skip to main content
Forbes Woman

Velkopodnikatelky meziválečného Československa: seznamte se s Arnoštkou Roubíčkovou

V našem pravidelném víkendovém seriálu o historických podnikatelkách jsme se ve Forbesu prozatím zabývali zejména velkými jmény světového byznysu. 

Během deseti dílů jsme vám přiblížili třeba příběhy kosmetické královny Elizabeth Arden, její konkurentky Heleny Rubinstein, slavné evropské hoteliérky Anny Sacher, ikony hračkářského byznysu Ruth Handler, která stvořila panenku Barbie, milovnice cukrovinek Ethel Mars, první dámy šampaňského Barbe Nicole Clicquot Ponsardin anebo některých velkých dam světové módy, jako byly Jeanne Lanvin, Aenne Burda nebo Elsa Schiaparelli

Všechna tato jména spojovala odvaha, smysl pro riziko, touha po úspěchu, kuráž i smělá snaha změnit zavedené pořádky. 

Ovšem i v českých zemích se už v devatenáctém století rodily ženy, které si svou odvahou, pílí, nezdolným optimismem a vírou ve svůj vlastní úspěch a touhou po nezávislosti s velkými jmény světového byznysu v ničem nezadaly.

I ty jsme se vám ve Forbesu rozhodli postupně představit. 

Prvním dámou v řadě bude Arnoštka Roubíčková, narozená 1. června 1869 v Kralovicích u Rakovníka.

Ač je dnes její jméno neprávem poněkud pozapomenuto, během první republiky byla podnikatelka Arnoštka Roubíčková hlavní konkurentkou Hany Podolské a Oldřicha „Uliho“ Rosenbauma a výraznou osobností české byznysové scény. 

Arnoštka Roubíčková už jako zavedená podnikatelka | Foto Wikipedie
Reklama

A byla to též dáma s velkým vlivem. Módní salon Arnoštky Roubíčkové navštěvovala česká podnikatelská elita, oblékaly se u ní manželky továrníků, politiků a diplomatů stejně jako známé české herečky. Její modely se objevovaly v dodnes známých filmech. Její salon přinášel do prvorepublikové Prahy závan pařížského luxusu.

Narodila se jako Ernestina Popperová do početné rodiny židovského obchodníka Marcuse Poppera a jeho ženy Heleny. Po otci zdědila podnikatelský talent i zájem o obchod, po matce zase vkus a pečlivost – a taky lásku k hezkému oblečení, kvalitním látkám a elegantním střihům. 

Vyučila se proto dámskou krejčovou (výuční list získala roku 1892) a záhy pochopila, že s dobrými nápady má šanci oslovit i zákaznice zvyklé na mnohem noblesnější prostředí pražských módních salonů, jež se odkazovaly k Vídni a především nedostižné Paříži. I Arnoštka – Ernestina zatoužila po vlastním salonu. 

ještě před první světovou válkou otevřela salon, který se věhlasem ve své době rovnal i nejslavnějším pařížským módním domům.

Místo toho však přišly vdavky. Roku 1895 se vdává za Julia Roubíčka, obchodníka s obilím, a v rychlém sledu následují tři děti: Helena, Adéla a Josef. Rodina se stěhuje do Prahy. Manželství se však nakonec nevydaří. Ambice Arnoštky – Ernestiny a její touha po úspěchu, který se podle ní nevylučoval s úlohou dobré matky a manželky, byly snad na staré mocnářství příliš moderní, příliš emancipované. Manželství se definitivně rozpadlo roku 1909. 

Rozvedená matka tří dětí prokázala však velký designérský, ale i podnikatelský talent a obchodního ducha – ještě před první světovou válkou otevřela salon, který se věhlasem ve své době (a zejména ve 20. letech a počátkem 30. let) rovnal i nejslavnějším pařížským módním domům.

Všechno začalo hned v roce 1909 malým krejčovským salonem na Nekázance na Novém Městě. Arnoštka sledovala zahraniční dění, sledovala pařížské i vídeňské časopisy a k střihům, které okukovala u slavnější konkurence, přinesla nepřehlédnutelnou invenci a schopnost přizpůsobit nové nápady vkusu svých zákaznic všeho věku. 

První salon sídlil v Nekázance na pražských Příkopech. | Foto Wikipedia

„Ušití modelových šatů je psychologie. Musíte pochopit svou zákaznici a vyzdvihnout její přednosti tak, aby se dobře cítila. Jen ženě, z níž vyzařuje sebevědomí a spokojenost, to opravdu sluší,“ říkávala Arnoštka Roubíčková. 

Do rodinného podniku se postupně zapojily i dcery Adéla a Helena. A úspěch se brzy dostavil.

Reklama

Už během první světové války v roce 1916 přestěhovala Roubíčková svůj „Modelový dům Roubíček“ do druhého patra tehdejšího moderního multifunkčního paláce Koruna v dolní části dnešního Václavského náměstí – a postupně si získala ohromný věhlas. 

Za jejím úspěchem stál nejen nepochybný talent návrhářky a výborné švadleny, ale i její smysl pro marketing a nejrůznější obchodní fígle, který byl v době těsně po válce, kdy byl v mladém Československu hlad po všem novém a neokoukaném, mimořádně důležitý. 

Od 20. let tak Roubíčková spolupracovala například s proslulým fotografem Františkem Drtikolem a slavným pražským ateliérem Langhans. Nápad stavět své manekýnky v nejnovějších kolekcích před objektivy proslulých fotografů byl na tehdejší módní scéně revoluční a salonu Roubíček zajistil skvělou reklamu. Prostřední z Arnoštčiných dcer, Adéla zvaná Ada, zase spoluzakládala tehdy velmi prestižní módní časopis Elegantní Praha, do něhož reportovala i z hlavních pařížských přehlídek. 

Se svými modely, důmyslně kombinujícími časy doznívající secese s nově nastolenou modernou a stylem art deco, slavila Roubíčková úspěch i v nejvyšších kruzích. Oblékaly se tu manželky průmyslníků, herečky, manželky politiků.

Cedulka šatů | Foto Kosmas

V době své největší slávy zaměstnával módní salon Arnoštky Roubíčkové 120 švadlen a krejčových – právě jejich exkluzivní modely se objevují i v ceněném dramatu Gustava Machatého Extase s Hedy Lamarr v hlavní roli. V tomto filmu, mimochodem nedávno znovu s velkou slávou uvedeném v restaurované verzi na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách, můžeme nádherné modely z dílny Arnoštky Roubíčkové obdivovat dodnes. 

Ještě ve 30. letech byl salon Arnoštky Roubíčkové na vrcholu. Závěr jejího příběhu je ale bohužel tragický.

Rodině se totiž stal osudným její židovský původ. Zatímco starší dcera Helena s rodinou prozíravě už v únoru 1939 odešla do USA, kde žil už od roku 1923 její bratr Josef, dcera Adéla zůstala s matkou v nově vyhlášeném protektorátu. Byla tehdy už provdaná za Artura Steinhauera, spolumajitele továrny Interpharma na výrobu léčiv v pražských Modřanech, měli dvě malé děti.

Návrhy modelů od Roubíčkové

Salon ještě nějaký čas fungoval. Od období zřízení tzv. druhé republiky od roku 1938 a následného vzniku protektorátu Čechy a Morava byla však rodina Roubíčkové kvůli svému původu perzekvována, v rámci procesu tzv. arizace hospodářství byla původní majitelka nucena prodat svůj podíl ve firmě nežidovskému vlastníkovi a firma byla následně přejmenována.

Celá Adélina rodina včetně dvou malých dětí zahynula v roce 1941 v ghettu v Lodži. Arnoštka Roubíčková byla v témže roce deportována do Terezína. Odtud ji převezli do vyhlazovacího tábora v Treblince, kde zřejmě v roce 1942 zemřela. Jedné z nejvlivnějších dam prvorepublikového módního byznysu bylo 73 let.

Zcela zapomenut ale příběh Arnoštky Roubíčkové není. Díky práci kurátorů pražského Uměleckoprůmyslového musea vyšla před časem výpravná monografie o tomto meziválečném pražském módním salonu, kterou můžeme vřele doporučit. 

Studie historičky umění Evy Uchalové je založena na archivních materiálech, dobovém tisku i na údajích pamětníků a doplňuje ji bohatá dokumentace tvorby tohoto salonu – fotografie modelů a návrhových kreseb uveřejňovaných v soudobých časopisech i ukázky šatů dochovaných ve sbírce oděvů UPM.

Foto UMP

Pro přiblížení dobového kontextu jsou ke studii připojeny vzpomínky Heleny Mautnerové – starší dcery Arnoštky Roubíčkové – vydané jejími dětmi Nelly Urbachovou a Willy Mautnerem ve Washingtonu v roce 1996.

Názorně vypovídají o životě v multikulturní Praze v období jejího největšího společenského i kulturního rozmachu, o rozvoji modelového domu i o zakotvení české imigrantky ve Spojených státech amerických. Propojení obou částí publikace nabízí čtenářům plastický obraz příběhu pražské židovské rodiny i možnost hlouběji nahlédnout do historie pražské módní tvorby, která je pozoruhodná i z dnešního pohledu. 

Reklama
Reklama