Petr Čech stojí před skupinou šestnáctiletých studentů a vysvětluje, jak funguje týmová spolupráce. O den dřív s nimi bývalý policejní vyjednavač simuloval krizové situace. Ještě předtím rozebírali s Jakubem Kohákem kreativitu a reklamu, večer budou s Filipem Sajlerem vařit zero-waste menu a přespí přímo v budově banky. Investice? Ty přijdou až uprostřed týdne.
Takhle vypadá letní akademie pro děti klientů J&T Banky ve věku patnácti až osmnácti let. Ukazuje, jak dnes část českých podnikatelů přemýšlí o tom, co budou jejich děti jednou životě potřebovat.
Od programu pro děti podnikatelů by většina lidí čekala hlavně přednášky o investování, finančních trzích nebo řízení firmy. V NextGen Academy sice nechybějí ani tato témata, větší prostor ale dostávají dovednosti, které se do rozvahy ani účetní závěrky nevejdou – schopnost vyjednávat, zvládat konflikty, spolupracovat nebo vést tým.
Není to náhoda. V J&T Bank už řadu let sledují, že vedle správy majetku řeší podnikatelské rodiny stále častěji i jinou otázku: jak připravit děti na okamžik, kdy budou muset převzít nejen rodinné jmění, ale také odpovědnost.
„Díky dlouhodobým vztahům s klienty jsme často u důležitých životních okamžiků jejich rodin. V Concierge běžně pomáháme dětem klientů hledat mentory, školy, letní programy nebo rozvíjet jejich talenty. Naši bankéři zároveň řeší s rodiči předávání majetku a odpovědnosti další generaci,“ popisuje Pavlína Salaba, ředitelka J&T Concierge a duchovní matka projektu.
Z těchto rozhovorů postupně vznikla myšlenka vytvořit vlastní vzdělávací program. „Nevzniklo to jako velký strategický plán J&T Banky. Jen jsme si všimli, že právě tady klienti potřebují partnera, který jim dokáže pomoct,“ popisuje Salaba.
Vedle vzdělávacího rozměru má akademie i význam pro samotnou banku. Je pro ni příležitostí poznat generaci, která bude za několik let rozhodovat o českém byznysu – ať už jako pokračovatelé rodinných firem, nebo zakladatelé vlastních společností.
Nechceme, aby nás děti klientů vnímaly jen jako tátovu banku.
Pavlína Salaba, ředitelka J&T Concierge
„Nechceme, aby nás děti klientů vnímaly jen jako tátovu banku. Zajímají nás jejich příběhy, nápady a chuť něco změnit,“ říká Salaba a zmiňuje, že dvě místa v letošním ročníku zakoupila také Kania Foundation, rodinná nadace Ondřeje a Petry Kaniových, která je nabídla studentům svých škol.
Ne všichni účastníci přitom jednou převezmou rodinnou firmu. Někteří možná založí vlastní podnikání, jiní se vydají úplně jinou cestou. Akademie proto nestojí na představě jediné správné kariéry, ale snaží se nabídnout zkušenosti, ke kterým se mladí lidé během školy běžně nedostanou.
Lekce, které vám ve škole nedají
Loňský, pilotní ročník organizátorům potvrdil, že podobný přístup dává smysl. „Největším úspěchem bylo zjištění, že mladí lidé nechtějí jen poslouchat přednášky. Chtějí diskutovat, ptát se, zpochybňovat a zažívat věci na vlastní kůži,“ říká Salaba.
To se promítlo i do letošního programu. Místo dlouhých prezentací staví na praktických zkušenostech, diskusi a modelových situacích. Účastníci během týdne nesedí jen v přednáškovém sále, ale řeší konkrétní úkoly, pracují ve skupinách nebo diskutují s lidmi z různých profesí.
Foto: Anna Koniaeva
Foto: Anna Koniaeva
Foto: Anna Koniaeva
Program využívá známé osobnosti spíš jako prostředek než cíl. Jakub Kohák otevírá celý týden tématem kreativity a práce s různými úhly pohledu. Bývalý reprezentační brankář Petr Čech mluví o týmové spolupráci a rozhodování pod tlakem. Filip Sajler vede společné vaření, při kterém si účastníci rozdělují role a učí se spolupracovat na společném výsledku. Štěpánka Veselská se studenty diskutuje o tom, co je a není umění, Rony Plesl je následně provází galerií.
Jedním z nejvýraznějších bloků letošního programu je několikahodinový workshop s bývalým policejním vyjednavačem Karlem Pošívalem. Právě práce s konfliktem patří podle organizátorů mezi oblasti, se kterými dnešní mladí lidé nejčastěji bojují.
„Všichni studenti před začátkem akademie vyplňují podrobný dotazník. A téměř všichni se shodují na jedné věci, neumějí zvládat konflikt a negativní zpětnou vazbu,“ konstatuje Salaba s tím, že minulý rok dokonce rodiče předem upozorňovala, aby si po návratu dětí domů našli čas si s nimi promluvit. „Ten den byl pro ně psychicky i fyzicky velmi náročný. Nervozita by se dala krájet, ale na konci dne udělali všichni obrovský pokrok,“ vysvětluje.
Že nejde o okrajové téma, potvrdil už první ročník. Když se během programu mluvilo o šikaně a zazněla otázka, kdo se s ní osobně setkal, zvedli podle Salaby ruku všichni účastníci. Zkušenost z prvního ročníku se promítla i do letošního programu, jehož součástí zůstává blok věnovaný šikaně i praktický trénink sebeobrany.
Řada lidí si myslí, že děti úspěšných rodičů jsou rozmazlené a nemají správné hodnoty. S tím jsem se tady vůbec nesetkala.
Pavlína Salaba, ředitelka J&T Concierge
Pilotní ročník přinesl pro pořadatele ještě jedno překvapení. „Řada lidí si myslí, že děti úspěšných rodičů jsou rozmazlené a nemají správné hodnoty. S tím jsem se tady vůbec nesetkala. Potkala jsem inteligentní a velmi skromné mladé lidi, kteří si upřímně vážili úplně obyčejných věcí. Třeba společného oběda nebo možnosti potkat lidi, ke kterým by se běžně nedostali,“ shrnuje Salaba.
Připravit na život, ne na firmu
Jestli se organizátoři prvního ročníku na něčem shodli, pak na tom, že dnešní teenageři nepotřebují další přednášku o tom, jak funguje burza. Mnohem víc je zajímá, jak zvládat situace, se kterými se budou setkávat bez ohledu na to, jakou profesní cestu si vyberou.
Podle Salaby se právě v tom mění i pohled rodičů. Neřeší jen to, jak dětem předat majetek nebo rodinnou firmu, ale také jak je připravit na svět, který bude výrazně jiný než ten, ve kterém sami podnikali.
Skutečný dopad podobného programu bude možné hodnotit až za řadu let. Dnešním účastníkům je mezi patnácti a osmnácti lety a většina z nich teprve hledá vlastní cestu. „Nemyslím si, že naším úkolem je někoho nasměrovat ke konkrétní profesi. Budu ráda, když za deset let uvidím, že našli práci, která jim dává smysl, a že mají odvahu dělat věci po svém,“ říká.
Možná právě v tom se proměňuje i představa o nástupnictví. Ještě donedávna se řešilo hlavně to, kdo jednou převezme rodinnou firmu. Dnes se stále častěji mluví o tom, že další generace nemusí být kopií té předchozí. Může založit vlastní podnikání, věnovat se vědě, technologiím nebo kultuře, a přesto navázat na hodnoty, na kterých rodinné firmy vyrostly.
„Kdybych měla dnešním šestnáctiletým dát jedinou radu, byla by jednoduchá: Zkoušejte všechno, k čemu dostanete příležitost. Jakmile objevíte něco, co vás opravdu baví, věnujte tomu maximum energie. Budujte vztahy, buďte otevření novým příležitostem a pomáhejte druhým, aniž byste čekali něco zpátky. Myslím, že právě tak se člověk stává opravdu bohatým,“ uzavírá Salaba.
