skip to main content

Počet úderů za minutu. Představení bpm vám zastaví srdce a pak ho znovu rozbuší

Umělecké kruhy se v České republice dlouhé roky dělily na dva pomyslné proudy: formální a alternativní. Snahu o alternativnější přístup zaměřený na mladší cílovou skupinu organizacím typu Národního divadla či České televize upřít nemůžeme.

Pokusy zde během let rozhodně byly, ale tradiční témata i zpracování přesto nadále silně vedla. Časy se však postupně s přelomem nové dekády začaly měnit. Jedním z příkladů je baletní inscenace bpm, která měla premiéru v březnu na hlavní scéně Národního divadla.

Název je zkratkou pro „beats per minute“, tedy pro počet úderů za minutu – v rytmu hudby, v pohybu a při tlukotu lidského srdce. Toto dvě hodiny a dvacet minut dlouhé představení je kombinací tří choreografií rozdílných tvůrců. Vzniklo pod taktovkou uměleckého ředitele Baletu Národního divadla Filipa Barankiewicze.

„Když jsem v hlavě před lety začal plánovat tuto inscenaci, věděl jsem, že zakončit chci dílem Bill Sharon Eaya  a Gaie Behara, které se těší všeobecnému světovému renomé. Tato vskutku signifikantní a velmi současná choreografie si již získala uznání po celém světě. Pak, v roce 2018, jsem o novou kreaci požádal Ayala Dadona. Izraelský choreograf a tanečník studoval na prestižní Batsheva School a založil Sol Dance Company. Je to nadějný umělec,“ říká.

Přiznává také, že Ayal Dadon souhlasil, prý vůbec není běžné. „Obvyklá praxe v tanečním světě vypadá tak, že tvůrce poskytne souboru již hotové starší dílo. Seznámí se tak se souborem, a pak případně přijde souhlas s novou tvorbou,“ prozrazuje Barankiewicz.

Ale Dadalonova ARTZA vznikla přímo na místě zde v Praze, inspirována nejen energií zdejšího souboru, ale i samotným divadlem.

Pozornost českých diváků však vzbudilo dílo Bohemian Gravity: V promýšlené skladbě titulu jsem chtěl dostát i své umělecké vizi, být inovativní a zároveň zahrnout do dramaturgie díla reflektující místní identitu. Proto jsem ke spolupráci pozval Yemiho A.D., což je nejen choreograf, ale také multikulturní a multidisciplinární umělec a vizionář,“ dodává Filip Barankiewicz.

Yemi A.D. si na pomoc s vytvořením hudební stránky přizval jednoho z hlavních zástupců mladé generace a letošní osobnost žebříčku magazínu Forbes 30 pod 30. Hudebního producenta a DJ známého pod přezdívkou NobodyListen. Ten se na hudební undergroundové scéně proslavil svými rave party Addict.

Za kostýmní stránkou zase naopak stojí nově oceněná držitelka prestižní ceny Czech Grand Design a profesorka Ateliéru design oděvu a obuvi na pražské UMPRUM Liběna Rochová.

Reklama

Celý tým stvořil fascinující podívanou pro všechny věkové kategorie. Pro Národní divadlo se tak jedná o svěží energii, která může přilákat úplně nový typ publika.

Sám to potvrzuje i Filip Barankiewicz: Tak jako pečujeme o poučené diváky či baletní fajnkšmejkry a věnujeme se i dětskému divákovi, hledáme také cesty, jak získávat teen generaci. Tanec je uměním těla, je svobodný a rád posouvá hranice. A to jsou kvality, kterým mladá generace rozumí.“

Je právě tato skutečnost důkazem, že se česká kultura pomalu, ale jistě transformuje a nechává prostor pro progresivnější přístupy? Ano i ne. Náznaky určité transformace můžeme bezpochyby najít v celém kulturním spektru od filmu až k hudbě.

Za příklad si můžeme vzít Českou televizi. Ta se před dvěma měsíci pochlubila novým internetovým seriálem pro mladé TBH, která svým krátkým formátem kopíruje trend zahraničních teen seriálů. 

V českém filmovém průmyslu můžeme sledovat ambice vyrovnat se kvalitou tvorbě zahraničních štábů, které poslední roky dokonce často natáčejí v Česku.

Prostor tak začínají dostávat čím dál mladší režiséři a producenti s čerstvou energií a touhou vyrovnat se zahraničí. Za zmínku určitě stojí Julie Žáčková, mladá producentka, držitelka Českého Lva a spoluzakladatelka organizace podporující mladé filmařky Girls in Films Prague.  

Hudebnímu průmyslu vévodí, i když si to česká společnost ještě nechce přiznat, rapoví umělci. Můžeme tak být v přímém přenosu svědky pomalu probíhající revoluce, kdy i sebevíc konzervativní organizace reagují na kulturní změny mladé generace. Právě tento mix dvou pomyslných rovin však podněcuje vznik zajímavých projektům, ze kterých můžou obě strany těžit a vzájemně se obohacovat. Stále však máme před sebou dlouhou cestu.