Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Ještě v úterý 6. září vydal Buckinghamský palác fotografie, na nichž královna Alžběta II. uvádí do funkce tehdejší novou britskou premiérku Liz Truss. Setkání proběhlo na skotském zámku Balmoral, kde královna pobývala celé léto a odpočívala po náročném pracovním jaru.
Tehdy oslavila sedmdesát let na trůně, ceremonie vyvrcholily červnovou pompézní akcí Platinum Jubilee, celý Londýn byl na nohou a královna okouzlovala šarmem a dojímala zároveň – třeba nadšením, s nímž natočila scénku s počítačem, animovaným medvídkem Paddingtonem, čajem, kabelkou a marmeládovým sendvičem.
Že má panovnice i v šestadevadesáti letech smysl pro humor, se vědělo – už v roce 2012 zahájila olympiádu v Londýně neméně vtipným skečem s představitelem Jamese Bonda Danielem Craigem. Agent Jejího Veličenstva v padnoucím obleku, Její Veličenstvo v elegantní růžové, psíci corgi pobíhající chodbami paláce… davy jásaly.
A loni v červnu jásaly znovu. Královna, obklopená na balkoně svou nejbližší rodinou, žertující s malým vnukem Louisem, nejmladším synem prince Williama a jeho manželky Catherine. Panovnice byla v dobré náladě, očividně šťastná.
Královna byla zároveň náhle jakoby o poznání křehčí a drobnější než kdykoli předtím. Covid ji nakonec dostihl po téměř dvouleté izolaci až loni v únoru, a i když ho přestála, sama i po několika měsících přiznávala, že cítí únavu, zátěž, stěžovala si na dlouhou rekonvalescenci.
K tomu přibyla omezená hybnost, kvůli níž přestala, teprve čtyři roky před stovkou a s velkou nelibostí, jezdit na milovaných koních. Zjevně ji psychicky i fyzicky oslabil i odchod jejího manžela, bezmála stoletého prince Philipa, v dubnu 2021. Zamilovala se do něj, když jí bylo třináct, a strávila s ním celý život.
Novou sezonu parlamentu za ni loni poprvé zahajoval její syn, Charles, princ z Walesu. Velikonoce strávila panovnice v ústraní. Ale pak byla zase zpět – v kanárkově žluté v květnu otevřela svoji novou linku metra, Elizabeth Line, a rozesmátá se zajímala o způsob, jakým si lze v automatu koupit nový typ jízdenek.
A v červnu s neskrývaným pohnutím poděkovala svému národu, jemuž měla tu čest sedm dekád poctivě sloužit, jak sama pronesla, tak, jak slíbila kdysi, v den svých 21. narozenin. „Svůj život, ať bude dlouhý, či krátký, zasvětím službě vlasti.“
Stalo se. Byl to dlouhý, velmi naplněný život. Život pracující ženy, matky čtyř dětí, babičky osmi vnoučat a prababičky dvanácti pravnoučat. S většinou z těchto dětí se Alžběta II. ještě v létě vyfotografuje na prázdninách v Balmoralu. Chybět budou jen děti prince Harryho a nejmladší potomci princezen Eugenie a Beatrice, syn a dcerka, tou dobou miminka.
Zjevné to tehdy snad nebylo, ale oslavami se královna Alžběta II. vlastně loučila.
Fotka s Liz Truss z 6. září bude vůbec posledním veřejným záběrem královny. Pak, 8. září ráno, vydá Buckinghamský palác nenápadnou tiskovou zprávu o „poněkud zhoršeném zdraví panovnice“, které „byl doporučen stálý dohled lékařů“. Zpráva nezněla nijak dramaticky, přesto byla jasným vzkazem.
Vzkazem, po němž si moderátoři veřejnoprávní BBC obeznámení s protokolem připravili pro jistotu i variantu oblečení s černou vázankou.
Vážnost situace potvrdil i fakt, že se na Balmoral urychleně začali sjíždět nejbližší členové rodiny, všechny její děti i většina vnoučat, a to přesto, že mnozí odjeli z prázdnin ve Skotsku teprve pár dní předtím.
A zatímco bulvár ještě celé odpoledne řešil, zda stihne za babičkou včas dorazit i princ Harry, tou dobou s manželkou výjimečně pobývající v Londýně, a proč prince Williama na Balmoral nedoprovází manželka Catherine (měla za úkol vyzvednout jejich tři malé děti, kterým ten den začal první den v nové škole), lidé s hlubší znalostí královského protokolu zpozorněli.
Zjistili totiž, že jednotliví členové královské rodiny prostřednictvím svých týmů postupně ruší veškerý svůj program.
Na měsíce dopředu.
V té době, kdy se snad na všech televizních kanálech světa horečně spekulovalo, jaký je reálně královnin zdravotní stav, byla už královská rodina ve smutku.
Královna Alžběta II. zemřela v 15.10 britského času. Palác informaci nakonec oznámil až o tři hodiny později, v 18.30 londýnského času, tedy v půl osmé večer středoevropského času.
O den později poprvé veřejně promluvil k národu i světu nový král Karel III. Ve velmi osobním projevu složil mamince, jak ji opakovaně označil, veřejný a velmi dojemný hold.
Dnes, rok od smrti královny Alžběty II., kterou si její rodina v soukromí opět připomíná na Balmoralu, víme, že odchod velké panovnice změnil chod věcí. Královna Alžběta II. tu stále chybí. Chybí tu jako ono zosobnění stability i kontinuity.
Byla kotvou, ztělesněním úcty k tradicím i respektu k odkazu svých předků. Byla tím vším, co je v dnešní zrychlené době tak osvěžující a potřebné. Jakousi jistotou – uklidňující konstantou, k níž uznale vzhlíželi i mnozí ti, které jinak s Korunou a Velkou Británií nespojuje vůbec nic. Snad jen ten obdiv a úcta.
Karel III. si ovšem jako nový král vede dobře. Alespoň v mezích možného a v současné nelehké geopolitické i společensko-ekonomické situaci, která i na Britské ostrovy dopadá mimořádně tíživě.
Karel III. se snaží dostát svým závazkům od základů zeštíhlit monarchii, přerozdělil úlohy pro své nejbližší příbuzné. Snaží se, podle vzoru své matky, společnost nerozdělovat, spíše stmelovat. Je králem viditelným, přítomným. Osobně se účastní desítek akcí, cestuje i do nejvzdálenějších regionů, setkává se s běžnými Brity, hovoří s nimi.
Velkou oporou mu v uplynulém roce – nejen v den korunovace – byl především jeho starší syn, nový princ z Walesu, William, a jeho mladá rodina. Je zjevné, že až jednou začne sám vládnout, už jako Vilém V., bude se snažit svou roli pojímat ještě civilněji, stále blíž všem běžným Britům. Úloha i jeho čeká ale mimořádně těžká.
Jako by to bylo včera, co královna odešla. A přesto se zdá, že chybí už strašně dlouho.
