Od teplotních extrémů a bilionových vesmírných milníků až po domácí politické aféry či proměny mediální krajiny – svět se i v půlce roku stále mění. Podívejte se na klíčové události dneška skrze knihy, které k nim nabízejí hlubší kontext.
Mistrovství světa ve fotbale
Tři zápasy a ani jedna výhra. Tak pro Česko skončilo letošní mistrovství světa v kopané, které stále probíhá ve Spojených státech, Kanadě a Mexiku. Letošní ročník je opravdu obří akcí – soutěž se rozšířila z 32 na 48 týmů a utkání celkem bude 104. K tomu je také potřeba mnoho stadionů, což zajišťuje šestnáct měst.
Takto velkolepá událost je náročná i na finance, podle aktuálních odhadů se ovšem bez problému vyplatí. Organizace FIFA očekává, že jí mistrovství vydělá na 189 miliard korun, z čehož necelou polovinu dělají smlouvy o mediálních právech pro více než 175 zemí.
The Age of Football: Soccer and the 21st Century – David Goldblatt
Foto Macmillan
Je to nejen hra, ale i společenské lepidlo, symbol globalizace nebo vyústění nacionalismu. Fotbal v jednadvacátém století podle sportovního novináře Davida Goldblatta zkrátka není apolitický – autoritářské státy na Východě jím prokazují svoji legitimitu, zatímco protesty proti diktátorům nachází v radikálních fanoušcích i vojáky ochotné vést revoluce.
Prostor však autor věnuje také úpadku organizace FIFA, přičemž zdůrazňuje pád jejího dlouholetého prezidenta Seppa Blattera a korupci zakořeněnou v národních fotbalových svazech.
Horko v Evropě
Uplynul teprve červen, počasí se ale zdálo spíše jako uprostřed prázdnin. Extrémní vlna hork nejdříve potrápila Velkou Británii nebo Francii, kde teploty dosáhly až 44,3 stupně celsia, a následně se rozšířila i do střední Evropy.
Vůbec nejvyšší historicky zaznamenané teploty tak hlásilo Německo či Polsko, ale i Česko, přičemž u nás došlo k posunu hned dvakrát. Poslední sobota měsíce přinesla číslo 40,9, tedy o půl stupně vyšší teplotu, než na které stál dosavadní rekord, a v neděli teploměr ukazoval o další stupeň více.
The Heat Will Kill You First – Jeff Goodell
Foto Thorndike Press Large Print
Pokud chceme, aby se nám dařilo dobře, musíme přestat koukat na horko jako pasivní jev. Takovou myšlenku ve své knize propaguje novinář Jeff Goodell, podle kterého je oteplování naopak ničivá, transformativní síla, která může rychle zabíjet a narušovat životně důležité systémy.
Dílo z roku 2023 nabízí pohled i na dnes velmi relevantní jevy – například horko v Paříži, které bylo tento měsíc tak silné, že nutilo některé obyvatele města přespávat v parcích i na studených podlahách svatostánků.
O tom píše i Goodell, který vysvětluje, že Paříž vznikla v době mírnějšího podnebí, a právě proto je město proslulé plechovými střechami a další architekturou přizpůsobenou na chladnější teploty neschopné čelit vlnám veder.
SpaceX na burze a první bilionář
Nejbohatší muž světa Elon Musk je zase o něco bohatší. Vstup jeho společnosti SpaceX na burzu ho na několik dní dostal – jako prvního člověka vůbec – nad jmění ve výši jednoho bilionu dolarů.
Firma, která zajišťuje například dopravu k mezinárodní vesmírné stanici či síť satelitů Starlink, původně chtěla vybrat 75 miliard dolarů, nakonec však od investorů získala necelých 86 miliard dolarů. Nadšení ale po několika týdnech kleslo a hodnota akcií společnosti se dnes pohybuje i pod úrovní při vstupu na burzu.
Technofeudalismus – Yanis Varoufakis
Foto Neklid
„Kdybych měl vybrat jednu osobu, která by ilustrovala nutnost technofeudalismu – jak jako slova, tak jako konceptu –, pro pochopení naší společné situace, byl by to Elon Musk,“ píše ve své knize ekonom a bývalý ministr financí Řecka Yanis Varoufakis.
První bilionář podle něj potřeboval koupit Twitter, aby se konečně dostal mezi elitní třídu cloudových „vládců“, kterým „nevolníci“ používající jejich služby vydělávají neplacenou prací. Ačkoli automobilka Tesla a společnost SpaceX fungují dobře, nejsou schopny kontinuálně vydělávat na tom, že by jim lidé dobrovolně odevzdávali svá data.
Krom uživatelů navíc tito technologičtí giganti vydělávají také na tom, že poskytují prostor prodejcům nabízet své zboží, a hlavně jejich fungování zajišťuje to, že mají uživatele ochotné v naprosté většině případů zadarmo vytvářet obsah, který láká další lidi. Ti, kdo proto nabízejí podobné služby, vydělávají na ochotě lidí bavit a informovat se navzájem pouze s minimálním nárokem na odměnu.
Zemětřesení ve Venezuele
Dva masivní otřesy v hloubce pouhých deseti až dvaadvaceti kilometrů pod zemí zasáhly na konci června Venezuelu. Chvění bylo natolik silné, že ho cítili i v Kolumbii, Brazílii i na blízkých karibských ostrovech.
Mrtvých je nejméně půl druhého tisíce, více než padesát tisíc lidí se ale stále pohřešuje. Krizi ještě zhoršuje fungování institucí, které vyvolalo rostoucí frustraci a protesty občanů ohledně rychlosti a přiměřenosti reakce vlády.
Sedmdesátičlenný tým s osmi psy do zasažené země poslalo i Česko. Jejich úkolem je nacházet lidi přežívající v troskách zřícených budov, nasazení jim však znepříjemnila situace, kdy muselo devatenáct členů zůstat na ostrově Curaçao a počkat na další spoj.
A Paradise Built in Hell – Rebecca Solnit
Foto Granta Books
Ne vše ale bývá v těchto situacích hrozné. Hollywoodské filmy sice mnohdy zobrazují lidi jako krvežíznivá zvířata, která okamžitě po katastrofě začnou krást či snad i vraždit, ve skutečnosti tomu tak ale není.
Americká aktivistka a spisovatelka Rebecca Solnit naopak z vlastního dotazování i historických materiálů zjistila, že katastrofy vyvolávají výrazný nárůst altruismu, vzájemné pomoci a sebeorganizace mezi běžnými občany.
Například po zemětřesení v roce 1906 v San Franciscu obyvatelé okamžitě zřídili provizorní výdejny polévky a komunitní tábory, zatímco místní úřady reagovaly násilnými policejními zásahy. Zemětřesení v Mexico City v roce 1985 zase ukázalo, jak selhání vlády vede občany k vytvoření vlastních záchranných týmů.
Autorku přitom vedlo k napsání knihy další zemětřesení – to z roku 1989 v Loma Prieta, kdy sama viděla, jak sousedé sdíleli své zásoby a cizí lidé si navzájem pomáhali prostě jen proto, že mohli a bez nároku na odměnu chtěli. Jak Solnit píše, když lidi zasáhne neštěstí, paradoxně to většinou vede k dočasné utopii.
Problémy Knihovny Václava Havla
V červnu došlo také k rozšíření sporu o to, jak má vypadat Knihovna Václava Havla. Její současný ředitel, ekonom Tomáš Sedláček, slibuje její kompletní restart.
Součástí nového směřování organizace má být například „vyrvání Havla pražské kavárně a vrácení ho Čechům a světu“, větší komercionalizace bývalého prezidenta či nabídnutí osobnosti Havla jako alternativy pro mladé muže, kteří dnes vzhlížejí k Andrew Tateovi.
S tímto směřováním však nesouhlasí zaměstnanci, kteří již téměř všichni podali výpověď, ani Nadace Zdeňka a Michaely Bakalových, která přestala organizaci sponzorovat. Havlova žena Dagmar teď navíc odvolala souhlas k užívání jeho jména knihovnou.
Of Boys and Men – Richard V. Reeves
Foto Swift Press
Co stojí za tím, proč dnes mladí muži hledají vzory, kterým by mohl podle Sedláčka být i Havel, ve své knize rozebírá britsko-americký výzkumník Richard V. Reeves. Za onu „krizi mužství“, kdy dnes řada chlapců zaostává ve vzdělání i na trhu práce, podle něj může změna tradičních rolí.
Místo toho, aby společnost chlapcům nabídla řešení a nenutila je do vzdělávacího systému, ve kterém se lépe daří dívkám, je ale neoslovuje nijak. Muži, kteří tak nejsou schopni najít svou roli, se proto nechávají oslovit lidmi, jako je právě Andrew Tate.
Ani oni jim nenabízejí řešení, dovolují jim však otevřeně nenávidět – jak systém, který jim podle těchto osobností sebral roli, na kterou mají údajně právo, tak ženy a menšiny, které si se změnou rolí spojují.
Reeves proto argumentuje, že pokud chce společnost fungovat v systému, kdy jsou si ženy a muži rovni, nesmí nechat chlapce sklouznout k takovým myšlenkám – je jim proto potřeba představit lepší vzory, brát vážně jejich duševní zdraví a neignorovat i fakt, že se vyvíjejí pomaleji než dívky.
Problém je i v systému školství, který muži paradoxně navrhli tak, aby v něm pracovaly hlavně ženy. Způsobem, jak zmírnit problémy chlapců, tak podle Reevese je také dostat do škol – a zvláště vyučování některých předmětů – mnohem více učitelů.
Vláda Andreje Babiše oficiálně schválila novelu mediálních zákonů, která radikálně mění český mediální systém: úplné zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas.
To bylo dlouhodobým slibem současné vládní koalice, která proti veřejnoprávním médiím vystupovala již před volbami. Argumentuje tím, že jde o zbytečnou finanční zátěž pro občany a firmy, odpůrci se ale obávají, že jde o omezování médií po maďarském stylu.
Nově tak Česká televize a Český rozhlas nebudou peníze vybírat samy od lidí, ale finance dostanou jako pevnou částku přidělenou ze státního rozpočtu. To znamená, že by politici mohli mít přímější cestu k ovlivňování, jak se o nich informuje, protože mohou tato média finančně zničit.
Česká televize a rozhlas na to zareagovaly symbolickou výstražnou stávkou, kdy například mnohé živé pořady a zpravodajské relace začínaly s minutovým zpožděním. Na obrazovkách v té době běžela grafika s odpočítáváním a vysvětlujícím textem.
Písař Bartleby – Herman Melville
Foto Vintage Classics – Penguin Books
Začínat práci o minutu později připomíná příběh o podobně pasivním odporu, který v knize od autora Bílé velryby předvádí písař Bartleby. Ani on neničí kancelář, neodchází z práce a nevyhlašuje šéfovi vzpouru, prostě jen na požadavky odpovídá: „Já bych prosím raději ne.“
Po stylu krize České televize na přelomu let 2000 a 2001, kdy se bouřící redaktoři zabarikádovali ve studiu na Kavčích horách a nocovali tam ve spacácích, se podobně chová i Bartleby – v kanceláři doslova žije.
Kauza Ondřeje Prokopa
Během jednoho týdne dokázal přijít o kariéru Ondřej Prokop, pražský politik a předseda tamního hnutí ANO. Začalo to tím, že v přehledu majetku nepřiznal tři družstevní byty, což novinářům potvrdil. Bránil se ovšem tím, že je „účetní zapomněl uvést“, přesto ho ve stejný den pražští zastupitelé odvolali z postu předsedy kontrolního výboru.
Seznam Zprávy, které kauzu přinesly, následně odhalily další problém – majetková přiznání politika za roky 2023, 2024 a 2025 si odporují v milionech. Prokop kupříkladu do formuláře ministerstva spravedlnosti vyplnil, že získal také „jinou majetkovou výhodu“ ve výši celých 6,5 milionu korun, avšak v magistrátním formuláři za stejný rok se částka neobjevuje.
V návaznosti na to i údajné odmítnutí vypovídat policii Prokop oznámil, že v politice končí a nebude v nadcházejících volbách již kandidovat. Jeho ambicí před kauzou přitom bylo stát se primátorem hlavního města.
Mine! – Michael A. Heller a James Salzman
Foto Atlantic Books
Heller a Salzman v knize Mine! definují šest základních pravidel vlastnictví, kterými lidé před sebou i před zákonem obhajují, že jim něco patří. Zaměřují se třeba na to, jak člověk mění definici vlastnictví podle toho, jak se mu to zrovna hodí, či jak se politici stavějí k vlastnictvím a zavádění pravidel k němu se vztahujících.
Autoři se mimo jiné věnují také konfliktům základních pravidel – spory mezi lidmi mnohdy vznikají, protože proti sobě stojí dvě legitimní pravidla. Například sklopení sedačky v letadle, kdy jeden člověk cítí sedačku jako majetek, se kterým si smí dělat, co zachce – tedy ho i sklopit –, zatímco druhý člověk cítí za svůj majetek prostor pro nohy.
