Vlny jich mají čtrnáct, Amerikánka třináct. Co do počtu dnes zveřejněných nominací na vítěze výročních cen Český lev, jsou tyto dva filmy rozhodně nejúspěšnější. Oba snímky přitom vznikly díky tuzemským byznysmenům a jejich ochotě filmy finančně podpořit.
Za Vlnami režiséra Jiřího Mádla, které jsou aktuálně i ve hře o finální pětici děl, jež se budou ucházet o amerického Oscara pro nejlepší zahraniční film, stojí v roli producentů i Dalibor Dědek z Jablotronu a spolumajitelé humpoleckého pivovaru Bernard čili Stanislav Bernard a Josef Vávra.
Koproducenty Amerikánky, kterou natočil Viktor Tauš, jsou Barrandov Studio, Nadace PPF rodiny Kellnerových a v neposlední řadě Václav Dejčmar. Tedy investor s majetkem v řádu miliard korun a v zájmech široce rozkročená postava – Dejčmar je mimo jiné spoluzakladatelem vědecké Nadace Neuron či Nadačního fondu pro výzkum psychedelik.
Nejprestižnější tuzemské ceny budou slavnostně předány 8. března v pražském Rudolfinu. Vlny a Amerikánka mohou zvítězit i v nejprestižnějších kategoriích, jimiž jsou Nejlepší celovečerní hraný film, Nejlepší režie, Nejlepší herečka v hlavní roli (Klára Kitto v Amerikánce), případně Nejlepší herec v hlavní roli (Vojtěch Vodochodský, ústřední hrdina Vln).
Motivaci byznysmenů k tomu, aby svými penězi umožnili vznik filmů, které akademici v hlasování o nominacích nejvíce vyzdvihli, vylíčil Forbes loni, čili v roce, kdy měly oba snímky premiéru.
Dalibor Dědek prozradil, že tři miliony korun na Vlny, jež se zabývají událostmi vztahujícími se k roku 1968, dal i kvůli osobním vzpomínkám: „V srpnu 1968 mi bylo jedenáct a babička mě v noci budila, že je válka, byl to ohromný šok. Živě si to pamatuji a stejně dobře si pamatuji učitele, kteří ještě v září 1968 brojili proti okupaci a za rok už nám vysvětlovali, jaká to byla správná věc.“
Pro majoritního vlastníka skupiny Jablotron byl kromě vzpomínek klíčový i další aspekt. „A to konflikt na Ukrajině,“ zmínil Dědek současnou okupaci země na východ od Česka. „Válka na Ukrajině je varujícím důkazem, jak křehká je linie mezi normálním životem a nesvobodou. Stačí málo a s demokracií je šlus. I proto jsem Vlny podpořil.“
Foto Profimedia
Dalibor Dědek
Prvotní impulz v souvislosti s Vlnami přišel k Dědkovi z Humpolce: šéfové tamějšího pivovaru Bernard jej oslovili, zda by za filmem nechtěl společně s nimi finančně stát.
Peníze na film dal Stanislav Bernard a totéž učinil vrchní sládek Josef Vávra, který má v pivovaru stejný podíl jako muž, jehož jméno podnik nese. Jednalo se o miliony korun, přičemž linka pivovaru k Mádlovi byla logická a přímá – pro Rodinný pivovar Bernard natočil Mádl několik reklam.
Dalibor Dědek se jinak bohulibé činnosti věnuje dlouhodobě. Magazín Forbes jej opakovaně zařadil mezi největší tuzemské filantropy. Štědrý je i ke svým zaměstnancům, kterým loni přidal ke mzdě tři sta tisíc korun.
Amerikánka, abychom se posunuli k druhému filmu, získala první soukromé peníze od společnosti Barrandov Studio. Tradiční koproducent tuzemských filmů se do Amerikánky rozhodl dát násobně větší sumu než do jiných koprodukcí, a to s vizí vzniku vizuálně výjimečného díla, což se potvrdilo.
Podporu dostalo Taušovo (nejen vizuálně) odvážné dílo také od Nadace PPF, jež za covidu vytipovala výlučné počiny v jednotlivých uměleckých žánrech a finančně se angažovala v jejich prospěch.
Mezi investory Amerikánky je jeden nepřehlédnutelný – Václav Dejčmar totiž do snímku nedal „pouze“ peníze, ale i kus sebe. Není jen koproducentem, ale i spoluautorem, protože přišel s myšlenkou vnitřního hlasu Amerikánky, jenž užitečně a současně atraktivně posouvá děj. A sám tento vnitřní hlas napsal.
Amerikánka stála 95 milionů korun. Tedy celý projekt, protože nejde jen o film, ovšem film spolykal logicky nejvíc. Viktor Tauš, tvůrce strhujícího projektu, který chce v kurážné ambici výrazně změnit podmínky opuštěných dětí, byl za svůj počin zvolen Forbesem Osobností roku 2024.
Foto David Turecký
Viktor Tauš
V obsáhlém prosincovém textu, který Osobnost roku i jeho dílo podrobně představuje, nemluví Viktor Tauš o investorech, nýbrž o vizionářích. O hybatelích zázraku, na něž narazil – počítá mezi ně Barrandov Studio, Nadaci PPF a samozřejmě Dejčmara.
Tauš zdůraznil, že mnohem podstatnější než sehnat peníze bylo sehnat správné peníze; jiné nechtěl, protože výsledkem by bylo rozčarování všech zúčastněných.
Podle režiséra jsou mnozí velmi zámožní lidé zároveň velmi chudí: mají právě jen ty peníze a nabídku na spolupráci na uměleckém díle vnímají tak, že je o tyto peníze chcete připravit – že je chcete připravit o to jediné, co mají.
Mezi takové „chudé lidi“ Václav Dejčmar rozhodně nepatří. „Když někdo vloží do mého filmu soukromé peníze, dávám mu mnohem větší podíl na zisku, než by odpovídalo matematickému přepočtu jeho vkladu vůči celkovému budgetu,“ říkal Tauš.
„Snažím se maximalizovat šanci na to, aby se takovému člověku peníze vrátily. Kdyby ale Václav do filmu investoval s motivací instantní návratnosti nebo výdělku, byl by blázen. A to on není,“ dodal.
Sám Dejčmar pronesl na konto Amerikánky toto: „Je to jiný film. Pocta surrealismu. Inovativní ponor do hlubin vědomí skrze odvážnou filmovou koláž. Oslava odolnosti lidského ducha. Svědectví o jednom traumatu a jeho překonání. A také ohlédnutí za historií naší země, která měla i velké hrdiny, o kterých jste nikdy neslyšeli.“
V březnu bude známo, kolik nominací na Českého lva Vlny a Amerikánka promění. Už nyní ale mají oba filmy jednu nestatutární cenu v kapse. Cenu filmových fanoušků získaly Vlny, Cenu za nejlepší filmový plakát má Amerikánka, respektive autoři plakátu Jan Kadlec a Jan Poukar.
Foto Bioscop
Z filmu Amerikánka
