Zakladatel Fascinating Academy Radim Pařík patří k předním českým vyjednavačům. Zkušenosti získal během své bohaté kariéry například v německé skupině Schwarz Gruppe, pod kterou patří například řetězce Kaufland a Lidl. Působil i v řetězci Plus Discont nebo vedl investiční skupinu Delta Capital. Metodám vyjednávání se profesionálně věnuje přes patnáct let a dnes pro Forbes.cz hodnotí šance Ukrajinců na vyjednání míru s Rusy.
Na Ukrajině už jednadvacátým dnem probíhá otevřený konflikt s Ruskem, jehož konec se zdá být v nedohlednu. Ukrajinci jej totiž nedokážou vyřešit sami bez mezinárodního společenství, tedy bez Evropské unie (EU) a bez NATO. A to protože čelí velké přesile, nemají na vše dostatek prostředků a nemají ani ekonomické zdroje, kterými by mohli stabilně a dlouhodobě financovat válku.
A Vladimir Putin si v této situaci vyhodnotil, že je pro něj mnohem jednodušší nedohoda než dohoda. Proto s lidmi kolem sebe, jako je například ministr zahraničí Sergej Lavrov, organizuje televizní vystoupení a jednání, ze kterých ale nevypadne žádný závěr. Vůbec nic.
Cestu ven vidím v tom, že EU a USA, a měly by být v kooperaci s dalšími, jako je Čína, Indie nebo Velké Británie, zavedou Vladimira Putina ekonomicky, ale klidně i vojensky do slepé uličky, ve které už se dál nebude moct hýbat. Až tehdy zasedne k vyjednávacímu stolu a začne vyjednávat.
Děsivé na tom celém ovšem je, že nikdo z nás doposud jasně nekomunikoval, co vlastně po Vladimiru Putinovi chceme. Neklademe žádné požadavky, to necháváme na něm. Chováme se pouze reaktivně, říkáme mu pouze to, co nemá dělat – že nemá střílet, že nemá zabíjet, že nemá být na Ukrajině. To vše jsou signály, kterým Vladimir Putin vůbec nerozumí.
Kdybychom s ním byli schopni komunikovat ve stylu, že chceme stabilní dodávky plynu, garantovanou cenu, dodávky dalších surovin, a když něco z toho nedostaneme, tak potom budou následovat tyto a tyto sankce… Tomu ruský prezident začne rozumět a poté i začne vyjednávat.
Vyjednávat se totiž nedá o tom, co nemáte dělat. Nejde to z jednoho prostého důvodu – takových věcí je jednoduše mnoho.
Někdo by mohl namítnout, že je dobře, že se držíme v reaktivní pozici, protože kdybychom byli proaktivní, mohlo by to Rusko vyprovokovat k daleko větší akci. Ale vezměte si situaci, kdy by přišel nějaký agresor k vašemu sousedovi na zahradu a do domu, začal tam vše demolovat, zabíjet, znásilňovat a vy byste si řekli, že nebudete dělat nic. Budete mu jen říkat, že to se nedělá. Tím ho rozhodně nezastavíme a spíš pak přijde k nám. To je přece naprosto stejná úvaha.
Když se pak podíváme na úterní cestu premiéra Petra Fialy s polským předsedou vlády Mateuszem Morawieckim, vicepremiérem Jarosławem Kaczyńskim a slovinským premiérem Janezou Janšou do Kyjeva, šlo samozřejmě o předem domluvenou akci s ruskou stranou. Žádná bezpečnostní služba by nedovolila, aby premiér či vicepremiér jel do země zmítanou válkou, a nebylo po tuto dobu domluveno příměří, aby se jim něco nestalo.
Smutný je ale pohled na skladbu politiků, kteří do Kyjeva vyjeli. Je to jasný signál pro Vladimira Putina, že Západu tolik nezáleží na tom, aby se tento konflikt urovnal rychle. Protože ačkoli můžeme mít rádi našeho premiéra, tak Česká republika není tím silným mezinárodním hráčem a partnerem pro ruskou federaci.
Tím partnerem by byl například americký prezident Joe Biden, britský premiér Boris Johnson nebo generální tajemník NATO Jens Stoltenberg. Ale nemůže to být Petr Fiala. Je to signál pro Putina, že si s návštěvou západních představitelů nemusí dělat žádnou hlavu. Ale současně je to signál i na Ukrajinu, že nikdo z významných hybatelů politických vyjednávání se do Kyjeva nechystá.
Dnes jsou Ukrajinci proto zklamaní. Pochopili to i z námi uvalených sankcí, které bych spíš nazval „skorosankcemi“. Rusku totiž zmrazíme devizové rezervy, ale dáme Rusům čas na to, aby si je stáhli. Řekneme, že odstřihneme zemi od mezinárodního platebního systému SWIFT, ale necháme v něm největší ruskou banku. Takové sankce sice také fungují, ale nemají dnes tolik potřebný rychlý dopad.
Aby se zastavila ruská ekonomika a Putin byl zahnán do kouta, museli bychom udělat úplné sankce. K tomu ale potřebujeme Čínu. První vyjednávání tedy musí začít hlavně s Čínou, protože Čína je největší ekonomický partner Ruska. Když jej přestane podporovat ve výrobě zbraní nebo ve směňování rublů na juany, tak teprve tehdy se Rusku zablokují zdroje. A Vladimir Putin by v ten okamžik byl sevřený z obou stran.
Málokdo pak ví, že když se vedou dlouhodobá a psychologická vyjednávání, tak stěžejní moment nastává jednadvacátý den od počátku konfliktu. Jednadvacátý den totiž začne opadat zájem všech o to, co se tam děje. To je ale logické.
Když to vztáhnu k sobě, tak když konflikt začal, sledoval jsem zpravodajství a sociální sítě na mobilu každých pět minut. Včera jsem se tam podíval jen jednou a až večer. Intenzita našeho zájmu přirozeně upadá.
Strategie Vladimira Putina tedy dnes není vést bleskovou válku a rychle vyjednávat. Jeho strategií je vydržet, až opadne zájem, a teprve potom vstoupit do konkrétního vyjednávání. Z mezinárodní vyjednavačské komunity víme, že nejlepší alternativa, o které se budeme bavit, je, že se Ukrajina rozdělí na východní a západní. Tedy že východní Ukrajina bude tvořit nárazníkové pásmo.
Ukrajinci ale bez mezinárodního společenství nebudou schopni vyjednat nic kromě kapitulace.
