Ta dvoudolarovka je výrazně natržena; místem jejího znehodnocení byl New York a datem 11. září 2001. A jako byla poškozena bankovka, byl v tento zlý den poškozen i obraz celého světa. Změnil se jeho chod a tím pádem i osudy mnoha jednotlivců.

Sluncem zalité ráno přitom slibovalo povedené úterý. Kdo ví, zda se Robertovi Gschaarovi chtělo v tak pěkném počasí do práce, pětapadesátiletý muž se do ní nicméně vydal. Jako vždy měl u sebe dvoudolarovku a platidlo téže hodnoty u sebe nosila i jeho žena; bankovkou s číslem 2 si manželé už jedenáctým rokem připomínali, že tvoří pár.

Manželství trvalo 11 let, pak přišlo 11. září. Po nárazu jednoho z unesených letadel do Jižní věže Světového obchodního centra, v jejímž 92. patře pracoval, zavolal Gschaar ženě: oznámil jí, co se stalo, a současně ji uklidnil, že už běží pryč. Živý se ven nedostal a až rok po tragédii se našel jeho snubní prsten a peněženka s poškozenou bankovkou…

Bankovka nyní leží v 9/11 Memorial & Museum.

Natržená dvoudolarovka symbolizovala přetržení svazku a v obecné rovině i fakt, že to, co bylo dřív, od 11. září 2001 neplatí. Ač je tedy nominální hodnota bankovky v podstatě zanedbatelná, jde o jedno z nejfatálnějších poškození dolaru v historii.

A další dolary? Ze zvůle teroristů udělala letadla ruiny z World Trade Center a motivem Usámy bin Ládina a jeho stoupenců měl být úder západnímu stylu života, tedy i svobodnému trhu.

Jak to dopadlo? Mrakodrapy se zhroutily a pohřbily desítky nevinných obětí. Světové obchodní centrum se zhroutilo, ale… Světový obchod se na moment zachvěl a poté zůstal neochvějně stát.

Úder nepřátelské al-Káidy byl drtivý a sebral životy i naděje mnohých. Vítězný však nebyl, čehož jsou podpůrným důkazem i ekonomické ukazatele, chování trhů.

Ano, množství obchodních, makléřských, realitních a finančních firem mělo sídlo právě ve zřícených budovách, takže byly paralyzovány především žalem z mrtvých.

Ano, Newyorská burza (NYSE) a také globálně největší elektronická burza Nasdaq se kvůli obavám z chaosu zastavily a zavřené zůstaly až do 17. září, což v případě NYSE znamenalo největší pauzu od roku 1933.

A když se obchodování na NYSE poprvé po katastrofě rozjelo, trh poklesl o 7,1 procenta, to v té době znamenalo truchlivý historický rekord za jediný den, který byl překonán až nedávno vlivem pandemie. Za pět dní tehdejšího obchodování měla odhadovaná ztráta hodnotu 1,4 bilionu dolarů.

7,1 %

Pokles trhu za jediný den na Newyorské burze po 11. září. Neslavný rekord překonala pandemie.

Ztráty zasáhly zejména letecký a pojišťovací sektor a nervózní investoři utíkali k bezpečným komoditám, kvůli tomu vyskočily ceny zlata z 215,50 na 287 dolarů za unci. Nahoru rovněž vystřelily ceny ropy a plynu – z obav, že dojde k zásadnímu omezení dodávek z Blízkého východu.

Panika však byla dočasná. Ceny ropy a plynu se do týdne vrátily na původní hladinu, do několika měsíců se trhy dostaly na nová maxima a do konce roku 2001 překonal americký hrubý národní produkt o jedno procento loňský ukazatel, přičemž podle statistik se HDP právě v posledním čtvrtletí, tedy po útocích na Dvojčata, zvýšil o 2,7 procenta.

Bylo by samozřejmě falešné malovat vše narůžovo. Růžovou barvu nesmlouvavě překryl apokalyptický prach z pádu budov. Některé regiony – v první řadě New York, ale i Washington nebo Virginie – byly postiženy tvrdě. V New Yorku bylo zničeno či následně zavřeno 18 tisíc středních či malých podniků, což se negativně odrazilo v nezaměstnanosti.

Lokální a individuální obchodní neštěstí a bankroty je třeba brát s veškerou empatií a vážností, faktem ale je, že celková ekonomická škoda byla malá. Hustá vrstva prachu pokryla New York a pomyslně celé Spojené státy, ale pestré barvy života včetně té růžové z něj začaly až překvapivě brzy prosvítat.

Vyznívá možná na první pohled nepatřičně, snad až neuctivě k pietě, dívat se na 11. září s téměř účetnickou optikou. Tím spíš to vyznívá neuctivě, když jsou – a právem! – připomínány příběhy, které i po dvaceti letech nedokážou očití svědci odvyprávět bez pohnutí.

Takových příběhů je mnoho. „Když jsem utíkala dolů, vyhýbala jsem se profesionálním hasičům, kteří šli opačným směrem zachraňovat,“ vykládala například jedna z přeživších pro stanici National Geographic. „Najednou mě míjel mladík v civilu s obyčejným hasičákem – že prý jde také pomoci. Přišlo mi to v ten okamžik naprosto přirozené, říkala jsem si: Jasně, tak je to správné, proč ne?“

Po těchto větách se jejich autorka odmlčela; celý prostor zabíraný kamerami vyplnilo dusivé ticho. Ne ale tak dusivé jako následná slova, jež zjevně dusila i vypravěčku, uvízla jí v krku a ona je s nadlidským úsilím dostávala ven: „Po nějaké době, když jsem byla z budovy, se věž zřítila. Od té doby nemohu nemyslet na mladíka s hasičákem. Nevím, co se s ním stalo. Třeba to přežil, ale…“

Mluvit po tomto svědectví o tom, jak útok zacloumal s americkou ekonomikou, s jejím byznysem? Není to bezmála cynické?

Jenže snad právě i to, jak rychle se americké hospodářství oklepalo, přispívá k útěše. K vědomí nezlomnosti a aspoň částečnému zahlazení traumatu. Srazili jste nás, ale my zase hned vstali! Jestli tohle poselství zní pateticky, pak tedy ať!

Srazili jste nás, ale my zase hned vstali!

Server investopedia.com, z něhož tento text z určité míry čerpá statická data, napsal: „Ekonomika USA je legendární svou silou a odolností a národní charakter je trvale optimistický. Proto se hospodářské škody plynoucí z 11. září 2001 prakticky rovnaly nule.“

Těžko říct, zda je konstatování o nule tak úplně relevantní, poněvadž mnohé z příštích ekonomických problémů minimálně nepřímo s 11. zářím souvisejí. Války v Iráku a Afghánistánu, zvýšené bezpečnostní a zpravodajské úsilí a pokračující boj proti terorismu, to vše plyne z útoků osudného dne a výdaje na tyhle aspekty jsou astronomické.

Přesto jde s jistotou říct, že Usáma bin Ládin a jeho kohorta fanatiků nedokázala pohnout základy, na nichž Amerika a potažmo západní civilizace stojí. Vzdor tomu, že World Trade Center srovnala se zemí.

Poškozená bankovka z peněženky Roberta Gschaara je nyní v muzeu věnovaném dvacet let staré tragédii. Zato jiné dolary jsou v oběhu. Roztáčejí ekonomiku, svět svobodné vůle a svobodného podnikání. Ne, nejsou symbolem bezduchého materialismu. V jistém metaforickém smyslu jsou proudící krví v žilách našeho světa. Světa, v němž je přes všechny oprávněné výhrady dobré žít.