Pryč jsou časy, kdy se Televizi Barrandov mohlo podle jejího majitele, který prakticky neslezl z obrazovky, říkat Televize Jaromíra Soukupa. Jak by se stanici mohlo říkat v blízké budoucnosti? Možná vůbec nijak, protože může přestat existovat. „Takový scénář je bohužel reálný,“ připouští nynější vlastník Jan Čermák, který poslal známou televizi do konkurzu.
Ve tváři Jana Čermáka je vepsáno, že jeho život je seriálem velkých dobrodružství. Jednotlivé díly mají zpravidla dobrý konec, což podle jeho vlastního tvrzení v podstatě platí i o jeho téměř dvouletém pobytu ve vězení, které jej změnilo a on o tom otevřeně vypráví.
Dobrý konec mají většinou i byznysové příběhy, ze nimiž Čermák stojí. Coby obchodník s pohledávkami vstupuje zkušený insolvenční praktik se svou skupinou S-24 do ekonomicky nezdravých společností, následně se snaží tyto „Lazary“ postavit na nohy a se ziskem je pustit dál.
S tímto úmyslem ovládl i firmu Barrandov televizní studio (BTS). Mluvil o její reorganizaci a stabilizaci a v určité fázi se zdálo, že svým plánům dostojí.
Vše ale nakonec dopadlo jinak. Čermákova barrandovská story se zlomila do truchlivého vyústění: v půlce dubna zamířila televize z majitelovy vůle do konkurzu a hrozí jí úplný zánik. „Provoz BTS a pokus o její reorganizaci už z ekonomického hlediska nedával smysl,“ tvrdí byznysmen ve velkém rozhovoru pro Forbes.
K současnosti a budoucnosti se záhy dostaneme, ale pojďme nejprve na úplný začátek příběhu: váhal jste, než jste impérium Jaromíra Soukupa převzal?
Moc dlouho ne. Primární otázka, kterou jsme v únoru před třemi lety dostali od Českých radiokomunikací, zněla: „Máme problém, jmenuje se televize Barrandov, můžete s tím něco dělat?“ Já v podstatě kývl bez váhání. Pohledávka byla v zajímavé výši, v nižším řádu stovek milionů korun, dávalo to smysl a my si řekli: „Hele, pojďme to zkusit, nemáme co pokazit.“
Jaromíra Soukupa jste v tu dobu znal?
Věděl jsem samozřejmě, kdo Jaromír Soukup je, ale osobně jsem ho neznal, byť si mnoho lidí myslí opak. Převzetí televize byl postupný proces. Trvalo to skoro tři čtvrtě roku, než jsme do společnosti vstoupili i kapitálově.
V čase hledání řešení jsme se s Mírou Soukupem sbližovali. Dohodli jsme se nejprve, že společnost Empresa Media budeme držet společně padesát na padesát, v rámci dalších postupů jsme nakonec převzali stoprocentní kontrolu.
Jaký na vás Jaromír Soukup udělal dojem?
Kdekoli a kdykoli jsem ochoten dosvědčit, že Mirek je nesmírně pracovitý, inteligentní, velmi komunikativní. Že je kontroverzní osobností, to se na trhu samozřejmě obecně ví, ale myslím, že jsme si vytvořili přátelský vztah.
Foto Michael Tomeš, grafika Forbes Česko
Jak Soukup nesl, že zmizel z obrazovky? Předtím na ní byl téměř neustále, úplně ji opanoval a zvládl komentovat politiku, moderovat talk show, uvádět kvízy, vařit a tak dále, bylo to až úsměvné.
Mirek měl samozřejmě tendenci pokračovat a koneckonců i naše původní dohoda byla taková, že my budeme řešit finanční vztahy, pohledávkové věci, organizaci a Mirek si i nadále povede programovou skladbu, mělo jít o jakési dvojvládí.
Bohužel, jak praxe ukázala, nefungovalo to. Docházelo mezi námi k průnikům například ve věcech financování a my se nebyli schopni dohodnout. Až jsme si v jednu chvíli řekli: „Pojďme to stopnout.“
Navíc jsme chtěli ukázat, že skutečně došlo k posunu, ke změně majitele, že už to není televize Jaromíra Soukupa. Začali jsme přecházet na vlastní programovou skladbu a bylo to na jednu stranu negativní, protože Mirek měl spoustu zejména fanynek a ty se cítily dotčeně.
Dotčené fanynky? Nebylo dotčeno i Soukupovo ego?
Minulý čas není v tomto případě správný. Mirek by se na obrazovku myslím pořád rád vrátil. Já bych mu to i přál, ale v tomhle formátu to není možné.
Dali jsme se nějakou cestou, která byla riskantní, protože jsme obratem přišli o Mirkovy diváky a začali složitě hledat nové. Ale povedlo se. Mirkův potenciál k získávání dalších diváků byl podle mě už vyčerpaný a nám se ke všemu podařilo překlopit diváckou strukturu směrem k mladší generaci, což bylo z byznysového hlediska rozhodně ku prospěchu.
Takže jste byli se záchranou televize na dobré cestě?
Jo a plán téhle cesty byl v zásadě jednoduchý: snížit náklady, zvýšit výnosy. Tahle prostá rovnice funguje všude stoprocentně, ale dostát jí bylo s BTS extrémně těžká, protože snižování nákladů se muselo dít opravdu ve velkém.
Co si pod tím mám představit?
Začínali jsme někde na minus deseti až patnácti milionech korun měsíčně, zprvu to bylo možná ještě víc. Postupně jsme to tlačili dolů, až jsme vše dotáhli do pozice, že na konci loňského roku jsme byli téměř na provozní nule.
V insolvenčním řízení to byl dostatečný výsledek na to, abychom vůbec mohli dál fungovat, další finanční propad už nebylo možné držet. Cíl byl dotáhnout to na hospodaření s nulou, dokončit reorganizaci a od toho se odpíchnout v dalším prodejním procesu.
Foto Michael Tomeš
Řádově ano, ale potýkali jsme se s tím víceméně zdařile. Provozní náklady byly skoro na nule, pak ale přišla aktuální situace týkající se konfliktu s Íránem.
Vím, že spousta lidí se při nezdaru schovává za všeobecnou situaci, ať už je to covid, politické zásahy, či podobně, přičemž pravda bývá složitější. Tady ale musím říct, že krize spojená s konfliktem na Blízkém východě přišla skokově, nečekaně a bez varování a trh má slova potvrzuje – propadl se doslova přes noc.
Do čtrnácti dnů od začátku války byl stopnutý nákup reklamy, což je náš klíčový produkt. Do toho nám zkrachoval hlavní odběratel v teleshoppingu, to byla taky tvrdá rána. Najednou jsme měli měsíční propad v řádu sedmi či osmi milionů korun, a když jedete s vyrovnanou nulou a nemáte rezervy, další měsíc už vlastně nemáte na výplaty.
I to bychom ještě asi byli schopni zvládnout, ale největší problém byl naprosto nejasný výhled – nevěděli jsme, jestli takto budeme fungovat další měsíc, tři měsíce, rok… V ten moment ve mně naskočila stopka, k níž mě už tlačilo i okolí.
A poslal jste televizi do konkurzu.
V půlce dubna jsem měl těžký víkend a přes něj dospěl k závěru, že každý den, kterým budu prodlužovat tuhle agonii, je vlastně špatně. Že to nedává smysl.
Bolelo tohle zjištění?
Insolvence děláme běžně a občas se stane, že dobrý úmysl není korunován kýženým výsledkem. Procento neúspěchu máme relativně malé, ale riziko tam je vždycky a mediální byznys je těžký byznys, jako mě ostatně předem všichni varovali, včetně Jaromíra Soukupa.
Stopka musela přijít – když vidím plány na květen, jsou z hlediska prodeje reklamy ještě nižší než za duben. A to nejsou naše plány, ale plány mediálních agentur.
Schválně se zeptám až naivně: Může konflikt v Iránu skutečně fatálně ovlivnit to, o čem se tady bavíme?
Ta věc, která vše fatálně ovlivňuje, se jmenuje nejistota. Každý investor v okamžiku, kdy přichází nejistota, zastaví výdej peněz, aby tvořil rezervy, protože neví, jak vše dopadne.
Otázka na generála po bitvě: litujete, že jste se do dobrodružství s Barrandovem pustil?
Já jsem bojovník a bitva ještě neskončila.
Není to spíš tak, že bitva konkurzem skončila, ale válka v souvislosti s BTS trvá?
Souhlasím, to je přesnější: bitva skončila, válka ne. Ale samozřejmě může za měsíc skončit i válka. Vypneme obrazovky, odpojíme kamery a poslední zhasne. To se může reálně stát a koneckonců k tomu i mé původní rozhodnutí směřovalo.
Ale zda lituji, že jsem do všeho šel? To ne. Přineslo nám to spoustu nových příležitostí, naučilo nás to spoustu nových věcí. I když musím přiznat i to, že jsem ztratil na pokusu o záchranu BTS tři roky života a hodně mě to lidsky orvalo.
I finančně vás to orvalo, ne? Přišel jste o desítky milionů korun.
Je to tak, ale to je byznys. Riziko v tomhle podniku bylo, věděli jsme o něm dopředu.
Tištěná média jako Sedmička nebo Týden jedou dál. Jsme s nimi v podstatě spokojeni a budeme zvažovat jejich budoucnost s ohledem na vývoj okolo BTS. Nemovitosti byly na Barrandově a v Braníku, přičemž 10. prosince 2024 proběhla exekuční dražba obou a obě se prodaly. Nemovitost na Barrandově si koupil vlastník celého areálu, společnost Barrandovská studia.
Která patří miliardáři Tomáši Chrenkovi.
A ten nemovitost převzal a zaplatil – vyvolávací cena byla 35 milionů korun, dražba přinesla 110 milionů korun.
Foto Michael Tomeš
A Braník?
Vydražilo ho město Praha za 649 milionů korun. Ale bohužel, byť nezávislý soud potvrdil, že dražba proběhla v pořádku, probíhá ve věci této dražby šetření a dodneška není rozhodnuto. Město Praha si ale předmětné nemovitosti převzalo a už na nich hospodaří.
Soud tedy může vše ještě zvrátit?
Nejsem právník, ale dražba je speciální způsob nabytí a podle našeho názoru v tuto chvíli již neexistují zákonné prostředky, které by mohly tento proces zvrátit.
Zpátky k televizi. Jaký bude její osud? Máte tři kanály, takže je budete osekávat? Budete propouštět zaměstnance?
Nyní počítáme, zdali a v jakém režimu – pokud vůbec – jsme schopni dál fungovat. Budeme to probírat s konkurzním správcem a nyní probíhají jednání o případném vstupu nějakého partnera. Za stávající finanční situace nám fungování BTS nedává smysl. Ano, můžeme snížit počet zaměstnanců z šedesáti třeba na čtyřicet, ale to nehraje zásadní roli.
Vážně hrozí, že televizi definitivně vypnete?
Je to jedna z možností a v krátkém časovém období o ní musí rozhodnout konkurzní správce. Abych byl úplně přesný, správce může vypnout vedlejší kanály Barrandov Krimi a Barrandov kino.
Případné vypnutí hlavního kanálu, jehož licenci držíme my, záleží na nás, ale provozovat jeden kanál se ekonomicky nevyplatí, takže buď pojedou všechny, nebo žádný.
Jediná záchrana spočívá ve vstupu dalšího investora?
Žádné jiné řešení na záchranu nevidím.
Jaká je naděje, že to vyjde?
Obligátně řečeno, naděje vždy umírá poslední. Ale já myslím, že to není slepá víra. Probíhají jednání, víc nyní opravdu komentovat nemohu.
Jak se na celou situaci dívají věřitelé?
Bylo to riziko, o kterém od začátku věděli. Byl to pokus, jak zachránit i jejich peníze. Se všemi se teď snažíme hovořit, vysvětlovat jim to.
Miliardový dluh jste nenasekal vy, ale analyzoval jste si, jak k němu mohlo dojít?
Televize Barrandov měla jednu dobu více než desetiprocentní podíl na trhu, byla zhruba na tehdejší úrovni Primy čili měla velmi silnou pozici. Z této pozice byla prodána nejprve Číňanům, což se nepovedlo, vrátilo se to a na zpětný proces byly vyčerpány veškeré finanční rezervy, které byly.
A už nikdo neudělal opatření, aby byly náklady přizpůsobeny výnosům. Televize jela jaksi ze setrvačnosti dál tak, jak byli všichni zvyklí: utrácely se peníze, nikdo nic neřešil, jen se sekaly a sekaly dluhy.
Vlastně takové letadlo.
Přesně tak. Ale určitě je fér říct, že Mirek Soukup do televize – což byla jeho srdcovka, na kterou vsadil a věřil jí – sypal vlastní peníze, a to docela dost. Pozor, rozhodně to od něj nebyl tunel, nebyl to nepoctivý záměr.
Když už jsme u nepoctivého záměru…
Á, tomu se říká naběhnout si na kopí! Vím, kam míříte.
Mířím k tomu, že vaše kroky mohou vypadat i jako účelové vyvádění majetku a vytvoření nové firmy očištěné od miliardového dluhu.
Nepopírám, může to tak působit. Ale žádný majetek jsme odsud nevyvedli a ani nepřevedli. Ani licenci, ani hmotný majetek, prostě nic. Naopak jsme do televize peníze vkládali formou úvěrového financování.
Nevyvedli jste licenci? Vaše skupina vlastní licenci na hlavní vysílací kanál, jak jste sám před pár minutami potvrdil.
To je pravda, ale vlastníme ji proto, že v době, kdy končila licence na hlavní kanál televize Barrandov, byla pro ni tato licence neobnovitelná.
Proč?
Ze dvou důvodů. Licence končila tuším v květnu loňského roku a k jejímu prodloužení máte dva zásadní zákonné předpoklady.
Jednak o ni musí být požádáno několik měsíců předem, což se prošvihlo, my jsme ve společnosti tenkrát ještě nebyli. A druhá věc: abyste si požádali o novou licenci, nesmíte být v insolvenčním řízení a BTS v něm byla.
Stav byl tedy takový, že televize nemohla obnovit licenci a nemohla mít novou. Za téhle situace jsme udělali nejjednodušší řešení: požádali jsme o licenci pro oddělený subjekt, to byl tehdy spojenecký fond IFIS, který po ovládnutí Empresy převzal většinu klíčových pohledávek od financujících bank.
Licence tedy nebyla vyvedena. Prostě skončila a my našli způsob, jak se značnými náklady získat jinou. Dnes na této licenci běží hlavní kanál Barrandova a my za ni platíme Českým radiokomunikacím, takže je to pro nás finanční zátěž.
Navíc, jak už jsem říkal: provozovat jeden kanál – bez dvou dalších, jejichž osud má v rukou konkurzní správce – nedává ekonomicky smysl.
Foto Michael Tomeš
V jakém časovém horizontu bude jasné, zda se televize vypne, nebo se najde investor a díky tomu bude pokračovat dál?
Řádově do měsíce a pak bude zřejmé, zda bude správce prodávat fungující podnik, tedy běžící televizi, což je samozřejmě výhodnější i pro věřitele, nebo – a k tomu může dojít různou formou – prodá zbytkový podnik.
To je budoucnost, ale pakliže jsme rozhovor začali minulostí, zkusme s ní i skončit. Tentokrát se ovšem minulost netýká Barrandova, ale vás: vy nikterak netajíte, že jste byl ve vězení.
Jako mladý a blbý sedmadvacetiletý kluk jsem nakoupil zboží od tuzemské společnosti, prodal ho obchodníkům v Německu a ti mi nezaplatili, peníze jsem nikdy nedostal. Půjčil jsem si, abych dluh ve vyšším řádu jednotek milionů korun vyrovnal, bohužel už bylo pozdě.
Dopustil jsem se podvodu v nepřímém úmyslu – měl jsem předpokládat, že můžu nedostat zaplaceno. Škoda nikde nevznikla, tu jsem uhradil, přesto jsem byl odsouzený. Udělal jsem chybu, ale nějakou dobu to úkorně bral tak, že na mě byla spáchána nespravedlnost. Pak jsem si to v hlavě porovnal, mám to vyřešené i sám se sebou.
Tuhle zkušenost ale opravdu nikomu nepřeju, proto také v rámci našich interních a profesních věcí nejsem příznivcem trestních oznámení, trestních řešení. Jsou to nevratné věci, které vás poškodí.
Jak dlouho jste trest v hlavě odmítal?
Pár let to trvalo. Teď se na to dívám tak, že je to snad taoistický přístup, nebo jak to nazvat: zkrátka to tak mělo být, třeba mě to uchránilo před něčím daleko horším. Všechno má svůj důvod. A vlastně mi to nic nevzalo, samozřejmě kromě dvou let života, ale já je využil, ve vězení jsem na sobě makal.
Říkáte, že vám to nic nevzalo, já to otočím: co vám to dalo?
Jiný přístup k životu. Fakt. Naučil jsem se na věci dívat jinak, naučil jsem se na sebe dívat jinak. Ve vězení jsem trest nepřijal, ale když jsem se následně se vším vyrovnal a smířil, vlastně se mi ulevilo.
Foto Michael Tomeš
