Obsadila přes sto projektů, ale filmový svět si Debbie McWilliams spojuje především se čtrnácti bondovkami. „Přála bych si, aby se k tomu lidé tolik neupínali,“ říká castingová režisérka, která čtyři desetiletí rozhodovala i o tom, kterým hercům diváci uvěří agenty, padouchy i osudové ženy. Sama přitom tvrdí, že talent často pozná téměř okamžitě. „Buď to cítíte, nebo ne,“ říká.
Miliardář Jeff Bezos nedávno vyzval na sociální síti X, aby o příštím představiteli Jamese Bonda rozhodlo publikum na sociálních sítích. A McWilliams si myslí, že kdyby to tak bylo u Daniela Craiga, tak by roli nikdy nedostal. „Byla to velmi nepopulární volba,“ vzpomíná.
Na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech mluvila McWilliams pro Forbes také o posedlosti filmového průmyslu slavnými jmény, o hercích, kterým věří v každé roli, i o budoucnosti poznamenané nástupem umělé inteligence.
A kdo bude hrát Bonda v dalším snímku, který bude režírovat Denis Villeneuve? „Musí to v sobě mít, být ve skvělé kondici, ideálně pohledný a ideálně působit smrtelně nebezpečně. Musíte věřit, že tu postavu dokáže zahrát. To je nejdůležitější. Buď to cítíte, nebo ne,“ říká žena, která vybrala Timothyho Daltona, Pierce Brosnana i Daniela Craiga.
Strávila jste více než čtyřicet let prací na nejrůznějších filmech, ale lidé vás znají jako člověka, který dělal bondovky. Jaký z toho máte pocit?
Přála bych si, aby se k tomu lidé tolik neupínali. Obsadila jsem přes sto projektů a bondovek je čtrnáct. Takže moje kariéra, řekněme, zahrnuje sakra mnohem větší filmy než bondovky, ale ty jsou její velkou součástí, takže…
Co by autor knížek Ian Fleming řekl na váš casting?
Tak to popravdě nemám tušení. Dokonce ani nevím, jestli byl ještě naživu, když byl obsazen Sean Connery. Sean Connery byl tehdy velmi kontroverzní volbou. Vlastně nevím, jak přesně k jeho obsazení došlo. Ale měl obrovský úspěch. Každý spisovatel by byl rád, kdyby podle jeho díla vznikl úspěšný film. A všechny ty filmy úspěšné byly, takže si nemyslím, že by měl příliš námitek.
V jakém okamžiku poznáte, že by se daný člověk mohl hodit do nějakého filmu? Jak dlouho trvá, než na vás zapůsobí svým charismatem a svým potenciálem?
Doufejme docela záhy. Buď to cítíte, nebo ne. Kariéru mnohých sleduji velmi pozorně. Záleží na tom, na čem zrovna pracujete a zda vůbec dostanete příležitost je obsadit. Ze všeho nejvíc hledám všestrannost. Hledám herce, které nelze zaškatulkovat a kteří se dokážou proměnit v nejrůznější postavy. Takových herců si vážím nejvíc. Příležitost obsadit je ale dostanete jen tehdy, když máte před sebou vhodný scénář. Takže se vždy musíte přizpůsobit scénáři, na němž právě pracujete.
Co musíte v člověku vidět, aby mohl být obsazen jako Bond?
Musí to v sobě mít, být ve skvělé kondici, ideálně pohledný a ideálně působit smrtelně nebezpečně. Musíte věřit, že tu postavu dokáže zahrát. To je nejdůležitější. Buď to cítíte, nebo ne. Předtím ale vždy probíhá velmi důkladný proces kamerových zkoušek. A nikoho by neobsadili, kdyby o něm nebyli přesvědčeni.
V jednom rozhovoru jste popsala obsazování herečky Evy Green do role osudové lásky Jamese Bonda, Vesper Lynd z dílu Casino Royale. Řekla jste, že napoprvé na zkoušce nepodala dobrý výkon, přesto jste všechny přesvědčila, aby jí dali ještě jednu šanci. Podle čeho jste poznala, že si další šanci zaslouží?
Věřila jsem jí. Měla podle mě kombinaci toho, že působila inteligentně, ale zároveň zranitelně. A přesně to ta role potřebovala. Zkoušeli jsme obrovské množství lidí a u nikoho z těch, s nimiž jsme se setkali, jsem tuhle kombinaci neviděla. Proto jsem tak silně cítila, že bychom ji měli dál prosazovat.
Říkala jste, že těch filmů bylo čtrnáct. Jak se casting v průběhu těch let měnil? Jak odrážel dobu, v níž žijeme?
Spíš než cokoli jiného odráží dobu, v níž žijeme, scénář. Samotné filmy nepotřebovaly hvězdná jména, především proto, že se ten film prodá sám. Mohla jsem tedy obsazovat lidi odevšad, kteří vůbec nebyli známí. A myslím, že si to diváci užívali. Podle mě docela rádi vidí lidi, které nikdy předtím neviděli. Je to pak o něco zajímavější a vzrušující.
Nemyslím si ale, že takovou svobodu má mnoho lidí, protože film je ze své podstaty nesmírně drahý a producenti chtějí vědět, že se jim peníze vrátí. Proto požadují známé tváře, aby – jak to poněkud hrubě říkáme – „dostaly zadky do sedaček“. A to je podle mě asi hlavní rozdíl v tom, jak jsem přistupovala k obsazování bondovek.
Jednou jste řekla, že ten člověk musí být svým způsobem špionem i v reálném životě. Že by potenciálně neměl být příliš známý. Myslíte, že to stále lidé, kteří dnes obsazují Bonda, berou v úvahu?
Potíž je v tom, že v dnešní době… Jako by každý věděl o všech všechno. Je nemožné zůstat takříkajíc pod radarem, nepovšimnutý. Ale čím víc toho o někom vím, tím méně ho nutně chci vidět v nějaké roli. To je ovšem jen můj osobní názor. Obsazení Daniela Craiga bylo velkým překvapením a já bych chtěla být překvapena znovu.
Například ve filmu Čaroděj z Kremlu hraje Jude Law roli Vladimira Putina. Říkala jsem si, koho proboha napadlo něco takového. Připadalo mi to ohromné. Takový casting miluji, když lidi překvapí.
Po těch všech letech, co jste dělala casting, dokážete nyní v důchodu vypnout způsob, jak o tom přemýšlíte?
Ne. Každou noc se mi zdá o hercích. Je to až směšné. Ještě jsem se nedostala do bodu, kdy bych to dokázala vypnout. Navíc jsem stále členkou Akademie filmového umění a Evropské filmové akademie. Kvůli hlasování tedy musíme sledovat spoustu filmů. Takže je mám pořád tady nahoře v hlavě. A nemyslím, že to někdy ztratím. Podle mě to ani nejde dělat, pokud pro to nemáte vášeň.
Jeff Bezos, zakladatel Amazonu, který v březnu 2022 koupil „bondovské“ studio MGM, na sociální síti X napsal, ať lidé navrhnou, kdo by měl hrát dalšího Bonda. Jak to vnímáte?
Je to trochu, jako kdyby mi producent někdy řekl, kolik má daný člověk sledujících na Instagramu. Mě to ani trochu nezajímá, nejsem zastánkyní celého toho byznysu se sociálními médii. Značně to „kalí vodu“.
Myslíte si ale, že filmový průmysl počet sledujících zajímá?
Jde o snahu přilákat publikum. Říkají si, když toho člověka sledují na Instagramu, možná na něj půjdou i do kina. Ale o tom to podle mě vůbec není. Dřív to tak nebývalo, takže nevím, proč je tomu tak dnes. Jenže natáčet filmy je čím dál obtížnější.
V jakém smyslu?
Protože už se netočí tolik filmů. Tedy když jsem přijela sem, vypadá to, že se jich točí stovky. Ale pokud jde o filmy, které si mají vydělat zpět své náklady v kinech, nezávislý film, zejména ve Spojeném království a Spojených státech, streamovací služby téměř úplně zlikvidovaly. Je to tedy stále těžší. Viděla jste například Urgent?
Zatím ne.
Ah, je to geniální. Je to taková odnož Pohotovosti, lékařského seriálu. Je tam jen jediný herec, kterého jsem znala už dřív a který hrál v Pohotovosti, Noah Wyle. Zbytek obsazení jsou pro mě naprosto neznámí lidé. To mě, musím říct, těší.
Třeba takové neobvyklé obsazení seriálu Boje o moc. Nikdy by mě nenapadlo dát všechny ty lidi dohromady jako příbuzné. Přitom si jsou podobní, alespoň řada z nich. Sarah Snook je Australanka. Matthew Macfadyen, který hraje jejího manžela, je Angličan. To je příklad odvážného castingu, který fungoval fantasticky. Lidé by tomu měli víc věřit. Producenti, kteří požadují hvězdná jména, jsou podle mě upřímně řečeno na úplně špatné stopě.
Casting zkrátka musí tvořit soudržnou skupinu postav, aby diváka nic nerušilo. Vybaví se vám příklad někoho, kdo pro určitý projekt nutně nefungoval?
To nevím, ale jsem docela kritická ke castingu jiných lidí. Někteří mohou být dost líní a obsazují pořád stejného člověka do stejného typu role. A já si říkám, no tak, musel existovat někdo jiný, kdo to mohl zahrát. Mám ráda originalitu. Zároveň ale musejí věci tak nějak organicky zapadat do sebe. Když si castingu začnete všímat a říkáte si „Hm…“, pak je něco špatně. Když si ho nevšimnete vůbec, to je úspěch. Všimnete si ho jen tehdy, když něco působí nesprávně.
Zmínily jsme některé problémy, kterým filmový průmysl dnes čelí. Kam podle vás filmový průmysl směřuje?
Zřejmou věcí je umělá inteligence. Vůbec nevím, jak to dopadne. Někteří si myslí, že je to tak trochu začátek konce. Jiní zase, že je to začátek další revoluce, která všechno změní a všem usnadní život, nebo ho zlevní, nebo případně bude kreativnější. Netuším, jak se to vyvine. A docela mě těší, že už se toho neúčastním.
A když sledujete nové filmy, čeho si všímáte? Co vidíte ve filmech, které dnes vznikají?
Musíte věřit, že ten člověk je skutečně postavou, kterou hraje. A existuje docela hodně filmů, u nichž tomu nevěřím. Obvykle je to tehdy, když hlavní postavu hraje velká filmová hvězda, a ne někdo, koho považuji za skvělého herce. Někdy se to ale velmi těžko ovlivňuje, protože některý film by vůbec nevznikl, kdyby v něm nebyl Leonardo DiCaprio nebo někdo podobný. Zároveň ale nejsem velkou obdivovatelkou americké kinematografie. Mnohem raději mám evropskou. A například film Citová hodnota mi připadal brilantní. Viděla jsem ho několikrát.
Díváte se tedy na filmy opakovaně?
Někdy. Ne příliš často, ale občas ano. A tenhle film jsem obzvlášť obdivovala. Myslím ale, že jsem teď viděla většinu filmů Joachima Triera a všechny mi připadaly skvělé. Jde ale o to uvěřit, že ten člověk je tím, koho hraje.
Například jedním z nejbrilantnějších herců současnosti je podle mě Andrew Scott. Není to úplně megahvězda, ale lidé vědí, kdo to je. Hrál sexy kněze ve Fleabag. A pak se v Ripleym proměnil v takového psychopata a v Sherlockovi hrál záporáka Moriartyho. Také jsem ho mnohokrát viděla v divadle. Obsazovali jsme ho i do jedné bondovky. Nebyla to nijak zvlášť zajímavá role. Ale ať hraje cokoli, vždy mu věřím. A přesně takový typ herce mám ze všech nejraději.
Až uvidíte příští bondovku, na co se budete zaměřovat?
Nevím, jestli se na příští bondovku vůbec podívám.
Nepodíváte?
Nevím. Možná ano, možná ne. Než jsem pracovala na filmu o Jamesi Bondovi, nikdy jsem žádný neviděla. Pro mě to byl klučičí film. Nejsem nijak zvlášť fanynkou akčních filmů. Samozřejmě jsem ale na několika pracovala. Není to však můj oblíbený žánr, řekněme. Počkám a podívám se na něj, až bude v televizi.
