Ta dvoudolarovka je výrazně natržena; místem jejího znehodnocení byl New York a datem 11. září 2001. A jako byla poškozena bankovka, byl v tento zlý den poškozen i obraz celého světa. Změnil se jeho chod a tím pádem i osudy mnoha jednotlivců.
Sluncem zalité ráno přitom slibovalo povedené úterý. Kdo ví, zda se Robertovi Gschaarovi chtělo v tak pěkném počasí do práce, pětapadesátiletý muž se do ní nicméně vydal. Jako vždy měl u sebe dvoudolarovku a platidlo téže hodnoty u sebe nosila i jeho žena; bankovkou s číslem 2 si manželé už jedenáctým rokem připomínali, že tvoří pár.
Manželství trvalo 11 let, pak přišlo 11. září. Po nárazu jednoho z unesených letadel do Jižní věže Světového obchodního centra, v jejímž 92. patře pracoval, zavolal Gschaar ženě: oznámil jí, co se stalo, a současně ji uklidnil, že už běží pryč. Živý se ven nedostal a až rok po tragédii se našel jeho snubní prsten a peněženka s poškozenou bankovkou…
Natržená dvoudolarovka symbolizovala přetržení svazku a v obecné rovině i fakt, že to, co bylo dřív, od 11. září 2001 neplatí. Ač je tedy nominální hodnota bankovky v podstatě zanedbatelná, jde o jedno z nejfatálnějších poškození dolaru v historii.
A další dolary? Ze zvůle teroristů udělala letadla ruiny z World Trade Center a motivem Usámy bin Ládina a jeho stoupenců měl být úder západnímu stylu života, tedy i svobodnému trhu.
Jak to dopadlo? Mrakodrapy se zhroutily a pohřbily desítky nevinných obětí. Světové obchodní centrum se zhroutilo, ale… Světový obchod se na moment zachvěl a poté zůstal neochvějně stát.
Úder nepřátelské al-Káidy byl drtivý a sebral životy i naděje mnohých. Vítězný však nebyl, čehož jsou podpůrným důkazem i ekonomické ukazatele, chování trhů.
Ano, množství obchodních, makléřských, realitních a finančních firem mělo sídlo právě ve zřícených budovách, takže byly paralyzovány především žalem z mrtvých.
Ano, Newyorská burza (NYSE) a také globálně největší elektronická burza Nasdaq se kvůli obavám z chaosu zastavily a zavřené zůstaly až do 17. září, což v případě NYSE znamenalo největší pauzu od roku 1933.
A když se obchodování na NYSE poprvé po katastrofě rozjelo, trh poklesl o 7,1 procenta, to v té době znamenalo truchlivý historický rekord za jediný den, který byl překonán až nedávno vlivem pandemie. Za pět dní tehdejšího obchodování měla odhadovaná ztráta hodnotu 1,4 bilionu dolarů.
Ztráty zasáhly zejména letecký a pojišťovací sektor a nervózní investoři utíkali k bezpečným komoditám, kvůli tomu vyskočily ceny zlata z 215,50 na 287 dolarů za unci. Nahoru rovněž vystřelily ceny ropy a plynu – z obav, že dojde k zásadnímu omezení dodávek z Blízkého východu.
Panika však byla dočasná. Ceny ropy a plynu se do týdne vrátily na původní hladinu, do několika měsíců se trhy dostaly na nová maxima a do konce roku 2001 překonal americký hrubý národní produkt o jedno procento loňský ukazatel, přičemž podle statistik se HDP právě v posledním čtvrtletí, tedy po útocích na Dvojčata, zvýšil o 2,7 procenta.
Bylo by samozřejmě falešné malovat vše narůžovo. Růžovou barvu nesmlouvavě překryl apokalyptický prach z pádu budov. Některé regiony – v první řadě New York, ale i Washington nebo Virginie – byly postiženy tvrdě. V New Yorku bylo zničeno či následně zavřeno 18 tisíc středních či malých podniků, což se negativně odrazilo v nezaměstnanosti.
Lokální a individuální obchodní neštěstí a bankroty je třeba brát s veškerou empatií a vážností, faktem ale je, že celková ekonomická škoda byla malá. Hustá vrstva prachu pokryla New York a pomyslně celé Spojené státy, ale pestré barvy života včetně té růžové z něj začaly až překvapivě brzy prosvítat.
Vyznívá možná na první pohled nepatřičně, snad až neuctivě k pietě, dívat se na 11. září s téměř účetnickou optikou. Tím spíš to vyznívá neuctivě, když jsou – a právem! – připomínány příběhy, které i po dvaceti letech nedokážou očití svědci odvyprávět bez pohnutí.
Takových příběhů je mnoho. „Když jsem utíkala dolů, vyhýbala jsem se profesionálním hasičům, kteří šli opačným směrem zachraňovat,“ vykládala například jedna z přeživších pro stanici National Geographic. „Najednou mě míjel mladík v civilu s obyčejným hasičákem – že prý jde také pomoci. Přišlo mi to v ten okamžik naprosto přirozené, říkala jsem si: Jasně, tak je to správné, proč ne?“
Po těchto větách se jejich autorka odmlčela; celý prostor zabíraný kamerami vyplnilo dusivé ticho. Ne ale tak dusivé jako následná slova, jež zjevně dusila i vypravěčku, uvízla jí v krku a ona je s nadlidským úsilím dostávala ven: „Po nějaké době, když jsem byla z budovy, se věž zřítila. Od té doby nemohu nemyslet na mladíka s hasičákem. Nevím, co se s ním stalo. Třeba to přežil, ale…“
Mluvit po tomto svědectví o tom, jak útok zacloumal s americkou ekonomikou, s jejím byznysem? Není to bezmála cynické?
Jenže snad právě i to, jak rychle se americké hospodářství oklepalo, přispívá k útěše. K vědomí nezlomnosti a aspoň částečnému zahlazení traumatu. Srazili jste nás, ale my zase hned vstali! Jestli tohle poselství zní pateticky, pak tedy ať!
Server investopedia.com, z něhož tento text z určité míry čerpá statická data, napsal: „Ekonomika USA je legendární svou silou a odolností a národní charakter je trvale optimistický. Proto se hospodářské škody plynoucí z 11. září 2001 prakticky rovnaly nule.“
Těžko říct, zda je konstatování o nule tak úplně relevantní, poněvadž mnohé z příštích ekonomických problémů minimálně nepřímo s 11. zářím souvisejí. Války v Iráku a Afghánistánu, zvýšené bezpečnostní a zpravodajské úsilí a pokračující boj proti terorismu, to vše plyne z útoků osudného dne a výdaje na tyhle aspekty jsou astronomické.
Přesto jde s jistotou říct, že Usáma bin Ládin a jeho kohorta fanatiků nedokázala pohnout základy, na nichž Amerika a potažmo západní civilizace stojí. Vzdor tomu, že World Trade Center srovnala se zemí.
Poškozená bankovka z peněženky Roberta Gschaara je nyní v muzeu věnovaném dvacet let staré tragédii. Zato jiné dolary jsou v oběhu. Roztáčejí ekonomiku, svět svobodné vůle a svobodného podnikání. Ne, nejsou symbolem bezduchého materialismu. V jistém metaforickém smyslu jsou proudící krví v žilách našeho světa. Světa, v němž je přes všechny oprávněné výhrady dobré žít.