Ještě před několika lety školy přemýšlely, jak dostat technologie do výuky. Teď stát řeší opačný problém: jak dostat mobilní telefony z dětských rukou. Chystaný zákaz jejich používání během celého školního dne podporují i majitelé a ředitelé některých z nejprestižnějších českých škol. Shodují se ale, že nejde o válku s technologiemi, nýbrž o reakci na proměnu dětského soustředění a vztahu k digitálnímu světu.
Mobil v tašce od prvního zvonění až do odchodu domů. Přesně tak by mohl vypadat běžný školní den od školního roku 2027/2028. Vyplývá to z návrhu novely školského zákona, který předložili premiér Andrej Babiš (ANO) a ministr školství Robert Plaga (ANO).
Novela umožní školkám, základním školám, konzervatořím a víceletým gymnáziím v nižších ročnících zakázat používání telefonů nejen při výuce, ale i během přestávek, v družinách, školních jídelnách a klubech. Starším žákům a studentům může používání telefonů omezit nebo zakázat školní řád jako dosud.
Výjimky mají platit pro zdravotní důvody nebo situace, kdy škola využití zařízení povolí přímo pro vzdělávací účely. Součástí návrhu je také možnost uložit telefony na určené místo nebo je při porušení pravidel dočasně odebrat.
Zatímco část rodičů vnímá návrh jako příliš přísný zásah, mnoho ředitelů škol ho považuje spíše za potvrzení trendu, který už několik let probíhá v praxi. Řada škol totiž používání mobilů během dne omezuje dobrovolně a některé z nich mají s podobnými pravidly zkušenosti už téměř deset let.
Průkopníkem podobného přístupu je gymnázium PORG podnikatele Martina Romana. Škola podle něj používání mobilních telefonů reguluje už deset let a zkušenost považuje za jednoznačně pozitivní.
„PORG je v této oblasti pionýrem, používání mobilních telefonů ve škole regulujeme už deset let. Přínosem je, že si děti o přestávkách místo hraní her povídají, čtou nebo jdou ven na hřiště sportovat,“ říká Roman. Právě návrat běžné komunikace mezi dětmi je jedním z argumentů, které se v debatě objevují nejčastěji.
„Je to správná cesta, velká část škol to už dělá nebo mobily výrazně omezuje. Teď by to mohlo být plošné. Je to sympatičtější přístup než stávající rady od ministerstva školství,“ myslí si ředitel školy VIA Beroun Petr Hopfinger. Otázkou podle něj je, zda a jak jej školy využijí, aby se ve školách posílilo prostředí pro vzájemnou interakci mezi dětmi.
Pozornost jako nová školní disciplína
Podobný efekt pozoruje i Matěj Brzica, ředitel Základní školy Stříbro a člen výběru Forbes 30 pod 30. Podle něj není důvodem pro omezení mobilů odpor k technologiím, ale stále silnější dopady jejich nekontrolovaného používání na schopnost dětí soustředit se a učit se.
Nekontrolované používání chytrých telefonů negativně ovlivňuje pozornost, schopnost soustředění i kvalitu učení dětí.
Matěj Brzica, ředitel Základní školy Stříbro
„Určitá forma omezení používání mobilních telefonů ve školách je správným směrem. Ne proto, že bychom chtěli technologie ze škol vytlačit, ale protože dnes máme stále více důkazů o tom, že nekontrolované používání chytrých telefonů negativně ovlivňuje pozornost, schopnost soustředění i kvalitu učení dětí,“ říká.
Odkazuje přitom na výzkumy z oblasti neurověd a pedagogiky, podle nichž může už samotná přítomnost telefonu v dosahu snižovat kapacitu pracovní paměti a zvyšovat tendenci k rozptylování.
Za ještě větší problém považuje svět sociálních sítí a krátkých videí. Děti si podle něj zvykají na systém rychlých odměn a neustálé stimulace, což následně ztěžuje činnosti vyžadující trpělivost, delší soustředění a hlubší přemýšlení.
Právě proto vidí v omezení mobilů více než jen kázeňské opatření. Škola by podle něj měla být jedním z mála míst, kde se děti učí soustředit na jednu věc delší dobu, rozvíjet kritické myšlení a fungovat bez neustálého proudu notifikací.
Výhody ale podle něj nekončí u lepší koncentrace. Tam, kde jsou mobily omezené, školy často pozorují více přirozené komunikace mezi žáky, více pohybu během přestávek i menší prostor pro kyberšikanu, pořizování nevhodných fotografií nebo natáčení spolužáků bez jejich souhlasu.
Ani jeden z oslovených ředitelů však není zastáncem úplného vytlačení technologií ze škol. Naopak. Roman i Brzica zdůrazňují, že digitální technologie jsou přirozenou součástí života současné generace a školy musí děti naučit, jak je používat.
„Je důležité umožnit používání mobilů pro výukové cíle, přece jen je to nástroj, který s námi bude celý život,“ říká Roman. Brzica jeho pohled doplňuje stručně: „Regulace ano, technologický návrat do minulého století ne.“
Problém nejsou mobily. Problém jsou návyky
Přísný režim funguje i ve školách Orbis podnikatele a filantropa Iva Valenty. „Naši žáci po příchodu odkládají telefony do skříněk a během dne je nesmějí používat ani o přestávkách. Výjimku mají pouze děti, u nichž je to domluveno ze zdravotních nebo jiných individuálních důvodů,“ popisuje Valenta.
Značně omezené používání mobilních telefonů mají i žáci ZŠ Baltimore, kde je investorem hokejista Radko Gudas. „Na naší škole mají žáci používání mobilních telefonů během vyučování i přestávek omezené. Naším cílem není technologie odmítat, ale učit děti využívat je smysluplně, efektivně a v přiměřeném rozsahu. Mobilní telefony mohou být užitečným nástrojem, pokud slouží vzdělávání, neměly by však nahrazovat osobní komunikaci, pohyb a běžné sociální interakce,“ vysvětluje Aneta Kliková, ředitelka ZŠ Baltimore.
Dodává, že plošný zákaz mobilních telefonů vnímá spíše jako krok správným směrem, pokud bude doprovázen jasnými pravidly a rozumným přístupem.
„Škola by měla být místem, kde děti získávají nejen znalosti, ale také sociální dovednosti a zdravé návyky,“ říká Kliková. Vládní návrh nepovažuje za revoluci.
„Myslím si, že dneska už si každá škola vytvořila svoje pravidla a dělá si to po svém. Možná je to pozdní krok,“ zamýšlí se Kliková. Současně ale dodává, že mu připravovaná změna nevadí a na prvním stupni základních škol ji jednoznačně podporuje.
Nejsem zastáncem toho, aby byly do určitého věku sociální sítě pro děti tak otevřené jako dnes, protože se tam objevují opravdu závadné věci, které mezi malé děti nepatří.
Radko Gudas, investor ZŠ Baltimore
Jeho pohled vychází i z osobní zkušenosti. Jako otec tří malých dětí sleduje, kolik času tráví na sociálních sítích. Sám používá rodičovské nástroje pro kontrolu času stráveného na telefonu a snaží se děti vést k tomu, aby si vlastní digitální návyky hlídaly.
Za ještě větší problém než samotné mobilní telefony ve škole považuje sociální sítě. „Nejsem zastáncem toho, aby byly do určitého věku sociální sítě pro děti tak otevřené jako dnes, protože se tam objevují opravdu závadné věci, které mezi malé děti nepatří,“ říká Gudas. Podle něj by stálo za debatu i zvýšení věkové hranice pro jejich používání.
Otázkou zůstává, jak nová pravidla vymáhat. Ani zde se ředitelé a majitelé škol neshodují na tom, že by odpovědnost měla ležet výhradně na učitelích. Brzica upozorňuje, že jejich úkolem je vzdělávat, nikoliv fungovat jako permanentní kontrolní orgán. Odpovědnost by podle něj měla být rozdělena mezi stát, školu i rodiče. Pokud rodiče pravidla doma zpochybňují, jejich vymahatelnost podle něj výrazně klesá.
Jako praktické řešení si umí představit model, kdy děti po příchodu do školy telefon vypnou a uloží do tašky nebo uzamykatelného boxu. Pokud je potřeba kontakt s rodiči, může ho zprostředkovat škola. „To je ostatně model, který fungoval desítky let,“ připomíná.
„Obecně je v našich školách složité něco vymáhat a obávám se, že nakonec bude tíže odpovědnosti ležet na hřbetech jednotlivých učitelů, respektive se to nechá trochu po česku vyhnít. To se v našem školství ukazuje jako efektivní strategie – viz ti naivové, kteří věřili, že se bude učit podle nových rámcových plánů. Ty školy, které mobily vnímaly jako problém a dokážou řídit to, co se v nich děje, si už řešení našly,“ konstatuje Hopfinger.
Radko Gudas si na dodržování pravidel týkajících se mobilních telefonů nemůže stěžovat. „Jsme menší škola s rodinnou atmosférou, kde máme jasně nastavená a srozumitelná pravidla. Děti vědí, proč tato pravidla existují, a většina z nich je přirozeně respektuje. Velkou výhodou je také to, že se žáci navzájem podporují a vytvářejí prostředí, ve kterém je dodržování pravidel běžnou součástí života školy,“ uvádí pozitivní příklad Gudas.
Martin Roman jde ještě dál. Podle něj musí mít školy k dispozici jasné legislativní nástroje, jak pravidla vynutit, včetně možnosti telefon dočasně zabavit. „Kontrolovat to musejí učitelé a vedení školy, ale stát jim musí dát legislativní nástroje, jak to vynutit,“ říká.
Přesto se zdá, že samotné telefony jsou jen vrcholem mnohem většího problému. Jak upozorňuje Brzica, skutečným tématem není mobil jako zařízení, ale schopnost dětí soustředit se, odolávat digitálním rozptýlením a pracovat s informacemi smysluplně.
Pokud zákaz pomůže vytvořit prostředí, které tyto schopnosti podporuje, má podle něj své opodstatnění. Pokud se z něj stane pouze formální opatření bez širší výchovy k digitální gramotnosti a zdravým návykům, jeho efekt bude nevyhnutelně omezený.
