Ondra Sanetrník se svým e-shopem Gramodesky.cz otočil za posledních dvanáct měsíců 250 milionů korun a stále roste. Jeho receptem je vlastní kód, radikální automatizace nákupu a marže osekaná tak nízko, že by na ní většina e-commerce hráčů dlouho nepřežila.
Když Ondru před pěti lety posadili američtí úředníci do letadla směr Londýn, netušil, že chybějící pracovní vízum odstartovalo jeho budoucí byznys. Po návratu do vlasti nastoupil nejdříve ke svému otci do antikvariátu v Liberci. Obklopený starými knihami si všiml nenápadného přebytku: gramofonových desek.
Trh s nimi sice globálně zažíval renesanci, ale v Česku nebyla žádná firma, která by online prodej dělala dostatečně efektivně.
Ondra ucítil příležitost, zariskoval a udělal své dosud nejlepší byznysové rozhodnutí. Za deset tisíc eur, tedy asi 250 tisíc korun, odkoupil prémiovou doménu gramodesky.cz a značku začal budovat od nuly.
Dnes je českou jedničkou. „K hudbě mám silný vztah, jezdil jsem po punkových koncertech. Ale ke gramodeskám mě nedostalo to, že bych je sám doma poslouchal. Doteď dokonce ani nemám vlastní gramofon,“ říká Ondra.
Namísto romantiky a sentimentu přinesl do byznysu chladnou logiku, matematiku a programování. Zatímco konkurence spoléhá na intuici hudebních nákupčích a trendy z hitparád, v jeho firmě skladbotvorbu a cenotvorbu zajišťuje algoritmus, který Ondra sám naprogramoval.
Systém je napojen na desítky dodavatelů ze Spojených států, z Velké Británie či Nizozemska. V reálném čase vyhodnocuje ceny, skladovost a historickou rychlost doručení. „Programy z dodavatelů, s nimiž spolupracujeme, vybírají toho, který má desku buďto skladem, nebo který je schopný dodat ji historicky nejrychleji v kombinaci s dobrou cenou,“ říká.
„Pracujeme hodně s doobjednávkami, což znamená zboží, které my nedržíme fyzicky skladem, ale doobjednáváme ho od našich dodavatelů na základě poptávky, protože ty katalogy čítají často vyšší stovky tisíc položek. Abychom byli schopní uspokojit co nejvíc zákazníků, tak máme tu nabídku širší a doobjednáváme ji na základě poptávky,“ prozrazuje Sanetrník.
E-shop drží skladem přes dvě stě tisíc položek.
Systém reaguje okamžitě – když se v médiích mluví o novém filmu o Michaelu Jacksonovi nebo zemře známý umělec, algoritmus na základě zvýšené poptávky a bez lidského zásahu navýší objednávky. Běžný pop a rock v čele s Pink Floyd, The Beatles nebo AC/DC tvoří stabilní páteř obratu, kterou doplňují moderní fenomény jako k-pop či soundtracky k počítačovým hrám.
Co je však nejpozoruhodnější, je marže. V e-commerce prostředí se u specializovaného zboží standardně operuje s maržemi v desítkách procent. Ondra však hraje na absolutní efektivitu. „U nových vinylů pracujeme s marží kolem třinácti procent.
Typicky desku nakoupíme za sedm set korun a prodáváme za 790. Z těch devadesáti korun musíme zaplatit reklamu, nájem pro patnáct set metrů čtverečních skladu, třicet zaměstnanců a vygenerovat zisk,“ popisuje.
„Většina e-shopů už by pravděpodobně při tak nízké marži zkrachovala. My jsme ale schopni jít takhle na krev díky nastaveným procesům, kdy neděláme žádnou zbytečnou práci,“ poodhaluje Ondra.
Ziskovost vylepšuje doplňkový sortiment – čisticí kartáčky, audio technika či prémiové gramofony, kde se marže pohybuje od dvaceti do padesáti procent. Co se týká hudebních nosičů, takto vysokou ziskovost si firma drží už jen u antikvárních rarit, ty však dnes tvoří pouhých pět procent obratu.
„Tady je takový kumbálek, kde zadáváme antikvární desky,“ otevírá dveře do menší místnosti se dvěma stoly a s policemi plných starých vinylů.
„Hodnotíme u nich opotřebení, které s sebou často nese poškození desky. To pak zhodnocujeme při cenotvorbě. Prodejní point starších desek je často ve vyšší kvalitě zpracování, protože potom, co nastoupil digitál a cédéčka, se úplně odešlo od analogového masterování. Pro mnoho lidí je charakter a barva zvuku v původním analogovém masteru natolik důležitá, že za starší vydání desky zaplatí mnohem více než za ta novější,“ prozrazuje.
Poškození tu u levnějších vinylů hodnotí vizuální kontrolou, podívají se proti světlu, zda je poškrábaná, zda v ní jsou nějaké vrypy a hrozí, že bude při přehrávání přeskakovat.
„Ty dražší hodnotíme i poslechově, což znamená, že celou tu desku před vystavením a před ohodnocením poslechneme a zhodnotíme, jestli se ty potenciální vady, které jsme schopni identifikovat okem, projevují na zvuku a jak,“ doplňuje.
Nejcennější a také nejdražší jsou vinyly, kterých se buď vyrobilo jen velmi malé množství, nebo pocházejí z exilových sbírek. „Máme tady desku Besídka zvláštní školy od Miroslava Šimka a Jiřího Grossmanna, kterých zbylo asi jenom sto kusů, zbytek byl zničen. Cena se pohybuje kolem dvaceti tisíc korun.“
Vracíme se zpět do skladu. Procházíme dlouhými řadami regálů, v nichž jsou seřazené tisíce desek. Nikoli však pod písmenky abecedy nebo podle žánrů. Vlastně tu vládne stoprocentní řízený chaos – desky se ukládají tam, kde je zrovna volno, a systém si pamatuje přesnou lokaci včetně pořadí desky ve stohu, třeba třetí zprava. Operátor skladu tak může jít najisto i poslepu.
Zavedení takového detailního trasování umožnilo firmě radikální skok v produktivitě: zatímco dříve jeden sběrač stíhal zásobovat dva lidi u balicích pultů, dnes bez problému zásobuje tři.
Časově nejnáročnější fází je právě balení. Prací baliče je zkontrolovat objednávku, doplnit případně o nabízené služby, jako jsou vnější obaly nebo dárkové balení. Na přání zákazníků též vinyly vyjímají z originálních obalů, aby je nepoškodily při přepravě.
„Zabalíme, vybavíme letáčky, srdíčky, které rádi kreslíme na balíčky, a pošleme,“ zmiňuje zakladatel firmy.
Byznys s vinyly s sebou nese i vtipné logistické paradoxy. Největším světovým výrobcem desek je česká společnost GZ Media v Loděnicích u Prahy. Právě zde lisuje své desky třeba globální megastar Taylor Swift. Jenže licenční práva vlastní americká vydavatelství.
Gramodesky.cz tak paradoxně nakupují desky od amerického distributora, ten je nechá v Loděnicích vyrobit a pošle do Spojených států, odkud je Ondrův e-shop stáhne zpět do Česka.
Aby byl paradox skutečný, zhruba čtyřicet procent objednávek dnes firma expeduje do zahraničí – do celého světa od Polska, Německa a Itálie až po zákazníky ve Státech nebo v Číně. Česká deska tak někdy přeletí Atlantik dvakrát, než skončí na gramofonu fanouška v New Yorku.
„Doručujeme teď asi do pětadvaceti zemí. Hlavně je to Evropská unie, ale máme i zákazníky ze Spojených států nebo z Číny, občas z Japonska. Šedesát procent našeho obratu dělá Česko, dvacet procent je Polsko, pět procent Německo, pak jsou další země jako Maďarsko, Itálie se chytá docela silně,“ přibližuje.
Maloobchodní pozice e-shopu je natolik silná, že Ondra dokázal nabourat i standardní dodavatelský řetězec. Přestože práva drží vydavatelské domy, Gramodesky.cz komunikují přímo s kvalitářským oddělením samotných loděnických závodů.
Sběrem dat od koncových zákazníků a reportováním specifických vad, kterých registrují kolem patnácti, pak dávají výrobci zpětnou vazbu.
„Nejčastější vadou je asi prohnutí desky, což způsobuje, že potom kolísá přenoska na gramofonu a kolísá současně s ní i zvuk, když je prohnutí výrazné. Často je to poškrábání, v určitých případech nedodržením pracovního postupu nebo nějakým smítkem ve výrobním procesu, který se dostane do vnitřku obalu. Může jít i o nesprávně nalepený středový terčík, nesprávně vyražený středový otvor, kde potom je deska excentrická,“ vypočítává Ondra.
E-shop tak dopomáhá přímo zlepšovat výrobní proces největšího světového producenta.
Růst firmy, která slaví pět let, se stabilně drží na tempu šedesáti až osmdesáti procent ročně. Loňský rok uzavřeli s potvrzeným obratem 188 milionů korun, aktuální klouzavý obrat za posledních dvanáct měsíců už překročil čtvrt miliardy a letošní cíl je jasný – 330 milionů korun.
Expanze se opírá o rychlý rozvoj v Polsku a Maďarsku, v hledáčku jsou neprobádané trhy jako Rumunsko či Chorvatsko. Za dva roky chce Ondra dosáhnout na miliardu.
Veškerý zisk majitel obratem vrací zpět do zásob a rozšiřování skladu. Dokončuje v něm i stavbu nové zážitkové kamenné prodejny. Ne tak kvůli zisku, ale aby měl prostor, kde si konečně i on sám pustí svou první gramodesku. A kde si lidé budou moci gramodesky poslechnout a prohlédnout si jejich doplňkový sortiment.
Sám žije extrémně skromně a s lehkou excentričností sobě vlastní. Tři roky bydlel v autě, dnes z obytného vozu na cestách po Balkáně či Skandinávii přes počítač kompletně řídí celou firmu. Na schůzky i v práci chodí zásadně bos, boty, často jen žabky nebo crocsy, obouvá pouze v zimě nebo když jde běhat.
„Udržitelnost a věci, které jsou levné či zadarmo, mě prostě baví. Rád se ve firmě živím zapomenutými svačinami po zaměstnancích v lednici. Spočítal jsem si, že abych čistě přežil jen z toho, co tu lidé zapomenou, potřebuji zhruba padesát zaměstnanců. Takže cíl pro rok 2028 je jasný: miliarda obratu a padesát zaměstnanců. To mě už spolehlivě uživí,“ uzavírá s nadsázkou.
