Rok 2024 může být vlajkovou lodí demokracie. Ještě nikdy v historii nebylo k urnám svoláno takové množství lidí z tolika rozličných zemí. Od Bangladéše po Spojené státy se letos uskuteční volby, které ovlivní, jak bude vypadat nové světové uspořádání.
Uplynulo více než dva a půl tisíce let od chvíle, kdy byly ve starověkém Řecku vysazeny zárodky demokracie, jak ji známe dnes. Ačkoli autorství této formy vlády je sporné a kolísá mezi řadou myslitelů od Solóna přes Efialta až po Perikla, koncepce samotná odolala historickému soukolí až do dnešních dní.
Letos zažije demokracie doposud nevídaný milník: ještě nikdy v historii lidstva nemířilo k urnám takové množství voličů různých národností.
Více než dvě miliardy občanů, tedy zhruba polovina dospělé světové populace, bude mít právo odevzdat svůj hlas a zvolit si své zástupce. Volby se odehrají ve více než sedmdesáti zemích, včetně osmi z deseti nejlidnatějších – a síly změří jak mocnosti, tak nově vznikající hráči usilující o své místo na mezinárodní scéně jako Indonésie, Indie nebo Jihoafrická republika.
Demokracie je ve světě na ústupu.
Za zdánlivým posílením občanských práv se však skrývá pochmurnější realita. Na řadě míst totiž dochází ke zpochybnění základních mocenských principů, postulovaných řeckými mysliteli. Navzdory očekávání je skutečná demokracie ve světě na ústupu a v ohrožení, ať už v důsledku vzestupu populistických a radikálních hnutí, propukajících válek a konfliktů, nebo neschopnosti dosáhnout širšího konsenzu pro efektivní řízení státu.
Podle nejnovějšího demokratického indexu, který každoročně zveřejňuje týdeník The Economist, žije dnes v plně demokratických zemích pouze osm procent obyvatel, což je v porovnání s 54,8 procenta žijícími v hybridních nebo totalitních režimech tristní číslo.
Zpráva Freedom in the World, kterou od roku 1972 pravidelně předkládá washingtonská nevládní organizace Freedom House, trend potvrzuje. Její loňské vydání uvádí, že globální svobody už sedmnáctý rok v řadě upadají a čelí stále drastičtějším represím na všech úrovních.
Co můžeme očekávat od volebního supercyklu v roce 2024? V sázce je model participativní demokracie, jejíž legitimita je více než kdy jindy zpochybňována v návaznosti na rostoucí nerovnosti, konsolidaci autoritářských hnutí a rizika spojená s technologickým pokrokem podpořeným rozvojem generativní umělé inteligence.
První letošní volby proběhly sedmého ledna v Bangladéši. Šajch Hasína Vadžídová počtvrté v řadě obhájila svůj pětiletý mandát předsedkyně vlády této mladé parlamentní demokracie ve volbách, které poznamenala vysoká míra zdržení se hlasování, bojkot opozice a četné náznaky podvodů a nesrovnalostí, o nichž informovaly delegace mezinárodních pozorovatelů.
Vadžídina politická strana Lidová liga (Awami League) hravě dosáhla vítězství a podle ústřední volební komise obsadila 222 ze 300 poslaneckých křesel. Hlavní opoziční síla, Bangladéšská nacionalistická strana, získala sotva třináct křesel, volby označila za zmanipulované a informovala o zatčení více než dvaceti tisíc svých členů včetně nejvyšších politických představitelů.
Volební účast, jejíž skutečná výše byla rovněž zpochybněna, činila čtyřicet procent, což dále odráží atmosféru nespokojenosti a netečnosti mezi občany země. Ve všech ohledech nešlo o volby ani spravedlivé, ani svobodné, nýbrž o jasnou ukázku stále autokratičtějšího směřování země pod vedením političky, vládnoucí železnou rukou zkorumpovanému klientelistickému systému.
Přední mezinárodní aktéři se nicméně o výsledcích bangladéšských voleb v nejlepším případě vyjádřili jen zdrženlivě a upřednostnili své obchodní a geostrategické zájmy. Evropská unie kupříkladu zaujala nestranný postoj poté, co letecký gigant Airbus v polovině loňského roku stvrdil kupní smlouvu s bangladéšskou národní leteckou společností Biman o dodávce deseti A-350.
Jiné země – například Rusko – Vadžídové blahopřály k úspěchu. Moskva v současnosti buduje prostřednictvím státní společnosti Rosatom první jadernou elektrárnu v zemi, která má být letos po deseti letech výstavby uvedena do provozu. Gratulační dopisy zaslaly také Čína a Indie, soupeřící v jihoasijské zemi o regionální vliv.
Zatímco Dillí upevňuje svou pozici hlavního dodavatele zbraní do Dháky a posiluje export, Čína se snaží konsolidovat roli strategického partnera v oblasti rozvoje kritické infrastruktury.
Rozklad demokracie v Bangladéši není ojedinělým případem. I v dalších zemích, například v Pákistánu, se vynořují případy politické perzekuce – připomeňme zatčení a následné uvěznění bývalého premiéra Imrana Chána na základě obvinění z korupce. Charismatický lídr nesměl kandidovat v únorových parlamentních volbách a jeho politická strana Pákistánské hnutí za spravedlnost byla z velké části rozvrácena a rozpuštěna.
Ve Venezuele, kde mají jít občané k volbám někdy ve druhé polovině roku, vetoval Nejvyšší soud účast hlavní opoziční kandidátky. María Corina Machadová přitom měla nejen jednomyslnou podporu všech opozičních skupin sdružených pod hlavičkou Jednotné platformy, ale podle analytické společnosti Datanalisis se těšila zřetelně vyšší oblibě než prezident Nicolás Maduro.
Neúčast Machadové, jejíž kandidatura byla klíčovým bodem dohody podepsané v říjnu loňského roku mezi vládou a opozicí, bude téměř jistě znamenat opětovné uvalení ekonomických sankcí na ropný průmysl, Madurovu záchrannou brzdu. Washington udělil několika zainteresovaným podnikům z tohoto odvětví, včetně španělské společnosti Repsol, šestiměsíční moratorium na obnovu činnosti ve Venezuele. Návrat k autokratickému směřování země však nevěstí nic dobrého.
Tchaj-wan prozatím odolává
V lednu vyhrála Demokratická pokroková strana nejostřejší parlamentní volby na ostrově za poslední roky. Přestože si však zajistila třetí prezidentský mandát v řadě, zanechalo vítězství hořkou pachuť politické deziluze – strana pod vedením Lai Ching-teho ztratila více než 2,5 milionu hlasů a s nimi i většinu v zákonodárném sboru, který o jediné křeslo ovládl opoziční Kuomintang.
Výsledek voleb poukazuje na rostoucí polarizaci na ostrově, jehož ideologická roztříštěnost je zřetelná i v závislosti na geografických rozdílech. A co je možná ještě důležitější, významně podkopává vyjednávací pozici Tchaj-peje vůči Pekingu, který chce definitivně převzít kontrolu nad ostrovem, jako to před lety provedl s Hongkongem.
Ačkoli je Kuomintang nacionalistickou politickou silou, jeho představitelé v minulosti prosazovali vstřícnější přístup k Číně, vzdálený konfrontační rétorice, která často převládá v Demokratické straně. V tomto smyslu bychom mohli být svědky opětovné snahy o obnovení mostů přes Tchajwanskou úžinu po osmi letech zmrazených diplomatických vztahů.
Pouhé dva dny po volbách oznámil tichomořský ostrov Nauru přerušení diplomatických vztahů s Tchaj-wanem a oficiálně uznal Čínu za svého jediného partnera. Tchaj-peji tak zbylo pouze dvanáct států uznávajících jeho územní integritu. Diplomatické kroky jsou reakcí na rostoucí tlak Pekingu, který se snaží Tchaj-wan mezinárodně izolovat a v konečném důsledku delegitimizovat.
V sázce je přitom mnohem více než jen kus země. Hraje se především o přístup ke strategickému polovodičovému průmyslu, který je životně důležitý pro velkou část průmyslové produkce s vysokou přidanou hodnotou.
Nepostradatelným pilířem mnoha států se stala bezpečnost země. Snad nejlepším příkladem tohoto posunu je Salvador, jehož kontroverzní prezident Nayib Bukele si po vítězství v parlamentních volbách čtvrtého února zajistil druhé funkční období. Je to poprvé po více než osmdesáti letech, kdy byl tamní politický vůdce znovuzvolen na konci prvního funkčního období.
Tajemství Bukeleho úspěchu spočívá v potlačení zločineckých skupin, které po desetiletí vydíraly a zastrašovaly velkou část sociálních a ekonomických struktur země. Od prezidentova nástupu
k moci v roce 2019 se v Salvadoru podařilo snížit počet vražd o více než devadesát procent na pouhých 2,4 vraždy na 100 000 obyvatel v roce 2023, což téměř odpovídá evropskému průměru 2,2 vraždy, který je zároveň nejnižší na světě.
Bukele v březnu 2022 předložil gangům ultimátum – a po osudném dni, který přinesl smrt šedesáti dvou lidí, schválil výjimečný stav. Více než každý pětačtyřicátý dospělý prošel uvězněním a v Salvadoru se nyní za mřížemi ocitlo 1,6 procenta z pouhých 6,3 milionu obyvatel, což představuje nejvyšší poměr vězněných na světě.
Opatření vedla k potlačení řady občanských práv, jako například svobody shromažďování, ale Bukelemu zároveň umožnila upevnit svou pozici nejoblíbenějšího vůdce v Latinské Americe. Kult jeho osoby a jeho politická agenda se navíc ujímají i v dalších zemích regionu, jmenovitě v Peru a Ekvádoru, kde se násilí v posledních měsících zvláště rozmohlo. Ukazuje se stále zřetelněji, že občané jsou ochotni vzdát se svých práv a svobod ve prospěch záruky bezpečnosti.
V nadcházejících týdnech se pak na volební šachovnici předvedou přední hráči mezinárodní politické soutěže. Mexiko, těžící z obchodních sporů mezi Čínou a Spojenými státy, zaznamenalo solidní růst a přilákalo četné zahraniční investice. A nyní se do čela země poprvé postaví žena.
Claudia Sheinbaum, vítězka primárek za levicovou stranu Morena odstupujícího prezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora, se utká s Xóchitl Gálvez, vedoucí koalici konzervativních sil. Mezi budoucí výzvy patří rostoucí úloha ozbrojených sil při správě strategické infrastruktury a věčně ožehavá otázka ilegální migrace do sousedních Spojených států.
Voliči v Indii, která od loňského roku drží titul nejlidnatější země světa, prověří auru neporazitelnosti Naréndry Módího. Hinduistický lídr prosazuje v zemi stále nacionalističtější program a marginalizuje křesťanské a buddhistické menšiny.
A konečně pátého listopadu bude svět opět pozorně sledovat prezidentské klání přední světové velmoci: Spojených států. V čase sílících pochyb o řádu, který nastavily po rozpadu Sovětského svazu, svedou boj o přístup do oválné pracovny dle očekávání dva osmdesátníci, kteří již jednou pohár moci ochutnali.
V osobách bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa a vládnoucího Joea Bidena proti sobě stanou demokratický a autokratický model vládnutí, strhávající k sobě nebezpečně polarizovanou společnost. Ožehavé otázky týkající se války na Ukrajině a v pásmu Gazy nebo obchodních sporů s Čínou a Evropskou unií mohou v závislosti na výsledku voleb doznat prudkých změn.
