Za sebou má téměř devadesátiletou historii, v logu lva s harfou a katalog čítající přes 130 tisíc nahrávek slavných jmen. Supraphon už ale dávno není jen archivem české hudební historie. Většinu jeho obratu tvoří příjmy ze streamingu, vydává nové interprety a po změně majitele se stal součástí Sony Music.
Ikonické vydavatelství sídlí v Palackého ulici, v centru Prahy, která k němu vždy neodmyslitelně patřila. V přízemí býval obchod, který se později přesunul na nedaleké Jungmannovo náměstí, kde je dodnes.
Supraphon, který býval v minulém století hlavně nahrávací společností, se v tom jednadvacátém musel odít do moderního hávu. Vydává hudbu, ať už lokálně, nebo do zahraničí, jak na LP, jejichž obliba stoupá, tak i na CD. Jen už jejich kusy nejdou do milionů, ale čítají maximálně tisíce, tak, jak pokračuje sílící trend růstu poslechu přes streamingové platformy.
Během posledních tří let potkaly firmu dva významné milníky. První v roce 2024, kdy prošla výrazným rebrandingem. Název zůstal, změnil se však vizuální styl. Značku bylo třeba aktualizovat, renovovat, barevně odlišit jednotlivé žánry, které jsou zastoupené od populární hudby přes klasiku až po mluvené slovo.
„Zajímavostí je, že část katalogu je vyhlášená národní kulturní památkou, kterou my spravujeme,“ říká výkonný ředitel Supraphonu Martin Kudla.
Katalog se stále digitalizuje, je v něm 137 tisíc nahrávek, což je i na evropské poměry vysoké číslo a na české unikát. Vydává se jak fyzicky, tak i digitálně a rozvíjí se navazováním spolupráce s novými, talentovanými umělci.
Druhou a ještě významnější změnou, kterou Supraphon prošel, byl příchod nového vlastníka. Loni v lednu původní dvojice českých majitelů Zdeněk Kozák a Miloš Petana firmu prodala americké společnosti Sony Music Entertainment. Supraphon tak ze čtvrté pozice na českém hudebním trhu skočil na druhou (jedničkou je Universal Music).
„Do velké míry je zachována autonomie z hlediska finančního a edičního plánování. Strategický rozvoj pak už řešíme s centrálou. Co navenek vypadá jako dva nezávislé brandy, tak taky zůstane. Supraphon je butiková, prestižní značka pro českou populární hudbu i klasickou hudbu, která jej proslavila po celém světě. Sony Music bychom pak rádi využívali z hlediska mezinárodního kontextu a know-how pro mladší umělce. Chceme spojit to nejlepší z obou světů a to nabídnout našim umělcům, cílem je, abychom byli první vydavatelství, za kterým přijdou,“ přibližuje výkonný ředitel.
Dalibor Janda na TikToku
Kudla ve firmě působí devátým rokem a hudba ho provází už od raného věku, kdy začínal hrát na klavír, aby následně přešel k elektrické kytaře. Později hrál v nezávislé kapele No Distance Paradise, s níž byli i předskokanem české kapele Tata Bojs nebo zahraničním The 1975.
Foto: Supraphon
„Pak jsem přešel do skupiny zpěváka a songwritera Thoma Artwaye, s nímž jsem hrál asi šest let a společně jsme objeli kus Evropy. Poznal jsem, jaké to je být muzikant na scéně, chystat se na koncerty a nahrávání, což se mi paralelně spojilo se studiem teorie a dějin hudby a následně prací ve vydavatelství. Myslím, že je velká výhoda znát oba světy – muzikantský i vydavatelský. Mohu pak uplatnit zkušenosti z obou.“
Supraphon, který má obrat 178 milionů, pod jeho vedením vydává ročně kolem osmdesáti titulů napříč žánry, a to jak novinek, tak starších děl. A to ať už ve formě CD, nebo LP. Zájem o vinylové desky přitom jde stále nahoru. Pokud zatouží nějaký umělec vydat vlastní nahrávku, cest je hned několik. Nejčastěji spolupráce vzniká prostřednictvím producentů (A&R manažerů), kteří s náměty přicházejí a aktivně vyhledávají nové talenty.
Jindy nabídky chodí tradičně přes e-mail, ale třeba i Instagram. Repertoár se vyhodnocuje ve dvou schvalovacích kolech. První je dramaturgické, kdy se musí rozhodnout, zda nahrávka umělecky zapadá do edičního plánu Supraphonu, a pak je nutné schválit projekt z hlediska obchodního potenciálu.
„Jsme firma jako každá jiná a musíme vykazovat zisk. Pokud jde o zavedeného umělce, který má za sebou koncerty, historii, publicitu, pak je to o práci s kalkulací vstupů a výstupů, kdy na konci musejí vyjít černá čísla. U nového umělce je to trochu složitější, jeho kariéru vlastně stavíme na zelené louce. Což s sebou nese i zvýšené náklady, většinou jde o vyšší statisíce až jednotky milionů, které investujete v horizontu několika let,“ vysvětluje Martin Kudla.
Pokud si vše sedne, je dohodnutý rozpočet a sepsaná smlouva, jde se do nahrávacího studia. Jakmile vznikne master nahrávky, je poslední fází výroba. Ta může v případě CD trvat jeden až dva týdny, u vinylu jde spíše o pár měsíců, záleží na vytížení výrobce. Ve chvíli, kdy je vyrobeno, naskladněno, probíhá distribuce do obchodů, jak fyzických, tak zejména těch digitálních. Více než dvě třetiny obratu tvoří u Supraphonu právě digitál.
„Následně se hudba dostane k zákazníkům, k posluchačům, k fanouškům. A nad tím vším paralelně běží marketingová a PR kampaň. Jen vydáním to ale nekončí. Je potřeba nahrávku nejen vypustit do světa, ale ještě se o ni starat – komunikací s veřejností přes média, na koncertech, na sociálních sítích. V případě celého alba je to třeba rok a půl práce,“ zmiňuje Martin Kudla.
Podle toho, jak si firma spočítá náklady a odhadovaný zisk, nastaví počet kusů, které vyrobí. U mladšího developing umělce to bývá zpravidla tři sta až pět set kusů, ti největší a nejposlouchanější umělci prodají jednotky tisíc kusů. Dříve šly prodeje do milionů – kromě rekordmana Karla Gotta, který měl na kontě i desítky milionů prodaných nosičů, do elitního klubu patří i Václav Neckář, Marta Kubišová, Hana Hegerová, Olympic a další.
Jenže tehdy do prodejů fyzických nosičů nezasahoval streaming. Ten byznys táhne posledních zhruba osm let. Na platformy, jako je TikTok, se navíc stále častěji dostávají skladby z katalogu Supraphonu, a to i z šedesátých a sedmdesátých let.
„Může to být Václav Neckář, ale v posledních dvou případech to byla skupina Arakain nebo Dalibor Janda, jejichž hudba se objevila na TikToku v rámci virálních videí. Tady potom vidíme korelaci, když něco zatrenduje na TikToku, tak se zvýší čísla na streamingu, například na Spotify, Apple Music a dalších,“ doplňuje Kudla.
Hlavní činností vydavatele je tedy kromě produkce a vzniku nahrávky zajistit i její zobchodování, hlavně tedy na digitálním trhu, jako jsou aplikace typu Spotify, Apple Music, YouTube Music nebo Tidal. Úkolem vydavatele je dostat ji včas, správně a přesně do co nejvíce obchodů a na co nejvíc trhů. Po celém světě je Supraphon distribuuje asi do dvě stě zemí.
V praxi to funguje tak, že obchod typu Spotify vybírá za užití hudby peníze od svých předplatitelů nebo z reklamy na jednotlivých trzích. Peníze kumuluje na jednu sdílenou „royalty pool“ a následně proporčně rozděluje podle podílu na streamech v daném období na daném trhu. Část si nechá jako provizi, část se vrací zpátky vydavateli a ten zase podle smluv s umělci rozděluje zisk jim.
Hlavní zdroje příjmů pro umělce jsou tedy streaming, poté koncerty a v neposlední řadě i merchandise. „Někdo prodá víc nosičů, ale nemá tak silný streaming, jiný zase neprodává fyzicky, ale na streamingu dosahuje milionů přehrání, je to velmi individuální,“ podotýká výkonný ředitel.
Edičně pracuje Supraphon hlavně se svým katalogem – přece jen z více než 130 tisíc nahrávek je co vybírat. Co jednou vydal jako novinku, vydá v reedici nebo jako kompilaci. Firmě i umělcům tak pomáhá zobchodovat úsilí a vrátit zpátky vynaložené prostředky.
Foto: Supraphon
Mezi největší a obchodně nejúspěšnější jména patří dnes třeba rocková kapela Škwor s novým albem Na hraně. Spolupracují také s Markem Ztraceným, Lucií Bílou, z legendárních umělců to je třeba Michal Prokop, kterému rovněž nedávno vyšla u Supraphonu nová deska.
Mezi relativně nová a úspěšná jména pak patří Igor Orozovič, herec Národního divadla, kterému vydává Supraphon už druhou desku a stejně jako Michalu Horákovi, jemuž vychází ve vydavatelství už čtvrtá deska, i jemu zajišťuje koncertní činnost. Mezi další novinky pak patří Šimon Bilina anebo herečka Jitka Čvančarová, které zatím vyšel u Supraphonu první singl.
Úspěšnou jízdu ale zažívá vydavatelství i u mluveného slova. Úzkou spolupráci má třeba s divadlem Spejbla a Hurvínka. Historicky je také spjatý s divadlem Járy Cimrmana. Velmi úspěšná je rovněž dvojice Šimek a Grossmann. Cílem je postupně i tyto nahrávky technicky připravit a dát je na streaming. Kompletní Hurvínek by se tak měl postupně objevit třeba na Spotify.
Zase ta AI
I do hudebního vydavatelství však stále více proniká umělá inteligence. A ne vždy v dobrém. Nahrávky generované AI jsou velkým tématem hlavně z hlediska monetizace, tedy férového vypořádání se s majiteli práv, zejména s umělci. Podle Martina Kudly je potřeba nastavit správný legislativní rámec.
„Vůbec nejsem proti pokroku, naopak, koneckonců streaming celou vydavatelskou branži zase postavil na nohy. Nicméně jakákoli technologie musí být správně nastavená, musí mít mantinely, aby z toho neprofitovala jen jedna strana na úkor druhé,“ naráží Kudla na to, že se algoritmy učí a čerpají z metadat a datasetů dostupných online na internetu.
„Nemají právo, nikoho se nezeptaly, nemají licenci, aby tu hudbu používaly. Jak k tomu umělec nebo autor přijde, že napíše hit, potom si někdo řekne: ‚Vygeneruj mi píseň jako Michael Jackson nebo jako Marek Ztracený.‘ Platforma to zprostředkuje, a třebaže byl zdroj dat jasně daný, tak originálnímu, původnímu autorovi nebo majiteli práv nepřijde ani halíř. Takže to určitě není správně,“ dodává Kudla.
Přesto se situace postupně zlepšuje a firmy začínají podnikat kroky, aby se takové jednání nedělo. Na Instagramu či YouTube už začíná být AI obsah označovaný a jasně oddělený od originálního. Nově by takový postup měla zavést i Spotify v podobě příznaku AI persona.
„Bude správné, když se prostředí narovná a umělci budou chráněni. Celkově vidím budoucnost pozitivně, jak z hlediska technologického pokroku, rozvoje vydavatelství, tak zejména z každé nové spolupráce s talentovanými umělci. Možnost pohybovat se v tak kreativním odvětví považuji za velké privilegium,“ uzavírá výkonný ředitel Supraphonu.
