) Ale nechci, aby to přestalo lidi bavit, proto o tom musím přemýšlet i z byznysového pohledu. Mí sledující pro mě znamenají výdělek, nemohu si dovolit se opakovat, a myslím, že dvacáté století už je na spadnutí.

Bude tam toho mraky, jen se do toho budu muset zase ponořit a bádat a číst. Devatenácté století už umím, už ty besedy mám naučené a šlape to, tohle bude zase těžká práce.


A zahraniční literaturu zkusit nechcete? I tam je řada velmi zajímavých osobností.

Je, ale zatím se mi do ní nechce, a možná ani nikdy chtít nebude. Přece jen mám vystudovanou českou literaturu, mohu se tím bránit před kritiky, v té zahraniční bych si přišla jako naprostý laik a ani bych z toho neměla dobrý pocit, že mluvím o něčem, co tak dobře neznám.


Když už jste zmínila kritiky, jak se na váš pořad dívá odborná veřejnost?

Osobně si myslím, že akademická půda není úplně nadšená z mé popularizace literatury. Nikdo mi sice napřímo nic nenapsal, ale občas se ke mně něco donese. Přitom já si nevymýšlím, nepřekrucuji fakta, ale ono v té vědecké rovině literatury se obecně nenosí řešit život spisovatelů.

Měli byste jen čistě interpretovat dílo, bez vlivů životopisů, a já to dělám přesně naopak. Nicméně se obhajuji tím, že obsah Literární hysterie není dělaný pro odbornou veřejnost, ale pro laickou, pro středoškoláky, co mají před maturitou. A to, že mě sledují učitelé, bohemistky, jen dokazuje, že to lidi baví.


Tak to teď možná akademickou obec proti sobě popudíte ještě víc, až vydáte knihu.

To je možné. Vyjde v září a cesta k ní byla trnitá, dlouhá a těžká. Už jsem o ní přemýšlela, když jsem dělala podcast a tehdy jsme si plácli s jedním vydavatelstvím. Nakonec ji ale stopli právě z obavy, že by to vědecká obec nepřijala a byla by to ostuda.

Ale potom se ozvalo jiné nakladatelství, se kterým to už dotáhneme do konce. Kniha ponese název Průvodce literární hysterií 19. století, a je psaná hlavně pro mé sledující a pro ty, co mě mají rádi.