Už jste četli knihu Marka Mansona The Subtle Art of Not Giving a Fuck? Ne? Tak tady je jedna jednoduchá rada, která je ze všech asi ta nejpodstatnější:
V životě máme omezené množství „fucků“, které můžeme dávat, nebo jinak – naše kapacita je omezená, proto se zkrátka nemůžeme zajímat o všechno. A už vůbec se tím nemůžeme stresovat. Natožpak abychom si z toho něco dělali.
Manson tvrdí, že každý z nás má jen limitovanou zásobu toho, čemu může v životě věnovat energii – je proto jen na nás, jak se rozhodneme, že s ní naložíme. Trefně píše:
„Je to v tom, že většina z nás prochází životem a věnuje pozornost tomu, co si ji ve skutečnosti nezaslouží. Štve nás prodavač na benzince, co nám vrátí hromadu drobných. Naštve nás, když nám zruší oblíbený seriál v televizi. Jsme dotčeni, když se nás kolega nezeptá na náš úžasný víkend. Jsme bez sebe, když chceme jít ráno běhat, ale prší.“
Co z toho plyne? Pokud věnujeme energii těmto vlastně nepodstatným věcem, pak už nám, vcelku logicky, nezbývá energie na ty důležité. Jestli si veškerou zásobu „fucků“ vyčerpáte na zbytečnostech, na které si další den ani nevzpomenete, možná vám unikne to, na čem opravdu záleží – kamarádi, rodina nebo koníčky.
„Zaobírání se hovadinami, jako je fotka vaší expřítelkyně na Facebooku, to, že se rychle vybíjí baterky ve vašem televizním ovladači, nebo třeba to, že jste nestihli koupit antibakteriální gel ve výhodném balíčku 2 + 1 zdarma, spíš poukazuje na to, že v životě nemáte nic důležitějšího, čemu byste věnovali pozornost. A to je problém. Ne antibakteriální gely.“
Mansonovo poučení je tedy jednoduché: Věnujte pozornost, čemu věnujete pozornost. Neplácejte své „fucky“ na něčem, co si to ve skutečnosti nezaslouží, a šetřete si je na důležité věci.
