Na letošní Forbes Women’s Summit dorazily desítky inspirativních hostů z byznysu, technologií i investičního světa. Mezi nimi byl také Tomáš Chumchal, viceprezident a obchodní ředitel společnosti Mastercard, který během rozhovoru mluvil o skandinávském leadershipu, americké firemní kultuře i o tom, proč jsou pro fungující tým důležitější důvěra a odvaha než perfektní životopis.
Když moderátorka na pódiu procházela jeho životopis, znělo to jako profil člověka, jenž musí neustále vybočovat z řady. O to překvapivěji pak působilo jeho tvrzení, že je vlastně nezajímavý.
„Ne že bych měl nudný život, ale vlastně ze sociálních norem moc nevybočuju. Mám hypotéku, dvě děti, psa a tím jsem úplně v průměru,“ říká s úsměvem. „Ale můj pracovní i osobní život rozhodně nudný není. Je plný výzev, baví mě a naplňuje mě,“ dodává.
Právě tahle civilnost nakonec definovala celý rozhovor. Místo korporátních pouček mluvil o leadershipu, firemní kultuře i diverzitě mnohem osobněji a otevřeněji, než bývá na podobných akcích zvykem.
Skandinávská škola leadershipu
Velkou část profesního života strávil ve skandinávských firmách. A tam si podle svých slov poprvé uvědomil, jak zásadní rozdíl může udělat kultura postavená na důvěře a lidskosti.
Do Švédska létal pravidelně už během vysoké školy. Trávil čas mezi Kodaní, Malmö a univerzitním Lundem a postupně do sebe „nasával“ tamní přístup k práci i vedení lidí.
Silně na něj zapůsobila například zkušenost z jedné švédské firmy (on ji explicitně nejmenoval), kde generální ředitel pravidelně chodil mezi zaměstnance do firemní jídelny. „Byl to jeden z nejbohatších lidí na světě, a přesto měl pravidlo, že minimálně jednou týdně šel do jídelny mezi zaměstnance. Sedl si ke stolu a bavil se s lidmi,“ vzpomíná Chumchal.
Plochá organizační struktura, důraz na člověka a lidskost ho podle jeho slov velmi ovlivnily. Tehdy si začal uvědomovat, že právě tohle je kultura, v níž chce dlouhodobě fungovat.
Americký šok
Velký zlom přišel ve chvíli, kdy dostal nabídku od Amazon Web Services a s rodinou se přestěhoval do Lucemburska. Po letech ve skandinávském prostředí to pro něj znamenalo výrazné vystoupení z komfortní zóny. Nejen pracovně, ale také kulturně.
„Byl to šok, protože americká firemní kultura je oproti té skandinávské hodně jiná. Historicky jsem americké firmy vnímal jako hodně tažené výsledkem. Cena akcií, revenue, obchodní výsledky,“ vysvětluje.
Právě tehdy si však prý uvědomil, že podobná změna byla přesně to, co potřeboval. Nové prostředí, tlak i nejistota ho znovu donutily učit se a nezůstat ve stereotypu.
Současně si z předchozích let odnášel jednu důležitou věc. Nechtěl přijmout americký korporátní svět čistě jako prostředí výkonu a čísel, ale snažil se do něj přenášet také lidskost a důraz na vztahy, které si osvojil právě ve Skandinávii.
„Mám pocit, že se to postupně přibližuje tomu, co jsem tam zažíval. Že už nejde jen o to, co člověk přinese za výsledky, ale i jakým způsobem pracuje, jak funguje v týmu nebo jak přistupuje k ostatním lidem,“ říká s tím, že právě tohle dnes považuje za jeden z nejdůležitějších posunů moderního leadershipu.
Odvaha je schopnost jít proti proudu
Když během debaty přišla řeč na jeho současnou šéfovou Janu Lvovou, popsal jedním slovem, co ho učí každý den.
„Jana má obrovskou odvahu. A je pro mě strašně inspirativní sledovat, že se nebojí bojovat i s vyššími šaržemi v rámci Mastercardu, když je přesvědčená, že to dává smysl,“ vysvětluje Chumchal. „Ona vždycky říká, že ‚ne‘ pro ni není definitivní odpověď. A to je něco, co se od ní pořád učím.“
Přiznává zároveň, že právě schopnost nespokojit se s prvním odmítnutím považuje za jednu z nejdůležitějších vlastností dnešního leadershipu a snaží se tenhle přístup přenášet také na svůj tým.
Přestože se během rozhovoru několikrát dotkl diverzity, nemluvil o ní jako o formální kvótě nebo povinnosti. Podle něj diverzita nefunguje pouze jako poměr mužů a žen, ale hlavně jako rozdílnost pohledů, zkušeností a přemýšlení.
„Snažím se nevybírat stejné profily lidí. Potřebuju mít v týmu co nejširší paletu skillů a přístupů,“ popisuje. „Každá banka, se kterou pracujeme, má jiné potřeby. A já potřebuju, aby moji lidé byli schopni na ty různé situace reagovat.“
Klíčem k tomu, aby takový tým fungoval, je podle něj důvěra. „Nebojíme se říkat, co si myslíme. A to je podle mě úplný základ,“ vysvětluje. Role lídra je podle něj vytvářet prostředí, kde se lidé nebojí být hlasití, jiní nebo nesouhlasit. Jakmile tam ta důvěra není, tak diverzita přestane fungovat.
Na pódiu Forbes Women’s Summitu seděl jako jeden z mála mužů před publikem tisícovky žen. Nervozitu z toho však podle svých slov necítil.
„Já vás naštěstí moc nevidím, protože mi tady svítí světla do očí,“ vtipkoval. „Mám tyhle eventy rád. Na Forbes Gala v Mariánských Lázních bývám jeden z pěti mužů a všichni mi to ve firmě závidí,“ dodal v dobrém rozmaru na závěr.
