Ta
dvoudolarovka je výrazně natržena; místem jejího znehodnocení
byl New York a datem 11. září 2001. A jako byla poškozena
bankovka, byl v tento zlý den poškozen i obraz celého světa.
Změnil se jeho chod a tím pádem i osudy mnoha jednotlivců.
Sluncem zalité ráno přitom slibovalo povedené úterý. Kdo ví,
zda se Robertovi Gschaarovi chtělo v tak pěkném počasí do práce,
pětapadesátiletý muž se do ní nicméně vydal. Jako vždy měl u
sebe dvoudolarovku a platidlo téže hodnoty u sebe nosila i jeho
žena; bankovkou s číslem 2 si manželé už jedenáctým rokem
připomínali, že tvoří pár.
Manželství trvalo 11 let, pak přišlo 11. září. Po nárazu jednoho z unesených letadel do Jižní věže Světového obchodního centra, v jejímž 92. patře pracoval, zavolal Gschaar ženě: oznámil jí, co se stalo, a současně ji uklidnil, že už běží pryč. Živý se ven nedostal a až rok po tragédii se našel jeho snubní prsten a peněženka s poškozenou bankovkou…
Bankovka nyní leží v 9/11 Memorial & Museum.
Natržená dvoudolarovka symbolizovala přetržení svazku a v
obecné rovině i fakt, že to, co bylo dřív, od 11. září 2001
neplatí. Ač je tedy nominální hodnota bankovky v podstatě
zanedbatelná, jde o jedno z nejfatálnějších poškození dolaru v
historii.
A další dolary? Ze zvůle teroristů udělala letadla ruiny z
World Trade Center a motivem Usámy bin Ládina a jeho stoupenců měl
být úder západnímu stylu života, tedy i svobodnému trhu.
Jak to dopadlo? Mrakodrapy se zhroutily a pohřbily desítky nevinných obětí. Světové obchodní centrum se zhroutilo, ale… Světový obchod se na moment zachvěl a poté zůstal neochvějně stát.
Úder nepřátelské al-Káidy byl drtivý a sebral životy i naděje mnohých. Vítězný však nebyl, čehož jsou podpůrným důkazem i ekonomické ukazatele, chování trhů.
Ano, množství obchodních, makléřských, realitních a
finančních firem mělo sídlo právě ve zřícených budovách,
takže byly paralyzovány především žalem z mrtvých.
Ano, Newyorská burza (NYSE) a také globálně největší
elektronická burza Nasdaq se kvůli obavám z chaosu zastavily a
zavřené zůstaly až do 17. září, což v případě NYSE
znamenalo největší pauzu od roku 1933.
A
když se obchodování
na NYSE poprvé
po katastrofě rozjelo, trh
poklesl
o 7,1
procenta, to
v té době znamenalo truchlivý
historický rekord
za jediný
den, který
byl
překonán
až nedávno vlivem
pandemie.
Za
pět dní tehdejšího
obchodování
měla odhadovaná ztráta hodnotu 1,4 bilionu dolarů.
Ztráty
zasáhly zejména letecký a pojišťovací sektor a nervózní
investoři utíkali k bezpečným komoditám, kvůli tomu vyskočily
ceny zlata z 215,50 na 287 dolarů za
unci.
Nahoru
rovněž vystřelily ceny
ropy
a plynu
– z
obav,
že dojde k zásadnímu
omezení dodávek
z Blízkého východu.
Panika
však byla dočasná. Ceny
ropy a plynu se do týdne vrátily na původní hladinu, do několika
měsíců se trhy dostaly na nová maxima a do konce roku 2001
překonal americký hrubý národní produkt o jedno procento loňský
ukazatel,
přičemž podle statistik se HDP právě v posledním čtvrtletí,
tedy po útocích na Dvojčata,
zvýšil o 2,7 procenta.
Bylo
by samozřejmě
falešné
malovat vše narůžovo. Růžovou
barvu
nesmlouvavě překryl apokalyptický
prach z pádu budov. Některé
regiony – v první řadě New York, ale i Washington nebo Virginie
– byly postiženy tvrdě. V New Yorku bylo
zničeno či následně zavřeno 18 tisíc středních či malých
podniků, což se negativně
odrazilo
v nezaměstnanosti.
Lokální
a
individuální
obchodní neštěstí a bankroty je
třeba brát s veškerou empatií a vážností, faktem ale je, že
celková ekonomická škoda byla malá. Hustá vrstva prachu pokryla
New York a pomyslně celé Spojené státy, ale pestré barvy života
včetně té růžové z něj začaly až překvapivě brzy
prosvítat.
Vyznívá možná na první pohled nepatřičně, snad až neuctivě k pietě, dívat se na 11. září s téměř účetnickou optikou. Tím spíš to vyznívá neuctivě, když jsou – a právem! – připomínány příběhy, které i po dvaceti letech nedokážou očití svědci odvyprávět bez pohnutí.
Takových příběhů je mnoho. „Když jsem utíkala dolů, vyhýbala jsem se profesionálním hasičům, kteří šli opačným směrem zachraňovat,“ vykládala například jedna z přeživších pro stanici National Geographic. „Najednou mě míjel mladík v civilu s obyčejným hasičákem – že prý jde také pomoci. Přišlo mi to v ten okamžik naprosto přirozené, říkala jsem si: Jasně, tak je to správné, proč ne?“
Po
těchto větách se jejich autorka odmlčela;
celý prostor zabíraný
kamerami
vyplnilo
dusivé
ticho.
Ne
ale tak dusivé
jako následná
slova, jež
zjevně
dusila i vypravěčku, uvízla
jí
v krku a ona je
s nadlidským
úsilím
dostávala
ven: „Po nějaké době, když jsem byla z
budovy,
se věž zřítila. Od té doby nemohu nemyslet
na
mladíka s hasičákem. Nevím, co se s ním stalo. Třeba to přežil,
ale…“
Mluvit
po tomto svědectví o tom, jak útok zacloumal s americkou
ekonomikou, s
jejím byznysem?
Není
to bezmála
cynické?
Jenže
snad
právě
i
to,
jak rychle se americké hospodářství oklepalo, přispívá k
útěše.
K
vědomí nezlomnosti a aspoň částečnému zahlazení traumatu.
Srazili jste nás, ale my zase
hned
vstali!
Jestli
tohle poselství zní pateticky, pak tedy ať!
Server
investopedia.com, z něhož tento text z určité míry čerpá
statická data, napsal: „Ekonomika
USA je legendární svou silou a odolností a národní charakter je
trvale optimistický. Proto
se hospodářské škody plynoucí z 11. září 2001 prakticky
rovnaly nule.“
Těžko
říct, zda je konstatování o nule tak
úplně relevantní,
poněvadž mnohé
z příštích
ekonomických
problémů minimálně
nepřímo
s 11. zářím souvisejí.
Války
v Iráku a Afghánistánu, zvýšené bezpečnostní a zpravodajské
úsilí a pokračující boj
proti
terorismu, to vše plyne
z útoků osudného
dne
a
výdaje na
tyhle
aspekty jsou
astronomické.
Přesto jde s jistotou říct, že Usáma bin Ládin a jeho kohorta fanatiků nedokázala pohnout základy, na nichž Amerika a potažmo západní civilizace stojí. Vzdor tomu, že World Trade Center srovnala se zemí.
Poškozená bankovka z peněženky Roberta Gschaara je nyní v muzeu věnovaném dvacet let staré tragédii. Zato jiné dolary jsou v oběhu. Roztáčejí ekonomiku, svět svobodné vůle a svobodného podnikání. Ne, nejsou symbolem bezduchého materialismu. V jistém metaforickém smyslu jsou proudící krví v žilách našeho světa. Světa, v němž je přes všechny oprávněné výhrady dobré žít.
