Veronika Ďuricová dělá věci po svém a vyplácí se jí to. Na uplynulém Designbloku byla nominována na cenu za nejlepší šperk, společně s parfumérkou Kateřinou Šantrochovou tvoří náhrdelníky, které voní, a mezi její klienty patří také ti nejlepší domácí designéři.
Ostatně, co může být pro tvůrce větší ocenění, než když má o jeho tvorbu zájem konkurence?
Na pohled některé šperky Dick Wolf působí mohutně, ale když si je člověk připne, dojem může být nečekaně něžný. Třeba kožený choker z nové kolekce Ariel působí na modelce jako na svaté.
Pro mnohé jsi na české scéně novým objevem. Co bys o sobě prozradila?
Pod značkou Dick Wolf jsem začala pracovat před třemi a půl lety. V té době jsem bydlela ve Štramberku. Tam jsem si založila dílnu a postupně se začala učit řemeslu díky zakázkám a stylu pokus, omyl.
Na Moravě jsem tehdy nemohla najít jinou zajímavou práci, jinou možnost než se do toho pustit naplno jsem ani neměla. Tady v Praze pro mne byl šperk na vedlejší koleji, přes den jsem brigádničila nebo pracovala v galerii, to mne brzdilo. Začátky byly extrémně těžké, neměla jsem ani ¨Instagram, fungovala jsem na osobní doporučení.
Obrovskou oporou mi tehdy byl můj táta, pomohl mi dát dohromady šperkařský stůl, pomohl i finančně, vysvětlil mi nástroje a současně to byl takový nevěřící Tomáš, který se strachoval, aby se ze mne nestal zkrachovalý umělec.
Dopadlo to dobře. Už rok se mě nezeptal, kdy už začnu dělat něco pořádného. To beru jako úspěch.
Veronika Ďuricová
Proč sis zvolila jméno Dick Wolf. Máme za tím hledat nějakou genderovou otázku?
To ne, ale o osvobození jde. Jméno vzniklo při jedné party, kdy jsme si vymýšleli přezdívky. Zůstala mi, takže když jsem hledala název pro svoji značku, volba byla jasná.
K Dickovi jsem si vymyslela celou identitu – že vypadá trochu jako buran, týpek, který je chlupatý jako tarzan a ověšený zlatem, v župánku sedí doma a všechny má pěkně u p…
Někdy je super, ale když se ožere, je to pěkné hovado. Bavilo mne se s ním nějak ztotožnit.
Co ti bránilo tvořit pod vlastním jménem Veronika Ďuricová?
Představa, že lidé nevědí, že šperky navrhuji já, mne autorsky odblokovala. Přestala jsem se konečně stresovat tím, abych dosáhla úrovně jako moji bývalí spolužáci z UMPRUM, abych se s kýmkoli porovnávala.
Nezabývala jsem se ani tím, že bych si dělala nové kontakty ve společnosti, přestala jsem se vídat s některými lidmi, kteří jsou pro mne toxičtí. Najednou jsem se mohla soustředit jen na sebe, na to, co dělám. Tehdy se vše zlomilo a začalo se mi dařit.
Tím, že jsem si vyčistila životní prostor, začalo všechno fungovat. I v maličkostech, jako že jsem přestala ztrácet peníze, už mi neujížděly spoje.
Studium v ateliéru K.O.V. ti tedy spíš víc vzalo, než dalo?
Spíš jsem ho naplno nevyužila. Nastoupila jsem tam až na magistra, přecházela jsem z designu. Takže technologii jsem se tam skoro vůbec nenaučila, protože jsme si mohli dělat konceptuální a jiné různé věci.
Jak bys tedy popsala svůj styl?
Mé šperky jsou surové, jakoby neopracované, přesto technologicky dotažené. Nedělám si voskové formy, šperky neodlévám v sériích. Ale raději si nakoupím kus stříbra nebo zlata a začnu klepat.
Na mnoho fines bych si odléváním sama nepřišla. Vždycky jsem se v designu tlačila do čisté formy, v ateliéru to byla norma. Zjistila jsem, že to není moje cesta.
Ještě proti něčemu jsi se vzepřela?
Poslední kolekce Ariel a Von vznikly vlastně podvědomě. Neměla jsem nějak sílu se soustředit na to, co přesně dělám. Jen jsem prostě tvořila a motivy začaly přicházet samy, imaginativně, hodně z nich pochází z mého dětství. Třeba mrož.
Se sestrou jsme v dětské šperkovnici měly takový malý přívěsek. Milovala jsem ho. Velké prsteny mi zase připomínají Tatry, kde jsem vyrůstala. A ano, vzepřela jsem se ještě jedné věci. Přestala jsem se v jedné kolekci limitovat stejným motivem nebo tvarem.
Proč by kolekce měla mít prsteny podobné jako náhrdelník? Myslím, že je to už přežitek. Člověk si je může nosit a zkombinovat, jak chce. Propojujícím prvkem jsem já jako autor, má myšlenka a estetika.
Křížem jsi před rokem ozdobila limitku kabelek About Leather, vidím ho ale i v nové kolekci. Je pro tebe zásadní?
Ano, tvoří moji základní estetiku. Je to silný motiv, který odpovídá mé představě o Dicku Wolfovi se zlatým křížem na zarostlé hrudi, ale souvisí i s mojí rodinou, která byla katolická, takže jsem se s tímto symbolem setkávala odjakživa.
Co dalšího definuje novou kolekci?
Perly, které miluju. Do kolekce jsem nasbírala unikáty. Dvojité, prorostlé, které jsou vlastně anomálie a pro klasické zlatnictví nepoužitelné. Ale mně připadají nádherné, navíc i symbolické. A dále kůže, na kterou je možné aplikovat vonný olejíček Scent Roche, který jsem namíchala spolu s Kateřinou Šantrochovou.
Známe se už deset let, je to jedna z mých nejlepších přítelkyň, už rok a půl sdílíme ateliér, a tak bylo načase udělat něco dohromady. Napadlo mne udělat vonný šperk, který jsem ještě nikde neviděla. Nejvýraznějším kusem kolekce je choker s perlovým křížem. Vonná esence je k dostání jen s ním.
Už si ho někdo objednal?
Ještě ne. Čekám, kdo to bude, ale objednávek jsem měla dost. Vše vzniklo po jednom kuse. Pro každého klienta dělám vlastně další originál. Každý kus přizpůsobuji. Třeba proporčně někdo neunese celý Gerlachovský štít, ale Kriváň už ano (smích). I já si tím práci dělám zábavnější. Obecně tvořím spíš na zakázku, ale nikdy nejdu proti vlastní estetice.
