Dříve se jim říkalo solární baroni, tučná léta v podobě garantovaných výkupních cen ale pomalu končí. Majitelé solárních elektráren z boomových let 2009 a 2010 se chystají na přechod do tržního prostředí. Někteří pak v době tlaku na rozvoj obnovitelných zdrojů v Česku varují, že většina může zcela skončit a změnit se třeba na obchodní centra.
Česko má v současné době z pohledu fotovoltaických elektráren nainstalováno necelých pět gigawattů celkového výkonu. Až za dvěma gigawatty přitom stojí pozemní fotovoltaické elektrárny, které vznikly během solárního boomu odstartovaného v roce 2009.
Tehdy rostly nové fotovoltaické elektrárny na zelených loukách. Jejich majitelé si mohli po dalších až dvacet let užívat prostředí garantovaných výkupních cen a okamžitého odběru veškeré elektřiny, kterou jejich solární panely vyrobí.
S rokem 2030 ale přijde konec těchto podpor a změní se celá ekonomika solárních elektráren. Spadnou do tržního prostředí, které je dnes navíc čím dál častěji charakterizováno propadem cen do záporných hodnot.
„Až to v roce 2031 spadne do tržního prostředí, solárníci nebudou mít jistotu, že vydělají,“ uvedl ve středu během dvoudenní konference Solární energie a akumulace v ČR jeden z pionýrů mezi majiteli fotovoltaických elektráren v Česku, jednatel firmy Ekotechnik Czech Tomáš Korostenský.
„Může se stát i to, že po roce 2030 se z těch dvou gigawattů většina zavře, protože to nebude dávat ekonomický smysl. To, co jsme si tu dotovali, ve finále zelené energetice vůbec neprospěje,“ zdvihl před publikem varovný prst a začal popisovat, jak přesně se změní prostředí pro majitele starších pozemních fotovoltaických elektráren, kterým se jen prodej elektřiny z jejich elektráren už přestane vyplácet.
„Elektrárna musí být součástí nějaké větší strategie. Nebude moct stát jako samostatně stojící zdroj. Na to je strategie naší firmy připravená, nejsem si ale jistý, zda takovou strategii každý majitel má,“ přidal se k němu zakladatel firmy Revoltum Bronislav Převrátil s tím, že životaschopný byznysový model fotovoltaických elektráren přinese jen zaměření na nové příjmové stránky, konkrétně na služby flexibility nebo agregace.
Zjednodušeně řečeno vedle solárních elektráren budou muset stát například velkokapacitní baterie a s uloženou elektřinou potom musejí majitelé aktivněji obchodovat na trhu, aby dosáhli co nejvyšších zisků.
Kvůli rozvoji obnovitelných zdrojů se v celé Evropě včetně Česka zvyšuje počet hodin, kdy ceny elektřiny klesají do záporných hodnot, a to i na úrovně minus několika stovek eur.
„V posledních dnech majitelé fotovoltaických elektráren volají, že si všimli, že jsou na trhu záporné ceny. Opravdu existují majitelé pozemních fotovoltaik z roku 2009 až 2010, kteří si až teď všimli, že existují záporné ceny?“ popisoval situaci na trhu výkonný ředitel Solární asociace Jan Krčmář snažící se zabránit budoucímu finančnímu rozčarování investorů vlastnících pozemní fotovoltaiku.
Zploštění cenových výkyvů, kdy cena elektřiny přetéká během slunečných jarních a letních dnů až do záporu, by měly právě zajistit bateriové systémy. Zároveň se pak zvýší nároky na zmiňovanou flexbilitu, na což je z pohledu technologií potřeba připravit i samotné fotovoltaické elektrárny.
K tomu slouží takzvaný repowering fotovoltaických elektráren, který spočívá nejen ve výměně solárních panelů, přičemž ty nové přinášejí na stejné ploše až o polovinu vyšší výkon, ale také ve výměně dalších technologií, aby se elektrárna dala chytře řídit a byla tím i připravena na aktivnější obchodování s elektřinou.
„Řekl bych, že je ještě jeden z posledních roků, kdy můžeme mít byznysový model, který nám do té doby, než výkupní tarif skončí, vydělá na modernizaci elektrárny,“ radil solárníkům Bronislav Převrátil z Revoltum, jak se na očekávané změny jako majitel připravit.
A to pokud by ze strany státu nepřišly dodatečné podpory, jako je například contract for difference, tedy oboustranná finanční smlouva mezi státem a výrobcem elektřiny, která garantuje pevnou výkupní cenu energie. Pokud tržní cena klesne pod tuto hranici, stát rozdíl doplatí. Pokud tržní cenu převýší, výrobce vrací přebytek státu.
„Pokud ale člověk neví, co s elektrárnou dělat, a přemýšlí o exitovém scénáři, pak vhodná doba pro prodej je ještě letos, maximálně příští rok. Pak už to může být obtížné,“ dodal k tomu Převrátil.
„Po roce 2030 bude elektrárny samozřejmě možné prodat, je ale otázka, za jakou cenu. Ta totiž může být klidně minusová. Řešením je potom vzít buldozer a někam ji odvézt,“ říkal v nadsázce matador solární energetiky v Česku Tomáš Korostenský z Ekotechnik Czech
„Může se také stát, že cena pozemku převýší cenu elektrárny a pak na jejím místě může vyrůst komerční obchodní centrum,“ přibližoval scénáře, které by po roce 2030 mohly snížit počet luk a polí zakrytých solárními panely.
Na konferenci pak také zaznělo, jaká cenová úroveň prodávané elektřiny by pro majitele pozemních solárů byla potřebná, aby jim vlastnictví elektrárny dávalo ekonomický smysl.
Z průzkumu provedeného Solární asociací mezi majiteli vyplynulo, že spodní hranici ceny silové elektřiny, za kterou má smysl provozovat bez provozní podpory, vidí přes čtyřicet procent majitelů minimálně na sedmdesáti eurech za megawatthodinu (asi 1700 korun), jen čtyři procenta by se spokojila s cenou nižší než padesát eur (zhruba 1200 korun).
V současné době se cena elektřiny obchodovaná na energetické burze v Lipsku, od které se odvíjí i cena v Česku, pohybuje kolem sto eur za megawatthodinu (asi 2400 korun).
„Ceny kolem čtyřiceti či padesáti eur nedávají byznysový smysl. Elektrárna pak vydělá maximálně desítky tisíc na měsíční bázi, což je vlastně neprovozovatelný byznys,“ uzavřel Bronislav Převrátil.
