Co čtou nejvlivnější ženy, když zrovna neřídí miliardové firmy, nemění českou vědu nebo nevedou vlivné organizace? Nahlédněte na noční stolky dam, které se pravidelně umisťují v žebříčku Forbesu Nejvlivnější ženy Česka.
Tipy na knihy nabízejí pestrý mix. Jejich četba totiž sahá od napínavých detektivek pro dokonalý restart hlavy přes hluboké historické romány až po byznysovou literaturu a globální politiku.
Čtení je pro mě především způsob, jak zpomalit a na chvíli vypnout. Někdy sáhnu po inspirativních knihách, jindy si ráda odpočinu u lehčí literatury. Zrovna čtu lidský příběh od Dagmar Berkové Luciina volba. Když potřebuji opravdu dobít energii, nejraději vyrazím na procházku po mém milovaném Valašsku.
Foto ČEZ
Krev je jenom voda od slovenské autorky Jany Micenkové. Trochu těžké téma o toxických rodinných vztazích, taková analýza rozkladu jedné dysfunkční rodiny. A přeskakuji na Věk autoritářů: Jak kult vládců silné ruky ohrožuje demokracii ve světě od Gideona Rachmana. Skvělé pro pochopení globální politiky a jejího nejvýraznějšího rysu, nástupu samozvaných autoritářů.
Foto Jiří Turek a Jana Jabůrková
Vrátila jsem se k Nadaci od Isaaca Asimova, skvělá sada pěti navazujících knih. Nadčasová, originální, pořád překvapivá i k zamyšlení… a pokaždé tam najdu novou perspektivu a „postranní“ zápletku.
Foto Triton
foto USSPA
Měla bych tip na naprosto oddychové čtení (někdy je potřeba hlavu úplně vypnout).
Pro literární relax se roky vracím ke knihám Agathy Christie, a tak mě potěšila atmosféra do stejné doby zasazených novodobých detektivek autorského páru píšícího pod pseudonymem Verity Bright.
První jsem dostala k Vánocům (Velmi anglická vražda) a druhou zhltla chvíli poté (Smrt na plese).
Mám teď na nočním stolku docela solidní kontrast. Z jedné strany Jana Mühlfeita a jeho pohled na to, jak budovat sebevědomí u dětí, což je pro mě skvělá inspirace. Z druhé strany se už měsíce marně snažím prokousat novým Danem Brownem. Autor, kterého tak miluji, a přesto ho poprvé v životě ne a ne dočíst. Je to těžký boj.
Foto Ondřej Holub
Připravujeme na Designbloku výstavu Design pro Václava Havla společně s Pražským hradem a Nadací Vize, takže se nořím do Havlových textů a Šípkova díla, je to radostná a obohacující práce.
Foto Tomáš Škoda
V poslední době jsem přišla na chuť knihám Martina Moravce. Je to série velmi čtivě zpracovaných rozhovorových knih s výraznými osobnostmi z různých oborů. Zaujaly mě například knihy Adam Dolník: Svět elitního vyjednavače, Josef Mareš: Moje případy z 1. oddělení, Helena Sováková: Plukovnice lidských duší nebo Marek Dvořák: Už letím.
Foto Martin Moravec
Líbí se mi, že otevírají světy, do kterých se člověk běžně nedostane, vyjednávání, kriminalistiku, armádu, záchranářství nebo práci lidí, kteří se ve svých oborech dostali opravdu vysoko.
Aktuálně čtu trilogii Sudetský dům od Štěpána Javůrka. Je to mimořádně silný a lidsky napsaný příběh o pohraničí, paměti krajiny a osudech několika generací v Sudetech.
Foto Michael Tomeš
Četba mi kompenzuje všechny výzvy a krize, kterými procházíme. Nedávno jsem dočetla pěknou autobiografickou knížku od Beatrice Landovské Když máma spala. Ještě před tím jsem dočetla rovněž autobiografickou knížku od mého bratra Ilji Mazánka 191 dní v hotelu Rebeuss.
Rozečtené mám rozpravy o české historii od tří autorů Petra Pitharta, Milana Otáhala a Petra Příhody Češi v dějinách nové doby. A dala jsem do opětovného pročítání životopisné knížky od Anny Fárové A pásly by se tam ovce. Všechny tyto knihy vřele doporučuji. Každá je po svém čtenářským zážitkem.
Foto Machart
Z našeho oboru určitě Města bez plánu od urbánního ekonoma Alaina Bertauda, což vyšlo nedávno v překladu u nás.
Vybírám obsah, který mi něco skutečně přinese, ne který jen potvrzuje, co už vím. Z knih mě nedávno zasáhly dvě. Jednou je Proč spíme od Matthewa Walkera. Připomněla mi, že skutečný výkon nestojí na tom, kolik toho vydržím, ale na tom, jak chytře hospodařím s vlastní energií. Změnila jsem díky ní své návyky i přístup k regeneraci.
Foto Jan Melvil
Druhá kniha je Radikální otevřenost od Kim Scott – nejsilnější lekce: opravdová péče o lidi neznamená vyhýbat se těžkým rozhovorům. Znamená to je vést. S klidem, s respektem a bez omluv.
Stále častěji mi nejen s vývojem AI přichází na mysl kniha George Orwella 1984. I když je to klasika, nepozbývá aktuálnosti a určitě stojí za přečtení.
V poslední době mě naprosto pohltilo téma koučinku. Letos v březnu jsem totiž složila zkoušky a stala se certifikovanou koučkou.
Musím se přiznat, že jsem předtím měla ke koučinku docela despekt a vnímala ho spíš jako módní vlnu. O to víc mě překvapilo, jak neuvěřitelně přínosné téma to pro každodenní práci je. Koučovací přístup mi pomáhá lépe a laskavěji komunikovat jak uvnitř týmu, tak navenek s našimi partnery a příznivci.
Všem, které toto téma zajímá (nebo jsou k němu možná skeptičtí podobně jako já kdysi), bych doporučila knihu Konverzační inteligence od Judith E. Glaser.
Foto Management Press
Fascinujícím způsobem na základě neurovědy popisuje, jak správně vedený rozhovor dokáže v lidech budovat důvěru, partnerství a společný úspěch. Je to přesně ta kniha, kterou přečtete a okamžitě chcete její principy vyzkoušet v praxi.
Foto Klapper
Doporučuju Proč jsme tak naštvané? Šárky Homfray. Rozhodně to není další feministická knížka. Je to velmi přesný a bolestně trefný rozbor toho, proč se tolik žen v Česku cítí permanentně unaveně, přetíženě a pod tlakem.
Autorka s ironií, nadhledem i precizní prací s daty ukazuje, že nejde o individuální selhání ani „neschopnost mít všechno pod kontrolou“, ale o systémové nastavení společnosti.
Otevírá témata neviditelné práce, trestání mateřství i bezdětnosti, gender pay gapu, mikroagresí nebo skleněných stropů. A zároveň velmi přesně pojmenovává, jak odlišně společnost přistupuje k ženám ve škole, práci, politice i zdravotnictví.
Na této knize je silné hlavně to, že nesklouzává k moralizování. Spíš skládá dohromady věci, které mnoho žen dlouho intuitivně cítilo, ale neumělo je přesně pojmenovat. A možná právě proto ve mně tolik rezonuje.
Foto Nevypusť duši
Poslední rok jsem se díky kolegům a kolegyním, kteří mě přizvali do neformální skupiny „Systémové dialogy“ pustila do čtení Thinking in Systems od Donelly Meadows. Čteme ji na pokračování a každý měsíc se více noříme do parametrů, které ovlivňují systémy a systémové změny kolem nás.
Kromě Donelly se ale díky společnému setkávání hodně učíme od sebe navzájem.
Nedávno jsem dostala knihu Neviditelné ženy ve vědě, kterou napsala vědecká novinářka a popularizátorka vědy Pavla Hubálková. Kniha představuje osudy dvanácti vědkyň z různých oborů, které popisují svoji cestu k vědeckému bádání. A také na svém příkladu dokazují, že ženy nejsou vůbec neviditelné a často jsou to právě ony, které ukazují cestu vpřed.
