Nastává ta část roku, kdy počasí přechází od slunečného k tomu chladnějšímu, deštivějšímu a my od lehčích jídel k těm rustikálnějším a sytějším. A to si přímo říká o seznam těch nejlepších pokrmů, které můžete podle mě v Praze teď ochutnat.
Předem se omlouvám vegetariánům, tento subjektivní žebříček je totiž velmi zatížený na maso. Na vině je skutečnost, že si venku rád dávám právě masité pokrmy, které doma kvůli náročnosti a faktu, že se snažím maso v jídelníčku omezovat, zase tak často nepřipravuji.
Některé z následujících favoritů budou foodies mezi vámi dávno znát, jiné ale možná ne. Když je ale něco dobré, všichni o tom mluví. A toto jsou ta jídla, o kterých se mluví!
Šel jsem na to demokraticky, takže tu najdete dražší položky i skvělé lidovky. A na závěr samozřejmě nesmí chybět sladké a dezerty.
Máte-li svého vlastního favorita, jídlo, na které se pravidelně vracíte, napište nám o tom na sociálních sítích. My vaše tipy velmi rádi otestujeme!
Jehněčí krk z Vallmo
Vallmo je jedna z těch opravdu dobrých restaurací, která ale nepůsobí příliš formálně nebo nafrněně, takže nemusíte před návštěvou dlouze přemýšlet, co na sebe, abyste dodrželi dress code.
Výborně tu připravují prakticky všechno, šéfkuchař Martina Makovička si jako Jihočech potrpí zvláště na sladkovodní ryby. Stejně bych vám ale doporučil, abyste tu nevynechali jehněčí krk, který (jestli se nepletu) zdobí jejich menu už od počátku a stále patří mezi hlavní bestsellery. Jemnou chuť křehkého masa doplňují makové noky, zelenina a brynza.
Jídlo tu můžete navíc zapít nejen vínem, ale také několika sezonními koktejly, což bohužel stále ještě není úplný standard, ale spíš příjemná výjimka z gastronomického protokolu.
Telecí pavouček od Matěje
Předtím než Jan Punčochář otevřel svůj vlastní gastro pub na Hanspaulce, bylo vzhledem k jeho ostruhám celkem jasné, že to nebude žádný kulinářský průšvih. Jeho popularita ale možná i přesto ještě o něco předčila očekávání. Z Matěje se rychle stalo místo, kam berou místní svoje zahraniční známé, aby jim dali ochutnat lokální chutě s moderním twistem.
Králem jídelního lístku je pak již od otevření telecí pavouček, který sveřepě zůstává od počátku na menu i přesto, že zbytek se pravidelně mění. Může za to skvělá kombinace křehkého masa a nakyslé omáčky s koprem, která skládá poctu klasickým receptům, jako jsou právě koprovka nebo znojemská omáčka, ale dělá to velmi zlehka a nenásilně.
Oběd nebo večeři tu můžete zakončit navíc buchtami s tvarohem a rumovým přelivem, i ty patří mezi legendy!
Oříškovo-sójová omáčka na kuře v Kro Kitchen
Kro Kitchen rozčíslo pražskou gastro scénu před pár lety s pokrmem, který jsme až do té doby považovali spíš za rychlé jídlo ze stánku – s grilovaným kuřetem. A důkazem toho, že i tohle jednoduché jídlo lze připravit a servírovat s důvtipem a doplnit jej o chutě, které by vás nenapadly, je fakt, že sednout si v malém bistru na Jiřího z Poděbrad přes obědovou pauzu nebo večer bez rezervace, bývá velký boj.
Vojta Václavík se rozhodl doplnit svoje kuře o omáčku, v níž zkombinoval olej z lískových oříšků se sójovou omáčkou a výsledkem je totální umami chuť, za kterou se budete chtít pravidelně vracet.
Gumbo z Big Smokers
I když Big Smokers láká spíše na uzená masa, měli byste tu určitě ochutnat i jejich hustou polévku gumbo, která patří mezi kulinářské pilíře americké kuchyně v Louisianě a v New Orleans a kterou, alespoň pokud vím, na menu v Praze nikdo jiný nemá.
Aromatickou hustou polévku plnou masa a koření podle cajunské tradice přesídlených Kanaďanů přidala na menu šéfkuchařka Silvie Jackson, která dlouhá léta žila za mořem a právě tato oblast Spojených států patří mezi její srdcovky a inspirovala ji pro řadu receptů v Big Smokers.
Pozor, gumbo je sice velmi dobré, ale taky velmi syté, tak aby vám po něm v žaludku zbylo ještě místo na další chody!
Červené zelí a kachna U Veverky
Instituci pod zastávkou Hradčanská zná snad každý, kdo si chce jednou za čas dát nějakou českou klasiku. Vaří tu vše od guláše po svíčkovou. Své nejoblíbenější pokrmy navíc vždy připravují o víkendu, takže se vám nestane, že byste tady svíčkovou v sobotu na lístku nenašli.
Můj favorit U Veverky je ale kachna se zelím a knedlíkem. A důvodem není ani tak kachní maso, ale jejich neuvěřitelně dobré červené zelí. Někdo má rád zelí hodně kyselé, já naopak docela sladké a navinulé. A právě tady jej podle mě dělají nejlépe. Pokud se nepletu (nebo se tu nezměnil šéfkuchař), do zelí tu přidávají strouhaná jablka a perníkové koření, takže není jen chuťově výrazné, ale taky aromatické.
Ochutnat jej budete moct s velkou pravděpodobností každý víkend, ale pro jistotu si před návštěvou projděte jejich aktuální jídelní lístek, který se mění každý den.
Holandský řízek z Vinohradského parlamentu
Potom, co se z téhle vinohradské velkohospody stal jeden z podniků sítě Together, došlo nejen ke změně interiéru, novinky se dostaly také na jídelní lístek. A jestli existuje v Praze jídlo, na které se vracím možná nejčastěji, je to jejich sekaný holandský řízek s bramborovou kaší. Proč? Protože jde o absolutní návrat do dětství!
Řízek tu servírují na hedvábné kaši se sladkokyselým okurkovým salátem s trochou zakysané smetany navrch. Tahle chuť vás vrátí zpátky do doby školních jídelen, což ani omylem nepovažuji za nic pejorativního, protože já si velkou část jídel ze školní jídelny dodnes pamatuji a chovám na celou řadu z nich vřelé vzpomínky.
Hovězí udon z Bonu
Dobrý ramen už není v Praze žádnou zvláštností. A jelikož jsem si ramen v Japonsku zamiloval, dost často šmejdím Prahou, abych si ten opravdu dobrý pravidelně vychutnal. A při vší úctě ke všem pražským podnikům si stále myslím, že ten z Bonu se tomu japonskému podobá opravdu nejvíc.
Udon, který tu připravují taky, je stále ale trochu „benjamínek“ a já jsem zjistil, že si poslední dobou v Bonu dávám jejich hovězí snad ještě častěji než ramen! Je tu skvěle dochucený, maso a vývar jsou v něm trochu dosladka. Doplněný zeleninou a vajíčkem a domácími nudlemi je vynikající. Až budete příště v Bonu, určitě ho zkuste.
Kokosová rýže z Dianu
Dian je restaurace, kterou bych vám určitě doporučil, pokud máte rádi fúzi vietnamské kuchyně a pokud se chystáte třeba na větší oslavu. Právě tady, kde můžete jídlo na velkém stole s více lidmi sdílet a zapít to skvělými koktejly, je ideální místo na slavení s přáteli nebo s rodinou. Jí se tu „po asijsku“. Jídlo vám položí obsluha doprostřed, abyste mohli ochutnat od všeho trochu. Výborně vám tu připraví skoro všechno – bůček, rendang nebo plody moře.
Já bych chtěl ale upozornit na pokornou přílohu – rýži vařenou v kokosovém mléce s limetovou šťávou a trochou palmového cukru. Nejde sice o hlavní chod, ale pokud máte rádi vůni a chuť Thajska a Vietnamu, tak si tu k jídlu určitě tuhle rýži dejte, povznese ho na další level.
Sendviče z Pane Nuovo
Obložený chleba nevypadá jako něco, co by bylo třeba nějak zvláště doporučovat. Ne všude vám jej ale připraví tak expertně jako tady.
Důvodem, proč si myslím, že právě v této malé provozovně pod pizzerií Nuova dělají sendviče nejlépe, je fakt, že jejich chleba se řadí mezi ty nejlepší, které si můžete v Praze koupit. A když máte ty nejlepší ingredience, máte napůl vyhráno. Obvykle tu seženete klasiku – šunku a sýr, ale vždy také i sendvič bezmasý. A k tomu navíc i výborné ovocné koláče a koblihy.
Ovocné knedlíky ze Savoye
V Savoyi připravují velmi dobře vše od řízku po tatarák, ale nejčastěji jsem tu asi měl vždy jejich ovocné knedlíky, které v létě dělají z tvarohového těsta se sezonním ovocem a nešetří na nich máslem. Ze všech „ovocňáků“, které si občas dávám v restauraci (byť si je radši s někým rozdělím jako dezert, než abych je jedl jako hlavní chod), mi ty ze Savoye stále připomínají nejvíc ty domácí, od maminky.
Knafeh od Layly
Tenká vrstva těsta zvaného kataifi a sýra, na který se pokládá vše od dalšího těsta nebo drcených pistácií a často se ještě namáčí do sirupu, je klasický dezert, který je stále oblíbený na Blízkém východě. Nikdo sice přesně neví, odkud tahle dobrota pochází, ale připravuje se v Libanonu, Palestině, Izraeli, Egyptě i v Turecku (kde se jí říká künefe).
Dlouho jsem si myslel, že v Praze knafeh nikdo nedělá, ale před časem jsem na něj narazil a zaplesal. Občas ho totiž – a to velmi dobře – dělají v Layle, libanonském bistru na Vinohradech. A pokud ji tu právě budou mít, rozhodně byste tu knafeh měli ochutnat!
