Forbes.cz se ptá českých miliardářů, majitelů či šéfů firem na to, jak se podle nich bude po pandemickém roce 2020 vyvíjet obor, ve kterém podnikají, a jaké výzvy a příležitosti jim koronavirus přichystal pro letošní rok.
Lubo Smid řídí českou technologickou firmu STRV, která se zabývá vývojem mobilních aplikací pro iOS a Android a webových a backendových řešení pro americké startupy. Jak „nový normál“ podle šéfa STRV vypadá?
Zatímco v roce 2019 jsem do USA letěl celkem čtrnáctkrát, loni jsem se tam podíval přesně dvakrát. Tento příklad krásně ilustruje zásadní zkoušku, kterou jsem prošel já i náš byznys – do slušně položených kolejí nám vstoupila pandemie a úplně přehradila pečlivě naplánovanou trať.
Nakonec se ale ukázalo, že tahle zásadní výhybka mi v cestě do cíle nijak zvlášť nebránila. Naopak mě naučila vnímat věci z pohledu strojvedoucího, nejen pasažéra.
Samozřejmě že v březnu loňského roku mi do smíchu zrovna nebylo. První týdny pandemie byly jak po osobní, tak po pracovní stránce velmi náročným obdobím plným extrémního nasazení a nejistoty.
Už tehdy jsem si ale začal všímat, že věci, které by se za běžných okolností vlekly, se v podstatě dají dělat okamžitě. První zjištění našeho nového normálu tedy bylo: Když je potřeba, dá se do toho šlápnout ještě víc, než si člověk předtím dokázal připustit.
Kvalitní workout bez fitka
Zřejmě si ještě vzpomenete na ozvěny první karantény: všichni se dali do pěstování vlastního kvásku a jiných podobných aktivit, které nám měly zpříjemnit čekání na návrat do reality. Řada těchto nových hobby byla poměrně naivní, přesto se mezi nimi našla hrstka, která se zapsala do nového normálu.
A jedním z nich je digitální fitness. O růstu tohoto segmentu pod vlivem pandemie vím z první ruky, protože mezi klienty STRV patří také Barry’s – síť fitness studií, kde ze sebe dostanete opravdu maximum.
Kvůli pandemii bylo nutné celý tento koncept překlopit do digitálního světa a jsem rád, že s STRV můžeme být u toho. Vzniká aplikace, díky které si můžete dát do těla se zkušeným trenérem kdekoli, kde máte dobrý internet a obrazovku.
Počet uživatelů podobných aplikací vzrostl za poslední dobu exponenciálně. Na stejné vlně se přitom svezla i spousta fitness center, která přesunula lekce do virtuálního prostoru, většinou za pomoci sociálních sítí.
Z jakési náhrady reálného fitka se tak opravdu pomalu začíná stávat nový normál. V době uzavřených sportovišť se jednak mnoho jiných příležitostí k udržení kondičky nenabízí a jednak si lidé začali zvykat na řadu výhod virtuálního tréninku.
Ten, koho baví hýbat se kupříkladu ve dvě v noci, si třeba může najít profíka v jiném časovém pásmu a cvičit s ním podle libosti. A neztrácí čas dojížděním. V poslední dekádě se navíc obsah mnohem více personalizuje, a tak i online dostanete stejně kvalitní trénink jako naživo.
Psychické zdraví je priorita
S malým zpožděním za fitness se začal otevírat i další segment, který se brzy stane novým normálem – mindfulness aplikace. Lidé řešili své psychické zdraví vždycky, ale teprve pod vlivem pandemie se ocitli v podmínkách, které vybízejí k důkladnému pohledu na sebe samotného. Očekávám tedy, že v příští dekádě budou pravidelné meditace stejnou součástí života, jako je dnes právě fitness.
Samozřejmě že giganty jako Headspace a Calm nejsou na trhu žádnou novinkou, ale skutečně rozvíjet se teprve začínají. Slabou stránkou těchto obrovských aplikací je, že dělají hodně obecný obsah pro širokou veřejnost – jednoduše masovku.
Věřím tomu, že se i tento obsah začne více personalizovat. Stejně jako si v online fitness můžete zvolit, jestli chcete lekci jógy se světově proslulým guru, nebo se starým známým z osobních lekcí, i v mindfulness aplikaci si tak podle mě brzy vyberete meditaci na míru s člověkem, který vám sedne.
Toho by se mimochodem mohli chytit také influenceři nadšení do mindfulness. Když mají své podcasty a tréninkové programy, proč by nemohli mít své lekce meditace?
Brzda je příležitost
Nový normál se nese v daleko pomalejším duchu než ten, na který jsme byli dosud zvyklí. Tato nečekaná brzda mi pomohla zaměřit se více nejen na sebe a vlastní rozvoj, ale i lépe vnímat okolí a jeho potřeby. Víc než dřív si proto uvědomuji, že podoba práce se nám mění před očima.
Nemluvím jen o takových klišé, jako je možnost pracovat na dálku či celková digitalizace. Mám na mysli daleko větší důraz na chuť pracovat v prostředí, které je vám příjemné, a dělat práci, která vám dává smysl.
Myslím, že dalším novým normálem bude vytvořit ve firmě atmosféru, kde budou lidé moci dělat nejen super práci, ale navíc ve vstřícném kolektivu a s klienty, se kterými jsou vnitřně ztotožnění a naladění.
V našem týmu si všímám, že lidé jsou dnes ještě více nadšení z projektů, které jim dávají hlubší smysl. Naopak jsme bohužel museli dát stopku klientům, kteří nám do tohoto konceptu nezapadali. Nebylo to jednoduché, ale tým je na prvním místě. Jednoduše řečeno, loni proběhl jakýsi generální úklid v hodnotách. Ať už pracovních, či osobních.
Přiznám se, že jsem se dříve rád nechal unášet proudem událostí a neuměl se ani na chvíli zastavit. Karanténa a náhlá změna životního i pracovního stylu mě ale naučily více se zamýšlet nad tím, kam vlastně jako firma směřujeme. Uvědomil jsem si, že v zajetých kolejích nám to sice šlapalo bezvadně, ale daleko důležitější je otázka, zda vedou do správné cílové stanice.
