skip to main content
Forbes Woman

Podnikatelky první republiky: Marie Tilleová, mecenáška, sběratelka a královna textilu

Její jméno je dnes prakticky už zapomenuto. Znají ho snad jen znalci, historici, a pak jistě návštěvníci Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Paní Marie Tilleová (1901–1983) patřila totiž k největším mecenáškám zdejších sbírek módního historického modelového textilu, jak Uměleckoprůmyslové museum před několika dny připomnělo: od narození Marie Tilleové totiž 30. dubna uplynulo 120 let. 

Její dary, šaty, které kdysi v mládí sama nosila a dávala je na odiv ve zlaté éře první republiky při nejrůznějších společenských příležitostech, jsou v muzeu dodnes k vidění. Není jich málo a dodnes nám dávají nahlédnout, jaká byla móda a styl meziválečného Československa. 

A nejde jen o dobu první republiky. Dary Marie Tilleové, to je celá rozsáhlá rodinná kolekce více než 60 kusů kompletních dámských oděvů z let 1820 až 1970, které rodina Tilleové i jejích předků pečlivě schraňovala a ošetřovala po celé generace.

Patřilo sem také asi třicet pánských kompletů a okolo stovky nejrůznějších doplňků, prádla, dětského oblečení a krajek, které společně tvoří fond, který je pozoruhodný nejen svou kvantitou, ale především mimořádnou profesionální kvalitou, jak dnes upozorňují kurátoři sbírek. 

„Garderoba Marie Tilleové dodnes tvoří základ muzejní kolekce z oblasti té nejluxusnější produkce pražských módních závodů. Stejně významným přínosem pro sbírku UPM jsou i starší oděvní památky z jejího majetku,“ upozorňuje historička, kurátorka Uměleckoprůmyslového musea Eva Uchalová. 

Reklama

Marie Tilleová, žena, která se narodila právě před 120 lety, významnou měrou přispěla k realizaci velkých výstav, které mohli návštěvníci Uměleckoprůmyslového musea obdivovat v posledních letech. Ať už to byla nedávná velká výstava Hanny Podolské, menší expozice připomínající historii salonu Rosenbaum ve foyeru muzea, nebo třeba velký projekt Biedermeier, který UPM realizovalo před několika lety, všude byly k vidění i modely ze sbírek, které muzeu věnovala Marie Tilleová. 

Kdo tedy byla tato mecenáška, sběratelka a filantropka, za níž je nepochybně velmi pozoruhodný životní příběh, mapující prakticky celé dvacáté století? Proč je dnes takřka zapomenuta? Pojďme se v našem víkendovém seriálu vydat i po jejích stopách. 

Marie Tilleová

Marie Tilleová, zvaná v rodině Mimi, se narodila v Olomouci 30. dubna 1901 rodičům Františku Šuldovi, který byl vojenským lékařem, a Cecilii, pocházející z olomoucké rodiny Závodných. V této rodině ženy podnikaly už od 19. století, což bylo v té době věcí poměrně mimořádnou. Podnikatelský a obchodní talent, stejně jako láska ke krásným věcem a kvalitní módě, se přenesly i na matku a dceru.

Už Terezie Závodná, matka Cecilie a babička Mimi, vlastnila na Horním náměstí v Olomouci obchod se střižním zbožím, kde se údajně prodávaly i látky z proslulého vídeňského sdružení Wiener Werkstätte.

O fond se pečlivě starala, její dcera mi vyprávěla, jak jako dítě nesnášela, když se dvakrát do roka všechny tyto oděvy nechávaly vyvětrat, zbavily se prachu a opět uložily.

„V rodině byl tedy po celé generace pěstovaný cit pro textil a odívání, jak ukazuje značný počet historických oděvů, uchovávaný po předcích, i jejich vysoká kvalita. O tento fond se majitelka pečlivě starala, její dcera mi vyprávěla, jak jako dítě nesnášela, když se dvakrát do roka všechny tyto oděvy nechávaly vyvětrat, zbavily se prachu a opět uložily,“ připomíná ve vzpomínce na důležitou mecenášku zdejších sbírek historička Eva Uchalová, která se osobností Marie Tilleové dlouhodobě zabývá.

Tato péče o oděv se několikanásobně vrátila. Coby podnikatelé s textilem se v této rodině dovedli o látky dobře starat, i proto zůstaly jednotlivé exponáty dodnes tak zachovalé a v perfektním stavu: přežily přitom dvě světové války i éru komunismu, což nebylo zdaleka zvykem. A překonaly ještě mnohem víc. V pozůstalosti této rodiny zůstaly zachovány i modely doslova stovky let staré.

Uměleckoprůmyslové museum později obdrží třeba bílé vyšívané pozdně empírové šaty nebo zelené vyšívané šaty ze čtyřicátých let 19. století, které později budou patřit k největším lákadlům na zmíněné výstavě českého biedermeieru. 

Z 19. století pochází z této pozůstalosti i živůtek plesové toalety se značkou slavného pařížského salonu Worth. U Wortha přitom ostatně šily i nejznámější panovnice té doby – britská královna Viktorie, francouzská císařovna Evženie a jejich vrstevnice, rakouská císařovna Alžběta, zvaná Sissi. 

Už matka paní Marie Tilleové, Cecilie Šuldová, musela být mimořádnou osobností. Dle oděvů, které se po ní zachovaly, musela být dámou orientující se v nejmodernějších proudech módy. Ženy z této rodiny byly také na tehdejší dobu velmi zcestovalé a měly velký rozhled, pěstovaly se tu ušlechtilé koníčky, dbalo se na kvalitní vzdělání – u synů, ale i u dcer, které ovládaly mnoho jazyků.

Reklama

Hlava rodiny, MUDr. František Šulda, působil jako c. a k. plukovní lékař v tehdy velmi mondénním Krakově, v letech 1910 až 1914 zas rodina pobývala v Sarajevu, žili tu zřejmě i v době nešťastného atentátu na následníka trůnu, arcivévody Františka Ferdinanda, který se stal rozbuškou konfliktu první světové války. 

Po politickém převratu a vzniku nové Československé republiky se rodina Šuldových, v níž Marie – Mimi vyrůstala, přestěhovala do Prahy – a rodina se přeorientovala i na pražskou módní produkci. Příkladně historička Eva Uchalová připomíná, že již v roce 1919 byly pro paní Šuldovou ušity šaty v Praze u Hanny Podolské, která svůj salon teprve začínala budovat a rozvíjet (největší slávu zažije až v následujících dvou desetiletích). 

V tomto prostředí Marie – Mimi vyrůstala. Cit pro módu zdědila po matce, i ona vyhledávala styl a eleganci. Ve věku třiadvaceti let si nechá v paláci Koruna na Václavském náměstí ušít třeba pestře vyšité krepdešínové šaty ve stylu art deco u Arnoštky Roubíčkové, jejíž příběh jsme vám představili před týdnem.

V následujících letech se Mimi Šuldová, později Tilleová, stane věrnou zákaznicí Oldřicha Rosenbauma. Odtud totiž pochází většina jejích vycházkových a společenských šatů i plesových toalet.

V roce 1928 se pak Marie Šuldová provdala za Dr. Ing. Jana Tilleho a její vliv vzrostl. Ing. Tille byl ředitelem Báňské a hutní společnosti a jako takový měl velkou úlohu v budování průmyslu a obchodu první republiky. V průběhu celé své profesní kariéry patřil manžel Marie Tilleové k čelným představitelům československého báňského a hutního průmyslu, působil jako vysokoškolský pedagog, vědec a organizátor oboru, člen celé řady českých i mezinárodních profesních organizací. 

Vedle toho byl vynikajícím sportovcem, mimo jiné byl mistrem ČSR v šermu kordem a reprezentantem ČSR v šermu na olympijských hrách v r. 1924 v Paříži a 1928 v Amsterodamu. Po boku manžela byla Marie Tilleová mimořádně aktivní, manžela všude doprovázela, společně se účastnili i těch nejvýznačnějších podniků a akcí. Marie Tilleová zároveň působila v řadě nadací, organizovala charitativní akce, angažovala se ve vzdělávání žen a dívek, ale například i v pomoci samoživitelkám.

Manželé Tilleovi v Nice v roce 1928. Marie Tilleová má oblečený komplet tenisových šatů z bílého krepdešínu a kabátku z jahodově růžového úpletu z pražského salonu Rosenbaum.

Sama byla i nadšenou amatérskou sportovkyní, což ostatně dokládá i její dochovaná garderoba a některé archivní fotografie. Příkladně v roce 1928 se manželé nechali fotografovat v Nice po tenisovém zápasu, jehož se paní Marie účastnila v apartním sportovním kompletu z pražského salonu Rosenbaum.

Kolekce oděvů paní Marie Tilleové představuje její vlastní oblečení, které používala při svém bohatém společenském životě po boku manžela. Působili převážně v Brně a v Praze, často vyjížděli do zahraničí, paní Tilleová žila střídavě v Praze, v Mladé Boleslavi, kde měla vilu po rodičích, v Olomouci a v Brně. 

„Zcela mimořádná je okolnost, že paní Tilleová dokázala téměř ke všem oděvům podat i informace, pro jakou příležitost byly oděvy pořízeny a kdy si je oblékla znovu. Poskytla nám tím velmi živý obraz o společenském životě manželů i autentický pohled na oděvní etiketu meziválečného období v ČSR. Poslední model Mimi je z roku 1948, z pozdějších let jsme pro sbírku získali několik oděvů její dcery Marie,“ vzpomíná na důležitou mecenášku Eva Uchalová.

Příznačná pro paní Tilleovou byla její nezištnost, když přes své postavení vdovy se zcela minimálním příjmem nabízela své předměty muzeu darem, tedy zadarmo.

Samotný proces postupného získávání šatů do sbírek Uměleckoprůmyslového musea je poutavým příběhem sám o sobě.

„Dochovaná korespondence z let 1965–1981 mezi paní Tilleovou a dr. Jiřinou Vydrovou, kurátorkou UPM, se vyznačuje společným zájmem a pochopením pro oděvní památky, ale především vzájemnou úctou a kultivovaností obou dam, již vzácnou v oné nelehké době komunistické degradace hodnot. Příznačná pro paní Tilleovou byla její nezištnost, když přes své postavení vdovy se zcela minimálním příjmem nabízela své předměty muzeu darem, tedy zadarmo,“ líčí Eva Uchalová historii neobvyklé sbírky. „Teprve na základě nabídky dr. Vydrové byla větší část akvizic zakoupena,“ dodává. 

Celý fond je pozoruhodný nejen svou kvantitou, ale především mimořádnou profesionální kvalitou. Je velmi cenným svědectvím o vysoké oděvní kultuře středostavovské společnosti v Čechách a na Moravě po dobu více než 100 let. A stojí za ním jediná žena, paní Marie Tilleová.

Až budete mít možnost, nenechte si návštěvu sbírek v Uměleckoprůmyslovém museu ujít. Už je opět otevřeno. 

A ještě tip na závěr, třeba na deštivý víkend:

Uměleckoprůmyslové museum má momentálně otevřeno a vstup zdarma. Otevřeli tu i stálou expozici Český kubismus v Domě U Černé Matky Boží a i tam je do konce května vstup zdarma. Dvě patra nábytku, obrazů a doplňků, velké pojednání o kubistické architektuře i mapa kubistických památek v Praze. Nenechte si ujít.

Reklama
Reklama