Mark Manson, autor světového bestselleru The Subtle Art of Not Giving a F*ck (Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le)

, bible všech, kteří se snaží nedělat si zbytečně hlavu z věcí, na kterých nezáleží, letos vydal svůj druhý knižní počin. Jmenuje se Everything is F*cked a podle podtitulu je o naději.

„Žijeme v zajímavé době. Materiálně jsme na tom nejlíp, co jsme kdy byli – jsme svobodnější, zdravější a bohatší než kdykoli předtím. A přesto se zdá, že je všechno nenapravitelně v háji – planeta se otepluje, padají vlády, bortí se ekonomiky a na Twitter nemůžete napsat nic, čím byste nikoho neurazili,“ píše se na přebalu.

„Čím lepší jsou věci okolo nás, tím hůř nám je,“ doplňuje autor v první části knihy. V té se přes nepříliš zábavnou pasáž o formování náboženství a místy pokulhávající analogii o fungování emocí a Newtonových zákonů dostává k  podstatnému sdělení celé knihy: pokud chcete být šťastní i v dnešním krutém světě, musíte se naučit žít s tím, co máte. Klíčem k úspěchu je přestat doufat, že se něco podstatného změní.

Pokud jste četli Mansonovu první knihu, která většinu lidí odzbrojila svou přímočarostí a sarkastickým vtipem, možná vás tentokrát překvapí, o kolik autor zvážněl. Nebo jak moc se o to minimálně snaží. V knize se odvolává na Kanta, Nietzscheho, Einsteina nebo Kahnemana, což místy působí trochu zkratkovitě, někdy až samoúčelně.

Drsný a nevybíravý jazyk, kterým je Manson proslulý, ne vždy v knize funguje. Působí spíš jako snaha „ozvláštnit“ pasáže, kde autor hodně vysvětluje – třeba právě Nietzscheho filozofii. Jednotlivé kapitoly nejsou příliš vzájemně provázány a připomínají spíš pelmel Mansonových článků, které publikuje na svém populárním blogu.

Druhá část knihy je oproti té první podstatně svižnější. Až na pár zvláštních odboček ji propojuje jednotná linka: důvodem, proč se nám svět jeví jako děsné místo, je paradoxně lidský pokrok. Manson tvrdí, že za ty roky, co nám technologie ulehčují život, co bohatneme a můžeme si dovolit řešit takové otázky jako „jaké legíny si vzít na hodinu jógy“, jsme si zvykli ignorovat bolest a vytlačovat ji z našich životů.

Hon za potěšením, kterého je na každém kroku spousta, způsobuje, že nikdy nemáme dost a nikdy nám není nic dobré. Řešení? „Přestaňte doufat. Zoufat byste ale také neměli. Nedoufejte v lepší svět a buďte lepší sami. Souciťte, buďte houževnatí, pokorní a disciplinovaní,“ radí autor poněkud plytce na závěr. 

Druhá kniha Marka Mansona rozhodně není tak suverénní jako jeho literární prvotina. Postrádá sjednocující linku a občas příliš tlačí na pilu. Až do konce není jasné, zda je to kniha o naději, lidské psychologii, nebo snad o tom, proč je svět takový, jaký je. I když v knize pár zajímavých myšlenek najdete a sem tam se i zasmějete, doporučujeme sáhnout spíš po autorech, kterými se Manson zaštiťuje. Třeba Myšlení pomalé a rychlé od Daniela Kahnemana vám udělá dobrou službu.