V době, kdy začínala podnikat, jí bylo téměř tolik, kolik je dnes její firmě. Tu pojmenovala Lubricant – což v překladu z angličtiny znamená mazivo. Ačkoliv název firmy v českém prostředí zpočátku vyvolával spíše zvědavé pohledy a drobná nedorozumění, Zdeňka Heyn Edlová měla od začátku jasno, jakým směrem chce svůj byznys vést.
Setkáváme se ve Starém Plzenci, v bývalé drážní budově, kterou zhruba před jedenácti lety Heyn Edlová koupila v dražbě a dala jí novou tvář. V prosvětlené kanceláři mě vítá usměvavá, opálená blondýnka s vyčesaným drdolem, v elegantních šatech s výrazným výstřihem i šperkem na krku. Do oboru, k němuž měla daleko asi tak jako trpaslík k obrovi, vplula vlastně náhodou.
Když před třiatřiceti lety Lubricant zakládala, nevěděla o mazivech vůbec nic. Dnes patří v Česku mezi největší dodavatele, zaměstnává přes padesát lidí a obratově se i se svými pobočkami v dalších třech zemích pohybuje kolem půl miliardy korun.
Lubricant sám maziva nevyrábí, ale funguje jako obchodně technická společnost. Poskytuje úplný servis v oblasti maziv a jejich aplikace, zajišťuje plynulost dodávek i poradenství pro zákazníky. Nabízí maziva, oleje, tuky, pasty, technologické kapaliny, chladící kapaliny, emulze i různé konzervace, odmašťovací prostředky a linky.
Spolupracuje s německým výrobcem, s nímž se podílí také na výzkumu a vývoji. Stará se o okolo dvou tisíc firem coby zákazníků. Mezi ně patří například Škoda Auto, Magna, Tatra, Matador, Brano, Viva, České dráhy, Kostal nebo US Steel.
V mužském světě
Ryze českou firmu má Edlová stoprocentně ve svých rukou. Odolala nabídkám na odkup a ve víceméně mužském odvětví se dokázala prosadit, udržet a získat si respekt. Jednoduché to ale nebylo.
Po revoluci pracovala jako prokuristka u svého německého známého Tonyho Spätha. Jeho firma se zabývala dentálními přístroji a vybavením zubních ordinací. V té posléze získala i podíl. A protože pro přístroje bylo potřeba speciální mazivo, zdravotně nezávadné, dostali tip na firmu OKS v Mnichově, která ho vyráběla.
„Jeli jsme se tam podívat. Když jsem procházela chodbou, najednou šel proti mě takový starý pán, s tlustou cigaretou v ruce, a povídá mi česky: ‚Ahoj, děvenko.‘ To mě zaujalo, že umí mou řeč. A když jsem se ho na to zeptala, vzal mě k sobě do kanceláře a vyprávěl mi, že pochází z židovské rodiny, která před válkou utekla do Ameriky, kde on vystudoval chemii. Když se po válce vrátil do Evropy, založil si vlastní firmu na maziva,“ vzpomíná podnikatelka.
Poté, co si dlouze povídali, se jí zeptal, zda by nechtěla maziva dělat taky. Ať si zjistí, jaká je v Česku konkurence, a zkusí to. A tak to s kolegou Tonym zkusili. Viděli šanci pustit se do něčeho nového a založili společnost Lubricant.
„Pamatuji si, že když jsem přišla na jednání s mužskými protějšky a představila firmu, tak se všichni začali smát a ptali se, zda mám ty gely. A já na to: ‚Pánové, gely nemáme, ale zato máme takové speciální potravinářské mazivo, kde si můžete i líznout.‘ Tím jsem je odzbrojila,“ přibližuje.
Nastavit se na mužské myšlení jí potíže nikdy nedělalo a nedělá. Přesto občas pociťovala, že mají muži tendenci ji jako protihráče podceňovat. „Jenže ona to byla tak trochu i moje výhoda. Oni nevěděli, že já s tím budu počítat, tím jsem vlastně měla navrch. Navíc jsem zvyklá jednat na rovinu, což je často překvapilo, hlavně, když jsme třeba vyjednávali o ceně. Asi počítali s tím, že na ně budu zkoušet různé hry. Jenže to já nedělám.“
Když s Lubricantem začínala, nakoupila si řadu knížek a začala jezdit na tribotechnické kurzy do Německa, aby se toho o mazivech co nejvíce naučila. Chodila do firem, třeba do mladoboleslavské škodovky, dívala se strojařům pod ruce, aby zjistila, jak vypadá otevřená převodovka a v kterých dílech jsou maziva potřeba.
Tvrdí, že pokud chce člověk něco dokázat a jde si za tím, úspěch se dostaví. A ten byl stále větší. Lubricant proto přitahoval pozornost i konkurenčních firem. Koupit jej chtěla třeba německá firma Lubcon. Jejímu šéfovi tehdy Edlová řekla rezolutní ne, načež prý odvětil, že to si k němu ještě nikdo nedovolil, natož žena. „Tak jsem mu řekla, že vždycky je to jednou poprvé,“ zmiňuje Zdeňka Heyn Edlová.
O její firmu na přelomu století stála i velká společnost Fuchs Oil. Tehdy ji majitel pozval na prohlídku továrny u Orlíku, kde ve venkovních prostorách vystavovali prázdné sudy. „Když jsem tam přicházela, říkám: ‚Doufám, že to není připravené pro mě, když se nechci nechat koupit.‘ Tehdy se hodně řešila kauza orlických vražd, a ti Češi, co tam byli s námi, se začali smát, načež si pan majitel Fuchs nechal přeložit, co tak humorného jsem řekla,“ vzpomíná.
„Pak jsme si dlouze povídali a jemu stále nebylo jasné, proč tu jejich nabídku na odkup nechci, když jsme malá firma. Jenže právě to pro mě bylo a je důležité. Nechci být součástí obrovského celku, ale chci zákazníkům nabízet sama plný servis i s vědomím toho, že existuje konkurence,“ vysvětluje Edlová, proč její firmu Fuchs Oil nakonec neodkoupil.
Začátky tedy byly těžké, ale výhodou bylo, že získala jednoho z nejlepších chemiků v republice, který s ní zůstal a postupně se začal rozrůstat také celý tým. Firma se rozšířila i do Rumunska, Polska a na Slovensko.
Foto: Lubricant
Se svým kolegou Romanem Navrátilem pak ještě v roce 2007 založili firmu Highlub, která se specializuje na vývoj a výrobu produktů pro zpracování PUR pěn, zejména pro automobilový průmysl. „Roman tehdy přišel s ideou, že bychom mohli dělat i speciální, vodou ředitelný produkt, který se používá na separaci volantů při výrobě, při vstřikování. Teď už tam děláme i stroje na čištění olejů, na separaci vody,“ přibližuje.
Nicméně hlavním byznysem jsou stále maziva. Ta se dají rozdělit na několik skupin, od základních až po speciální. A využití je v téměř každém průmyslu – nejčastěji v automobilovém, ale také v potravinářství, sklářství, chemickém průmyslu, strojírenském, zdravotnickém. „Když jsem začínala, byla jsem až překvapená, co všechno se třeba v autě maže. Těch dílů je celá řada,“ podotýká majitelka.
Blízkovýchodní potíže
Co je v současné době trápí, je geopolitická situace na Blízkém východě. Sledují cenu ropy i základních surovin, které se pak promítají do cen výrobce. „Všichni zdražují, a navíc je každý den ta situace jiná. Proto se teď snažím hlavně o to, abychom měli dostatek zboží, snažím se zásobit sklad a zabezpečit dodávky,“ říká Edlová.
Firmě se nicméně i přesto daří, když se sečte obrat skupiny Lubricant, blíží se půl miliardě korun. Před pěti lety navíc Zdeňka Heyn Edlová založila Nadační fond. Skrze něj například organizuje každý rok charitativní fotbalové utkání nebo golfový turnaj, kde se proti sobě postaví týmy známých osobností, a vybrané peníze putují konkrétním lidem, kteří pomoc potřebují.
Lubricant je pro ni jako dítě. A ví, že ho nikdy neprodá, ani se o něj nikdy nebude dělit. Už jen proto, že má zodpovědnost za všech svých 52 zaměstnanců. „Můj muž vždy říká, že mám ty zaměstnance jako kočka koťata, že se se mnou mají úžasně. Dávám jim svobodu, ale chci za to výkon. Myslím, že je to tak správně, a já můžu být pyšná na to, co jsme dokázali a jaký jsme tým. Je to fér, a já si na férovosti zakládám,“ uzavírá.
