Před dvěma lety jsem se s Markem Riederem setkal v jeho kanceláři v komořanském sídle Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), abychom se bavili o ničivých povodních, které Česko zasáhly v září roku 2024. Dnes jsme se zde sešli, abychom se ponořili do příčin a důsledků letošních vln veder i extrémního sucha, které sužuje celou Evropu.
„Obojí se střídá a tím i mizí ten typický průběh ročních období, na který jsme byli zvyklí,“ začíná pán českého počasí vyprávět pohodlně usazený na zeleném sofa. Mark Rieder je původní profesí hydrolog, dlouhá léta dohlížel na jednu z největších zásobáren pitné vody v Česku, nádrž na řece Želivce.
V kombinaci s přístupem k datům klimatického modelu Perun, který běží na výkonném počítači ve vedlejším komořanském zámečku a každým dnem několikrát přepočítává, jak bude Česko vlivem klimatických změn vypadat za sto let, v naší kotlině těžko najdeme kovanějšího odborníka, který by mohl čtenářům lépe přiblížit, jaký bude stav podzemních i povrchových vod v horizontu následujících desítek let.
„Pracovalo se se třemi scénáři změny klimatu: optimistickým, středním a pesimistickým. Ten optimistický už se vůbec nepoužívá, protože je úplně pasé,“ říká k tomu Rieder s tím, že v pesimistickém scénáři zmizí z českých řek až polovina ročního průtoku.
„To ve svém důsledku znamená, že některé toky, u kterých jsme zvyklí, že v nich byla voda vždycky, teď budou v tom letním období vysychat a budou místo nich suchá koryta,“ říká v rozhovoru.
V něm se zamýšlí, jak by se Česko mělo na sucho adaptovat, vysvětluje, proč dnes není problém s pitnou vodou, ale že za pět let může být, a také proč se obává masy teplého vzduchu nad severní Afrikou, která dnes rekordně ohřívá Středozemní moře.
„Ve chvíli, kdy máte teplou vodu v mořích a máte i extrémně teplý vzduch, tak ten vzduch je schopný naakumulovat daleko větší množství vodní páry,“ říká muž, který před dvěma lety obdržel vyznamenání za včasnou předpověď posledních povodní.
„Nedejbože, že by se ten horký a extrémně vlhký vzduch začal dostávat nad střední Evropu,“ dodává s tím, že problémem do budoucna nebude nižší úhrn srážek, ale vyšší výpar.
Foto Anna Kovačič
Před dvěma lety jsme se u vás sešli, abychom probírali zejména povodně. Teď se budeme bavit hlavně o suchu. Je obojí znakem klimatické změny a něčím, na co si budeme muset střídavě zvykat?
Jedním z hlavních projevů klimatické změny u nás by mělo být to, že by se měly více vyskytovat právě tyto extrémní situace. Neznamená to, že podobné extrémní situace nebyly v minulosti. Byly, byly leckdy extrémnější, ale teď jde o četnost výskytu těchto extrémních situací v čase.
Před necelými dvěma lety jsme zažívali dramatické povodně, teď máme dlouhotrvající sucho. A to se střídá a mizí tím ten typický průběh střídání ročních období,na který jsme byli zvyklí.
Neznamená to, že podobné extrémní situace nebyly v minulosti. Byly, byly leckdy extrémnější, ale teď jde o četnost výskytu těchto extrémních situací v čase.
Pokud si dobře pamatuji, už na jaře jste vydávali zprávu, že letos prožíváme největší sucho za posledních 65 let? Znamená to, že větší ve své kariéře nepamatujete?
Určitě pamatuju. Jen poslední období sucha 2015 až 2018 bylo větší než to, které zažíváme teď. Takové výkřiky tedy nepocházejí z našeho ústavu, protože tomu tak není.
Dá se ale třeba říct, že byla nejnižší zásoba vody ze sněhu za posledních 65 let. Nebo že zaznamenáváme nejnižší hladiny podzemních hlubinných vrtů za posledních 65 let. To vše je pravda.
Nicméně když se podíváme na celkový srážkový deficit, tak nám chybí zhruba 130–150 mm srážek. Za zmiňované období 2015–2018 se deficit pohyboval někde kolem pěti set milimetrů srážek. Ale tehdy se tento deficit naakumuloval v průběhu delšího časového období.
Z období před deseti lety si ale nevybavuji tolik vyschlých koryt potoků a řek jako letos.
Letos je to ojedinělé v tom, že na více než 250 odměrných stanicích z celkových pěti set zaznamenáváme vůbec nejnižší průtoky. To znamená, že na více než polovině našich stanic zaznamenáváme minimální průtoky.
Považujete letošní situaci za katastrofickou?
Já se snažím sucho určitým způsobem relativizovat. Ano, dnes jde o velmi silné sucho, ale když budeme říkat, že to je katastrofický extrém, tak nevím, co budeme říkat, až skutečně to extrémní sucho přijde. Až bude trvat čtyři pět let v řadě a začne být problém zásobovat lidi pitnou vodou. To bych pak opravdu nevěděl, jaká silnější slova používat.
Problémy se zásobováním pitnou vodou v Česku letos nehrozí?
Je to lokálně odlišné. Naprostou většinu obyvatel máme zásobovaných z veřejných zdrojů. A teď jde o to, zda jde o robustní vodárenský systém, jako je například u nádrže Želivka, nebo jestli jde o malý lokální systém, tedy typicky když má obec své vrty. A v tomto případě dnes mají problémy ty zranitelnější z nich.
Zaznamenávám, že jsou obce, které do svých vodojemů nechávají navážet pitnou vodu, aby nebyly přerušeny dodávky jejím obyvatelům. Jsou obce, které už v červenci vyhlásily zákaz napouštění bazénů a zalévání pitnou vodou. Otázkou pak ale je, jak to lidé dodržují.
Suma sumárum, naprostá většina obyvatel České republiky nemá vůbec žádný problém se zásobováním pitnou vodou, ale to neznamená, že neexistují místa, kde ty problémy jsou.
Existují komise, které sucho monitorují a rozhodují o opatřeních?
Ano, jde vlastně o obdobu povodňových komisí. Ve vodním zákoně je speciální hlava zákona nově dodaná právě po tom posledním období sucha mezi lety 2015 a 2018. A ta ukládá povinnost krajským úřadům mít zpracované plány pro zvládání sucha stejně tak, jako mají povinnost mít zpracované povodňové plány.
A ve chvíli, kdy Český hydrometeorologický ústav vydá výstrahu před suchem v povrchových vodách nebo před suchem v podzemních vodách, případně před suchem v povrchových i v podzemních vodách, tak by se měly aktivovat takzvané suché komise. To je obdoba povodňových komisí, a právě ty by se měly začít zaobírat regulacemi.
Takové komise by měly říct: tak, teď vyhlásíme na území kraje kompletní zákaz napouštění bazénu. Ale pak jde i o navazující regulace ve smyslu nařízených omezení odběrů povrchových nebo podzemních vod pro průmysl nebo pro zemědělství, a až v poslední řadě i pro lidskou spotřebu.
A jak daleko jsme od podobných výstrah?
Výstrahy platí, jsou téměř na stu procentech území České republiky, akorát se liší tím, jestli je sucho i v povrchových a podzemních vodách, anebo jenom v povrchových nebo podzemních.
Nicméně, co já vím, tak komise pro zvládání sucha zasedly zatím jenom na dvou krajích. Zatím na ně nebyl tak velký tlak, navíc pro samosprávy jde o relativně novou povinnost.
Navíc sucho je oproti povodním jaksi jiné v tom, že je dlouhotrvající a jeho nástup je pomalý, takže vlastně nemusíte reagovat rychle. A ve chvíli, kdy člověk nemusí reagovat rychle, se snadno stane, že občas nereaguje vůbec.
Ve chvíli, kdy člověk nemusí reagovat rychle, se snadno stane, že občas nereaguje vůbec.
Myslíte, že budeme muset letos sáhnout k některým speciálním opatřením?
Věřím, že k žádným dramatickým opatřením nebudeme muset sahat třeba tak, jak museli sahat v Maďarsku, pokud jde o omezení výroby v jaderné elektrárně kvůli nízké hladině Dunaje. K takovým opatřením v České republice nebudeme muset sahat už jenom proto, že obě jaderné elektrárny mají k dispozici nádrž, kde je dostatečné množství akumulované vody.
Co je dnes největší problém pro Česko v kontextu sucha? V čem nás dnes ovlivňuje nejvíc?
Na první dobrou jde úplně nejvíc o zemědělství. To je zřejmé, ať už v komerčním, nebo v hobby zahrádkářském měřítku. Tam je nyní ten negativní dopad zřejmě úplně největší.
Víte, sucho má ještě jednu nepříjemnou vlastnost. A tou je, že my můžeme nakrátce informovat o suchu, mohou se zavést zmiňované regulace, ale v danou chvíli to už nikoho nezachrání, Pána Boha to neobměkčí. Takže nezbývá než čekat na to, kdy se srážkový deficit zase projeví srážkovým přebytkem.
Obáváte se povodní?
Samozřejmě se bojíme opakování situace z roku 2024.
Vlny veder, které byly ve velké části Evropy včetně České republiky, jsou způsobeny tím, že je extrémně horký vzduch nad severní a severozápadní Afrikou. A tento horký vzduch dramaticky ohřívá i moře, a to Středozemní a koneckonců i Černé moře.
S vodou budeme muset začít hospodařit trošičku jinak.
U Mallorky padl rekord, kdy teplota vody dosáhla na 33 stupňů Celsia…
Ano. Tyto teploty jsou o pět až šest stupňů vyšší, než je dlouhodobý průměr. A ve chvíli, kdy máte teplou vodu v mořích a máte i extrémně teplý vzduch, tak ten vzduch je schopný naakumulovat daleko větší množství vodní páry.
Vyšší výpar dostane více vody do vzduchu a je jen otázkou, kde a kdy spadne?
Jde jen o to, jaká bude synoptická situace. Jak budou rozmístěny tlakové útvary a nedejbože, že by se ten horký a extrémně vlhký vzduch začal dostávat nad střední Evropu.
Zažijeme tedy zas zářijové povodně?
V žádném případě je nechci přivolávat, jenom jsem vyjádřil, z čeho máme trošičku obavy. Podmínky pro to, aby se někde vyskytly velmi silné srážky a vysoké srážkové úhrny, jsou bohužel velmi dobré.
Dokáže letošní sucho z pohledu hydrologie srovnat jedna zima?
Věřím tomu, že ho srovná, a věřím tomu, že vše bude opět v pořádku. Ony ty extrémy totiž vždy chodily na obě strany. Navíc ten deficit chybějící vody, pokud jde o srážkové úhrny, vlastně není až tak dramaticky velký. Zažili jsme daleko horší.
Zároveň naše modely, které počítají vývoj změny klimatu nad územím České republiky, se všechny shodují v jedné věci. A tou je, že celkový roční úhrn srážek na území České republiky bude pořád stejný a měl by se pohybovat stále někde kolem 600 až 650 milimetrů.
Jen s tou vodou budeme muset začít hospodařit trošičku jinak, umožnit její zasakování víc do podzemí, abychom ji dotovali, protože srážky budou kratší, ale budou o to intenzivnější.
Pokud se suchem už nic moc neuděláme, přichází čas adaptace? Bude se v krajině objevovat více tůní, meandrů, začne se jinak orat, aby se voda z polí neodplavovala pryč?
Půdě dnes chybí organická hmota, která se nezaorává, takže schopnost půdy zachytit a udržet vodu je menší. To ale ve výsledku znamená jen to, že zasakuje do hlubších horizontů. V tom bych ale až tak velký problém vzhledem k zásobám neviděl, problémem je pak hospodaření s ní.
A pokud jde o tůně, meandry a tak podobně, tak všechno, co povede ke zpomalení odtoku vody z krajiny, nám určitě pomůže. Na druhou stranu bych chtěl varovat před budováním tůní bagrem, kdy jen odkryju hladinu podzemních vod k jejich volnému výparu. Tím se přidá vlastně jen další spotřebiště.
Člověk k tomu musí přistupovat fundovaně a s nějakým zdravým selským rozumem.
Jistě to už nebude takové, jako to známe z našeho dětství, kdy člověk strávil polovinu prázdnin v holínkách a v pláštěnkách a v zimě byly hromady sněhu.
Budou vyschlá koryta v Česku do budoucna častějším jevem? Tak jako je tomu dnes v jihoevropských zemích, kde jsou řeky rozvodněné od podzimu do jara, v létě ale běžně zcela vyschlé.
Pracovalo se se třemi scénáři změny klimatu: optimistickým, středním a pesimistickým. Ten optimistický už se vůbec nepoužívá, protože je úplně pasé.
Podívejme se i na to, jak se změní celkové roční odtoky v jednotlivých profilech na tocích na území České republiky. Jde o celkové množství vody, které v daném místě proteče za rok. V případě středního scénáře se odtoky sníží o 25 až 30 procent, v případě pesimistického scénáře o více než 50 procent.
To ve svém důsledku znamená, že některé toky, u kterých jsme zvyklí, že v nich byla voda vždycky, teď budou v letním období vysychat a budou místo nich suchá koryta, nebo v nich poteče úplné minimum. A to už bude obrovský problém.
Budeme si za dvacet let říkat, že dnes bylo hodně vody? Nebo to neplatí, když roční úhrn srážek má být podobný?
Záleží na tom, jakým způsobem se adaptujeme. V případě, že budou existovat funkční adaptační opatření, tak si myslím, že bychom nemuseli být sentimentální, co se týká vody.
Ale jistě to už nebude takové, jako to známe z našich dětství, kdy člověk strávil polovinu prázdnin v holínkách a v pláštěnkách a v zimě byly hromady sněhu. V tomto už dnes sentimentální jsem. Ale možná je to jenom věkem.
Hrozí na některých místech Česka desertifikace?
Určitě hrozí. A řekl bych, že už i částečně probíhá. A to na Jižní Moravě a na těch, řekněme. nejexponovanějších lokalitách. Je to působením kombinace změny klimatu a také způsobu hospodaření na té půdě. Ale to je spíš otázka na odborníky, kteří se zabývají půdou, a to my nejsme.
Přijde mi, že ze sucha možná dnes nemáte tak velké obavy jako z povodní, které by mohly přijít.
Tak to není. Vezměte si, že dle statistik měly vedra během letošního června na svědomí deset až patnáct tisíc obětí. Počítá se to samozřejmě v rámci nadúmrtí nad běžným průměrem, jelikož příčiny úmrtí jsou často odlišné, ale mají společný jmenovatel.
A kdybychom to číslo vzali a rovnoměrně to přepočetli na území České republiky nebo na počet obyvatel, tak my tvoříme zhruba tři procenta Evropy. A tři procenta z deseti tisíc je nějakých 300 lidí, kteří zemřeli na důsledky toho, že bylo extrémní vedro nebo extrémně vysoké teploty. A de facto se v reakci na to nic nestalo.
Co by se mělo stát?
Myslím tím, že by někdo nějak intenzivně varoval a instruoval, jak by se lidi měli chovat, chránit, dbát na prevenci. Vezměte si, kdyby během povodní přišlo o život 250 lidí. Z toho by se hned vyvozovaly osobní důsledky.
Ale je to prostě tím, že povodeň je dramatická. Bere střechy, bere domy, unáší pejsky uvázané u boudy, to vše je obrazově a mediálně zajímavé. Sucho není tak dramatické, protože nastupuje pomalu a jeho projevy jsou dlouhodobé.
Takže není to tak, že by mě víc strašily povodně. Bráno touto optikou, že lidem sucho nepřijde vlastně tak strašné, mě děsí víc než povodně.
Na to bych dokázal odpovědět ve chvíli, kdy by něco podobného proběhlo a já bych mohl mít srovnání.
Ale obecně bych řekl, že to proběhlo relativně dobře hlavně díky té koordinaci, což už nebylo o lidech, kteří jsou ve vládě. To jsou lidé, kteří jsou na podnicích jednotlivých povodí, u hasičů, zkrátka u těch výkonných složek, nikoli politických. Věřím, že by tato koordinace probíhala stejně dobře i dnes.
