skip to main content
Šéfové Česka

Pandemie je varovný prst pro naši rozmazlenou civilizaci, říká šéfka ManpowerGroup

Jaroslava Rezlerová řídí největší personální agenturu v Česku. V čele tuzemské pobočky amerického kolosu ManpowerGroup stojí už dvacet let a je i jednatelkou slovenské pobočky. Pravidelně se přitom objevuje v žebříčku nejvlivnějších žen Česka, který sestavuje Forbes.

Rok 2020 byl pro Jaroslavu Rezlerovou a její firmu náročný. Podniky méně nabíraly, lidé nebyli ochotní měnit zaměstnání a bylo složitější sem přivézt pracovníky ze zahraničí. Společnosti ManpowerGroup tak klesly tržby i počty pracovníků.

Rázná šéfka se ale nenechala zastrašit pandemií a složité období využila jako příležitost pro restrukturalizaci firmy.

Co vám dal a vzal pandemický rok?

Rok 2020 byl rok ďábla. Byl to varovný prst vztyčený naší rozmazlené civilizaci, která žije v přebytku a vymýšlí si problémy. Ukázalo se, jak málo jsme připraveni, že se nám něco může stát. I přesto ale byznys a civilizace samotná ve finále ukázaly svou životaschopnost. Že jsme jako lidé schopni zvládat a překonávat i velké katastrofy.

Reklama

Jak se pandemie odrazila na vašem byznysu?

Firmy pozastavily nábory, poptávky bylo mnohem méně, lidé nebyli ochotni měnit zaměstnání a bylo velmi komplikované přivézt sem zaměstnance ze zahraničí. Celá ekonomika se zasekla ve standby módu. A nás stálo třikrát větší úsilí získat zakázku než v roce 2019.

V důsledku toho se nám tržby propadly ze čtyř miliard korun na 3,5 miliardy korun. Původně jsme doufali, že to ustojíme a nebudeme propouštět, ale nakonec jsme museli omezit počty našich interních zaměstnanců ze zhruba 300 na 250. Vedle toho jsme z necelých osmi tisíc agenturních pracovníků přidělených u nejrůznějších klientů šli dolů asi o dva tisíce lidí.

Na podzim se ale situace zase otočila. Firmy hlavně ve výrobní sféře potřebovaly dohnat propad, začaly ve velkém nabírat a nám přicházelo relativně velké množství požadavků. Byť jsme se loni byznysově propadli, kopírovali jsme vlastně průběh pandemie, nakonec jsme to ustáli se ctí.

Co vám pomáhalo tuhle náročnou dobu zvládat?

Už od roku 2019 jsme procházeli transformací, potřebovali jsme změnit byznys model, přizpůsobit ho požadavkům trhu. Když přišla pandemie, nešli jsme tak změnou z nuly na sto, ale dál pracovali na větší centralizaci, zvyšování efektivity a posilování online procesů. Jen jsme v krizi tyto trendy zrychlili a posílili.

Na rozdíl od politiků si podnikatelé nemohou dovolit dělat chyby.

Zároveň jsme si řekli, že musíme být papežštější než papež a vidět za každým rohem ne jednoho čerta, ale hned dva, tedy předvídat rizika. Byli jsme hodně opatrní v rozhodnutích ohledně řízení firmy a troufám si říct, že v oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti zaměstnanců jsme byli vždy o krok před vládními opatřeními.

Myslím, že tak postupovala spousta firem. Na rozdíl od politiků si totiž podnikatelé nemohou dovolit dělat chyby a každý třetí den vyhlašovat jiná zmatená rozhodnutí, jak to často dělala vláda.

V čem jste třeba byli napřed?

Například v přesunu zaměstnanců na home office. Než propukl první celostátní lockdown, my už jsme připravovali přesun na home office. Během víkendu jsme byli schopni přestěhovat stovky našich lidí z kanceláří a call center domů.

Teprve za pár dní přišlo tohle doporučení i od vlády. Požádat lidi, aby pracovali z domova, je přitom ta snadnější část. Těžší je najednou dělat v online světě všechno, co předtím probíhalo jako osobní setkávání lidí, například veškerá komunikace s klienty, nábory kandidátů, pohovory s nimi a tak dále.

Po prvním šoku a obavách jsme se dokázali velmi rychle zaktivovat a hledat cesty, jak pracovat ve ztížených podmínkách. Začali jsme také šetřit, revidovat kancelářskou plochu a osekávat náklady. Situaci nám usnadnilo i to, že se méně cestovalo a ubylo akcí, takže nám klesly výdaje s tím spojené.

Máte pořád home office, nebo jste se vrátili do kanceláří?

Už v průběhu loňského roku jsme zavedli hybridní režim, kdy kombinujeme práci z domova a v kanceláři. Když byla pandemická situace teď na jaře hodně špatná, požádali jsme naše zaměstnance, aby pracovali z domova pokud možno sto procent času.

Ve chvíli, kdy se ale situace zlepšila, jsme jim umožnili se částečně do kanceláří vrátit, aby se z home officu úplně nezbláznili. Teď fungujeme v režimu, kdy zaměstnanci tráví půl týdne v kanceláři a po zbytek pracují z domu.

Reklama

Využili jste i nějakou vládní pomoc?

Ano, ale občas jsme si ji museli doslova vybojovat. Třeba když byl poprvé představen program Antivirus, tak z něj vypadli agenturní zaměstnanci. Jsem prezidentkou Asociace poskytovatelů personálních služeb, pod kterou spadá sto tisíc zaměstnanců, kterých se to týká.

Museli jsme proto vysvětlovat, že je potřeba zahrnout i tyto pracovníky do Antiviru, aby neskončili bez prostředků nebo pak na podpoře. Přes Tripartitu se nám to nakonec podařilo vyjednat, ale bylo to náročné. Celkově byla pomoc od státu zmatená a chaotická a obzvlášť pro naše malé klienty to bylo dost peklo.

Ve kterých oborech se vám propadla poptávka nejvíc?

Zaměřujeme se hlavně na výrobní sektor a B2B služby, kde naštěstí podniky omezovaly svůj byznys jen částečně. Naopak vůbec nepůsobíme ve stavebnictví ani v některých typech služeb pro koncové zákazníky. Během pandemie, kdy firmy v oblasti stravování, ubytování, cestování a kultury ve velkém propouštěly, se to ukázalo jako výhoda.

Rostly naopak e-shopy a logistika. Zároveň podniky v rámci restrukturalizace masivně investovaly do automatizace a digitalizace. Zvyšovala se tak poptávka po IT specialistech, kteří jsou dlouhodobě vzácným zbožím.

Na druhou stranu rostoucí automatizace povede k tomu, že firmy už nebudou potřebovat zaměstnance na nižších administrativních pozicích bez větších specializací. To bude velmi zajímavá skupina, která – pokud se ji podaří dobře rekvalifikovat – by mohla najít uplatnění v jiných segmentech.

Jak se aktuálně vyvíjí situace na trhu práce?

Trh práce je pořád ještě nevypočitatelný, z pohledu firem velmi obtížný, protože volní lidé na trhu nejsou a ti zaměstnaní teď nechtějí měnit. Už na jaře se rozpohybovala poptávka po zaměstnancích ze strany výrobních firem. Problém je, že tento trh dlouhodobě nemá žádné volné kandidáty.

Co se týče oblasti služeb, vidíme už také částečné oživení, kde firmy se znovuotevřením obchodů a provozoven začínají shánět nové pracovníky. V B2B službách zase naopak začíná docházet k restrukturalizacím.

Odhaduji, že někdy koncem roku začne být na trhu volná větší skupina lidí z administrativních a manažerských pozic. Uvidíme, jakým způsobem se trh práce bude transformovat. Myslím, že to bude hodně zajímavé a že k velkým změnám může docházet i v průběhu příštího roku.

Do jaké míry k nedostatku kandidátů přispívá fakt, že je náročné sem přivézt zahraniční pracovníky?

Stát klade velké překážky zejména pro regulované zaměstnavatele, jako jsou agentury. Velká část potřeby se tedy řeší v šedé zóně, lidé sem přicházejí načerno a to není dobré pro nikoho, stát na tom tratí hodně peněz na daních a odvodech a pracovníci nemají patřičnou ochranu.

Na některé země platí pro dovoz pracovníků úplně nesmyslně nízké kvóty, nejvyšší číslo má Ukrajina, nicméně dostat sem legálně pracovníky z Ukrajiny je velmi složitý a zdlouhavý proces. Výrobním podnikům, které potřebují dohnat zpoždění ve výrobě, to výrazně komplikuje život.

Dám příklad: příchod již vybraného zaměstnance – a mluvíme stále víc o specialistech, to je teď šedesát procent našich náborů na Ukrajině – trvá i devět měsíců. Podle mě tady stát brání podnikatelům a firmám v dalším rozvoji, protože kapacita potřebné pracovní síly v Česku prostě není a nebude dostatečná, stačí se podívat na demografickou křivku.

Může situaci na trhu práce zlepšit skutečnost, že se od června přestávají vyplácet podpory z programu Antivirus?

Určitě to pomůže, ale jen trochu. Antivirus nikoho nenutil k žádné aktivitě. Firmy si díky tomu držely i zaměstnance, pro které neměly práci. Ten program měl určitě svůj smysl, ale vláda ho nechala běžet zbytečně dlouho, i když už se situace zlepšovala.

S jeho koncem proto očekávám, že se objeví noví kandidáti. V situaci, kdy zoufale chybí pracovníci, to určitě pomůže trh práce rozhýbat. Je to opravdu potřeba, protože sehnat zaměstnance je dnes ještě těžší než před pandemií.

Jaké trendy přinesla pandemie do oblasti náboru?

Během posledního roku se stal běžnou formou online nábor a také onboarding, tedy proces začleňování nových zaměstnanců do firmy. Ukázalo se ale, že to tak úplně nefunguje. Člověk je společenský tvor a bez osobních setkání jen těžko poznáte energii kandidáta nebo firemní kulturu.

To je strašně důležité. Nábor proto bude do budoucna nejspíš kombinovaný. První fázi je možné zvládnout virtuálně, ale finální setkání by se mělo odehrát fyzicky. A to samé platí pro ten zmiňovaný onboarding. Nováčci se nejlépe zapracují, když vidí, jak lidé v týmu fungují, jak spolu komunikují a jakou má společnost vnitřní dynamiku.

Jak se podle vás situace na trhu práce bude vyvíjet do budoucna?

Firmy se postupně probudí ze standby módu. A řadu z nich čeká transformace. Někde se bude investovat, jinde šetřit a to vše vyvolá velké pohyby na trhu práce. Očekávám, že k tomu dojde nejdřív koncem roku, spíš v první polovině příštího roku. Začne se zvyšovat nezaměstnanost a teprve v té době se ukáže pravý dopad covidového období.

Předplatné Forbesu
KUP TEĎ!
9/2021

Výhled ČNB pro příští rok je zatím optimistický. Ale s tím, jak poroste nezaměstnanost, zadlužení a zároveň inflace, budou znát nové a nové důsledky pandemie. Cena peněz se znehodnotí a lidé si za svoji výplatu budou moci koupit méně věcí.

Nicméně když jsme zvládli loňský rok ďábla, zvládneme i tohle. Poslední doba nám všem přinesla řadu výzev, ale každá výzva dokáže člověka posunout dál. Jde jen o to ji přijmout, poučit se a pokračovat dál silnější.

Reklama
Reklama