K názvu své firmy Darré hrdě píší rok založení 2008. Začínala světová krize, ale Aleš Kuchař se svým bratrem Petrem se jí nezalekli a začali šít povlečení. Nechtěli konkurovat cenou, ale kvalitou a tím, že bude české. Odvaha se jim vyplatila.
V Náchodě, městě textilek, tak nějak očekáváte, že firmu, která nabízí povlečení, látky nebo ručníky, najdete v jedné z bývalých továren. Není to tak – v patrové budově, kam se firma bratrů Kuchařových před osmi lety nastěhovala, se vyráběla keramika, ale i koblihy. Dnes jsou tu slyšet šicí stroje a kralují tu regály se štoky látek, povlečením, ručníky a prostěradly.
Kuchařovi | Foto Darré
Aleš Kuchař s dcerou Kristýnou | Foto Darré
Před třemi roky bratr Aleše Kuchaře po krátké těžké nemoci zemřel a bylo třeba rozhodnout, co dál. „S bratrem jsme firmu velkým úsilím budovali. A pak do našich životů zasáhla jeho rakovina. Takový pořízek to byl, a během půl roku odešel. Byli jsme jako dvojčata, lidi si nás pletli. Co dělat? Skončit, nebo se do toho opřít,“ vzpomíná Aleš Kuchař.
Zvolil druhou možnost, protože jak dodává, jaký smysl by mělo sedět doma a utápět se v trápení. Měl odpovědnost za firmu a lidi v ní, to byl jeho hnací motor.
V té době maturovala jeho starší dcera Kristýna, která studovala grafickou školu. Nastoupila do firmy a byla to velká pomoc. „Práci v ní znala, už odmala a díky tomu mohla převzít práci po svém strejdovi. Týna dělá vše zodpovědně a s nadšením odvádí skvělou práci. Bez ní by se naše firma neobešla,“ říká Aleš.
Kristýna se tak zařadila ke své mamince, tetám nebo babičce, které tu taky pracují, a nedávno přivedla do firmy i svého přítele Honzu, původní profesí policistu. „Je to velmi pracovitý a pečlivý člověk. Vždy plně zásobený sklad je jeho práce,“ máchne Aleš Kuchař směrem k velkému prostoru, ve kterém jsou v regálech vyrovnány stovky rolí látek.
Necelá dvacítka zaměstnanců je tak dnes složena z rodiny a jejích kamarádů a známých.
Povlečení s botanickým potiskem | Foto Darré
Pro Aleše Kuchaře je velkou životní oporou jeho manželka Gabriela, která všechny pády a vzestupy už třicet let sdílí s ním. V pracovním kolektivu je pro oba velmi důležitá pohoda i to, aby své lidi dobře zaplatili a poskytli jim kvalitní podmínky.
Na důkaz toho ukazuje Aleš nově zrekonstruované místnosti, kde si mohou zaměstnanci posedět nebo si třeba udělat kávu.
Moc času na odpočívání ale teď rozhodně nemají, poptávka po jejich zboží je velká. Aleš Kuchař mluví o tom, že mezi všedními dny a víkendy nerozlišuje. Jsou doby, kdy v práci stráví i přes stovku hodin týdně.
Obrat před letošními Vánocemi se oproti loňskému roku ztrojnásobil. Roční tržby přesahují šedesát milionů korun.
A to začínali s půjčenými čtrnácti tisíci korunami. Nejdřív prodával vyučený prodavač Aleš textil ve stánku. To bylo v polovině devadesátých let. Pak odjeli s manželkou do Německa, jak říká, vydělat si na byt. Po roce a půl práce u McDonald’s si potřebný obnos skutečně přivezli.
Začali tam, kde skončili, u textilu, ale pak ho na čas vyměnili za bar, který provozovali s kamarády. Jenže se nerozešli v dobrém a zbyly jim dluhy. A tak se znovu pustili do prodeje textilu – ponožky a spodní prádlo, to je, jak říká Aleš Kuchař, vždycky jistota.
Když se dívali po konkurenci na tržištích, zjistili, že jde dobře na odbyt ložní prádlo. Nejdřív koupili jeden karton s dvanácti kusy povlečení, prodali, ale viděli, že kvalita není valná.
A když už za pultem stáli a dávali povlečení svoji tvář, chtěli, aby se za své zboží nemuseli stydět. Zkusili se spojit s českým výrobcem, ale ani jeho kvalita jim nevyhovovala, občas chyběly knoflíky a podobně.
„Tak jsme začali vyrábět sami, kupovali jsme metráž a šili. Později jsme přidali i prostěradla,“ vzpomíná.
Od ponožek a spodního prádla se dostali k povlečení | Foto Darré
A když pak prochází skladem, neopomene právě u prostěradel podotknout, že mají nejširší škálu barev a nabízejí i prostěradla na vysoké matrace. „Zákaznice sháněla prostěradlo ve zvláštním odstínu tyrkysové, kterou měla na povlečení. Nikde nebylo, tak jsme pro ni barvu namíchali a od té doby ji máme ve své nabídce,“ ukazuje na jeden z regálů.
Z tržišť se v začátcích postupně přesouvali na veletrhy a výstavy a zároveň zřídili vlastní e-shop. Právě ten jim loni přidělal pár vrásek na čele. Připravovali jsme jeho novou podobu a měl být spuštěn před Vánoci.
„Měli jsme vše skoro hotové, ale specialista, který dělal kódování, ho chybným klikem celý smazal. Nic z něj nezbylo,“ vypráví Kristýna. A tak zatnula zuby a během čtrnácti dnů ho celý udělala znovu.
Ale na všem je vždy něco dobrého a i díky tomu našli novou markeťačku, která pomohla v kódování nového e-shopu. Dodnes zaštiťuje celý marketing. „Hlavně díky ní se nám tržby o tolik zvedly. Svoji práci dělá opravdu dobře,“ dodává Aleš.
E-shop jim velmi pomohl v době covidu. „Pandemie samozřejmě zasáhla i nás. V první vlně se přestalo prodávat povlečení. Naprostý propad. Přemýšleli jsme, co dál. Šili jsme roušky, ale než jsme získali potřebné certifikáty, bylo nařízené nosit respirátory. V tu dobu nás napadlo prodávat látky. A po těch naopak byla poptávka obrovská. Dodnes se podílí na našem obratu největším dílem,“ konstatuje Aleš Kuchař.
Zvýšený zájem si vysvětluje tím, že si lidé v pandemii nakoupili šicí stroje, naučili se šít a pokračují v tom – dílem i proto, že jsou více doma.
Své zboží Kuchařovi nikam nedodávají, všechno stačí prodat sami. „Když jsem zaučoval nové kolegy na veletrzích, říkával jsem jim, hlavně neprodávejte,“ říká Aleš Kuchař, a když vidí tázavý pohled, vysvětluje: „Je lepší se zákazníka zeptat, zda nemůže prodavač nějak pomoci s výběrem, anebo říct, ať se klidně jen podívá. Mně je také nepříjemné, když mi někdo něco vnucuje,“ prozrazuje.
„Třeba si teď nic nekoupí, ale přijde za půl roku, až bude příležitost. Hlavně žádný stres. Naši zákazníci to o nás vědí. A je milé, když nás na veletrhu přijdou jen pozdravit nebo přinesou před Vánoci cukroví. Kupovat nic nemusí, když nechtějí!“ doplňuje.
Povlečení s bylinkami jde skvěle na odbyt | Foto Darré
Látky firma nakupuje v zemích střední Evropy včetně Česka. „Brali bychom u nás klidně všechno, ale nejsou textilky,“ vysvětluje původ metráže.
Vzory si navrhují sami. Je to práce hlavně pro dceru Kristýnu. Vyhledává témata a graficky upravuje. Nedávno zahájili spolupráci se světově uznávanou botanickou malířkou Pavlínou Kourkovou. Mimochodem, všimli si jí díky článku ve Forbesu.
Povlečení s jejími bylinkami jde podle Aleše Kuchaře skvěle na odbyt. Plánují si proto odskočit ze své hlavní činnosti a připravit s výtvarnicí kolekci „květinového“ porcelánu. Právě na design mladých výtvarníků by chtěli do budoucna více sázet.
Spojili se proto s vysokými školami, kde mladí umělci studují. „Oslovili jsme UMPRUM, komunikovali jsme s textilní univerzitou v Liberci. Ti nabídli, že by se přidali i profesoři,“ říká Aleš Kuchař.
Zákazníci se k nim vracejí nejen pro nápaditý design, ale mimo jiné i kvůli záruce kvality. „Dáváme na vše pět let záruku a na zipy YKK neomezenou. A když se něco pokazí, zadarmo opravíme a zákazníkovi pošleme zpátky,“ uvádí Aleš Kuchař.
Jejich ceny jsou v porovnání s konkurencí zhruba ve středu, ani nejlevnější, ani nejdražší.
Zatím se je snaží držet na stejné úrovni, ale jak předpovídá Aleš Kuchař, všechno okolo se zdražuje, tedy i vstupy a ekonomická zátěž se projeví hlavně příští rok.
„I my jsme museli některé výrobky lehce zdražit, ale stále se snažíme vyšší náklady zvládnout bez zvyšování cen,“ říká.
Spíš než ceny teď řešili problém sestavení středního managementu firmy. „To pro nás bylo nové. Doteď jsem většinu věcí řídil já. Když bylo potřeba, běžel jsem na sklad, šicí dílnu, pak zase do kanceláře. Letos se to zlomilo, práce je tolik, že střední management prostě potřebujeme,“ říká Aleš Kuchař.
Dodává, že manželka se stará o šicí dílnu a expedici, dcera o kanceláře a její přítel o sklad. „Všechno sedí, co máme v e-shopu skladem, tak skladem opravdu je, takže odesíláme do 24 hodin,“ chválí chod firmy Aleš Kuchař, jehož mottem je věta Henryho Forda o tom, že kvalita znamená dělat to dobře, i když se nikdo nedívá.
