V Německu proslul Raphael Fellmer jako „muž bez peněz“. Býval mediální hvězdou a napsal taky úspěšnou knížku Šťastný bez peněz, ve které popsal svůj pětiletý experiment, kdy „stávkoval proti penězům“. Tehdy se živil například jen potravinami vyřazenými supermarkety mezi neprodejné či prošlé.
Fellmer tak chtěl upozornit na obrovské plýtvání jídlem v západní společnosti. Dnes čtyřicetiletý otec dvou dětí ve své misi pokračuje – jen s tím rozdílem, že peněz se už nestraní. Naopak: na své myšlence postavil úspěšný byznys.
Už pátým rokem funguje v Berlíně jeho startup Sirplus, který skupuje a dál předprodává vyřazené potraviny nejen ze supermarketů, ale také od farmářů a dalších dodavatelů. Ve všech případech jde o produkty, které by jinak skončily v koši. Sirplus má víc než tři stovky partnerů, se kterými spolupracuje, a často už ho prý kontaktují sami.
„Jde převážně o potraviny těsně před vypršením lhůty minimální trvanlivosti. Takové už často obchody vyřazují jako neprodejné, i když jsou naprosto nezávadné,“ vysvětluje Fellmer základy svého byznysu.
„Kromě toho prodáváme věci, u kterých výrobci třeba změnili obal nebo velikost balení a už je nechtějí v klasických obchodech nabízet,“ dodává. Dodavatelům platí za převoz zboží a taky symbolickou sumu za samotné produkty, které už měly namířeno do popelnice.
„My ty věci zachraňujeme a vracíme do oběhu,“ konstatuje podnikatel, jehož byznys úspěšně roste: Sirplus má čtyřicet zaměstnanců, šedesát tisíc stálých zákazníků a měsíční obrat 300 tisíc eur (v přepočtu necelých osm milionů korun). Ten se firmě meziročně dokonce ztrojnásobil.
Sirplusu nahrává samozřejmě současná situace, tedy zdražování a snaha lidí ušetřit. Zákazníci u něj nakoupí průměrně o třicet až čtyřicet procent levněji než třeba v supermarketech. „U některých položek přitom ušetří až devadesát procent,“ tvrdí Fellmer.
Většina prodávaného sortimentu jsou produkty těsně před vypršením lhůty minimální trvanlivosti. Takové tvoří osmdesát pět procent sortimentu. Firma se však nebojí ani výrobků po vypršení této lhůty – má jich v nabídce zbylých patnáct procent. Nejsou přitom podle Fellmera nijak zdravotně závadné, klíč je v rozdílu mezi „minimální trvanlivostí“ a datem spotřeby.
Produkty s označením „spotřebujte do…“ jsou po vypršení této lhůty už zdravotně závadné. Naopak konzumace potravin krátce po překročení „data minimální trvanlivosti“ je bezpečná, jen si na nich lidé možná moc nepochutnají.
Na to má však Sirplus svůj zkušební tým. „Ochutnáváme jídlo, děláme senzorické testy, prostě k němu třeba jednoduše čicháme. Zjišťujeme, zda jsou potraviny ještě v pořádku. K zákazníkům pak pustíme jen ty výrobky, které našimi testy projdou,“ popisuje podnikatel, který nabízí dvě stě padesát produktů a sortiment chce do konce roku rozšířit na tisícovku.
<!-- wp:paragraph -->
<p>Do Čedoku nastoupil v roce 1992 jako průvodce a za studií tak kombinoval příjemné s užitečným – tedy cestovatelskou vášeň s přivýdělkem. Po téměř třech dekádách v cestovním ruchu se Stanislav Zeman do nejstarší české cestovky před třemi lety vrátil, tentokrát jako její CEO.</p>
<!-- /wp:paragraph -->
<!-- wp:paragraph -->
<p>To samozřejmě netušil, že bude muset firmu s třímiliardovým obratem provést největší krizí, jaké za sto let existence čelila. Po prvním koronavirovém roce vypadaly výhledy do budoucna dost temně: podle Světové organizace cestovního ruchu se počet turistů snížil o 74 procent a na letošek organizace vyčíslila ztráty globálního turistického průmyslu na 1,3 bilionu dolarů (bezmála 28 bilionů korun).</p>
<!-- /wp:paragraph -->
<!-- wp:paragraph -->
<p>Bilance po letní sezoně je však mnohem optimističtější. Čedok, v zádech se silným akcionářem v podobě polské cestovní kanceláře Itaka, hlásí úspěšné léto s nárůsty prodejů nad úroveň roku 2019. Před zimou tak Stanislav Zeman hýří optimismem i novými nápady.</p>
<!-- /wp:paragraph -->
<!-- wp:paragraph -->
<p><em>Jak Čedok zvládá pandemickou krizi? Odnáší si z ní i pozitivní zkušenosti? A jak se podle Zemana změní pravidla byznysu, který za uplynulé dva roky utrpěl astronomické ztráty? </em></p>
<!-- /wp:paragraph -->
Kromě potravin má Sirplus v nabídce třeba i kosmetiku nebo drogerii. Nejvíc žádané jsou prý speciální boxy s jídlem, jejichž prodej tvoří šedesát procent obratu. Za pětadvacet eur si tu lze objednat například box s veganskými specialitami, svačinový box nebo bedýnku se zeleninou.
Populární jsou i Fellmerovy cooking boxes, tedy krabice se surovinami na vaření a s konkrétními recepty na bezmasá jídla. „Mezi naše zákazníky patří velká komunita veganů a vegetariánů nebo taky lidí, kteří chtějí jíst organické potraviny od farmářů. Jsou to většinou lidé mezi třiceti až čtyřiceti lety a převážně ženy,“ vyjmenovává Fellmer.
Sirplus dnes funguje jen jako e-shop, protože Fellmer se snaží vše držet co nejvíc ekologické a udržitelné. Pro dopravu proto využívá jen firmu zavážející v elektromobilech. Ještě před pandemií koronaviru měl však sedm kamenných prodejen v Berlíně.
„Musel jsem je zavřít kvůli pandemii, kdy se lidi víc přesunuli do online prostředí. A online se nám nakonec osvědčil víc,“ konstatuje podnikatel, který chce se svým byznysem expandovat do zahraničí a rád by začal s prodejem i v Česku.
„Plánuji to tak v horizontu dvou let. Nejdřív bych rád pokryl celoněmecký trh, takže mířím do zemí, jako jsou Švýcarsko nebo Rakousko,“ vyjmenovává muž, který má s mezinárodními projekty četné zkušenosti.
Fellmer stál u zrodu foodsharingového hnutí, fungujícího dnes v mnoha evropských zemích. Po Německu navíc provozuje také speciální lednice, kam mohou lidé odkládat jídlo, které sami nespotřebují a nechtějí ho vyhodit.
Při prohrabování popelnic ho v minulosti zachytili reportéři RTL. Na dotaz, zda to není nechutné, jim tehdy Fellmer odpověděl, že za nechutné považuje jen vyhazování jídla, zatímco lidé v ostatních koutech světa hladoví.
„Denně vyhodíme tolik jídla, že jenom část z toho by stačila k nasycení hladovějící většiny světa,“ tvrdí Fellmer a upozorňuje, že jen v Německu se vyhodí kamiony jídla každou minutu. Na neúprosnou statistiku plýtvání jídlem přitom upozorňují i mezinárodní organizace.
Podle údajů OSN se jen v Evropě ročně vyhodí zbytečně devadesát milionů tun potravin. Nejvíc plýtvají domácnosti: v koši končí asi polovina jídla ze všech nákupů.
