„Měl jsem štěstí na lidi. Podařilo se mi spojit s lidmi, kteří chtějí a umí.“ Těmito slovy skromně shrnul na Forbes Business Festu miliardář a strůjce Jablotronu Dalibor Dědek svoji životní dráhu. Muž, který je vedle byznysu známý také podporou Ukrajiny a mecenášskými aktivitami, ovšem dokázal v oboru zabezpečovacích systémů vybudovat miliardový byznys světové úrovně.
Na stagi Go Big, na níž se potkali čeští lídři, kteří tak jako Dalibor Dědek uspěli na globální scéně, se jablonecký podnikatel zamýšlel mimo jiné nad tím, jak dokáže současná společnost reagovat na technologický pokrok v čele s umělou inteligencí.
„Je tu obrovská disproporce mezi tím, jak se posunuly vědomosti lidí v technické oblasti a jak se vyvíjí sociální uspořádání společnosti. Máme čím dál mocnější hračky, ale věci jako nenávist a nevraživost v lidech stále zůstávají a v jádru jsme pořád velká zvířata,“ řekl Dědek.
„Když se podíváte na světovou politiku, na západě máme ‚Trumpolínu‘, která lítá nahoru a dolů, a na východě bláznivého Putina. To je velká disproporce vůči technologickému pokroku,“ dodal za pobaveného ohlasu publika.
Zároveň by ale podle Dědka neměli lidé mít z technologií strach. „Je to podobné, jako když začaly jezdit první lokomotivy a lidé měli obavu, že při rychlosti nad čtyřicet kilometrů v hodině zemřou. Pojďme ty problémy řešit, až nastanou. Vývoj je dnes tak prudký, že žádná autorita nedokáže spolehlivě predikovat, co bude příští rok. Rozhodně nás ale čeká zajímavá doba,“ vysvětlil svůj postoj.
Před kompletně zaplněným sálem Dalibor Dědek popisoval také své podnikatelské začátky i neúspěchy, které vývoj jeho Jablotronu v devadesátých letech, kdy začínali jeho čtyři zakladatelé s jasnou vizí, že budou dělat průmyslové řídicí systémy, provázely.
Jablotron tehdy sehnal zakázku v hodnotě milion korun, jenže po několika měsících jejich jediný zákazník zkrachoval a účty musely platit zaměstnané manželky zakladatelů.
„Myslím si, že pro každý byznys a pro každého podnikatele je zdravé, aby si prošel nějakou krizí. Já si velmi dobře pamatuju, byť už je to hromada let, jak jsem se v noci budil s myšlenkou, jak vysvětluju tchyni, že přišla o barák nad hlavou, protože ho zastavila na úvěr,“ vracel se ke svým začátkům Dědek.
„Ale ono je to tak, jak říkají umělci, že ve chvíli, kdy je utracená záloha a zmeškaný termín, tak teprve přijde ta inspirace. A zrovna tak se to stalo nám,“ řekl Dědek a zmínil také význam podpory nejbližšího okolí.
Zásadní je ale podle něj především touha něco dokázat, která by měla být hnacím motorem každého podnikatele. „My jsme si na začátku dali za cíl, že chceme světu ukázat, že v České republice dokážeme vyrábět špičkovou elektroniku,“ vzpomínal Dědek.
O tom, že se to Jablotronu podařilo, se podle svých slov Dědek přesvědčil ve chvíli, kdy zjistil, že jeho výrobky začali padělat výrobci ze světa právě kvůli věhlasu jablonecké firmy. Úspěch si však Dalibor Dědek nenechal jen pro sebe.
Král domovních alarmů, které Jablotron posílá z Jablonce do celého světa, je totiž také jedním z nejštědřejších českých miliardářů, který se o zisk pravidelně dělí se svými zaměstnanci. „Začínali jsme na půdě rodinného domku, bylo to pár lidí a ten, kdo s námi šel podnikat, byl životně závislý na výsledcích firmy. A tuhle atmosféru jsem se snažil ve firmě vždy udržet,“ vysvětloval Dědek.
Když se před lety z firmy stáhl, měl pocit, že se sounáležitost zaměstnanců vytratila a že začíná převládat korporátní model. Vrátil se proto zpátky a přemýšlel, jak lidi znovu nadchnout, aby pomyslný motor firmy hlídali společně.
„Proto rozdělujeme všem zaměstnancům deset procent ze zisku. Vezme se příslušná částka a podělí se počtem zaměstnanců, ať už je to vrcholový manažer, nebo uklízečka, všichni dostávají stejnou částku, pokud splní kritérium, že pro Jablotron pracují pět let a více,“ popsal Dědek.
On sám čerpá vlastní motivaci třeba z toho, že nachází zapálené lidi, kteří firmě dávají něco navíc. Anebo z vymýšlení nových produktů a služeb a také z příběhů za nimi. „Kvalitní produkt je jen třicet procent celého úspěchu, ale to, jak ho dostat na trh, je to pravé umění,“ řekl Dědek, který se v řízení firmy považuje spíše za snílka než za člověka, kterého by fascinovala čísla.
„Moje životní filozofie je, že celý život je cesta, akorát nám nikomu v porodnici nedali mapu a musíme si ji najít sami,“ shrnul.
